Veselé Velikonoce aneb Vzpomínka na dětství za deset korun…

IMG_1938Dnes u nás zazvonila holčička ze sousedního domku. Spolu s kamarádkou nám přišla nabídnout své velikonoční výtvory – nakreslená šišatá vajíčka v košíčku. Ovšem: za pět korun… tedy… jaksi… pro každou. Holky pro jistotu vrhaly kradmé pohledy kolem, zda je nevidí rodiče nebo někdo, kdo by jim jejich drobný podnikatelský záměr zhatil. No – to víte, že těch deset korun dostaly…

A já si vzpomněla na dětství. Neumím vzpomínku datovat, ani umístit. Byli jsme několik dní se známými někde na chalupě. Vím jen, že já a můj stejně starý kamarád jsme večer usilovně uvažovali, jak nejlépe zbohatnout. Dospěli jsme k názoru, že prodejem. Čehokoli. Už zítra. A za peníze si pak koupíme bonbony. Nebo nanuky. Nebo auto…

IMG_1932Příští den jsme v zahradě natrhali  zelenomodré švestky a kamarád nožíkem ostrouhal pár klacků. V našich očích šlo o lákavě zralé ovoce a originální dřevěné nože do domácnosti. Pak jsme ještě vyrobili ceduli, i když  psaní nám ještě moc nešlo. A s vizí nanuků, bonbonů nebo vlastního auta jsme pak stáli u cesty s papírovou cedulí „OBCHOD ZA OPRAVDOVÉ PENÍZE.“ Pár aut tehdy přibrzdilo, ale nezastavil nikdo.

Ostatně, rodiče naši nekalou činnost velice brzo vyhmátli, dali nám všechny svoje drobné a zahnali nás do bezpečí zahrady, přičemž celé odpoledne výrazně vrtěli hlavami, vrhali na nás kradmé pohledy a neustále mumlali: „Hmmm… Tak já nevím, po kom to dítě vlastně je…“

A já jsem ráda, že mi dnes holčička od sousedů tenhle okamžik připomněla. Milý okamžik. A to vše – prosím – jen za deset korun…

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 9

Hodně štěstííí, zdrávíííí, hodně štěstííí, zdráááávíííí…

IMG_1888Tak mám dneska…hm… narozeniny. Nejsem z toho nějak extra ve smyku. Fakt mi nevadí ta další číslice, ale ani nemám žádnou radost. Doby, kdy jsem jako dítě nemohla dospat, protože jsem STRAŠNĚ toužila dostat k narozeninám badminton, jsou dávno pryč. Teď bych nejraději někam zalezla a vůbec nikoho, ale NIKOHO  neviděla. To však narozeniny celkem vylučují…

Ne že bych tedy občas ráda něco neslavila! To zas jako jo! Ale výhradně tehdy, kdy mám chuť JÁ a ne v povinné (a ještě navíc každý rok STEJNÉ) datum! Cítíte tu nudu? Jo? Ale jasně, chápu… Všechno by mělo mít nějaký řád! A narozeniny nejsou holubník!

bez názvuMusím ovšem přiznat, že květinové dary opravdu letos předčily mé očekávání. Připadám si tak trochu jako učitelka na konci školního roku. Chvíli jsem si dokonce pohrávala s hnusnou myšlenkou, že si otevřu jednorázový stánek před nějakým hezkým hřbitůvkem, kde kytice pěkně zpeněžím a za stržený peníz si koupím něco praktického… třeba… cigarety … nebo čabajku … (no ale fuj!) Ale nakonec… slavit se musí, tak… do toho!

kytkyOstatně – mohlo to být taky mnohem, mnohem horší! Místo té záplavy květin jsem taky mohla od nějakého sadisty dostat třeba BADMINTON!!! A to by mě teda fakt kleplo!

