MÁME DOMA COKDYŽE. A LEZE NÁM NA NERVY…

Bez názvuNa radu svých přítelkyň jsem si kdysi pořídila pomocníky v domácnosti. Muže a ženu, kteří jsou nemírně výkonní a spolehliví.  Muž se jmenuje Seto a žena Ono. O jejich pracovní morálce často hovoříváme s manželem. Například: „SE TO uklidí později,“ nebo “ONO SETO vyžehlí zítra…“

Několik let to fungovalo naprosto bezvadně. Dokud k SETOVI a ONĚ nepřijel na návštěvu mladý příbuzný. Nějaký bratranec z druhého kolena nebo tak něco… Jmenuje se COKDYŽ. Jeho letmá návštěva se však  protáhla a oni ho berou občas k úklidu s sebou.

coMilý COKDYŽ je též pracovitý. Má však jednu znepokojující vlastnost. Klade nám velmi netaktní otázky. (Jakože vyloženě blbé!)

Například: „CO KDYŽ to děláte špatně? CO KDYŽ jste už staří, abyste se tohle naučili? CO KDYŽ se vám něco stane? CO KDYŽ ta cesta, po které právě jdete, nebude úspěšná?“ A tak…

Leze nám na nervy. Ale už to řešíme. Požádali jsme SETA a ONU, aby už ho k nám nikdy nevodili. Slíbili, že ho pošlou zpátky domů. Asi už ho taky mají plné zuby. Aby ne…

Což je super! COKDYŽ bude konečně z krku a v naší domácnosti zavládne klid a pořádek! Tak… určitě!

No jo, ale… hmmm… CO KDYŽ???

 

Reklamy
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | 4 komentáře

OUTFIT PRO KUTĚNÍ NA ZAHRÁDCE. BUĎTE I PŘI PRÁCI CHIC!

IMG_8642Dospěla jsem k názoru, že bych jako správná blogerka měla mít na blogu občas nějaký fashion post. Když jsem před půl rokem odcházela ze svého bývalého zaměstnání, kde jsem – pokud jde o styling – byla za dámu, říkaly mi kolegyně:

„A kam jako teď ty svoje hadry budeš nosit?“

„No přece k práci na zahradě, dámy. A dokonce vám to nafotím! Budete čumět!“ slíbila jsem tehdy.

A teď to (s lehčím zpožděním) plním.

.

SEKEJTE VÝHRADNĚ STYLOVĚ

Miluju vůni čerstvě posečené trávy! A věřte mi, že vám tuto práci nic nezpříjemní více, než vychytaný outfit. Zapomeňte na tepláky, elasťáky, vytahaná bavlněná trička a Crocsy a buďte in. Vaše okolí to jistě ocení!

(A jestli vás napadlo, že ta sekačka tak trochu nemá přívod, … tak… na to prostě zapomeňte…)

mamka2

OUTFIT: Sukně: Monton, sako Pietro Filipi, fiží: Pietro Filipi, rukavice Hornbach, boty už nevím. Sekačka stará…

BUDTE SVĚŽÍ PŘI PŘESAZOVÁNÍ KVĚTIN

Přesazování květin je důležité! Zejména v oblečení, ve kterém se dobře cítíte. Mělo by být barevnější, aby z vás květiny nasály energii. Na dno květináče dávám úlomky cihel jako drenáž a přidávám i trošku univerzálního bezchloridového hnojiva Cererit.

mamka1

OUTFIT: Top: Pietro Filipi, sukně šitá, šátek Weltmann, lodičky Baťa (škoda že nejsou vidět.)  Rukavice: nějaká drogerie.

