Strašidelný sen aneb Ještě aspoň kousek selátka…

Mám pocit, že poslední dobou se jídlo stalo vědou. Zdravé jídlo… Bez lepku. Bez cukru. Bez laktózy. Bez čehokoli… Atd… A čím dál častěji slyším: „Nesol!“ „Jak můžeš POŘÁD jíst to smažené?“  „Tolik sladkého!“ “ Víš, jak je to nezdravé?“ „Ty FAKT nejíš zeleninu?“ Grrr….

img_20160923_171732V pátek večer jsme měli s přáteli selátko. Ta křupavá kůžička… Ten čerstvý chleba! To pivo! Áááách… Ovšem v noci, to jsem měla hrozný sen:

Vstupuji do obchodu, za pultem obsluhuje nerudná prodavačka. Retro. Pod nosem lehký knír, na hlavě čupřinu v podobě chuchvalcovité trvalé, v níž má nad čelem připíchnutou dvěma sponkami malou bílou kraječku.Na sobě silonový bílý plášť  bez rukávů, na kapsičce modře vyšité logo prodejny: ZDRAVÍ: NÁŠ CÍL! V podpaží má houštinu.

Dostávám se na řadu:

  • „Tak já bych prosila jeden kostkový cukr,“ žádám slušně..
  • „Cukr? Jste upadla? Kde jste žila poslední roky? V buši? Cukr je bílý jed a je od roku 2020 zakázanou potravinou. To nevíte?“ měří si mě podezíravě.
  • „Ehmmm, jistě, promiňte. Tak já bych chtěla jedno máslo!“
  • „Máslo? Tak to mi ukažte  knížku s vaším letošní  krevním rozborem. Chci vidět stránku s hodnotami cholesterolu,“ natahuje ke mně ruku, knír se jí chvěje.
  • „Knížku? Rozbor? Cholesterol? Tak… rohlíky? Normální bílé pečivo? Máte?“ zkouším dál.
  • „To jako takové ty jedovaté věci s lepkem, co se prodávali v minulosti? Vy jste cvok!“ začíná prodavačka ztrácet trpělivost, zpod krepaté ofina ukápne kapička potu.
  • „Ahaaa,  dobře…  Já bych… tedy… už jen… kousek bůčku…“
  • Prodavačka vytřeští oči a zmáčkne červené tlačítko na pultu. Začne ječet nepříjemnou fistulí: „POMÓÓC! Provokatérka! Vyslovila zakázané slovo BŮČEK! Podrývá veřejně naše zdraví! Přitom každý ví, že poslední ilegální hnízdo v garáži, kde se pekl tajně bůček, bylo zničeno a vydezinfikováno před pěti lety! POMÓÓÓC!“
  • IMG_20160923_171743.jpg

Teda řeknu vám, že jsem se probudila úplně propocená. A šla jsem rychle z lednice vytáhnout ty zbytky prasete, sůl a pepř. A ještě laskonku. A všechno jsem to snědla. Pro jistotu.

Totiž, co kdyby… JEDNOU….

 

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , | 2 komentáře

Není tohle už náhodou turistika? aneb Bych se na to mohla…

img_5546Občas mě  nad pivem ve společnosti přátel popadne při líčení jejich zážitků naprosto zcestný pocit, že turistický výlet může být báječnou záležitostí. A tak – jsem (ve slabé chvilce) kývla, a než jsem se vzpamatovala, rázovala jsem si to lesy a kopci Bílých Karpat. Cesta vedla ukrutně vzhůru, všichni nadšeně šlapali přede mnou v houfu a já – v dostatečné vzdálenosti za nimi – vedla tichý monolog…

.