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 27

Ptejte se mě, na co chcete – já vám (na co chci) odpovím…

IMG_1868Inspiroval mě nedávný článek U dvou Verunek, které koukly do statistik vyhledávaných termínů na svém blogu, kde našly mnohé perly. Chtěla jsem to taky. A Verunky mi laskavě poradili, kde TO mám hledat (no… znáte mé technické schopnosti). Až doposud jsem se domnívala, že můj blog je nesmírně seriózní a ctihodné dámy středního věku zde hledají výhradně solidní témata. No… ne vždy…

Pokusím se tedy odpovědět alespoň na některé zadané termíny z mého blogerínského vyhledávače, neboť mám pocit, že to svým čtenářům dlužím. Tak – jdeme na to. Tady je pár vámi hledaných slovních spojení:

1. Nevím o sobě co dělám
WTF? Tak to máš fakt blbý… Zkus neurologii, psychiatrii… (Hergot, proč tady zrovna tančím po pokoji s listem salátu v puse?)

IMG_18782. Malý Bobeš bratříček František
To náhodou vím! Bratříček František zemřel v útlém věku na záškrt, čehož byl malý Bobeš bohužel účasten. Mám pocit, že s některými malými čtenáři to natolik psychicky zacvičilo, že již tuto povinnou (a tlustou) literaturu už nikdy nedočetli…

3. Co dělat se stárnoucím krkem?
Tak to vím opět naprosto přesně! Nosit rolák, šálu nebo šátek…

4. K čemu se používá síťka na hlavu?
Tak… těžko říct… Proti hmyzu? Aby nebylo vidět akné, když ten vkusný doplněk přetáhnete přes obličej? Nebo… co takhle při vaření?

5. Vývoj klokana rudého
NĚKDO zřejmě dospěl k názoru, že jsem máklá přes biologii. Ale dokážu odpovědět i na tohle. Ano, klokan rudý se určitě vyvíjí…

IMG_18746. Ustarnouci GLOGERINY
Tak… Má tady snad, prosím vás, NĚKDO pocit, že chlastám??? Nebo co jako?

.

A  Z JINÉHO SOUDKU:

7. Proč se natírají prsa sádlem?
Nevím. Ale zkuste Anastasii od Christiana Greye, třeba to tam někde je… Nemám nervy to ani číst…

IMG_18798. Muži v dámských nohavičkách
Hmmm…  Co na to říct? Snad jen to, že mě těší zahraniční účast na mém blogu… Ale ta představa je… fakt hrozná… Třeba taková tanga… Ježííííš… Brrrrr….

9. Kozomrdky porn
COŽE??? No… tak…tohle snad… ani… Že já se vůbec do těch statistik dívala. Zatracené Verunky!

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | Komentáře: 21

Kosmetika jako lék na únavu aneb Moc to nepomohlo…

bez názvuJeště donedávna jsem si myslela, že nic nemůže být lépe a více vyždímané než prádlo z mé  nové pračky. Může!!! JÁ…

A co udělá chytrá žena, když má pocit, že je unavená úplně na doraz a nic nemá smysl?

No jistě! Koupí si pochopitelně nějakou tu báječnou kosmetiku…

1) SAMOOPALOVACÍ KRÉM NA OBLIČEJ COLLISTAR

IMG_1825Údajně vaší pleti dodá přirozeně snědý odstín a zároveň o pokožku pečuje stejně jako běžný denní krém. Lehce se vstřebává a zanechává pokožku jemnou a hydratovanou po celý den. Chacháááá… Zatímco  samoopalovací kapky Magic drops téže italské značky mě celkem neurazily, krém mě úplně vytočil. Já tedy nevím, jak to mají s opalováním Italky, ale tak podivnou a flekatou barvu jsem snad neměla ani před třiceti lety po použití samoopalovacího mléka Sahara. A ten zápach! Namočte vlašské ořechy do octa a máte to. Pokud chcete vypadat, že máte chloasma a trpíte anosmií, jděte do toho!

