Velmi retro koncert aneb Hobluuuj, Heleno…

img_6103V sobou večer jsem opustila teplo domova, které sálalo z krbových kamen, a vydala se juchat na koncert Rádia Čas. Teda: dost dobrý retro!

První, koho jsme viděla a slyšela, byl Jan Kalousek. Pamatuju si ho jako černovlasého kluka s dlouhým ohonem. Ale… byl tam nějaký prošedivělý krátkovlasý muž. Vzhledem k tomu, že zrovna zpíval ČAS SLUHŮ, musel to být on…

Následoval Petr Kotvald. Hmmmm… Piruety a jiné taneční kreace minulých časů a prapodivný outfit. Asocioval mi Tomiho Paciho ze seriálu Comeback a jeho píseň „VSÁÁÁÁKNEŠ SE DO MĚ JAKO DÉÉÉÉŠŤ…

Pak přiskotačil Peter Nagy. Tam, kde mají muži jeho věku … ehmmm… vyšší čelo, měl natupírované kudrny. A hrál hity mého dětstvé a mládí jeden za druhým a obézní holohlavý muž vedle mě zázračně ožil, začal tleskat do hudby a skandovat „JSME SVOJI, JSME SVOJI!“ Při závěrečné skladbě se muž nakonec rozparádil natolik, že začal řvát  „HOBLUUUUJ!“ což mi vzhledem k rytmu, a vůbec celkovému charakteru písně MARCEL Z MALÉHO MESTA  přišlo poněkud neadekvátní.

Raději jsme si odskočila na záchod, kde jsem se krátce zastavila před zrcadlem. A tam jsem to uviděla. No jo, no… Změnil se nejen Kalousek,  Nagy a Kotvald… Raději jsem šla zpátky…

img_6104A pak… přišla… Helenka Vondráčková! V červených upnutých kalhotách a rudém topíku, přepasáná černým páskem s kozačkami nad kolena, čímž se celkem přesvědčivě zhmotnila moje noční můra. Musela jsem si dát panáka, což mi ovšem výrazně pomohlo. Dokonce jsme se s kamarádkami přidaly k refrénu „SLADKÉÉ MÁÁMENÍÍ“ a učinily jsme synchronně i ten vlnivý odskok Zdeny Studénkové z filmu S tebou mě baví svět.

A řeknu vám, že nakonec mi (ovšem po třetím panáku) Helenka přišla TAK fajn, že jsem do písničky DLOUHÁÁÁ NOC hlasitě zahulákala jako o život „HOBLUUUJ, HELENO!“

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 4 komentáře

Nechci slevu zadarmo aneb Cesta do Mohelnice…

Blogerína mamina jela na výlet. Do Mohelnice. A podělila se o své zážitky…

Dvě ženy přicházejí k okénku Českých drah…

Lenka: „Dobrý den, chtěli bychom zítra jet do Mohelnice a zpět. Dva dospělí, dvě školní děti a tři děti do pěti let.“

Paní v okénku (snaží se zadat požadavek do počítače): „Kolik že máte těch dětí?!“

cdLenka: „Jedno dvouleté, jedno tříleté, jedno pětileté, jedno osmileté a jedno desetileté.“

Paní v okénku (notnou chvíli zuřivě datluje do klávesnice): „1116 korun. Kartou nebo hotově?“

Lenka (automaticky): „Kartou.“ (vytahuje z peněženky kartu)

(opatrně): „Leni, není to nějak moc?“

pastLenka (otáčí se ke mně): „Kolik říkala? Já jsem ji neposlouchala.“

Já: „1116 korun.“

Lenka (vyděšeně): „Kolik?“

Paní za okénkem (nervózně): „1116 korun.“

Za námi se začíná tvořit slušná fronta………

Lenka: „A nemáte nějakou slevu pro rodiny s více dětmi? Nebo skupinovou slevu? Nebo regionální kartu?“

Paní za okénkem: „Takže tu platbu mám stornovat?“

Lenka: „My bychom jenom chtěli vědět, jestli není nějaká levnější možnost, protože to se nám zdá opravdu moc…“

Paní za okénkem (funí): „Tak já se podívám.“

Za námi už stojí asi 8 lidí….

Paní za okénkem: „Tak s tou slevou by to vyšlo na 1023 korun.“

mohelniceLenka (šeptem): „Dělá si prdel?“

Já: „Já nevím, zeptej se jí.“

Lenka (nevěřícně): „Co to je za slevu???“

Paní za okénkem mlčí…..