  • img_5543(Přibližný přepis):
  • Tsss… turistika… že prý… ZDRAVÉ… říkali… kamarádi… to nemůžou být KAMARÁDI, když musím tady… tahle (hek, hek).
  • Ufff… Se potím… To ale … přece…nemůže být zdravé, todleto…
  • Proč…ufff… NAHORU… když pak … zase DOLŮ.. Logiku… to… nemá…
  • Konipas… si tady skáče…( hek) provokuje… kdybych…  křídla… tak bych taky… Kretén jeden… hopsavý…
  • Takhle (hek, hek)  v kavárně… dyť nakonec… čerstvý vzduch tam … taky… (hek, hek, uf) a kafe… cigárko… a já tady jak debil… nahoru…
  • Hele, jiřiny… kvetou… nemám… ráda jiřiny… ty barvy jsou (uf, uf) TAK jásavé a kýčovité… mi to ty kytky dělají naschvál…
  • Prý endorfiny…uf, uf… že prý… nával radosti… Ale KDY?… Už aby… hergot, zasr…. kopec…
  •  No jo, krávy… Se pasou… leží… uf… taky bych… hele… a ten bejk… nesnáším dobytek…
  • Ha! Jsem nahoře… palouček… Salaš…. Jídlóóóó… si k tomu lehnu… uf, uf…

Po krátkém poležení na louce, konzumaci skvělého oštěpku, rohlíku se salámem a několika rakviček, na které jsem si hojně stříkala šlehačku ze spreje (nesli jsem to v batohu, protože mi to přišlo jako adekvátní turistická svačinka) a několika cigárech má nalada prudce stoupla. A řeknu vám: TA PANORAMATA…

Dolů jsem, zaplavena endorfiny zvesela hopsala…

  • img_5547(Přibližný přepis):
  • Dyť nakonec… ta turistika… celkem fajn… takhle se lehce…procházet…
  • Člověk se pěkně zapotí… asi zdravé… to bude… URČITĚ!
  • Jejda, konipásek… to je ale… roztomiloučký ptáček… HOPS!
  • A já bych seděla… v kavárně třeba… tohleto… rozhodně lepší… se pohnout…
  • Jééé… Ty jiřiny jsou krásné… Ty barvy! NÁD-HE-RA… Já prostě MILUJU turistiku!
  • Halóóó! Kamarádi… počkejte na mě… KAM VLASTNĚ PŮJDEME PŘÍŠTĚ???

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 6 komentáře

Já a moje bursitida aneb Super víkend na pohotovosti…

Mám bursitidu. Pokud nevíte co to je, ví to teta Wiki. Já to do soboty taky netušila (mám to v lokti a bolí to jako sviňa). A tak jsem musela v sobotu na pohotovost na punkci a pro antibiotika a v neděli jsem si dala repete. Řeknu vám, chirurgická ambulance o víkendu vůbec není nudná, protože:

cerveny_kriz_cck_red_cross_galerie-980Sestra na chirurgii měla ovázaný prostředníček. Chvíli jsem uvažovala o tom, zda to je součást firemní politiky, aby byli zaměstnanci oddělení na první pohled lehce rozpoznatelní. Pak jsem to ovšem zavrhla, protože signifikantní znaky některých oddělení si raději ani nechci představovat…

Hned u vchodu visel letáček, na němž lékařská komora velkými červenými písmeny důrazně varovala, že „bezpečnost zdravotní péče již nedokáže garantovat“, což mi opravdu psychicky velmi pomohlo…

Úplně nejhůř v celé čekárně vypadal muž kolem padesátky s dámským doprovodem. Zdálo se, že vypustí každou chvíli duši. Bylo mi ho nesmírně líto a byla jsem ráda, když se dostal na řadu. V ordinaci byl krátce. Když vyšel, vypadal ještě hůř. „Tak co?“ ptala se ho vyděšená žena. „Pcheee! Prý mi vůbec, ale VŮBEC nic není! Tsssss…“ zasyčel a vyrazil  s uraženým výrazem  k východu. Ach ti muži…

V křesle seděla vetchá stařenka. Dveře ordinace se otevřely, sestra vykoukla a oznámila nahlas stařenčino jméno, načež zmizela v útrobách ordinace. „Ale když… já… nemůžu vstát a… ani chodit…“ zanaříkala babička. Díky solidaritě vedle sedících pacientů se však do ordinace nakonec dostala, což mě nesmírně potěšilo…

IMG-20130727-00038Na lehátku, zaparkovaném v rohu čekárny, se začal vrtět muž ve špinavých montérkách, o kterém jsem si myslela, že je v bezvědomí a že je divné, že to nikoho nevzrušuje.