RYTÍ JE UŽITEČNÉ, ZDRAVÉ A TAKY SEXY

Rytí je pro zahradu základ! Půdu prokypří, provzdušní a připraví na regeneraci. Navíc si prý rytím zpevníte břišní svaly. A kypřit hlínu je taky dost sexy (si myslím)! Takže je třeba tomu přizpůsobit i outfit…

(Pokud máte náhodou pocit, že ryju na úplně blbém místě, kde není CO rýt… máte pravdu! Ale kompozičně mi to přišlo fajn…)

mamka3

OUTFIT: Šaty Pietro Filipi, lodičky Stroll, náramek Swarowski, rukavice pracovní oděvy. Rýč je sice nedesignový, ale… tož dobře to ryje…

FOTO: Moc děkuji sobě! Jen ten, co fotil  mobilem samospouští a neuměl to, ví, jaký je to porod do deseti sekund někam doběhnout, natáhnout si rukavici, uchopit pracovní nástroj a ještě se nějak postavit a trošku zatvářit… 🙂

 

Rubriky: MÓDA A VŮBEC, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | 6 komentářů

KÁDROVÁ EVIDENCE aneb CV JE VAŠÍ VIZITKOU

IMG_8535Listovala jsem svou kádrovou složkou, kterou jsme po letech odchodu z divadla dostala. A moc jsem se pobavila nad „Schematem zpracování životopisu z roku 1982 podle Zásad pro vedení kádrové evidence ve státních a hospodářských organizacích. „

Porovnáte-li ho s dnešními požadavky na CV, najdete jistě několik drobných nuancí.

Bohužel už si nepamatuji, co jsem tehdy uvedla. Tak to zkusím aspoň teď…

.

  • Rozveď svou politickou činnost a postoje v letech 1968/1969. 
  • Hmmm… Vím já? Tak… podle starého útržkovitého filmového záznamu jsem kopala nožičkama, vztekala se, plivala jako lama a můj postoj byl mezi prvním a druhým rokem mého života poměrně labilní… Trpěla jsem také na časté záněty středního ucha, ale to asi není politická činnost. Nebo… jo?
  •  
  • IMG_8537Charakterizuj (popiš) prostředí, v němž jsi vyrůstala. (Líbí se mi zejména vysvětlení slova charakterizuj v závorce. To asi pro úplné dementy).
  • No … jako … v pohodě. Máma učitelka mě kojila s rouškou (pro dementy: preventivní ochrana průniku mikroorganismů), dvakrát denně mi umývala hračky v chloraminu, a protože jsem nesměla na písek, kde jsou bacily, dělala jsem si bábovičky doma na mycí lince z mouky, kterou máma pro jistotu přepálila v troubě. Jinak celkem standard. Týrání fyzické: jedna facka za násobilku, konkrétně za špatný výpočet 6 x 7. Psychické: především u cvičení hry na klavír ve spontánních a procítěných  rodičovských výkřicích: „Ježišmarjájánevímpokomtodítějetakblbé!“
  •  
  • Rozepiš všechny soukromé styky s cizinou a cizinci, zejména z kapitalistických zemí a povahu těchto styků, zda žijí rodinní příslušníci nebo příbuzní v zahraničí (zda legálně či nelegálně) a jaké s nimi udržuješ styky.
  • Jděte se bodnout! Po tom je vám teda fakt úplně kulové…Tsss… povaha styků… Vy, vy… jedni sprosťáci!
  •  
  • IMG_8536U manžela uveď politickou příslušnost, organizovanost a funkční činnost ve společenských organizacích.
  •  
  • Nestraník. Snaží se organizovat mě, což se mu zřídka i povede, neboť mě logickými argumenty úplně zblbne. Funkční je též! Je aktivním členem Klubu egyptologů, což je však pouhý zastírací manévr pro pití piva a tlachání v hospodě. Nedávno jsme uvažovali o členství ve Společnosti přátel žehu, ale tuto štěpnou myšlenku jsme odložili…
  • Se soudružským a přátelským pozdravem  JÁ

Tak nevím. Možná by mě nevzali?!

