Přes Praci do Žítkové aneb To jí udělal ten osel…

Na čtyři dny jsem odcestovala do Bílých Karpat. Do Žítkové. Za klidem, přírodou a dobrým jídlem. A taky… hmm… za bohyněmi…

Po cestě na dovolenou jsme se stavili v práci. Přesněji PRACI, ale kdo by v dnešní době SMS bez diakritiky bazíroval na jedné čárce. Chvíli jsem nadšeně pobíhala mezi dvěma cedulemi s blaženým pocitem, že urychluji příchodem a odchodem do práce a z práce svůj nástup důchodu, ale pak jsem si plně uvědomila marnost svého počínání a nechala toho… (Ostatně, manžel už se tvářil fakt divně…)

IMG_4439

IMG_4442

V obci Žítková byly kdysi dvě školy. Dnes už tu nejsou děti a ze školy je rekreační středisko. Než se vydáte dál, dejte si rajskou a štrůdl. A ne abyste loupali perníček nebo chtěli po chaloupce na kuří nožce, aby se k vám otočila vchodem…

IMG_4506

IMG_4515

Do chalupy poslední žítkovské bohyně Irmy  Gabrhelové vede cesta mezi kopci, která vás nutí  kochat se. Prostě – nádhera… Pokud se rozhodnete navštívit chalupu samotnou (100 Kč na hlavu), otevřená je tu v sobotu a neděli ve 14., 15. a 16. hodin. A máte to i s výkladem paní domácí. Co tam uslyšíte a uvidíte – nebo neuslyšíte a neuvidíte – je čistě na vás…

IMG_4530IMG_4528

IMG_4539Po celou dobu dovolené jsem si vrchovatě užívala zvířat. Zajíci, srnky, krávy, ovce. A především věrná dvojice koza – osel. Ve Velkém Lopeníku, kde jsme byli ubytovaní, pochodovali celé dny bok po boku.

Při odjezdu jsem si je ještě chtěla vyfotit. Koza i osel stáli ve svahu, já pod ním. Nastavila jsem foťák. Koza sešla ke mně. Za ní popošel i osel. Svezla se pod ním půda a řítil se přímo … NA MĚ!

Ubrzdil to na poslední chvíli! Ještěže tak!

Při nejlepší vůli jsem si nedovedla představit, jak mě manžel veze na nejbližší pohotovost se zlomenými žebry a na příjmu vysvětluje: „To vám byla hrozná pecka a vypadalo to fakt strašně. Víte – on na ni … totiž… tak trochu… SPADL OSEL…“

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

Klidná neděle aneb Máš na střeše chlapa…

Zhruba před hodinou u nás zazvonil zvonek. Uklízela  jsem, manžel byl na golfu. V neděli chodí akorát sousedky na rychlé kafe a pár drbů. Tak jsem otevřela. Za dveřmi stál chlap. Kolem třiceti.

2005-10-26-2Nejdřív jsem si myslela, že je  retard. Mlčel a kulil oči. Pak jsem si uvědomila, že mám na obličeji pleťovou masku z bahna a na vlasech, vyčesaných do vysokého kokrhelu, vlasový olej. Pohled pro bohy (a pro sousedky, které jsou už zvyklé.)

  • „Tak jsem tady!“ vykoktal pracně po chvíli a stále na mě zíral.
  • „Ehm… super!“ řekla jsem já. „Co chcete?“
  • „Já bych … potřeboval vylézt k vám na střechu,“ řekl ten chlápek

Uvědomila jsem si, že se bláznům  nemá odporovat. Konec konců, jsem součástí vysoce tolerantní a humánní společnosti, a má-li můj spoluobčan nutkání vylézt zrovna na NAŠI střechu, patrně bych mu to měla umožnit.

  • „Ale jistě, jen pojďte,“ vyzvala jsem ho přátelsky, až mi popraskalo na obličeji to bahno, pokynula ke schodům a přemýšlela, čím ho můžu v případě útoku bacit. Chlápek se mezitím trochu zkoncentroval, vyrovnal se s mým vzhledem a vysvětlil mi, že se domluvil s mým manželem,  že sundá ze střechy nějaké připojení.

asus-dsl-n11-2-in-1-wi-fi-adsl-2-2-modem-routerByla to super návštěva. Chlap se protáhl střešním oknem, nespadl, odnesl ze střechy divnou krabičku a navíc mi tu nechal pětistovku. Mohl by chodit častěji…

Kromě toho mi sousedka napsala SMS: MAS NA STRESE CHLAPA.