Někteří lidé ve frontě začínají významně pokašlávat…..

(k Lence): „Myslím, že nás vyjde levněji jet autem.“

Lenka: „Tak proč by pořád tvrdili, že je to ekologičtější, pohodlnější a levnější?“

Já: „Protože by jinak nikdo těmi zaplivanými, předraženými a věčně zpožděnými vlaky nejezdil?“

Lenka: „Kolik je to kilometrů do Mohelnice?“

Já: „Těžko říct takhle z hlavy, ale víc než 130 to, hádám, nebude. Takže pokud ten tvůj Logan nežere víc než obrněný transportér, bude to autem levnější. Možná i o polovinu.“

Lidé ve frontě už hlasitě nadávají…….

Stela (plačtivě): „Mami, já nechci jet autem, já chci jet vlakem.“

Olivka s Lindou a Patrikem (ječí): „My chceme taky jet vlakem.“

Kryštof (otráveně): „Já už chci jít domů!“

(s povzdechem): „Vydrž, jenom koupíme jízdenky na vlak.“

Kryštof (s úšklebkem): „O tom pochybuju.“

Nějaký pán ve frontě: „Já taky…“

Paní za okénkem (hlasitě): „Tak jak to bude s tou platbou?“

Lenka (ještě hlasitěji do prostoru): „Nevysereme se na celou Mohelnici???“

Onen pán ve frontě: „To by bylo úplně nejlepší…“

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 15 komentáře

Hliník už se dostěhoval aneb Doba aluminiová…

dscf0010Pokud jste přesvědčeni, že se Hliník přestěhoval do Humpolce (kde má pamětní desku s nápisem: Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané), jste vedle! Hliník se totiž přestěhoval … do Ostravy-Poruby.

„Nemáš doma něco hliníkového?“ překvapil mě kdysi v práci můj kolega. „Mám! Ešus, ale ten ti nedám,“ hájila jsem svou hmatatelnou vzpomínku na pionýrské tábory, které hlavní vedoucí říkala ze záhadných důvodů EXŠUS. „Na co hliník?“ divila jsem se.

img_20160422_133623A tak vyšlo najevo, že kolega loudí výrobky z  lehkého kovu na známých a vykupuje je ve sběrnách, protože zakládá MUZEUM HLINÍKU. (Jenom nevím, co na hromadění říká jeho žena…)

Poučil mě, že lidská společnost prošla řadou období, která lze pojmenovat podle nejčastěji používaného materiálu. Vedle doby kamenné, bronzové a železné prošla i dobou hliníkovou. A tu on mapuje …

img_20160422_133638Myslím, že mu navrhnu, aby měl každý exponát cedulku se jménem majitele a historií, což by mohlo muzeum ještě více zatraktivnit. Něco jako: Tuto polévkovou lžíci celá léta nosil na vandry ve své botě Bob, řečený Vydří bobek. Pak se někde dočetl, že výskyt hliníku v krvi může mít souvislost s Alzheimerem, a zakoupil lžíci z nerez oceli. Alzheimera díky včasné eliminaci hliníku nemá, ale s jeho játry, která na vandrech dostávala zabrat, je to podstatně horší

Moc prosím, pokud máte něco z hliníku a nepotřebujete to, dejte mi vědět. Domluvíme se. Heslo: Hliník míří do Poruby…

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , | 4 komentáře

O kuskusu, opunciích, velbloudech a slivovici…

img_5692Dneska jsem se vrátila z Maroka, kde jsem byla se svou rodinou a přáteli. Hodně jsme toho viděli, hodně snědli (škeble, krevety, luštěniny, dušenou i čerstvou zeleninu a kuskus – což je v mém případě vyloženě hazard se zdravím) a hodně vypili (šťávy z granátových jablek, cukrové třtiny se zázvorem, avokáda s mlékem, mátového čaje  a zásob domácí slivovice a brandy v hotelu).

.

img-_5645Smutné je, že asi působím čím dál víc solidněji a usedleji – jak jinak si vysvětlit, že tentokrát mi v Marakeši na tržišti nabízeli hašiš pouze třikrát a trávu jenom jednou (čehož jsem pochopitelně nevyužila).