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , | 2 komentáře

MOJE PRVNÍ VLASTNÍ PŘEDSTAVENÍ. BEZ ZAVAZADEL…

fermanO obsazení další hry repertoáru se vždy šuškalo dlouho dopředu a jasno bylo v momentě, kdy bylo vyvěšeno na „nástěnce“ ve vrátnici. Karty byly rozdány: hlavní role a vše ostatní. A já jsem si (z nápovědního hlediska) buď oddechla  nebo mi bylo jasné, že to bude pro mě místy lehký záhul…

.

Mojí první divadelní hrou byl Cestující bez zavazadel Jeana Anouilhe v režii Karla Bryndy. V hlavní roli Honza Fišar. Zrovna nedávno jsem si povídala s novým šéfem činohry Národního divadla Moravskoslezského Vojtěchem Štěpánkem. A zavzpomínala jsem. On se na mě pobaveně podíval a otázal se:

„A to si pamatujete Honzu Fišara, když měl ještě vlasy?“

Tsssss… Tak… jasně! Pamatuju! A pterodaktyla a pomalu kamenějící přesličky taky. A mimochodem: Honzu Fišara stále pro sebe řadím do kategorie „kluků…“

IMG_8140Na první zkoušce se sejde celý – dnes by se asi řeklo – realizační tým (nebo něco ještě daleko vznešenějšího). Herci, režisér, dramaturg, kostýmová výtvarnice, autor scény, případně hudební skladatel nebo pohybový poradce atd…

Všichni dostanou knihy s divadelní hrou, dramaturg popovídá o autorovi a hře, všichni si prohlídnou obrázky, co budou mít na sobě, v čem budou hrát a vyslechnou si režisérovo pojetí.

A protože maminka a pan režisér mají vždycky pravdu, nezbývá, než se smířit s tím, že někdy bude třeba pekelně těžké běhat ve vražedných podpatcích po schodech, inhalovat dým, že bude nutné se lehce svléknout, že Hamletův Elsinor bude vojenskou pevností, kterou budou hlídat vojáci se samopaly nebo  budete v kostýmu a divné paruce vypadat tak trošinečku jako kretén.

Ale … to byly fakt výjimky…

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

KDY JE NÁPOVĚDKA PŘI PŘEDSTAVENÍCH V AKCI?

IMG_8174Pokud nezaspí, tak nejlépe vždy, když to herci potřebují, což mi ostatně před představením všichni hojně připomínali hláškami: „Nebuď tajemná!“ nebo „Nahoď!“ případně „Nešetři mě!“

Je ovšem velký rozdíl, zda jde o komedii (tam herci rádi improvizují a vždycky se z toho nějak vylžou) nebo o toho zatraceného Shakespeara. Tam je nejlepší vzít si něco na uklidnění,  o pauze prchnout před rozzuřenými umělci na dámský záchod a velmi pečlivě se zamknout!

Každý herec, pokud má okno, reaguje jinak. Nápověda to většinou pozná už několik vteřin dopředu, protože umělec změní své chování v roli. Milovala jsem herce, kteří se v případě výpadku zklidnili, zpříma na mě prohlédli a v klidu mi text odečetli ze rtů nebo také ty, kteří si to prostě mimo aranžmá namířili přímo k portálu a nechali si text nasolit do ucha.

Horší to bývalo s choleriky. Jejich vnitřní výbuch vzteku je u okna nutil vrtět se a něco si huhlat, čímž sami sebe zahlušili, takže by neslyšeli, i kdybyste na ně ječeli…

IMG_8180Pamatuju se, že u jedné písně, která byla opravdu nezapamatovatelná, jsem vyrobila transparenty s potřebnými narážkami a ukazovala na ně. Také jsme si elegantně poradili s nedoslýchavostí herce, který sice text vždy uměl, ale neslyšel narážky svých kolegů. To jsem byla za světlušku. Pořídila jsem si baterku, a pokaždé, když měl promluvit, jsem vysílala  světelné signály…

Největší průser pro mě byl, když herec „skočil“ v textu. Třeba o několik stran. V tu chvíli (nejlépe tak do tří vteřin) by měla nápovědka zrekapitulovat, co vše se na těch vynechaných stranách odehrálo, zda je to pro posun děje zásadní a buď odkývat herci, že může klidně jet dál nebo okamžitě vymyslet, jak ho vrátit zpět. V těchto situacích jely stresové hormony na sto procent. Uffff, to bylo strašné! Na infarkt!