GLISS KUR BB ZKRÁŠLOVAČ VLASŮ 11 V 1

IMG_1821Vyhodila jsem, bohužel krabičku, a teď se mi nechce  googlit, co má ten zázrak vlastně dělat. Možná, že kdybych se dočetla, že mé vlasy budou po aplikaci vyživené, zářivé a lesklé, podlehla bych aspoň částečně autosugesci. Ale takhle – nezatížená zbytečnými informacemi – se domnívám, že snad … trošku regeneruje. Na tubě píšou, že mám do vlasů vetřít množství krému velikosti lískového oříšku, což se ovšem mi nedaří, neboť  mi pokaždé vychrstne  z tuby do dlaně půlka přípravku, kterou pracně nasávám zpátky do tuby. Vřele doporučuji pro trénink trpělivosti a rozvoje jemné motoriky.

SCHWARZKOPF –  VOLUME SOUFFLÉ 

IMG_1828Tak chápejte… když  se něco jmenuje „suflé“, jdu prostě automaticky po tom. Protože ta představa báječného (nejlépe čokoládového dezertu) který je uvnitř teplý a vláčný… no nic… To suflé na hlavu propaguje Claudia. Schiffer. Ano – ta blondýna, co se  už v reklamách přehrává z vlasových výrobků na auta. Suflé má našlehanou konzistenci a báječně voní. A pak… tak trošku slepí a zmastí vlasy u kořínků, kam tu pastu máte nanést pro větší objem. Ale voní fakt hezky…

No nic. Vyždímaná se cítím furt. Ty fleky na obličeji a unaveně vyhlížející vlasy mi moc nepomohly. Tak… Jdu na čokoládové soufflé. Nebo na dvě. Uvnitř to asi zafunguje líp, než v těch vlasech… Good luck, Claudie…

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC | Štítky: , , , , , , , , , | Komentáře: 11

Díky švadlenky! Dnes si pořádně propláchnu ledviny…

bez názvuTak vám dneska ráno kouknu do kalendáře a on – Mezinárodní den žen. HA! Zase nostalgie jako blázen! No, ono se teda MDŽ dneska už u nás tak moc neslaví, ale kdysi… Aby bylo jasno: MDŽ vzniklo díky stávce za lepší životní podmínky, které žádaly švadleny z New Yorku. Ne že bych tedy uměla něco ušít, ale zlepšení životních podmínek – to jo, tomu rozumím…

imagesJGSXRNK3A řeknu Vám, MDŽ se za mých mladých let (no… fuj) opravdu slavilo ve velkém! Muži nakupovali karafiáty, chystaly se podnikové večírky a ženy navštěvovaly houfně kadeřnice, které jim na hlavách vytvářely vkusné květáky a helmy. Jóóó, to byly časy…

A pak se pařilo! Kolektivně a velmi, velmi bujaře! Ani na Silvestra nebylo v celé republice tolik opilých mužů najednou. Tak vroucně a vážně to naše zlepšení životních podmínek muži brali a měli z toho TAKOVOU radost! A ženy?  Ty byly nakonec šťastné taky – to když jim drahé polovičky z oslav dobloudily domů v pořádku. No – kam se hrabe dnešní Valentin…

bez názvuTakže – milé švadlenky – díky!  Asi si to dneska pořádně užiju. A možná dokonce (na vaši počest) konečně manželovi přišiju ten stokrát urgovaný knoflík na rukáv košile… Ovšem… pochopitelně… jestli se mi bude chtít… Dyť máme přece ty… zlepšené životní podmínky!

PS: A mimochodem – dnes je také Světový den ledvin. Takže si je klidně v rámci oslav MDŽ propláchněte. A nešetřete je! Nakonec… je to (naštěstí) párový orgán…

.

Fotky: kvetinydnes.cz, labuznik.cz, citarna.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 10

Navždy mladá aneb Co já jsem to vlastně chtěla…

bez názvuDnes po ránu na mě vybafl z rádia Alphaville: Foréééver yoooooung… znělo hlasitě éterem. Děsné retro! Tak… kdo by nechtěl být forever young (pochopitelně kromě  Emilie Marty). Rázem to ve mně vyvolalo přehlubokou melancholii. Zvláště teď, kdy mě dloube pod pravou lopatkou, bolí mě koleno, za krkem, loket a vůbec. A vrátilo mě to… ehmmm… do mládí.