Také počet velbloudů, za které by mě místní s manželem vybartrovali, od poslední návštěvy rapidně klesl…

.

img_5769Kamarády nesmírně fascinovaly  opuncie a na výletě se vrhli hned k prvnímu lánu, aby ochutnali. Než je průvodce stačil zadržet, měl každý jeden plod v ruce. Až pak pochopili, že opuncie není kaktus nadarmo, a urputně si dlabali z  dlaní ostny až do pozdního večera…

Náš průvodce pak tuto historku vykládal Berberovi, který kousek dál nabízel turistům mátový čaj. Už dlouho jsem neslyšela tak srdečný smích! Myslím, že až  přijedu příště, určitě uslyším: „To vám tady byli jednou Češi, a ti trhali opuncie holýma rukama! To teda byli frajeři…“  

img_5901Musím říct, že na kamaráda nesmírně silně zapůsobila jeho první jízda na velbloudu. Ačkoli je normálně velmi vyrovnaný, zachovává stoický klid a veškeré události komentuje holými větami, po sesednutí z velblouda počal rozhazovat hrsti písku do všech stran, poté zalehl do navlhlé duny a s chrapotem „VODU! VOOODU!“ simuloval žíznivého trosečníka, přičemž zcela ignoroval, že mu prší za krk. Nakonec asi deset minut objímal arganový strom, tykal mu, oslovoval ho „PŘÍRODO“ a sdělil mu množství intimních informací.

img_5755Upřímně – moc jsme si ten týden užili!

Tedy – kromě zpáteční cesty, kdy jsem si vzala před letem pro jistotu diazepam a osudovým přehmatem zaměnila lahvičky minerální vody. V jedné se skrývala domácí slivovice…

Cestu na letiště i samotný let a dopravu domů si tedy nepamatuju, ale jinak to fakt nemělo chybu…

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , | 4 komentáře

Strašidelný sen aneb Ještě aspoň kousek selátka…

Mám pocit, že poslední dobou se jídlo stalo vědou. Zdravé jídlo… Bez lepku. Bez cukru. Bez laktózy. Bez čehokoli… Atd… A čím dál častěji slyším: „Nesol!“ „Jak můžeš POŘÁD jíst to smažené?“  „Tolik sladkého!“ “ Víš, jak je to nezdravé?“ „Ty FAKT nejíš zeleninu?“ Grrr….

img_20160923_171732V pátek večer jsme měli s přáteli selátko. Ta křupavá kůžička… Ten čerstvý chleba! To pivo! Áááách… Ovšem v noci, to jsem měla hrozný sen:

Vstupuji do obchodu, za pultem obsluhuje nerudná prodavačka. Retro. Pod nosem lehký knír, na hlavě čupřinu v podobě chuchvalcovité trvalé, v níž má nad čelem připíchnutou dvěma sponkami malou bílou kraječku.Na sobě silonový bílý plášť  bez rukávů, na kapsičce modře vyšité logo prodejny: ZDRAVÍ: NÁŠ CÍL! V podpaží má houštinu.

Dostávám se na řadu:

  • „Tak já bych prosila jeden kostkový cukr,“ žádám slušně..
  • „Cukr? Jste upadla? Kde jste žila poslední roky? V buši? Cukr je bílý jed a je od roku 2020 zakázanou potravinou. To nevíte?“ měří si mě podezíravě.
  • „Ehmmm, jistě, promiňte. Tak já bych chtěla jedno máslo!“
  • „Máslo? Tak to mi ukažte  knížku s vaším letošní  krevním rozborem. Chci vidět stránku s hodnotami cholesterolu,“ natahuje ke mně ruku, knír se jí chvěje.
  • „Knížku? Rozbor? Cholesterol? Tak… rohlíky? Normální bílé pečivo? Máte?“ zkouším dál.
  • „To jako takové ty jedovaté věci s lepkem, co se prodávali v minulosti? Vy jste cvok!“ začíná prodavačka ztrácet trpělivost, zpod krepaté ofina ukápne kapička potu.
  • „Ahaaa,  dobře…  Já bych… tedy… už jen… kousek bůčku…“
  • Prodavačka vytřeští oči a zmáčkne červené tlačítko na pultu. Začne ječet nepříjemnou fistulí: „POMÓÓC! Provokatérka! Vyslovila zakázané slovo BŮČEK! Podrývá veřejně naše zdraví! Přitom každý ví, že poslední ilegální hnízdo v garáži, kde se pekl tajně bůček, bylo zničeno a vydezinfikováno před pěti lety! POMÓÓÓC!“
  • IMG_20160923_171743.jpg

Teda řeknu vám, že jsem se probudila úplně propocená. A šla jsem rychle z lednice vytáhnout ty zbytky prasete, sůl a pepř. A ještě laskonku. A všechno jsem to snědla. Pro jistotu.