A (jen tak mezi námi)… milovala jsem to!

 

 

 

 

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , | 2 komentáře

POČÁTEK MÉHO VZTAHU K SHAKESPEAROVI

IMG_8172Hned první týden v nové práci jsem vlítla do oprašovaček. Seděla jsem ve zkušebně, v první řadě nebo v portálu, na kolenou nápovědní knihu a snažila se celá vyděšená zorientovat v divadelních hrách, od čehož mě odváděli herci, na které jsem musela furt čumět, protože jsem nechápala, že je opravdu vidím TAK zblízka.

Prvním člověkem, který mi nabídl tykání a choval se ke mně nesmírně přátelsky, byla půvabná blondýnka, herečka Apolena Veldová (díky, Apino. Nikdy ti to nezapomenu). Ovšem myslím, že jsem se jí odvděčila velmi rafinovaně. Za pár let mi totiž zarecitovala na mé svatbě…

obrazek-jpg26-jpg-1448360327Pokud se pamatuju, mezi první hry, které jsem zdědila po nápovědce Táně, patřil Čokoládový hrdina (G. B. Shaw v režii Karla Bryndy), Generálka jeho veličenstva (Jiří Hubač, režie Karel Brynda), Vlkodlak (Roger Vitrac v režii Jana Kačera) a hlavně: Shakespearův Othello (režie Jan Kačer, v hlavní roli Stanislav Šárský/Jan Filip).

S hrami Williama Shakespeara jsem se předtím setkala jen jako divák a měla jsem je ráda. Některé jeho sonety se mi dokonce líbily natolik, že jsem je znala zpaměti. Ovšem z hlediska mé nové profese, se mi anglický dramatik zvolna začal jevit jako potenciální ožehavý problém… Prostě a jednoduše: moc textu. Ve verších a zvláštních obratech. Tam toho fakt moc nenaimprovizujete….

A mé tušení mě skutečně nezklamalo! Zhruba po pěti sezónách jsem Shakespeara nenáviděla! Upřímně a do morku kostí!

A zůstalo mi to dones!

.

Foto 2: Národní divadlo Moravskoslezské
Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

NÁPOVĚDKA NAPOVÍDÁ. ALE ODKUD?

IMG_8171Tak jasně… každému se vybaví taková ta nápovědní budka uprostřed jeviště. Já ji teda nikdy nikde nezažila, ale bytostně jsem po ní toužila natolik, že se mi občas zhmotňovala ve snech…

Jo, to by bylo bývalo vážně skvělé, všechno a všechny vidět! Řeknu vám, že je někdy dost těžké napovídat, když takhle sedíte v portále na boku jeviště, herci jsou na forbíně a vy na ně nevidíte a ještě celkem prd slyšíte…

Já sedávala různě… v orchestřišti, v první řadě, v kapse (takové tmavé nory před jevištěm) stála za kulisou, dřepěla za gaučem i v kostýmu procházela mezi herci. Moje nejčastější místo však bylo v portále na vysoké stoličce s malou lampičkou. A vždy s nohama pod sebou. Sedávám tak ostatně dodnes…

Bez názvuJednou jsem při představení zaregistrovala, že k osvětlenému inspicientskému pultu ve druhém portále přišel neznámý mladý muž, který na mě přes jeviště vrhal dlouhé a takové jakoby silně melancholické pohledy. Poté se naklonil k inspicientce, které něco důrazně pošeptal, pokýval hlavou a ohlížejíc se po mně, odešel.

