Zima už mi leze krkem. Abych přežila, začali jsem s manželem a přáteli plánovat, kam v létě pojedeme na vodu. Ano, jsem totiž vodák! Projela jsem pomocí raftu a kánoe Vltavu, Sázavu, Opavu, Dunajec a loni v Turecku s instruktorem i kousek divoké a ledové řeky Köprüçay. To bylo poprvé, kdy jsem na sobě měla vestu a přilbu, ale protože jsme vypadali jako idioti všichni, tak mi to ani moc nevadilo…
Když jsem před lety měla poprvé jet Vltavu, pečlivě jsem si znova přečetla mou oblíbenou knihu Zdeňka Šmída Proč bychom se netopili. Jsou v ní důležité poučky, například že se pádlu nesmí říkat veslo, protože kdo řekne veslo, není žádnej vodák a že se vodáci zdraví ahoj. Kdo řekne nazdar, taky není vodák. Je to sokol. Kdo řekne dobrý den, je pitomec… A pak mě vodáci pokřtili Vltavou, chopila jsem se vesla, totiž – pardon – pádla, a stala jsem se jednou z nich.
Manžela zpočátku na vodě rozčilovalo více než kdy jindy, že si pletu pravou a levou ruku. Mé výkřiky: „Pozor! Kámen vlevo! Totiž ne, kámen vpravo! No nic, už jsme na něm,“ vždy vyprovokovaly prudkou hádku, zda se smí háček mlátit pádlem či nikoli. Prý smí…
Voda je nesmírně krásná. Vychutnávám si na ní vodácké hospůdky, poctivé řízky, placatice s alkoholem a kvalitní doutníky (což je mírně nebezpečné v raftu). Ve šlajsnách s chutí řvu: „Áááá! Pádlo k lodi! Píchej, sakra, píchej! Co si jako myslíš, že dělám?! Zaber nebo se rozvedu, “ a pak se nechám unášet plynoucí řekou a žasnu nad jiným pohledem na nádhernou přírodu. A že se občas vyklopím? No a co… To my – vodáci – někdy pro zábavu děláme…
A letos… letos plánujeme Berounku! Musím ještě najít pláštěnku, zakoupit pruhované tričko, sehnat dobré doutníky a taktně připomenout manželovi, že to s mou pravou a levou rukou už lepší nebude. Už se to blíží… Ani nevíte, jak já se těším!
Tak: AHÓÓÓJ!
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Tak nazdar a bacha ať Ti veslo nepřiroste k ruce:D
S pravolevou orientací jsme na tom stejně a mého chlapa s tím dostávám taky.
Mmch už se těším, až si u Tebe přečtu fejeton z Berounky:)
Už aby to bylo! Ten sníh a šedo bez slunce mě už asi brzy dostanou…
Já už se taky nemůžu dočkat ani jara ani léta – takže plánování je na místě. Vpravo nebo vlevo – to byl velký problém u mě už když jsem dělala před sto lety řidičák – dodnes se to nezměnilo :). Vodu miluju neb jsem Ryba, ale vodák asi nikdy nebudu…takže si počkám na zprávy z vody od Tebe.
Neboj, letos udělám podrobný vodní rozbor…
Vzpomínka na vodácké zážitky aneb sentiment je přítomen. Měl jsem to při pádlování přes ruku, protože na mě zbylo místo pro praváka, ale zvládli jsme to. Při jiné jízdě jsme využili toho, že řeka si tak poklidně plyne, složili pádla, rozložili se po raftu a sjeli celý ten úsek v leže a na okolní pádlovače jsme hulákali „Kdo pádluje, není Čech!“ Co se vypilo fernetu a jaké byly zastávky v hospůdkách, je mnohdy za hranicí publikovatelnosti. Až teď jsem si vzpomněl, jak mi to vodákování chybí!!!
No dyť! Je to nádherná a poetická záležitost… (pádlujou jenom srabi…)
Výletní plavby… To je nádherná romantika, která dostane i mě.
Když za obzor zapadne slunce. Najednou, rychle, tak proklatě rychle jak to umí jen slunce poblíž rovníku a na vycházkové palubě je slyšet jen šum vln a zvednete se z lehátka, lehce přitáhnete svetr přehozený přes ramena a jdete se převléknout do smokingu na večerní partičku pokeru.