Jasně že mám… HEČ!!!

 

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 1

Vliv vzdělání na manželství aneb Konečně mám jasno…

IMG-20130727-00038Včera jsme v místní hospůdce zapíjeli čerstvě narozenou vnučku od sousedů. Byl to fajn večírek. A protože byl pátek, pořádně jsme holčičku zalili zelenou a pivem. Tak… aby byla zdravá, že jo?!

V pokročilejší večerní hodině se debata stočila k mineralogii. Neptejte se proč. Nevím! V hospodě se prostě semele všecko. A já si matně  vzpomněla na Mohsovu stupnici tvrdosti, kterou jsme brali na gymplu. A za nic na světě jsem si ji nemohla vybavit. V mé paměti zůstal jen topaz, korund a diamant, přičemž jsem nabyla dojmu, že jedničkou je grafit. Strejda Google mě ovšem okamžitě nad pivem usvědčil, že jedničkou je… přece MASTEK!

Pozdě v noci, kdy jsme konečně s manželem zalehli do postele, jsem nemohla usnout a v hlavě se mi z nějakého důvodu pořád převalovaly ty minerály.

  • belik02„Simtě, já to prostě nechápu! Můžeš mi vysvětlit, jak to vy chlapi vlastně máte?“ nedalo mi to.
  • „Proboha, co jako?“ zakvílel manžel, který už pochopitelně skoro spal (ono pivo je výborné sedativum).
  • „No to mi teda řekni, jak  můžeš žít tak dlouho s NĚKÝM, kdo si přes třicet let evidentně myslí, že jedničkou v Mohsově stupnici je GRAFIT? Dyť to je … prostě strašné!“ nemohla jsem pochopit.
  • „Tssss… úplně jednoduše!“ odfrkl a přetočil se na druhý bok. „Máš totiž… MOC HEZKÝ ZADEK,“ prohlásil, načež definitivně usnul.

A tímto jsem konečně jednou provždy pochopila, jakou váhu má ženské všeobecné vzdělání v manželství. Teda… upřímně… čekala jsem víc!

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , | 3 komentáře

Když můžou kočky – tak proč ne JÁ?

IMG_3923Před nedávnem jsem si způsobila lehkou barevně estetickou újmu vlastnoručně umíchanou kurkumovou maskou. Nicméně – výzkum na poli krásy si prostě žádá i oběti. A tak jsem to riskla a na základě článku s recepty blogerek jsem zkusila pleťovou masku z… ehmmm…  kočičí podestýlky.

Upřímně – klochtat v misce něco, co normálně dávám naší Jůů do záchodku mi přišlo dost nepatřičné. Naštěstí zrovna nebyla doma (ráno ji vyzvedl rezavý kocour od sousedů), protože už tak nemá o mém duševním zdraví valné mínění.

IMG_3925Bentonitové kočičí stelivo bez parfemace  jsem nasypala do misky, zalila teplou vodou a čekala, až nabobtná a vytvoří kaši. A pak jsem TO nanesla na obličej…

A zatímco jsem vypadala jako svoje vlastní  posmrtná maska, googlila jsem info o jílových maskách s bentonitem. Nakonec jsem i se svou ADHD dospěla k názoru, že je podestýlka (v případě, že bych toužila po jílové masce) výrazně levnější.

IMG_3928Závěr: pleť byla po umytí vyčištěná, napnutá a hezky prokrvená. Výsledem mě natolik příjemně překvapil, že to pravděpodobně ještě někdy zopakuju.

Znervózňuje mě pouze jediná drobnost – naše kočka (která už se vrátila z rande) se mi neustále snaží sedat na obličej… Doufám, že….