„Kdo to byl a co chtěl?“ chtěla jsem u inspicientky pochopitelně okamžitě vědět o pauze.

„No to byl ten nový hudební skladatel, co bude psát muziku k příští hře. Koukal na tebe, jak sedíš na té stoličce tak divně jako vždycky, a pak mi říká: No ale to je chudák holka! Taková mladá a hezká a … NEMÁ NOHY…

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , | 4 komentáře

Rychlý březnový mišmaš aneb Moje poslední objevy …


No… není to nic převratného, co by zásadním způsobem ovlivnilo život můj nebo dokonce celého lidstva, ale občas nezaškodí troška módy, kosmetiky nebo  gurmánství …

IMG_8268OBJEV č. 1) ŠÁTKY: Českou firmu VANGEL jsem objevila na blogu Elegant 40. Což byl kapku problém. Rozumějte – fakt jsem další šátek vůbec nepotřebovala (protože podle manžela mám všechno, a to dvakrát), což už je teď ostatně pravda, protože jsem si koupila šátky dva (Woman in the city a Exkluzivní dáma).

Jsou skvěle šité a s koženou sponou a různými možnostmi nošení naděláte spoustu parády. Velmi, velmi efektní!

IMG_8262OBJEV č. 2) Maybelline TATTOO BROW semi-permanentní gelová barva na obočí.                

Ale… No tak… jo. Dobře se nanáší, nestéká, po zaschnutí se sloupne a obočí lehce zvýrazní.

Výdrž nic moc.

Příště raději použiju barvu na obočí. Je určitě trvanlivější…

.

IMG_8266OBJEV č. 3) GUERLAIN MON: Dlouhou dobu jsem ho přehlížela. Jednak mě odradila ta levandule ve složení, pak taky reklama s Angelinou Jolie (evokovala mi čistou zelenou vůni, kterou nepreferuju) a zejména proto, že jsem na Guerlaina zanevřela od doby La Petite Robe Noire a těch dalších nekonečných odnoží. Jenže pak jsem MON vyzkoušela, sedli jsme si a už v něm jedu. Čichám, čichám (alespoň lehce) to staré elegantní gurmánské  jádro…

.

_vyr_1729kravskeOBJEV č. 4) BIO KRAVSKÉ MLÉKO z Klokočova.

Takové, že se v něm udělá ten hutný smetanový špunt, jaký si pamatuju u mléka z dětství.

A i když teď asi jedu proti módnímu bezlaktózovému trendu, můžu vám fakt říct jen jedno jediné:

MŇAM!

 

 

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , , , , , , | Napsat komentář

CO VLASTNĚ DĚLÁ NÁPOVĚDKA?

IMG_8114Jestli si teda myslíte, že nápovědka je taková ta baba, co chodí do práce večer, sedí v boudě, plete a když k ní herec vyšle  prosebný a posléze vražedný pohled, tak vzhlédne laxně od jehlic a klidně prohodí: DOMA se učit, mistře! DOMA!, tak to ani náhodou. (Teda nevím, jak to v divadlech chodí dneska –  můžu mluvit jenom za sebe).

.

NÁPOVĚDKA TEDY (PŘEKVAPIVĚ) NAPOVÍDÁ. A JAK?

Obecně: dopoledne na zkouškách nahlas, večer při představeních v případě okna důrazným šeptem, který „vyráží“ před sebe. Je dobré znát celou hru jako první, aby nemusela čumět do textu a mohla se soustředit na herce.

