Navždy mladá aneb Co já jsem to vlastně chtěla…

bez názvuDnes po ránu na mě vybafl z rádia Alphaville: Foréééver yoooooung… znělo hlasitě éterem. Děsné retro! Tak… kdo by nechtěl být forever young (pochopitelně kromě  Emilie Marty). Rázem to ve mně vyvolalo přehlubokou melancholii. Zvláště teď, kdy mě dloube pod pravou lopatkou, bolí mě koleno, za krkem, loket a vůbec. A vrátilo mě to… ehmmm… do mládí.

MÁM TAKOVÝ POCIT, ŽE STÁŘÍ ZAČÍNÁ KDYŽ:

imagesA96QKBBR-  vás pustí v tramvaji mladá krásná blondýna sednout (splněno před měsícem…)

–  začínají být všichni kolem (lékaři, prodavačky, kolegové atd) mladší než vy (začíná se dít…)

–  ta úplně nová kolegyně, která nastoupila, vám opravdu připadá jako úplné, ale ÚPLNÉ dítě (1. ledna)

– přestáváte rozumět tomu, o čem si mladí vykládají (občas…) a do řeči se vám zákeřně vloudí ta hnusná fráze „to za MÝCH mladých let…“ (zatím výjimečně)

bez. názvu-  vás začne rozčilovat hlasitá muzika, hlasitá mluva a řev dětí (tak… že jo… hm… někdy…)

–  vám vadí, že vám ostatní neodpovídají na váš pozdrav (průběžně…)

–  kolegyni sdělíte, že vám nějak není dobře, píchá vás u srdce a že ještě nechcete umřít TAK mladá.  A ona se na vás zkoumavě zahledí a chladně odpoví: „To se ti už ovšem těžko může někdy podařit!“ (minulý týden…)

vana- si večer konečně lehnete do vany, relaxujete a honí se vám hlavou, co všechno musíte zítra udělat. Pak vám najednou dojde, že něco není úplně v pořádku a že je vám děsná zima, která by vám ve vaně být neměla. A vy si uvědomíte, že jste si …  prostě… NENAPUSTILI vodu… Hmmmm… (včera…)

.
No nic. Forééééver young… To bych si teda fakt přála… Nebo… aspoň … abych si příště nezapomněla napustit tu blbou vodu…

.

Fotky: zetgold.pl, tommy-xxx.blog.cz, spb.all.biz, eldrasiss.blog.cz

Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , | Komentáře: 12

Jsou alergici na hlavu? aneb Mám teď nového koníčka…

bez názvuTuhle mě zarazil jídelníček v restauraci. „Co – sakra – znamenají ta čísla v závorkách u každého jídla? Je možné, že třeba dršťkovou vaří pouze prvního, pátého a desátého v měsíci?“ pomyslela jsem si. 

Pak mi ale došlo, že podle nařízení Evropské unie musí všechny restaurace od 1. ledna informovat spotřebitele o případných alergenech ve svých produktech.  V závorkách jsou uvedena čísla alergenů, jejichž seznam většinou nejdete na konci jídelníčku. SUPER!

Od té doby se vyhledávání alergenů stalo mým novým koníčkem. Zjišťuji, která jídla mají největší počet alergenů, a ta si důsledně a s gustem dávám. Zatím vyhrává většinou svíčková, v závěsu za ní je krevetová polévka a tvarohové knedlíky s ovocem a šlehačkou.

Ale… nevím. Připadá mi, že toto opatření lehce naznačuje, že každý alergik je tak trochu na hlavu. Já tedy opravdu neznám nikoho, kdo má alergii třeba na ryby, přijde do restaurace, poroučí si rybu, pak se začal dusit a než přijede záchranka, žádá po restauraci odškodné…

DSCN0870Možná by to vyřešila jediná cedule u vchodu do každé restaurace, například:

Zde jíte a pijete na vlastní nebezpečí…

No nic, dneska si dám … hm… bagetu s bylinkovým máslem, kozím sýrem a ořechy…

Ta je na tom totiž –  co se číselného hodnocení týče – taky dost dobře!!!