 

 

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , | 15 komentáře

Jen růžová to může být, tydydudu dyp, dyp…

Tak jsem neodolala a svou sbírku rozšířila o další jed. Mám pro ně totiž slabost…

IMG_3875Na nový Poison od Diora jsem se těšila, i když jsem své očekávání záměrně krotila vzhledem k  avizovanému RŮŽOVÉMU flakonku a opravdu „kreativnímu“ názvu POISON GIRL. Ostatně, velká zklamání mi v posledních letech uštědřil Chanel v podobě Coco Noir a také YSL s Black Opiem. A teď růžový jed pro dívenky…

Flakonek mě  při prvním setkání až tak moc nevyděsil, na rozdíl od vůně, která mě po stříknutí na papírek rozčílila. Cože? Lízátko? To jako fakt? Od Diora? Je to v pytli! Poctivé parfémy jsou v čudu! Kolem mě bude v budoucnu jen cukrová vata nebo ostré aldehydy, které z mé nozdry roztahují do velikosti koňských!

IMG_3877Pak jsem to riskla a stříkla si ho v parfumerce na kůži. Prvoplánový cukříček se rozležel do něčeho jako  La Vie Est Belle. Zhruba po deseti minutách mi na kůži začal vzdáleně připomínat poněkud zjednodušený a přislazený Allure Sensuelle. Pak ještě trošku vylezly mandle a jed se stal pro mě snesitelný, vzdáleně asociující Hypnotic. A tak jsem si ho koupila.

Mé pocity jsou… smíšené. Nejsem vyloženě zklamaná. Chápu, že Dior tímto počinem logicky cílí na mladší ročníky. Ostatně – pokud by mladá dívka váhala, zda je to skutečně vůně pro ni, má to na tom flakonu pro lehčí orientaci i napsáno – takže zásah!

IMG_3879Milý Diore!

Moc prosím! Mohl bys umíchat něco těžkého, silného a omamného, narvat to do černého flakonu (třeba s reliéfem náhrobku) a nazvat to Senior Hypnotic? Klidně Ti své know-how věnuji. Neboj, bude to zaručeně trhák! Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. S přátelským pozdravem

vděčná já

 

 

 

 

 

 

Rubriky: VŮNĚ | Štítky: , , , , , , , | 17 komentáře

Jak jsem byla skoro v Hrusicích aneb Zatracená aplikace…

IMG_3844 Na cestě z Ostravy do Prahy jsme se s manželem chtěli stavit v Hrusicích. Závan dětství. Kocour Mikeš, hospoda u Sejků, která byla oblíbeným místem Josefa Lady, a tak…

Mohla by to být příjemná cesta, nebýt navigační aplikace v mobilu. O to, abych manžela někam směrovala podle mapy, se už dávno nesnaží. A tak to vyzkoušel s mobilem…

Tušila jsem, že to bude peklo. A bylo…

.

  • Manžel: „Není někde nějaká zácpa?“
  • Já: (rozpačitě) „Zácpa? Hmm, hmm…“
  • Manžel: „Tak je nebo není?“
  • Já: „Ehmmm…no… Nevím!“
  • Manžel: (naléhavě) „Ježiš, tak se koukni! Vidíš přece, kde jsme?“
  • Já: (beznadějně čumím do mobilu na změť čar): „Tak… těžko říct…“
  • Manžel: (zvýšeným hlasem) „Hernajs, tady ta šipka, přece! Prostě zmáčkneš vycentrovat a uvidíš nás. Šmarjá, ne tam! Tady!“
  • Já: (zmateně) „Ahááá…“
  • Manžel: „Fajn! A kde je nejbližší sjezd na Hrusice?“
  • Já: (tiše): „SJEZD? No, asi … tady?“ (Ukazuju  mobil).
  • Manžel: „Šmarjajozef! Kde – TADY? Ukaž! Tohle? To je přece most!“
  • Já: „Tak… já nevím…tohle?“
  • Manžel:Grrr… Tohle je NADJEZD! To snad není  možný, tohleto! Vycentruj to a zapni tu kecací ženskou, ta mi řekne, kde mám odbočit!“
  • Já: (mačkám šipku): „Já jsem… asi… něco se…“
  • Manžel: (důrazně) „MI-LÁČ-KU.! Tys to celé … grrr… vymazala! Ty… No nic, to se… stane..  Kruci, kde je ten pitomý sjezd? DOPRDELÉÉÉÉ! HRUSICÉÉÉÉÉÉ! Přejeli jsme to!“
  • Já: (plačtivě): “ Já za to (vzlyk) nemůžu. Já jsem…jenom… zmáčkla (vzlyk) tu pitomou šipku… a ono se to… Já to nechcíííí…. Já to nenávidím… Už jsem na to staráááá (vzlyk). Zasranááá aplikacéééé…“ (smrk).
  • Manžel: (přerývaně dýchá a cedí mezi zuby): „Tak… Vždyť se- nakonec nic  ne-dě-jě, lás-ko. Tak… prostě … navštívíme Hrusice … grrr….  JINDY!!! 
  • IMG_3846
Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , | 4 komentáře