Na zkouškách předříkává text nahlas větu po větě (bez intonace) a herci ho opakují, čímž se učí. Osvědčilo se mi chodit při zkouškách těsně za herci, přebíhat od jednoho ke druhému a hezky jim „sypat“ text do zad (případně, pokud nereagovali, protože netušili, že ten text je jejich, zabodávat jim do zad tužku. Ideálně  ostrouhaným koncem). Zkoušky tak pro mě byly vlastně velkým bonusem: Chůze je nejzdravější a nejpřirozenější pohyb a ještě jsem si pomocí psacího náčiní přiměřeně vybila svou pasivní agresivitu…

IMG_8185Nápovědka by měla znát důkladně aranžmá (kudy kdo přijde, kam jde, co kde bere a kam to dává), pečlivě si značí jednotlivé akce a pauzy.

Před premiérou tudíž zná hru i herce jako svoje boty a pro dobrý výsledek „jde s představením“ a snaží se uvažovat jako oni v dané postavě (trošku schíza).

Problém ovšem je, když se třeba mistr při představení rozhodne tvořit něco nového přímo na place  mimo zorný úhel nápovědky. Pak to může vypadat třeba takhle:

/Rozčilený herec po výstupu přiběhne za nápovědkou. Tiše, ale nesmírně výhrůžně/: „Ježišikriste, co tam na mě furt syčíš, dyť tvořím! Vypadám tam pak jako debil. Si upadla?!“

Jenže pak se většinou jako na potvoru stane, že mu příště na stejném místě text opravdu vypadne. A vy jste pochopitelně v naprostém klidu, bo asi tvoří… 🙂

/Nepříčetný herec po výstupu, velmi, velmi důrazně/:  „Do-pr-de-le prá-ce! Jsi střelená? Proč si mi to nehodila? Tos přece musela CÍTIT, že jsem tam měl okno!!!“

Pamatuju si, jak jednu premiéru navštívil slovenský režisér Peter Gábor. O pauze zaskočil do kuřárny. Hned po příchodu na mě upřel veselý zrak a pravil: „TAK… DOBRE SOM ŤA POČUL, PETRA!“

Dodneška nevím, jestli to byla pochvala, nebo ne…

 

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

CIGARETY. NEJEDLÝ, MYRON A TI OSTATNÍ…

bez názvu

Milé děti! To kdysi, hrozně, hrozně dávno, za sedmerými horami a řekami… Teda pardon!

Úplně jinak a seriózně…

V roce 1986 činohra Státního divadla Ostrava (dnes Národního divadlo moravskoslezského) působila na třech scénách: v Divadle Zdeňka Nejedlého (dnes Divadlo Antonína Dvořáka), Divadle Jiřího Myrona a Loutkové scéně SDO.

Nejedlý byl sice menší, měl lepší akustiku a nápovědce nabízel větší přehled jeviště, ale Myron (BTW tehdejší vrátný zvedal telefon s hláškou: tady Divadlo Jiřího MYROŇA), byl pro mě tak nějak světáčtější. A měl sympatickou kuřárnu! No a co jako?! Tehdy jsme kouřili skoro všichni. Společenský život před představením a o pauzách se odehrával právě v kuřárnách a chodili tam posedět i nekuřáci.

V této souvislosti musím vzpomenout na divadelního lékaře, pana doktora Artnera. V jeho ordinaci bylo vždy přátelsky nahuleno došeda, kouřil, i když vás vyšetřoval, byl příjemný a lidský a především byl bravurním diagnostikem. Pokud vím, ordinoval až do velmi pokročilého věku (kolem devadesátky), předpokládám, že zastřen lehkou našedlou clonou…

IMG_8140Když jsme na sebe v práci vesele kašlali a smrkali (herec a členové divadelního týmu si totiž NIKDY nebrali nemocenskou, a pokud se případně rozhodli zemřít, učinili tak disciplinovaně v období divadelních prázdnin), náš lékař stál s injekční stříkačkou plnou kalcia trpělivě v zákulisí, aby některé změkčilce postavil na nohy před nebo v průběhu představení.

Ale herci, jakmile na ně posvítíte, ti nejedou na vápník. Nene! 

Ti jedou na potlesk a endorfiny…

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , | 4 komentáře