.

.

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 19

Pořádně si to zítra užijte aneb Krásný příští rok…

IMG_1661Musím přiznat, že se mi dost ulevilo, když se po Vánocích můj život vrátil do normálu. V závěru jsem už totiž měla neodbytný pocit, že uvidím-li ještě jednu princeznu (vodníka, čarodějnici, čerta, veselého a vtipného chasníka nebo chudé, ale poctivé a upřímné děvče) a sním-li ještě jeden vanilkový rohlíček, regulérně mi hrábne. Naštěstí jsem si naordinovala fungující terapii: pustila jsem si Kill Billa a u něj jsem uzené zakusovala klobáskou.

IMG_1673Mezi svátky jsem zaskočila k lékaři, aby mi předepsal prášky na hlavu. Čekárna byla plná. A v ní i dva bezdomovci. Mladí, kolem třicítky. Táhl z nich alkohol a cigára. Na rozdíl od části zhýčkané a dobře živené usmrkané populace evidentně neměli ani rýmečku, ani kašlíček. Jejich následující dialog mě zaujal. Sice poněkud ztratí na autentičnosti, když vypreparuji sprostá slova, ale spoléhám na vaši fantazii…

- „Čoveče (uvádím jen pro představu – alternativa ty pi..o..), psa mi teď přejel vlak,“ řekl ten v maskáčích.
- „A kterého?“ zajímal se ten s dredy.
Placku, vole…“ (Nomen omen, pomyslela jsem si neeticky).
„- Hmmm… mně zase včera někdo v parku šlohnul spacák. Tak jsem spal, ty vole, jenom tak pod stromem ve sněhu, ráno jsem byl úplně tuhý zimou…“ poplácal si první maskáčovou bundu.
- „A proč teď – když tak mrzne – nejdeš do ubytovny? Dyť to stojí jenom třicet pět korun na noc,“ navrhl dredáč.
- „No jo, vole…“ zamyslel se maskáčový. Pak chvíli hledal správná  slova. A  řekl: „Když… ale… já bych tam… přece… neviděl ty stromy…“

.

TAKŽEIMG_1344:

Ať je ten Váš příští rok takový, abyste viděli ty svoje „stromy“, které jsou nesmírně důležité právě pro Vás…

Krásné noci i dny v roce 2015 Vám přeje

blogerína

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 13

Projížďka pouští aneb Nejkrásnější slova na světě…

Venku za oknem se decentně prohání sněhové vločky. Koukám na ně s lehkým odporem. Nesnáším zimu. To ještě před týdnem jsem se hřála v egyptském slunci. A taky jela pouští na čtyřkolce, přičemž jsem si nemohla nikomu postěžovat ani slovem. Ten výlet byl  totiž MŮJ nápad…

IMG_16.12Začalo to tím, že nás ke garážím do pouště vezl domorodec něčím, co suverénně vydával za auto. Na silnici si vytvořil vlastní třetí pruh, ignoroval retardéry, zatáčky projížděl smykem a neustále něco vykřikoval.

Na místě samotném se nás pak ujal Ali, hovořící slušně česky. Tomu jsem vysvětlila, že v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nepojedu sama, ale pouze s manželem na JEDNÉ čtyřkolce. „Proč? Ty doma neřídit auto?“ chtěl vědět. „Ne, já se totiž bojím,“ vysvětlila jsem mu. Vrtalo mu to hlavou. „A kolo? Ty jezdit na kolo?“ zajímalo ho. „Ne, já nejezdit. Neudržet rovnováhu,“ přešla jsem tak nějak automaticky do infinitivu. „To tedy ale móóóc divný…“ prohlásil.