MÁM TAKOVÝ POCIT, ŽE STÁŘÍ ZAČÍNÁ KDYŽ:

imagesA96QKBBR–  vás pustí v tramvaji mladá krásná blondýna sednout (splněno před měsícem…)

–  začínají být všichni kolem (lékaři, prodavačky, kolegové atd) mladší než vy (začíná se dít…)

–  ta úplně nová kolegyně, která nastoupila, vám opravdu připadá jako úplné, ale ÚPLNÉ dítě (1. ledna)

– přestáváte rozumět tomu, o čem si mladí vykládají (občas…) a do řeči se vám zákeřně vloudí ta hnusná fráze „to za MÝCH mladých let…“ (zatím výjimečně)

bez. názvu–  vás začne rozčilovat hlasitá muzika, hlasitá mluva a řev dětí (tak… že jo… hm… někdy…)

–  vám vadí, že vám ostatní neodpovídají na váš pozdrav (průběžně…)

–  kolegyni sdělíte, že vám nějak není dobře, píchá vás u srdce a že ještě nechcete umřít TAK mladá.  A ona se na vás zkoumavě zahledí a chladně odpoví: „To se ti už ovšem těžko může někdy podařit!“ (minulý týden…)

vana– si večer konečně lehnete do vany, relaxujete a honí se vám hlavou, co všechno musíte zítra udělat. Pak vám najednou dojde, že něco není úplně v pořádku a že je vám děsná zima, která by vám ve vaně být neměla. A vy si uvědomíte, že jste si …  prostě… NENAPUSTILI vodu… Hmmmm… (včera…)

.
No nic. Forééééver young… To bych si teda fakt přála… Nebo… aspoň … abych si příště nezapomněla napustit tu blbou vodu…

.

Fotky: zetgold.pl, tommy-xxx.blog.cz, spb.all.biz, eldrasiss.blog.cz

Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , | Komentáře: 14

Jsou alergici na hlavu? aneb Mám teď nového koníčka…

bez názvuTuhle mě zarazil jídelníček v restauraci. „Co – sakra – znamenají ta čísla v závorkách u každého jídla? Je možné, že třeba dršťkovou vaří pouze prvního, pátého a desátého v měsíci?“ pomyslela jsem si. 

Pak mi ale došlo, že podle nařízení Evropské unie musí všechny restaurace od 1. ledna informovat spotřebitele o případných alergenech ve svých produktech.  V závorkách jsou uvedena čísla alergenů, jejichž seznam většinou nejdete na konci jídelníčku. SUPER!

Od té doby se vyhledávání alergenů stalo mým novým koníčkem. Zjišťuji, která jídla mají největší počet alergenů, a ta si důsledně a s gustem dávám. Zatím vyhrává většinou svíčková, v závěsu za ní je krevetová polévka a tvarohové knedlíky s ovocem a šlehačkou.

Ale… nevím. Připadá mi, že toto opatření lehce naznačuje, že každý alergik je tak trochu na hlavu. Já tedy opravdu neznám nikoho, kdo má alergii třeba na ryby, přijde do restaurace, poroučí si rybu, pak se začal dusit a než přijede záchranka, žádá po restauraci odškodné…

DSCN0870Možná by to vyřešila jediná cedule u vchodu do každé restaurace, například:

Zde jíte a pijete na vlastní nebezpečí…

No nic, dneska si dám … hm… bagetu s bylinkovým máslem, kozím sýrem a ořechy…

Ta je na tom totiž –  co se číselného hodnocení týče – taky dost dobře!!!

.

.