PRO-VO-KA-CE!!!
Ovšem musíte uznat, že romantická provokace.
Zejména proto, že dnes se poker koná v kuřáckém salónku. Pondělí bývá vyhrazeno tanečním večerům a ve velkém sále se již rozmístil taneční orchestr a páry se pomalu trousí. Nespěchají, proč ostatně také, vždyť plavba slouží k odpočinku a zábavě, ne k nějakému honění se za něčím.
Jediná skvrna na jinak příjemném večeru je snad jen to že steward ne právě nejlépe vyleštil mé boty, ale ruku na srdce, kdo na vyjížďku na lodi veze jen jeden smoking či jen dva či tři páry lakýrek. Snad jen nějaký prosťáček, co by byl schopen se plavit třeba jen v dvoupokojové kajutě. Nemyslitelné.
Ha! Mám pocit, že mi zmizely mé perly. Však on si na vás steward za asistence policie posvítí!
Jsme na lodi, pamatujete? Zde není nějaké vlakové salónní kupé s inspektorem Trachtou. 😉
Ostatně i tam byl steward zdrojem všch problémů.
Absolvovala jsem 2x plavbu po Nilu (zdůrazňuji to „2x“, vzhledem k mojí panické hrůze z mikroorganismů, a v Nilu žijí, jak známo, nálevníci, co vám ucpou tepny a pak máte nohu jako slon a na Velikonoce umřete, protože vám není pomoci a tanec na palubě s vnadnými a povolnými animátory je vám slabou útěchou, přesněji úplně k hovnu). Několikrát na mne stříkla kapka, např. z vytaženého kormidla při cestě na druhý břeh v Luxoru (jo, na TEN břeh), přežila jsem to, ale už NIKDY, nikdy se nevystavím takovému rizotu…
Neříkej přede mnou, prosím, slovo ANIMÁTOR. Ty rozjásané nagelované mladíky, toužící tě vytrhnout z klidu, jsem nikdy nepochopila…
Nepochopila? Prostě tě milují a chtějí si tě vzít a živit tebe a vaše společné děti usilovnouprací v Evropě.
Náhodou – takový Poirot a smrt na Nilu…
(PS: ŽÁDNÝ steward by neměl NIKDY vrtat zuby…)
Ale co má dělat, když naletěl na slogan: „Birhanzlova mast, na lysinu past!“
🙂
No leda tak!
Sorry, ale sport …prostě „No sports!“
Nicméně jsem prožila 7 spokojených let vedle zavilého vodáka v domě kilometr od Lužnice, vždy jsem zaštiťovala činnosti na startu a v cíli (převoz osobních věcí z bodu A do B autem, catering, disco, blbé kecy) a za celou dobu ho díky tomu nenapadlo mne přesadit z auta do lodě. Když jo, tak jsem si našla muže nového. Tyhle sporty jsou hrozně nebezpečné.
No jó! Když je dáma extrémistka…
Dobrý den, máte tu, prosím, nějaké veslo pro začátečníky? 😳
A ven!
To ďyškrymynacééé! 😛
A BTW: jestli jsi jela na Köprüçay, tak jsi u mne hrdinka a soutěska Köprülü je jedno z nejkrásnějších míst na světě. A to ti patří.
Máš pravdu… Byla to NÁDHERA!!!
Tak to hodně štěstí! Já si taky hrozně pletu levou a pravou stranu. Navigování v autě bývá někdy pohroma, když si to včas neuvědomím :D.
V autě mě o navigaci už dávno nikdo nežádá…
Mala som kamarata polorakusaka – poloamericana, ktoreho, ked som raz na privitanie pozdravila ahoj, sa strasne divil, ze preco sa s nim lucim. Potom vysvitlo, ze AHOJ pouzivaju vseobecne marinaci pri rozlucke.. 🙂 „Ahoi“ pouziva v jednom zo svojich miernejsich songov aj Rammstein 🙂
Vida! Tak já na vodě provádím zároveň vítání i loučení… Vzhledem k plynutí lodí to má jakousi logiku… 🙂