IMG_1610Pak jsme si všichni na hlavu uvázali šátky, které nám Ali pomohl zamotat přes obličej. Zejména my, ženy, jsme v tu chvíli propadly takovému tomu křečovitému veselí, protože jsme všechny vypadaly jako paka, což nám pochopitelně nebylo jedno. Nezbylo nám však nic jiného, než nahlas předstírat, jak je to vtipné, a že vzhled pro nás vůbec, ale VŮBEC není důležitý, protože jsme přece správné holky do nepohody, hahaha… Veselí se ještě zřetelněji prohloubilo, když jsme si na ten šátek narazily helmu.

IMG_1601

A pak… jsme… jeli… Křečovitě jsem se držela manžela a snažila se naklánět na stejnou stranu jako on. Většinou neúspěšně. Muži se v poušti ve vteřině proměnili ve lvy a jejich testosteron jim velel jet rychle, v co nejhorším terénu, najíždět na sebe navzájem a prudce brzdit. Mně můj estrogen diktoval, abych si okamžitě sedla na zadek pod palmu a v úplném bezpečí vyšívala něco hodně vkusného – třeba zátiší s ovocem…

IMG_1606Z prohlídky beduínské osady si pamatuju akorát mumifikovanou kozu a nějaké koření, o kterém náš Ali pravil, že jde o beduínskou viagru a po polknutí tohoto  jediného plodu prý může každý muž pětkrát. Tentokrát propadli pro změnu hysterickému pochechtávání muži a vesměs tvrdili, že to je u nich naprosto normální i bez bylin, chachacha…  Jestli se pro to někdo tajně vrátil, když jsme všichni odešli, nevím…

IMG_1586Cestu zpátky jsem prožívala o kapku lépe. Pouze jsem občas hrůzou hekla a snažila se neomdlít. „Prosím, moc prosím, řekni mi, že to, co v dálce vidím, jsou naše garáže,“ zaúpěla jsem jen jednou, když jsem spatřila v dáli mlhavé obrysy. „No jo, máš pravdu. To už jsou fakt naše garáže,“ potvrdil manžel. Vydechla jsem úlevou. „Tak… to je snad to úplně, ale úplně nejhezčí, cos mi kdy v životě řekl,“ zařvala jsem něžně v té poušti jako opravdová lvice…

Hmmmm… Ten den jsme měli dvacáté šesté výročí svatby…

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 10

Nechci doma žádné sobečky aneb Už je to za dveřmi…

IMG_1523Letos jsem se rozhodla, že mě Vánoce nedostanou.  A předvánoční shon jsem trávila v Egyptě.

No tak… ani tam se před svátky úplně neschováte, ale s pohledem upřeným na palmy a modré nebe se to snáší mnohem lépe s koktejlem na lehátku, než s prachovkou a čistícím prostředkem v ruce …

IMG_1512Vánoce se v průběhu týdne vplížily postupně do celého hotelového komplexu. Koledy? No dobrá. V horku pro mě poněkud nepatřičné, ale co už. Pak se před jídelnou objevil lední medvídek ve vánočním aranžmá posypaný třpytivou drtí, imitující sníh. Pochopitelně, že  jsem toho medvídka pokaždé, když jsem ho míjela, píchla prstem do… hmm… hýždí. Jednou málem upadl vpřed…

IMG_1559Pak se v hale objevil vánoční strom. Celý z vánočních hvězd. Nikdy jsem jich neviděla tolik pohromadě…

Prostorem poté neustále létaly blesky fotoaparátů, protože KAŽDÝ (ano, jistě – i já) chtěl mít fotku před rozkvetlým stromem, pod rozkvetlým stromem i vedle rozkvetlého stromu… (mám všechny tyto varianty).

.

IMG_1573A potom… najednou… začali ti sobi. Nejdřív se vynořil sem tam jeden na pláži. Jen tak… Každý den pak přibývali další. Sobi i malí sobečci. Táhli sáňky. Postávali. Běželi. Svítili. Všude.