„Sestříííí, ta noha fakt bolííííí. A bude mi doktorka brát krev?“ zahulákal bez výstrahy na procházející sestru. „To víš, že jo, Franto. Bolet to bude. A krev ti vezme. Jako vždycky…“ konstatovala sestřička. „Kur…, to je furt dokola,“ prohlásil znechuceně Franta. „Dyť  sem ani nebyl moc ožralej. Jenom tak …malinko pod vlivem, přece…“

Pak ještě přivezli chrčícího mladíka s voskově bledým obličejem a policejním doprovodem, který byl k pojízdnému lůžku připoután klepety.

A byla jsem byla na řadě. Škoda…

No nic. Už se těším na zítřejší převaz…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | 4 komentáře

Letní kosmetické blbiny aneb celkem laciná skluzavka…

Občas se mi nostalgicky (a poněkud nelogicky) zasteskne po době, kdy byla kosmetickým vrcholem koupelen socialistických žen modrá NIVEA, červená MARYNA a fialový NELA GOLD. Jediným make-upem byl ten od Dermacolu a tělová emulze Rosana byla luxusem.

Řeknu vám, teď aby se v té přebujelé kosmetické nabídce prase vyznalo…

IMG_5490Kolínská voda  Baby Powder  mi dělala společnost v letošních teplých dnech. Asi stárnu. Já, pro kterou je normálně Habanita dětským čajíčkem, jsem si libovala v lehkém, čistém a lehoučce nasládlém obláčku dětské pudrové vůně.

Výdrž (ostatně – je to kolínská voda) je velmi krátkodobá, ale cena je natolik přátelská, že jsem se mohla „pudříkem“polívat  jako o Velikonocích… 

IMG_5488Spony  Bumpits – údajně revoluční způsob, jak vytvořit perfektní objem vlasů. Tuhle umělohmotnou věc si strčíte pod vlasy (nejlépe na temeni), přehodíte přes to prameny a zafixujete, čímž vytvoříte „krásný bohatý účes, který vám dlouho vydrží bez česání.“ Tak… asi jsem měla nějaké inteligenční minimum nebo jsem krátkodobě omdlela nad klávesnicí a do košíku v e-shopu mi to pak spadlo samo. Když to přišlo, usoudila jsem, že na použití bych přece jen musela být ještě o kapku nepříčetnější než jsem, a uložila jsem to hluboko do zásuvky. Odpočívejte v pokoji, spony Bumpits…

IMG_5486Samoopalovací  pěna St. Moriz  skvěle prodloužila moje dovolenkové opálení (ach ano, vím, hnědá kůže je TAK nemoderní). Nicméně lepší samoopalovák na tělo neznám – třeba tolik opěvovaný (a dražší) Xen -Tan mu nesahá ani po spodní nápis na lahvičce. Výsledná barva je nádherně „mořská“ a drží. Trochu si musíte pohrát s aplikací, ale vzhledem k tomu, že je hnědě zbarvený, můžete barvu dobře regulovat. A taky si vybrat mezi variantami pro světlou či tmavší pleť.

IMG_5484Tělové mléko do sprchy bylo mým velkým omylem. Prostě jsem se v obchodě přehmátla. A jak už jsem na obal nekoukala, natřela se tím ve vaně s tím, že jde o sprchový gel.

Vážení!  Když je něco do SPRCHY, tak to v ní opravdu používejte! Já tedy nevím, jestli se některé z vás stalo, že v saténové noční košilce s laškovným rozběhem vklouzla  do postele se saténovým povlečení, načež jí hladce prosvištěla a bleskově vyjela druhou stranou jako tuleň na skluzavce. A přesně takový kluzký efekt má mýdlo do sprchy, pokud ho aplikujete ve vaně. Nicméně vás četné modřiny inspirují k dalšímu kosmetickému bádání. Po zatraceně dobrém a nestíratelném make-upu na nohy…

.

.