Totiž, co kdyby… JEDNOU….

 

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , | 7 komentáře

Není tohle už náhodou turistika? aneb Bych se na to mohla…

img_5546Občas mě  nad pivem ve společnosti přátel popadne při líčení jejich zážitků naprosto zcestný pocit, že turistický výlet může být báječnou záležitostí. A tak – jsem (ve slabé chvilce) kývla, a než jsem se vzpamatovala, rázovala jsem si to lesy a kopci Bílých Karpat. Cesta vedla ukrutně vzhůru, všichni nadšeně šlapali přede mnou v houfu a já – v dostatečné vzdálenosti za nimi – vedla tichý monolog…

.

  • img_5543(Přibližný přepis):
  • Tsss… turistika… že prý… ZDRAVÉ… říkali… kamarádi… to nemůžou být KAMARÁDI, když musím tady… tahle (hek, hek).
  • Ufff… Se potím… To ale … přece…nemůže být zdravé, todleto…
  • Proč…ufff… NAHORU… když pak … zase DOLŮ.. Logiku… to… nemá…
  • Konipas… si tady skáče…( hek) provokuje… kdybych…  křídla… tak bych taky… Kretén jeden… hopsavý…
  • Takhle (hek, hek)  v kavárně… dyť nakonec… čerstvý vzduch tam … taky… (hek, hek, uf) a kafe… cigárko… a já tady jak debil… nahoru…
  • Hele, jiřiny… kvetou… nemám… ráda jiřiny… ty barvy jsou (uf, uf) TAK jásavé a kýčovité… mi to ty kytky dělají naschvál…
  • Prý endorfiny…uf, uf… že prý… nával radosti… Ale KDY?… Už aby… hergot, zasr…. kopec…
  •  No jo, krávy… Se pasou… leží… uf… taky bych… hele… a ten bejk… nesnáším dobytek…
  • Ha! Jsem nahoře… palouček… Salaš…. Jídlóóóó… si k tomu lehnu… uf, uf…

Po krátkém poležení na louce, konzumaci skvělého oštěpku, rohlíku se salámem a několika rakviček, na které jsem si hojně stříkala šlehačku ze spreje (nesli jsem to v batohu, protože mi to přišlo jako adekvátní turistická svačinka) a několika cigárech má nalada prudce stoupla. A řeknu vám: TA PANORAMATA…

Dolů jsem, zaplavena endorfiny zvesela hopsala…

  • img_5547(Přibližný přepis):
  • Dyť nakonec… ta turistika… celkem fajn… takhle se lehce…procházet…
  • Člověk se pěkně zapotí… asi zdravé… to bude… URČITĚ!
  • Jejda, konipásek… to je ale… roztomiloučký ptáček… HOPS!
  • A já bych seděla… v kavárně třeba… tohleto… rozhodně lepší… se pohnout…
  • Jééé… Ty jiřiny jsou krásné… Ty barvy! NÁD-HE-RA… Já prostě MILUJU turistiku!
  • Halóóó! Kamarádi… počkejte na mě… KAM VLASTNĚ PŮJDEME PŘÍŠTĚ???

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , | 6 komentáře

Já a moje bursitida aneb Super víkend na pohotovosti…

Mám bursitidu. Pokud nevíte co to je, ví to teta Wiki. Já to do soboty taky netušila (mám to v lokti a bolí to jako sviňa). A tak jsem musela v sobotu na pohotovost na punkci a pro antibiotika a v neděli jsem si dala repete. Řeknu vám, chirurgická ambulance o víkendu vůbec není nudná, protože:

cerveny_kriz_cck_red_cross_galerie-980Sestra na chirurgii měla ovázaný prostředníček. Chvíli jsem uvažovala o tom, zda to je součást firemní politiky, aby byli zaměstnanci oddělení na první pohled lehce rozpoznatelní. Pak jsem to ovšem zavrhla, protože signifikantní znaky některých oddělení si raději ani nechci představovat…

Hned u vchodu visel letáček, na němž lékařská komora velkými červenými písmeny důrazně varovala, že „bezpečnost zdravotní péče již nedokáže garantovat“, což mi opravdu psychicky velmi pomohlo…