Jeden chudák sice vypadal, že ho někdo postřelil a Vánoc pravděpodobně nedožije, ale manžel mě uklidňoval, že se prý jenom tak mírumilovně pase…

IMG_1620Dnes jsem se vrátila domů. A přepadlo mě nutkání zdobit. Aby (přece jen) na svátky bylo naše obydlí  ze všech to vánočně nejobydlovatější. Tak… já jdu teda hledat vánoční ubrus a různé ty stříbrné a zlaté serepetičky. Ať se to tu klidně všechno třpytí a leskne. Jenom sobi a podobná zvířena mi do baráku rozhodně nesmí! A vy si to letos taky užijte. Ať už zdobíte – nebo ne…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 11

A bude hůř aneb Pohádkový rozhovor sklerotiků…

Tuhle jsme si vám s manželem TAK hezky popovídali…  Začíná to být s tou naší sklerózou celkem zábavné… No fakt…

images„Hele, zítra si uděláme hezký večer. Já mám tu pařbu z práce – jdu na koncert a ty můžeš jít do hospody,“ řekla jsem nedávno.

„Bezva. Kdo tam bude?“ tázal se muž.

„A kde jako?“

„No přece – na tom koncertě…“

„Jó, ahá, ani nevím… Mandrage, Anna K…  A Korn a Vondráčková.“

„Tsss… To by vám Korn s Vondráčkovou mohli zazpívat tu písničku z té pohádky.“

„Z jaké pohádky?“

„No – ten Jiřík na běloušovi a ta s těmi zlatými vlasy přece…“

„Ty myslíš Zlatovlásku? Tak tam nehrál ani Korn ani Vondráčková, ale Jorga Kotrbová a Petr Štěpánek.“

„Aha! Ale někde jel Korn na takovém voze, měl děsnou paruku a něco zpíval…“

„To byla pohádka Honza málem králem!“

„Tak vidíš!“

images8SD1C4EU „No jo, ale tam zase nehrála Vondráčková…“

„Ne? No neblbni mě. Dyť dělala, že je děsně smutná.“

„Hmmm… Šíleně smutná princezna… Ale tam nebyl Korn, ale Neckář. Ty už snad máš fakt sklerózu…“

„No dovol! Se mi to trošku spletlo. Ty naděláš… A kdo tam teda ještě bude?“

„Kde?“

„No – na tom koncertě…“

„A na JAKÉM koncertě???“

„Šmarjáááá… Já se z tebe picnu!“

.

Uffff… Tak já vážně nevím… Dobře už asi bylo…

.

Fota: casprezeny.azet.sk,  sanquis.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 17

Proč se holky u ukřižování Ježíše nesmály…

A dnes tu opět „hostuje“ blogerína mamina… Tak si to užijte…

bez názvuSyn přišel ze školy s domácím úkolem napsat o své oblíbené knize a namalovat k textu obrázek. Ne že bychom spolu žádnou knížku nečetli, jenže v každé byl háček. Někdo v ní umřel! Proto byla okamžitě vytěsněna z dětské mysli a zařazena mým synem do kategorie literárního braku. Dětská literatura je plná smrti, skutečně.

Malému Bobšovi umře bratříček František na záškrt, Kopčemova matka v Lovcích mamutů nešťastně zhyne pod padajícím buvolem, v Plavčících kapitána Bontekoea chcípne miláček paluby – morče Jobek, což je jen předzvěst hromadné zkázy posádky, za niž mohly kurděje, požár lodi a další nešťastné lapálie. Dokonce i Brouku Pytlíkovi je vystrojen pohřeb, byť hlavní hrdina nějakým nedopatřením přežije. „Už to mám, napíšu o dětské Bibli!“ vykřikl syn. I když jsem téměř okamžitě zapochybovala, zda kdy spatřilo světlo světa jiné dílo, v němž by bylo tolik mrtvol najednou, nakonec jsem byla ráda, že můj malý čtenář konečně shledal nějakou knihu hodnou posloužit jako předloha pro domácí úkol 3. třídy.