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

Zarůstají vám nehty? Raději nikam nechoďte…

Zarůstající nehty na nohou mohou být problém. To vím naštěstí jen zprostředkovaně. Naštěstí existuje řešení: chirurgické nebo laserové odstranění části nehtového lůžka (nebo tak nějak podobně), které by vše mělo vyřešit. Vypadá to jako vcelku banální zákrok. Ovšem…

IMG_2201Kamarádka se rozhodla pro operaci nehtů na palcích mohou laserem. Chtěla pro sebe to nejlepší! A tak si zákrok zaplatila na renomované soukromé klinice.

Prvních čtrnáct dní chodila na převazy. Hnisalo to… O víkendu se to zhoršil natolik, že navštívila pohotovost, kde vyfasovala antibiotika.

Na klinice na to koukali a koukali, převazovali a dezinfikovali. Pak reoperovali. A převazovali.  Hnisalo to… Kamarádce po více než dvou měsících došla trpělivost a nechala si u známého udělat stěry. A měla ho tam! Zlatého stafylokoka. Na klinice jí řekli, že se to stává. A ať prý navštíví praktického lékaře, který jí napíše cílená antibiotika…

IMG_0762

Zarůstají vám nehty? Existuje jednoduché, bezpečné a levné řešení: najděte si odhlučněné místo, nejlépe sklep, do kterého si přineste následující věci: peroxid vodíku, několik čistých utěrek, lahev slivovice a kleště.

Nejdřív vypijte slivovici a nechte krátce působit. Poté vezměte kleště a ….

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | 2 komentáře

Chcete mít štíhlé nohy? Navštivte Markse & Spencera…

Každá ženská si občas koupí úplnou kravinu. Někdy nechtěně. Kravinou minulého měsíce jsou pro mě punčocháče zakoupené u Marxe & Engelse. Totiž – pardon (setrvačnost je strašná věc) – u Markse & Spencera…

  • FullSizeRender

    Na fotce to moc vidět není. Věřte mi, že ve skutečnosti jo…

    Vběhla jsem tehdy do obchodu a rovnou zaútočila na prodavačku.

  • „Potřebuji punčocháče. Tělové, nelesklé,“ vychrlila jsem okamžitě svůj požadavek.
  • „Tak to vám určitě doporučím tyhle,“ sáhla pohotově do jednoho z regálů. „Jsou matné a navíc zeštíhlují nohy,“ pravila.
  • „Zeštíhlují?“ tázala jsem se podezřívavě. „A to jako… JAK?“
  • „To nevím,“ prohlásilo popravdě to milé děvče.
  • „No nic, já si je vezmu,“ zhodnotila jsem situaci (kdo by nechtěl mít štíhlejší nohy?) „Asi budou z nějakého pevnějšího materiálu,“ pomyslela jsem si.

Doma jsem punčocháče rozbalila. Hergot, co to…sakra… Byly blbě uskladněné na slunci a vybledly? Koupila jsem aušus? Vždyť jsou…tak jako… flekaté… A pak na to přišla! Po obou bočních stranách se táhly tmavší hnědé pruhy. HA! Tak je to tedy! Má to být OPTICKÉ zeštíhlení! Hmmmm…

FullSize.RenderKdyž to shrnu, nápad možná není až tak špatný. Ale ať jsem se snažila jakkoli, punčocháče se při nošení vždy stočily, takže mi tmavší pruhy různě putovaly po nohou. Ve výsledku to vypadalo, že mám nohy špinavé, na což mě několik kolegyň v práci taktně a rádo upozornilo.

Opticky zeštíhlující punčocháče už nenosím…

Ano. Mám silnější nohy.

No a co jako?!

 

 

 

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC | Štítky: , , , , , | 8 komentáře

Jak jsem se našla aneb Kdo se komu vlastně ztratil?

Ztratím se všude. Natož v lese. Ostatně, dneska zase…

IMG_5122.JPGTo vám tak jdu a jdu, s košem v ruce, kochám se klidem a sluncem v pavučinách smrků i letními vůněmi, až si uvědomím, že jsem dlouho neviděla manžela. Plaše vykřiknu. Nic… Zařvu. Zase nic. Snažím se pískat, což jsem nikdy moc neuměla, takže to zní spíš jako astmatický záchvat. Potom mi v kapse zazvoní mobil.