Úplně nejhůř v celé čekárně vypadal muž kolem padesátky s dámským doprovodem. Zdálo se, že vypustí každou chvíli duši. Bylo mi ho nesmírně líto a byla jsem ráda, když se dostal na řadu. V ordinaci byl krátce. Když vyšel, vypadal ještě hůř. „Tak co?“ ptala se ho vyděšená žena. „Pcheee! Prý mi vůbec, ale VŮBEC nic není! Tsssss…“ zasyčel a vyrazil  s uraženým výrazem  k východu. Ach ti muži…

V křesle seděla vetchá stařenka. Dveře ordinace se otevřely, sestra vykoukla a oznámila nahlas stařenčino jméno, načež zmizela v útrobách ordinace. „Ale když… já… nemůžu vstát a… ani chodit…“ zanaříkala babička. Díky solidaritě vedle sedících pacientů se však do ordinace nakonec dostala, což mě nesmírně potěšilo…

IMG-20130727-00038Na lehátku, zaparkovaném v rohu čekárny, se začal vrtět muž ve špinavých montérkách, o kterém jsem si myslela, že je v bezvědomí a že je divné, že to nikoho nevzrušuje.

„Sestříííí, ta noha fakt bolííííí. A bude mi doktorka brát krev?“ zahulákal bez výstrahy na procházející sestru. „To víš, že jo, Franto. Bolet to bude. A krev ti vezme. Jako vždycky…“ konstatovala sestřička. „Kur…, to je furt dokola,“ prohlásil znechuceně Franta. „Dyť  sem ani nebyl moc ožralej. Jenom tak …malinko pod vlivem, přece…“

Pak ještě přivezli chrčícího mladíka s voskově bledým obličejem a policejním doprovodem, který byl k pojízdnému lůžku připoután klepety.

A byla jsem byla na řadě. Škoda…

No nic. Už se těším na zítřejší převaz…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | 4 komentáře

Letní kosmetické blbiny aneb celkem laciná skluzavka…

Občas se mi nostalgicky (a poněkud nelogicky) zasteskne po době, kdy byla kosmetickým vrcholem koupelen socialistických žen modrá NIVEA, červená MARYNA a fialový NELA GOLD. Jediným make-upem byl ten od Dermacolu a tělová emulze Rosana byla luxusem.

Řeknu vám, teď aby se v té přebujelé kosmetické nabídce prase vyznalo…

IMG_5490Kolínská voda  Baby Powder  mi dělala společnost v letošních teplých dnech. Asi stárnu. Já, pro kterou je normálně Habanita dětským čajíčkem, jsem si libovala v lehkém, čistém a lehoučce nasládlém obláčku dětské pudrové vůně.

Výdrž (ostatně – je to kolínská voda) je velmi krátkodobá, ale cena je natolik přátelská, že jsem se mohla „pudříkem“polívat  jako o Velikonocích… 

IMG_5488Spony  Bumpits – údajně revoluční způsob, jak vytvořit perfektní objem vlasů. Tuhle umělohmotnou věc si strčíte pod vlasy (nejlépe na temeni), přehodíte přes to prameny a zafixujete, čímž vytvoříte „krásný bohatý účes, který vám dlouho vydrží bez česání.“ Tak… asi jsem měla nějaké inteligenční minimum nebo jsem krátkodobě omdlela nad klávesnicí a do košíku v e-shopu mi to pak spadlo samo. Když to přišlo, usoudila jsem, že na použití bych přece jen musela být ještě o kapku nepříčetnější než jsem, a uložila jsem to hluboko do zásuvky. Odpočívejte v pokoji, spony Bumpits…

IMG_5486Samoopalovací  pěna St. Moriz  skvěle prodloužila moje dovolenkové opálení (ach ano, vím, hnědá kůže je TAK nemoderní). Nicméně lepší samoopalovák na tělo neznám – třeba tolik opěvovaný (a dražší) Xen -Tan mu nesahá ani po spodní nápis na lahvičce. Výsledná barva je nádherně „mořská“ a drží. Trochu si musíte pohrát s aplikací, ale vzhledem k tomu, že je hnědě zbarvený, můžete barvu dobře regulovat. A taky si vybrat mezi variantami pro světlou či tmavší pleť.

IMG_5484Tělové mléko do sprchy bylo mým velkým omylem. Prostě jsem se v obchodě přehmátla. A jak už jsem na obal nekoukala, natřela se tím ve vaně s tím, že jde o sprchový gel.