IMG_2450Obsah zvládl sepsat vcelku statečně, ovšem při ilustrování Ježíše na kříži najednou zaváhal. „Jak mu mám namalovat pusu? On se asi nesmál, že?“ dotázal se, nevědomky odkazujíc na tisíce vysmátých sluníček, zvířátek a další havěti, kterou za osm let svého života už namaloval. „Asi ne…“ odtušila jsem. Další zapeklitý problém nastal u Ježíšových intimních partií. „Já mu namaluju sukýnku,“ přemýšlel syn nahlas. „Sukýnku?“ opakovala jsem bezděčně, pohroužena do vlastních myšlenek na utrpení Ježíše. „Jasně, on si ji oblékl, protože by se mu jinak všechny holky smály.“ Tohle vysvětlení mi překvapivě přišlo nesmírně logické. Přece se Ježíš v tak historicky zásadním okamžiku nemohl ukázat tak, jak ho pánbůh stvořil, že…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 7

Už jsem zase permanentní aneb Jejda, já mám oči…

IMG_13884Poslední dobou se nějak množí zmršená „vytetovaná“ obočí. Slečny s vysokými modročernými oblouky či nepřehlédnutelnými špičatými stříškami nad očima  potkávám všude. Tak… možná chtějí takhle děsně vypadat. Nebo spíš jdou někam, kde je to levné, a kde se s tím nemažou. Těžko říct… Pokud se chcete pokochat permanentními hrůzami, najdete je ZDE (varování: jen pro silné povahy) . Ovšem… permanentní make-up (pokud ho někdo OPRAVDU umí), není vůbec špatný.

oočiObočí a oční linky jsem si nechala vytetovat před čtyřmi lety. A teď jsem do toho šla znovu. Bohužel stále vidím „na blízko“ velmi dobře a ranní pohled do zrcadla mě mírně irituje. Pro krášlení jsem zvolila pro jistotu pátek, a víkend bez manžela. Šla jsem tam, kde mám absolutní jistotu, že to umí, mají certifikáty a já vím, že budu spokojená. „Tetování“ obočí i vrchní linky trvalo zhruba hodinu a půl. Po aplikaci znecitlivující masti jsem u obočí necítila vůbec nic, horní linka byla nepříjemné, ale nikoli bolestivá. Po proceduře jsem pro jistotu polkla Brufen a večer preventivně přiložila na obličej mražený hrášek. Žádná bolest ani větší otok. Foto dvě hodiny po tetování.

.

IMG_1364Druhý den ráno bylo obočí naprosto bez problémů, víčka lehce nateklá – asi tak, jako když máte rýmu. Začala jsem „kerku“ mazat vazelínou a chvilkami ledovat. Mou jedinou blbostí bylo vaření polévky. Dostala jsem totiž děsnou chuť na cibulačku a hezky jsem si při krájení cibule zaslzela, čímž jsem si oči kapku podráždila. Nicméně cibulačka mi spravila náladu a sáček ledu zase víčka. Večer už byly oči OK (viz foto).

.

IMG_1388Za tři dny se vrchní vrstva kůže sloupala, barva ubrala na intenzitě a já už teď zase můžu směle po ránu pohlédnout do zrcadla (i když – ani s těma linkama to už teda není žádná hitparáda…)

Pokud tedy o permanentním make-upu uvažujete, jděte do toho. Ale tam, kde to fakt umí. A hlavně: tři dny určitě nevařte cibulačku…

.

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , | Komentáře: 15

Dýně s rozštěpem aneb Plastický chirurg ze mě nebude…

(Dnes tady „hostuje“ moje kamarádka. Ještě to neví, ale pravidelnou blogerínou se brzy stane… A stárnoucí je, pochopitelně, taky – i když kapku méně než já…)

IMG_2445Týdenní Halloweenské šílenství, podporované promyšlenou školní propagandou, u mého syna vyvrcholilo neskromným požadavkem: „Mami, vyřež mi dýni!“ Jelikož žádná matka nechce zklamat své dítě, vydala jsem se tento populární plod podzimu sehnat do obchodu. Ke svému uspokojení jsem narazila na kus zvící kola od traktoru.