  • „Kde jsi?“ tázal se manžel.
  • Rozhlédla jsem se kolem. „V lese,“ odpověděla jsem popravdě.
  • (Tiché zaklení) „Jasně! Ale… sešla jsi z toho velkého kopce? A šla jsi vlevo nebo vpravo? Já tady běhám, řvu a ty nikde!“
  • „Jsem… asi… už pod tím kopcem… A kam jsem šla… hmm… asi spíš vlevo. Nebo … že by vpravo?“ 
  • „Ježíš, řekni mi ID svého telefonu. Já tě najdu!“
  • „Co že to???“
  • „Grrr…. Aha… no nic, zapomeň na to. Potkal jsem lidi. Ty tě neviděli. Zato se jim ztratil plešatý pán. Víš co, jdi NA-HO-RU. A křič. Nějak se najdeme…“

IMG_5125A tak jsem se plazila vzhůru, proklínala jsem smrky, které mi sypaly jehličí pod tričko na zpocená záda, jedna blbá větev mi vlezla až do vnějšího zvukovodu a přes obličej jsem měla každou chvíli ty pitomé pavučiny. A pak jsem v dálce zaslechla volání a pískání…

Uřícená, s větví ve vlasech a s planoucím pohledem jsem se prodrala na lesní mítinku. Seděl tam můj muž a tři další lidé. „Ahoj, jsem jeho žena a plešatého pána jsem neviděla,“ řekla jsem na úvod a svalila se do trávy.

Nakonec jsme si moc hezky popovídali a v pauzách jsme pískali a vyluzovali různé zvuky, abychom přivábili plešatého pána. Ten se nakonec vynořil z jiné strany než já a seřval ostatní, že se mu ztratili.

IMG_5127Po zbytek cesty si mě manžel pečlivě hlídal. Zalita vlnou něhy jsem ho pohladila po předloktí. To je od tebe TAK hezké, že mě ani po tolika letech nechceš ztratit,“ dojímala jsem se. „Tsss… stejně by to bylo k ničemu,“ odpověděl. „Dyť ty se nakonec stejně vždycky najdeš,“ zašklebil se.

A takový to mohl být pěkný den…

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , | 6 komentáře

Všechno je, jak má být aneb Děti – naše budoucnost…

Vždycky jsem si myslela, že stárnutí s sebou přináší určitou moudrost. Tak… zatím čekám… Marně! Jen jsem lehce smířlivější, pokud jde o určité životní situace, o nichž si v danou chvíli myslíte, že jsou fatální. Většinou nejsou. Ale to se dozvíte stejně až časem…

IMG_4977Zhruba před třiceti lety jsem v tom měla naprosto jasno: budu učitelkou! A tak jsem šla na pajdák. Čeština – výtvarka. Třikrát… Nikdy mě nevzali pro velký počet uchazečů.

Tehdy se mi hroutil svět. A tak… jsem se nestala  učitelkou…

Dnes ráno jsem jela do práce tramvají. A přistoupily děti. Celá třída. Měly kolem deseti let (už se mi to špatně odhaduje) a jely na  školní výlet.

.

IMG_4979No –  a ona ta roztomilá robátka neustále něco brebentila, pištěla a vřískala, mluvila sprostě, šlapala po sobě navzájem i po spolucestujících a všechny ohrožovala svými batůžky. V permanentním řevu: „Pančitelkóóó, Kuba mě žduchl,“ „pančitelkóóóó, Zuzka nemá jízdenku,“pančitelkóóó, Honza vylil vodu, a řekl mi, že mám držet hubu,“ pobíhala pedagožka s nepříčetným svitem v očích, který signalizoval, že každou chvíli může lehce prolomit tu křehkou hranici a stát se pachatelkou trestného činu.

Tož tak! Jak říkám. Někdy až čas ukáže, že některé věci ve vašem životě jsou prostě tak, jak mají být…

Howgh!