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 19

Pořádně si to zítra užijte aneb Krásný příští rok…

IMG_1661Musím přiznat, že se mi dost ulevilo, když se po Vánocích můj život vrátil do normálu. V závěru jsem už totiž měla neodbytný pocit, že uvidím-li ještě jednu princeznu (vodníka, čarodějnici, čerta, veselého a vtipného chasníka nebo chudé, ale poctivé a upřímné děvče) a sním-li ještě jeden vanilkový rohlíček, regulérně mi hrábne. Naštěstí jsem si naordinovala fungující terapii: pustila jsem si Kill Billa a u něj jsem uzené zakusovala klobáskou.

IMG_1673Mezi svátky jsem zaskočila k lékaři, aby mi předepsal prášky na hlavu. Čekárna byla plná. A v ní i dva bezdomovci. Mladí, kolem třicítky. Táhl z nich alkohol a cigára. Na rozdíl od části zhýčkané a dobře živené usmrkané populace evidentně neměli ani rýmečku, ani kašlíček. Jejich následující dialog mě zaujal. Sice poněkud ztratí na autentičnosti, když vypreparuji sprostá slova, ale spoléhám na vaši fantazii…

„Čoveče (uvádím jen pro představu – alternativa ty pi..o..), psa mi teď přejel vlak,“ řekl ten v maskáčích.
„A kterého?“ zajímal se ten s dredy.
Placku, vole…“ (Nomen omen, pomyslela jsem si neeticky).
„- Hmmm… mně zase včera někdo v parku šlohnul spacák. Tak jsem spal, ty vole, jenom tak pod stromem ve sněhu, ráno jsem byl úplně tuhý zimou…“ poplácal si první maskáčovou bundu.
„A proč teď – když tak mrzne – nejdeš do ubytovny? Dyť to stojí jenom třicet pět korun na noc,“ navrhl dredáč.
„No jo, vole…“ zamyslel se maskáčový. Pak chvíli hledal správná  slova. A  řekl: „Když… ale… já bych tam… přece… neviděl ty stromy…“

.

TAKŽEIMG_1344:

Ať je ten Váš příští rok takový, abyste viděli ty svoje „stromy“, které jsou nesmírně důležité právě pro Vás…

Krásné noci i dny v roce 2015 Vám přeje

blogerína

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 13

Projížďka pouští aneb Nejkrásnější slova na světě…

Venku za oknem se decentně prohání sněhové vločky. Koukám na ně s lehkým odporem. Nesnáším zimu. To ještě před týdnem jsem se hřála v egyptském slunci. A taky jela pouští na čtyřkolce, přičemž jsem si nemohla nikomu postěžovat ani slovem. Ten výlet byl  totiž MŮJ nápad…

IMG_16.12Začalo to tím, že nás ke garážím do pouště vezl domorodec něčím, co suverénně vydával za auto. Na silnici si vytvořil vlastní třetí pruh, ignoroval retardéry, zatáčky projížděl smykem a neustále něco vykřikoval.

Na místě samotném se nás pak ujal Ali, hovořící slušně česky. Tomu jsem vysvětlila, že v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nepojedu sama, ale pouze s manželem na JEDNÉ čtyřkolce. „Proč? Ty doma neřídit auto?“ chtěl vědět. „Ne, já se totiž bojím,“ vysvětlila jsem mu. Vrtalo mu to hlavou. „A kolo? Ty jezdit na kolo?“ zajímalo ho. „Ne, já nejezdit. Neudržet rovnováhu,“ přešla jsem tak nějak automaticky do infinitivu. „To tedy ale móóóc divný…“ prohlásil.

IMG_1610Pak jsme si všichni na hlavu uvázali šátky, které nám Ali pomohl zamotat přes obličej. Zejména my, ženy, jsme v tu chvíli propadly takovému tomu křečovitému veselí, protože jsme všechny vypadaly jako paka, což nám pochopitelně nebylo jedno. Nezbylo nám však nic jiného, než nahlas předstírat, jak je to vtipné, a že vzhled pro nás vůbec, ale VŮBEC není důležitý, protože jsme přece správné holky do nepohody, hahaha… Veselí se ještě zřetelněji prohloubilo, když jsme si na ten šátek narazily helmu.

