Veletrhy mě moc baví aneb Jak se pozná délka vztahu…

IMG_E0899O víkendu jsme vystavovali naši marockou kosmetiku ZAHIR na veletrhu BIOSTYL v Praze. Musím říct, že se vždycky na stánku velmi slušně bavím a beru to jako cennou psychologickou studii!

Tak třeba moc fajn jsou dámy, které se tváří jako odbornice na kosmetiku a fundovaně se ptají po kyselině „hylaluronové“, „aragonovém“ případně „orgánovém“ oleji a diví se, že arganový olej vyrábíme ZROVNA v Maroku, zřejmě s pocitem, že argánie trnitá roste úplně všude, včetně našich květináčů v kuchyni …

42258354_2013925792180229_2896955028835139584_nDost hustý byl tentokrát i týpek, vystavující něco vedle nás. Všem tykal, a občas na mě chaoticky vykřikl několik chemických vzorců a vazeb, na což jsem neuměla uspokojivě reagovat, takže měl radost. Pak zase vybafl, že tohle by líp fungovalo, kdyby se přidala nějaká zásada a tohle by chtělo zase okyselit. Načež skromně dodal, že on to ví, jelikož má dva doktoráty z chemie.

Pojala jsem k němu tak nějak přirozenou nedůvěru. Definitivní jistotu jsem ale získala až ve chvíli, kdy několikrát zřetelně opakoval, že  by to chtělo přidat HOŘČÍK a dost možná i trošku MAGNÉZIA… Tak… zřejmě samostudium…

Biokošíky 6Nejzajímavější  jsou však pro mě páry, které se na veletrh vydají. Délku jejich vztahu totiž odhaduji podle toho, nakolik se muž nudí. Jestliže je vztah čerstvý, stojí muž ženě u stánku po boku, nadšeně poslouchá, očichává výrobky a kývá hlavou, že si je má partnerka určitě koupit. Čím je vztah delší, tím dál muž od ženy a stánku stojí. V mladší fázi svazku ještě muž reaguje, pokud se na něj žena otočí, křečovitým úsměvem. U delších vztahů muži nereagují vůbec. Zarytě s trpitelským výrazem pozorují strop nebo čumí do mobilu a po ženských…

Jak říkám, tyhle veletrhy mě vždycky nesmírně pobaví a obohatí. A pokud chcete vědět, do jaké skupiny návštěvníků by patřil můj muž, tak… ten by se mnou dobrovolně na veletrh nikdy nešel… 🙂

Reklamy
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , | 3 komentáře

KDYŽ SE CHCE NÁPOVĚDKA VDÁVAT…

IMG_8174Už dlouho jsem tu nevzpomínala na ostravské divadlo před mnoha lety a svou „nápovědkovskou“ profesi. Ale teď musím. On se mi totiž včera večer vybavil můj svatební den. A  svatba a divadlo spolu úzce souvisí…

To kdysi, když ještě u nás býval v zimě sníh,  kluci plácali holky beztrestně po zadku, lidé bezstarostně konzumovali lepek, cukr a maso,  děti hrály ze všeho nejradši na dvorech vybíjenou a vyvolavku a tak vůbec, to se svatby konaly pouze v soboty. Jenže každou sobotu dopoledne se v divadle zkoušelo. A taky se večer hrálo…

„Já bych, prosím, potřebovala 17. prosince dopoledne volno. Já se totiž vdávám,“ řekla jsem tehdy bojácně režisérce Lídě Engelové (přezdívané lady Pinochetka), která ve Státním divadle Ostrava zkoušela hru Dáma není k pálení. „V sobotu? Když je zkouška? Neexistuje! Vdejte se jindy! Nebo brzo ráno!“ prohlásila režisérka. 

IMG_E0757A tak jsem si své ANO (se kterým manžel na můj vkus otálel několik dlouze nechutných vteřin) řekli v sobotu ráno na úřadě jako první pár, abych to všechno stihla. Podle záznamu se mi neuvěřitelně třásla v rukou kytice a taky se mi zdá, že kameraman věnoval zbytečně dlouhé záběry mému zaoblenému pozadí. Tak… asi umění… Svatebčané se pak odešli veselit do tehdy vyhlášené kavárny FENIX a já svědomitě spěchala na zkoušku, abych se mohla odpoledne k oslavám připojit…

Což o to, pozdní oběd i svou krátkou odpolední roli nevěsty jsme si pak celkem vychutnala, ale nemělo to  dlouhého trvání. V šest už jsem byla zase „na place“.   A repertoár ten večer nemohl být lepší! Hráli jsme IDEÁLNÍHO MANŽELA Oscara Wilda!