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 4 komentáře

Jak jsem zkoušela být vyrovnaná aneb Do pr… práce…

20001Tak jsem se dnes rozhodla, že budu děsně vyrovnaná. Víte, on si člověk škodí sám. Všemi těmi maličkostmi. Zbytečně se nervuje a zkracuje si život. Nakonec: o tom, co je  pozitivní či negativní si rozhodujeme sami… Ómmm…

V práci už jsem sice několikrát měla trošku náběh na rozčilení, ale pak jsem si vždy v klidu sedla, pravidelně dýchala a představovala si, jak přijdu večer domů a krásně si užiju chvíle klidu.

Konečně! Šest hodin! Doma! Co to? Dveře do garáže nejdou otevřít? Že nejde proud? Sakra! No nic. Ommmm… Se přece nic neděje. Mám klíče! Přece mě nerozhodí taková prkotina…

Aha! Venkovní rolety nejdou vytáhnout. No pochopitelně, vždyť nejde proud. Tak… je tu dost tma, chtěla jsem si číst…ale neva! Hmmm… a taky se přes ty zatažené žaluzie nedostanu na zahradu, abych si zakouřila. Jít kouřit před barák je blbé. No nic. Maličkost. To vydržím.

IMG_4937Tak… kouknu aspoň do kompu. Sakra, cože? Vybitá baterka. Aha!

Televizi… si taky nepustím! No, stejně jsou tam kraviny.

Hezky si udělám vajíčka a kafe… což je vlastně taky blbost, neboť ten zasr….proud… Ómmmmm!!!

Nic, to takhle roz-dý-chám a nebudu se ROZ-ČI-LO-VAT!

Si aspoň  zalezu do vany dokud je v koupelně trochu světlo. Cože? Jako… voda? Studená? Kterej blbec… takhle… kotel na elektřinu…  Do pr…s vyrovnaností!  Se na to můžu… Pozitivní, negativní! Si to zkuste – hladoví, zmrzlí a ve tmě!

Jdu před barák kouřit! A nechtějte mě potkat! Ómmmmm!!!

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , | 4 komentáře

Zamlžené zrcadlo aneb Jsem úplně nekrásnější…

NEJKRÁSNĚJŠÍ NA CELÉM SVĚTĚ

NEJKRÁSNĚJŠÍ NA CELÉM SVĚTĚ

(VAROVÁNÍ: Vy, kdo jste technický zdatní a vděčně absorbujete všechny vychytávky, NEČTĚTE DÁL! Tohle všechno už totiž dávno znáte…)

Tak jsem dnes dostala nový pracovní mobil. Můj starý už se delší dobu loučil. Dámy jistě pochopí, že na dotaz, jaký  že si přeju, jsem naprosto logicky odpověděla: BÍLÝ…

Pokud jde o  techniku, jsem vážně naprostý diletant. Po mobilu požaduji pouze základní věci. Tak… nedržím zrovna prst na tepu doby… No a co jako?

Musím ale říct, že můj nový mobil skvěle fotí selfíčka. To si jednoduše navolíte funkci NEJKRÁSNĚJŠÍ a na stupnici od jedné do desíti zvolíte intenzitu. S plnou  desítkou vypadáte jako plastová nafukovací panna s očima jako tenisáky.  Už dlouho jsem se tak nepobavila…

IMG_4896Další vychytávkou je ZRCADLO. Prostě čumíte do mobilu a můžete se kdekoli domalovat, vytrhat si obočí nebo zkontrolovat mandle. Praktické! Ovšem – je tu ještě další bonus: pokud fouknete do mikrofonu (i když si při tom připadáte tak trošičku jako úplný debil), zrcadlo se vám postupně zamlží a vy můžete „mlhu“ smazat na displeji prstem!

Asi chápu úpravu fotek – třeba někdo touží po tom, aby vypadal aspoň na fotkách jako Barbína. Zrcadlo – dobře, může se hodit. Ale to zamlžení?

Moc vás prosím: můžete mi někdo vysvětlit – K ČEMU TO VLASTNĚ JE???

Vaše vděčná blogerína

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 7 komentáře