IMG_1601

A pak… jsme… jeli… Křečovitě jsem se držela manžela a snažila se naklánět na stejnou stranu jako on. Většinou neúspěšně. Muži se v poušti ve vteřině proměnili ve lvy a jejich testosteron jim velel jet rychle, v co nejhorším terénu, najíždět na sebe navzájem a prudce brzdit. Mně můj estrogen diktoval, abych si okamžitě sedla na zadek pod palmu a v úplném bezpečí vyšívala něco hodně vkusného – třeba zátiší s ovocem…

IMG_1606Z prohlídky beduínské osady si pamatuju akorát mumifikovanou kozu a nějaké koření, o kterém náš Ali pravil, že jde o beduínskou viagru a po polknutí tohoto  jediného plodu prý může každý muž pětkrát. Tentokrát propadli pro změnu hysterickému pochechtávání muži a vesměs tvrdili, že to je u nich naprosto normální i bez bylin, chachacha…  Jestli se pro to někdo tajně vrátil, když jsme všichni odešli, nevím…

IMG_1586Cestu zpátky jsem prožívala o kapku lépe. Pouze jsem občas hrůzou hekla a snažila se neomdlít. „Prosím, moc prosím, řekni mi, že to, co v dálce vidím, jsou naše garáže,“ zaúpěla jsem jen jednou, když jsem spatřila v dáli mlhavé obrysy. „No jo, máš pravdu. To už jsou fakt naše garáže,“ potvrdil manžel. Vydechla jsem úlevou. „Tak… to je snad to úplně, ale úplně nejhezčí, cos mi kdy v životě řekl,“ zařvala jsem něžně v té poušti jako opravdová lvice…

Hmmmm… Ten den jsme měli dvacáté šesté výročí svatby…

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 10

Nechci doma žádné sobečky aneb Už je to za dveřmi…

IMG_1523Letos jsem se rozhodla, že mě Vánoce nedostanou.  A předvánoční shon jsem trávila v Egyptě.

No tak… ani tam se před svátky úplně neschováte, ale s pohledem upřeným na palmy a modré nebe se to snáší mnohem lépe s koktejlem na lehátku, než s prachovkou a čistícím prostředkem v ruce …

IMG_1512Vánoce se v průběhu týdne vplížily postupně do celého hotelového komplexu. Koledy? No dobrá. V horku pro mě poněkud nepatřičné, ale co už. Pak se před jídelnou objevil lední medvídek ve vánočním aranžmá posypaný třpytivou drtí, imitující sníh. Pochopitelně, že  jsem toho medvídka pokaždé, když jsem ho míjela, píchla prstem do… hmm… hýždí. Jednou málem upadl vpřed…

IMG_1559Pak se v hale objevil vánoční strom. Celý z vánočních hvězd. Nikdy jsem jich neviděla tolik pohromadě…

Prostorem poté neustále létaly blesky fotoaparátů, protože KAŽDÝ (ano, jistě – i já) chtěl mít fotku před rozkvetlým stromem, pod rozkvetlým stromem i vedle rozkvetlého stromu… (mám všechny tyto varianty).

.

IMG_1573A potom… najednou… začali ti sobi. Nejdřív se vynořil sem tam jeden na pláži. Jen tak… Každý den pak přibývali další. Sobi i malí sobečci. Táhli sáňky. Postávali. Běželi. Svítili. Všude.

Jeden chudák sice vypadal, že ho někdo postřelil a Vánoc pravděpodobně nedožije, ale manžel mě uklidňoval, že se prý jenom tak mírumilovně pase…

IMG_1620Dnes jsem se vrátila domů. A přepadlo mě nutkání zdobit. Aby (přece jen) na svátky bylo naše obydlí  ze všech to vánočně nejobydlovatější. Tak… já jdu teda hledat vánoční ubrus a různé ty stříbrné a zlaté serepetičky. Ať se to tu klidně všechno třpytí a leskne. Jenom sobi a podobná zvířena mi do baráku rozhodně nesmí! A vy si to letos taky užijte. Ať už zdobíte – nebo ne…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 11