Hokus pokus aneb Pleťová maska barvící…

Nevím, co mě to napadlo. Ale zase jsem si uklohnila ve jménu krásy něco, co mě na dva dny hluboce (barevně) poznamenalo…

IMG_3837Nějak jsem se poslední dobou  zaměřila na kurkumu. Přečetla jsem si mnoho pojednání o jejích účincích na pleť (zanechává zlatavou zář, chrání  před akné, zlepšuje prokrvení, podporuje tvorbu kolagenu atd.), což mě nadchlo. A s překotností, která je vlastní lidem, zrozeným ve znamení Berana, jsem si pragmaticky řekl: ČÍM VÍC, TÍM LÍP.

A zakoupila jsem kurkumu.

Výroba pleťové masky byla snadná. Do trošky zakysané smetany jsem prostě narvala tři lžíce prášku, nanesla to na obličej a čekala na tvorbu kolagenu a zlatavou zář…

IMG_3840Prosím vás, nemohl by  někdo napsat (pro podobná paka, jako jsem já) na každý výrobek varování, že kurkuma barví jako sviňa?

Tak… zář se nekonala! I po několikerém umytí byl můj obličej  ŽLUTÝ a  asocioval akutní selhání jater. Kolagen neumím posoudit a prokrvení přes tu příšernou barvu taky ne. No nic. Čína je v kurzu, tak aspoň jdu s dobou.

.

A už vím, co zkusím příště. Indigo! To prý je na pleť úplně nejlepší…

 

 

Rubriky: KOSMETIKA, Uncategorized | Štítky: , , , , , , | 9 komentáře

Všechno nejlepší k narozeninám aneb Dejte se vyšetřit…

IMG_3833Ke svým nedávným narozeninám jsem kromě hodnotných darů a záplavy květin dostala též dopis z nemocnice. Srdečně mě zvou na mamograf.

Jak milé!

Nejdřív jsem se domnívala, že půjde o báječnou párty v kostýmech, kterou bych mohla poctít svou návštěvou třeba v převleku za měkké rentgenové záření či dekompresní desku, ale mýlila jsem se…

Tuším, že v příštím roce k životním jubileu dostanu od našeho milého zdravotnictví pozvánku na preventivní vyšetření (lidově zvaném hovnotest) na okultní krvácení, což ovšem může mnohé oslovené oslavence lehce zmást, protože k okultismu to má jenom kousek. Nicméně je báječné, když vám zdravotnictví taktně písemně sdělí, že neexistuje zdravý člověk (a ve vašem věku už vůbec ne), ale pouze špatně vyšetřený, takže  se bude snažit…

Nedávno na mě také nesmírně zapůsobila rozhlasová reklama na Protonové centrum, v níž jásavý hlas zval k návštěvě a juchal, že protony jsou SEXY! Sice nevím, kdo ti Protoni jsou, ale pravděpodobně to budou nějací hezcí kluci, kteří  tou moderní vědeckou metodou „odháčkovávají“ ženy.

Je toho tolik zajímavého v tom našem zdravotnictví! No –  jen počkejte. Taky  budete mít narozeniny…

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , | 4 komentáře

Je libo ECO BIO MAROCCO?