IMG_E0761Když tenkrát herci při představení mrkli do portálu, cukaly jim koutky. Seděla jsem tam, celá v bílém, s odhalenými rameny a s takovou tou blbostí na hlavě, které se dneska říká fascinátor, ale tehdy to slovo ještě neexistovalo. Moc, opravdu MOC jsme si to všichni užili! I můj novomanžel. Celé to  v hledišti svědomitě prospal…

S odstupem času se mi tak trochu zdá, že má svatba nebyla úplně standardní. Ale co už… Aspoň muselo být mému muži už tehdy naprosto jasné, co ho čeká.

A má fakt můj hluboký obdiv, že to všechno vydržel…

 

 

 

 

 

 

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 4 komentáře

Maroko, rýmečka a ženská chůze…

IMG_0510Do Maroka jsem minulý týden letěla s rýmečkou a kašlíčkem, který jsem chytila od svého muže. Klima v letadle mě dorazila… Načež jsem na tři dny úplně ztratila hlas a komunikovala pouze rukama a šklebením. Můj muž tvrdí, že to byla nejlepší dovolená jeho života… Možná, že jsem ten hlas ani nemusela nacházet, neboť ze mě lezly samé perly. Obzvláště jsem pyšná na svou větu: „Alles oukej!“

Původně jsem se letos v Marakeši chtěla podívat do muzea parfémů, ale nějak to zase nevyšlo. Pohltil nás klasicky suk na náměstí Džama el-Fna. Šátečky, lampičky, botičky, kabelečky, talířky atd… Nicméně mě zajala občanská vybavenost: třeba sdílená kola na karty nebo solární nabíječka u mešity Koutoubija. Fakt hustýýýý!!! 

IMG_0467IMG_0466 

 

 

 

 

 

.

Do Maroka se jezdí i za golfem. Pokud se pamatuju, někteří místní „kedíci“ na hřišti propadají záchvatům tance a zpěvu, mlátí sebou před jednotlivými ranami hráče o zem a tvrdí, že příští úder bude zaručeně dobrý. Tedy, pochopitelně: když dá Alláh…

IMG_0505

A když jsem se tak dívala na místní ženy, záviděla jsem jim nejen jejich krásnou pleť, ale především držení těla. Ať byly staré, mladé, štíhlé nebo tlusté, vždy se po ulici nesly jako královny. Důstojně a vznosně. U nás často téměř běžíme, shrbené, uštvané a s rukama plnýma nákupních tašek. Příště to raději zkusím po marockém vzoru: budu kráčet vzpřímeně a hrdě. S nákupem na hlavě. Třeba to bude mít vliv i na tu pleť…

IMG_0425

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | 6 komentářů

FASHION: OUTFIT VŽDY DOBŘE VYLAĎTE S AUTEM

IMG_9083Všimla jsem si, že se oblíbené fashion blogerky fotí rády se svými vymazlenými autíčky. Tak jsem to pochopitelně na svém blogísku musela mít taky… Byl sice trošku problémek, sladit outfitky přesně s charaktery autíček, ale nakonec jsem se s tím, jako ostatně vždycky, poprala velmi dobře… 

.

ŠEDÁ A ČERNÁ NEMUSÍ BÝT NUTNĚ NUDNÁ…

Ve volném dni je určitě dobré vyrazit si zašopovat. Třeba medvědem. Černým. Jako já… A vyladit se do šedočerného solidna… 

DOOPRAVDY: „Ty, mohla bys mi na chvíli půjčit kvůli fotkám na blog auto? Takové to černé? A vyfotit mě před ním? Nutně potřebuju stát před černým autem,“ vysvětlila jsem sousedce. „Ale tovíšžejo!“ odvětila a dodala: „A seš si úplně jistá, že nepotřebuješ trošinku zvýšit počet prášku na hlavu?“

IMG_9949_upr

BTW: Je mi trošku líto, že na fotce dostatečně nevynikly značky těch papírových tašek (to se z nějakého důvodu taky hodně fotí), ale já se TAK děsně soustředila na lehce znuděný a povznesený výraz a na rozparek, že jsem na ty blbé tašky zapomněla…