Vážení!  Když je něco do SPRCHY, tak to v ní opravdu používejte! Já tedy nevím, jestli se některé z vás stalo, že v saténové noční košilce s laškovným rozběhem vklouzla  do postele se saténovým povlečení, načež jí hladce prosvištěla a bleskově vyjela druhou stranou jako tuleň na skluzavce. A přesně takový kluzký efekt má mýdlo do sprchy, pokud ho aplikujete ve vaně. Nicméně vás četné modřiny inspirují k dalšímu kosmetickému bádání. Po zatraceně dobrém a nestíratelném make-upu na nohy…

.

.

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

Zarůstají vám nehty? Raději nikam nechoďte…

Zarůstající nehty na nohou mohou být problém. To vím naštěstí jen zprostředkovaně. Naštěstí existuje řešení: chirurgické nebo laserové odstranění části nehtového lůžka (nebo tak nějak podobně), které by vše mělo vyřešit. Vypadá to jako vcelku banální zákrok. Ovšem…

IMG_2201Kamarádka se rozhodla pro operaci nehtů na palcích mohou laserem. Chtěla pro sebe to nejlepší! A tak si zákrok zaplatila na renomované soukromé klinice.

Prvních čtrnáct dní chodila na převazy. Hnisalo to… O víkendu se to zhoršil natolik, že navštívila pohotovost, kde vyfasovala antibiotika.

Na klinice na to koukali a koukali, převazovali a dezinfikovali. Pak reoperovali. A převazovali.  Hnisalo to… Kamarádce po více než dvou měsících došla trpělivost a nechala si u známého udělat stěry. A měla ho tam! Zlatého stafylokoka. Na klinice jí řekli, že se to stává. A ať prý navštíví praktického lékaře, který jí napíše cílená antibiotika…

IMG_0762

Zarůstají vám nehty? Existuje jednoduché, bezpečné a levné řešení: najděte si odhlučněné místo, nejlépe sklep, do kterého si přineste následující věci: peroxid vodíku, několik čistých utěrek, lahev slivovice a kleště.

Nejdřív vypijte slivovici a nechte krátce působit. Poté vezměte kleště a ….

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | 2 komentáře

Chcete mít štíhlé nohy? Navštivte Markse & Spencera…

Každá ženská si občas koupí úplnou kravinu. Někdy nechtěně. Kravinou minulého měsíce jsou pro mě punčocháče zakoupené u Marxe & Engelse. Totiž – pardon (setrvačnost je strašná věc) – u Markse & Spencera…

  • FullSizeRender

    Na fotce to moc vidět není. Věřte mi, že ve skutečnosti jo…

    Vběhla jsem tehdy do obchodu a rovnou zaútočila na prodavačku.

  • „Potřebuji punčocháče. Tělové, nelesklé,“ vychrlila jsem okamžitě svůj požadavek.
  • „Tak to vám určitě doporučím tyhle,“ sáhla pohotově do jednoho z regálů. „Jsou matné a navíc zeštíhlují nohy,“ pravila.
  • „Zeštíhlují?“ tázala jsem se podezřívavě. „A to jako… JAK?“
  • „To nevím,“ prohlásilo popravdě to milé děvče.
  • „No nic, já si je vezmu,“ zhodnotila jsem situaci (kdo by nechtěl mít štíhlejší nohy?) „Asi budou z nějakého pevnějšího materiálu,“ pomyslela jsem si.

Doma jsem punčocháče rozbalila. Hergot, co to…sakra… Byly blbě uskladněné na slunci a vybledly? Koupila jsem aušus? Vždyť jsou…tak jako… flekaté… A pak na to přišla! Po obou bočních stranách se táhly tmavší hnědé pruhy. HA! Tak je to tedy! Má to být OPTICKÉ zeštíhlení! Hmmmm…

FullSize.RenderKdyž to shrnu, nápad možná není až tak špatný. Ale ať jsem se snažila jakkoli, punčocháče se při nošení vždy stočily, takže mi tmavší pruhy různě putovaly po nohou. Ve výsledku to vypadalo, že mám nohy špinavé, na což mě několik kolegyň v práci taktně a rádo upozornilo.

Opticky zeštíhlující punčocháče už nenosím…

Ano. Mám silnější nohy.

No a co jako?!

 

 

 

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC | Štítky: , , , , , | 8 komentáře