IMG_2446Nevěda, jak jednoduše a přitom efektivně tu mrchu oranžovou zbavit výplně tak, abych neporušila celistvost obalu, začala jsem googlit přesný postup. Ze stránek se na mě smály precizně vyřezané a skutečně strašidelné dýně. Vybavila jsem se tedy nožem na kuchání ryb, rypadlem v podobě ostré kuchyňské lžíce a pustila se do díla. Výsledek se skutečně dostavil. Po hodině dlabání se mi na ruce udělal modrý otok. Pravda, mnou zvolená taktika asi nebyla úplně dokonalá, ale dýňové strašidlo bylo po úporném boji zbaveno mozku. Teď už jen ten obličej. A vida, po chvíli uměleckého tvoření na mě hleděly dvě oči, nos, a… člověče, vy jste to přeříz! Od nosu k puse se mi nechtěně podařilo dýni přefiknout. Syn po příchodu ze školy nejprve zajásal: „Dýně!“ Druhý pohled už tak uspokojivý nebyl. „Mami, ona je přeřízlá!“ „To je rozštěp, to je tam schválně, aby byla strašidelnější.“ Syn znova ožil. „To se dá operovat, ten rozštěp, že? Já ho tam nechci!“

Povzdechla jsem si a dumala, jak dýni zbavit tohoto drobného kosmetického nedostatku. Zkuste slepit dýni sekunďákem. Nejde to. Zkuste ji slepit izolepou. Neuspějete. Nefunguje náplast, klasická šicí nit, ani plastelína nedrží. A tak jsme letos byli na Halloween bez dýně, letěla do popelnice na bioodpad. A těch deset litrů dýňové polévky brzy poletí za ní, po třech dnech nepřetržité konzumace už ji doma nikdo nemůže ani vidět.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | Komentáře: 11

Když já to fakt nepoznám aneb Nebojte se mě a nekřičte…

Už jsem vám někdy říkala, že ABSOLUTNĚ nerozeznávám auta? Asi nějaká malinká porucha někde v hlavě. Ale… dá se s tím žít…

bez názvuAno, přiznávám… Pokud čekám, až pro mě přijede manžel, tak… ehmm… občas prostě nasednu do cizího auta. Ale protože už mám „nalítáno,“ řidiči netouží mě unést (což bych si – mezi námi – určitě zasloužila), ale vyděšeně se  snaží co nejdřív mě vypudit ze svého osobního prostoru.

A taky se to dost horší… Kdysi jsem nastupovala alespoň do aut, která byla rozměrově i barevně PODOBNÁ našemu autu, ale když jsem posledně lezla do bílé dodávky, zatímco manžel v našem modrošedém autě parkoval vedle, přišlo to už divné i JEMU…

imagesDLK625GCNedávno taky jeden muž zkoušel být vtipný a nabídl mi, že mě z pracovní schůzky odveze svým autem. Pak mě přivedl k něčemu blbě nízkému, do čeho se špatně lezlo, otevřel mi dveře a pravil: „Omlouvám se, že jezdím tímto trapným autem, ale svou „Oktávku“ mám právě v servise. Hahaha…“

No – a já to nepochopila (viz nerozeznávání aut). „To nevadí,“ řekla jsem v tom vytuněném interiéru z bílé kůže a pokrčila lhostejně rameny. „Hlavní přece je, že to jezdí…“

Takže – milí řidiči! Pokud vám bez výstrahy nasedne do auta cizí ženská, jsem to pravděpodobně já. Moc prosím, nekřičte zmateně jako ten poslední srab: „Pomoc! Co to děláte osobo, okamžitě vystupte z mého vozu!“ a zachovejte klid. Jsem opravdu naprosto neškodná. Jenom mám prostě takovou malinkou poruchu… 

.

.

Fota: hybrid.cz,  bestcarsling.com

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 9