Dnešní příspěvek využiji výhradně k propagaci sebe sama a svých blízkých (což dělám tak jako tak – ostatně – od toho tak nějak osobní blog je, že?!) Rozhodli jsem se totiž ve svém životě lehce změnit směr. A dnes si můžete prohlédnout první výsledek (i s povinnou legendou)…

logo

Maroko5Před téměř třemi lety jsem na dovolené v Maroku koupila marocký jíl a opunciový a arganový olej. Tak nějak proto, že to tam prostě kupovali všichni a davová psychóza je děsná věc. Účinky přírodních přípravků mě tehdy velmi překvapily. Předčily nejen můj oblíbený zinek, ale také Eryfluid (který se už mimochodem nevyrábí)  a kortikoidy. No a kdo jiný má sklony ke všemu co je zdravé a přírodní, než právě já? (Třeba…ehmm… tabák…)

Pak to jen kapku trvalo, než do sebe všechno správně zacvaklo.

Nejdřív se rozhodnout. Pak vybrat s klidným svědomím to nejlepší. Nasmlouvat celou spoustu věcí. Nakoupit. Dopravit (óóó, hrůzo!) Vyřídit. Vytvořit. Pohádat se. Usmířit. Nezblbnout. Nevěřit. A věřit. A to všechno ostatní.

DÍKY! VŠAK VY VÍTE KDO…

(BTW – víte, že nejdelší děkovnou řeč na Oskarech pronesla v roce 1943 Greer Garsonová, která získala sošku za hlavní roli ve filmu Paní Miniverová? Údajně děkovala přes pět a půl minuty.) No nic, já to zkrátím!

Dneska začínáme. Mrkněte SEM a držte palce…

Mimochodem – slogan pro firmu se vymýšlí dost těžko! Asi nejlepší pracovní verze po pár panácích zněla:

ZÁHIR-RAPÍR-TAPÍR

MAROKO- BAROKO- ROKOKO

(ještě štěstí, že se neujala…)

ROLLUP_ZAHIR_TISK.pdf_page_1

 

Vaše ECO BIO blogerína + ZAHIR 

.

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , , , , , , , | 12 komentáře

Zkusím se proslavit aneb Barevné mléko s příchutí punku…

miley-cyrus-neodolala-kladivuTak se mi zdá, že se hranice společenského exhibicionismu neustále posouvají. Aby si vás dnes všiml tisk, musíte udělat už něco HODNĚ ujetého. Taková Madonna ve špičatém korzetu od Gaultiera je dneska těžká nuda a Miley Cyrus může nahá olizovat třeba příklepovou vrtačku nebo bagr a nikoho to nerozhodí.

ffe6f2d-31692-article-2325544-19d0a265000005dc-2048x0-shrinkVelmi nechutná mi však přijde britská „umělkyně“ Millie Brown, která se prostě pořádně napije obarveného mléka, pak si strčí prsty do krku a … vrhne barevné zvratky na plátno (no, fujtajfl). A až to zaschne, napije se jiné barvy a hodí další uměleckou šavli. BEZVA! Kdyby o ní ovšem někteří neprohlašovali, že její obrazy jsou úchvatné zejména  vrstvením barev (aby ne) a Lady Gaga si ji nenacpala do svého klipu, kde Millie provádí barevnou šavlovačku na zpěvaččiny bílé šaty, média by mlčela, holku by zavřeli na psychinu, a mohla se až do vysokého stáří těšit ze zdravého jícnu a žaludku. Takhle těžko říct…  

Další výborný nápad, kterého si svět všiml, dostal třeba Joe Corré, syn  návrhářky Vivienne Westwoodové. Napadlo ho, že bude fajn, když ke 40. výročí punku spálí své artefakty v hodnotě pěti milionů liber. Tak… taky dobrý, ale aspoň si neničí zdraví. (Ostatně, třeba tím prokáže světu dobrodiní –  čert ví, jak ty artefakty vypadají…)

2011a73e3afc92d24576b6b32a47_r4_3_w240_h180_gi_photo_237992.jpgOvšem, chápejte – je těžké tohle přeskočit! Pohrávám si sice s myšlenkou, že bych mohla nahá na veřejnosti spálit své důchodové připojištění a u toho kolem prskat borůvkový koktejl, ale přijde mi to hodně slabé a tuším, že na přední stránky deníků by to nestačilo.

.

No nic. Jdu si aspoň zkusmo do sklepa olíznout to kladivo…

.

 

Fotky: hudba.zoznam.sk. extra.cz, 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 17 komentáře