OUTFIT: Top s mašlí: Reserved, sukně: Adidas, boty: těžko říct, možná Tamaris. Náramek: Swarovski. Vlasy: rychlovarné natáčky. Tašky: prázdné…

S ČERVENOU SKVĚLE LADÍ ZELENÁ…

Na výlety si v létě beru červené kabrio. Pravda, má sice trošku menší kufr, ale pár šátků, šminky a několik lahvinek Moët se tam vždycky vejdou…

DOOPRAVDY: „Hele, pojedem vaším autem někam  k lesu, ty to nafotíš, vytáhneme z kufru rezervu a já budu třeba JAKO bezradně opravovat kolo,“ vysvětlila jsem své dceři. „Ehmmm… to… nemá rezervu. …“ řekla dcera. „A to jako… ani hever?“ zajímalo mě.  „Ne,“ odvětila. Tak jsem vzala nějaké nářadí ze skříně ve sklepě a jely jsme. Všimněte si, že v ruce držím nenuceně a nonšalantně klíč. Netuším, k čemu slouží. A taky mám fotky s kladivem, ale na těch nejsem tak efektně vypružená, tudíž nejsou úplně cool…

auto1m

OUTFIT: Šaty a lodičky: no name. Hedvábný šátek: Maroko, rukavice Baťa, brýle:  OAKLAY. Klíč: ze sklepa.

 

V PŘÍRODNÍCH TÓNECH…

Pokud si přece jen chci v letních vedrech zajet zaplavat do nebezpečné přírody, volba auta je – vzhledem k rozkopaným cestám  – jasná: teréňák. Nejezdí sice moc rychle, ale cítím se v něm tak nějak… bezpečně. A vychytaný outfit je zcela logicky lehce sportovní a maximálně uvolněný.

DOOPRAVDY: Ale tohle fakt vědět nechcete…

P1080872

OUTFIT: Plavky: Phard, šátek: Desigual, žabky: Esprit. Lak na nehty: OPI odstín Dutch Tulips, parfém: Chanel No. 19 Poudré. Ošetření dopravního prostředku: Hammerite Waxoyl Black Aerosol.

 

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | 5 komentářů

FASHION ROZBOR PANÍ FIFINKY …

IMG_9891Když jsem si nedávno po mnoha letech koupila Čtyřlístek, zamyslela jsem se nad jeho ženským elementem: Fifinkou. Stará se o domácnost a tři chlapy (!) a ještě při tom všem vypadá pořád stejně. PROČ?

Fifi se narodila v roce 1969 a je tedy o pár let mladší než já (což je při její vizáži nefér).

.

IMG_9914FACE: Pokud prošla nějakými úpravami, tak je ten plastický chirurg (nebo fotoshop) fakt zázrak!

Tři pihy u nosu z obou stran má odjakživa a je fajn, že je nenechá retušovat, neboť drobné nedostatky a odlišnosti jsou v současné době v modelingu velmi in. Nutno říci, že celoživotní a dobře zvolený nude makeup jejímu typu skvěle sedí.

IMG_1819HAIR STYLING: Upřímně – furt stejný (asi jako Saskia Burešová). Načechrané dívčí culíčky, které mají od mládí bílou barvu. Trošku mě zaráží, že se i nyní nebojí stále nosit na vršku hlavy tu infantilní žlutou mašli, ale co už…

BODY: Fifi si evidentně úzkostlivě hlídá váhu, neboť na ní za ty roky není znatelný žádný váhový výkyv. Nepodlehla trendu zvětšování prsou či pozadí a doufám, že jí to vydrží…

.

IMG_9900OUTFIT: Tak to je upřímně dost průser! Nosit celý život stejné hadry, to evidentně ukazuje na nějakou psychickou poruchu. Nicméně ze soužití s Myšpulínem, Bobíkem a Pinďou by stopro hráblo každému. Ovšem ty růžové minišaty s kraječkou jsou v tomto věku děsivé! Ano, minisukně často začnou v hysterii nosit právě ženské kolem padesátky, ale Fifi! Vzpamatuj se! Nemáš to zapotřebí. Dalším velkým přešlapem jsou strašné bílé ponožky. Jedině snad ty  červené baleríny se dají přežít. Doufám aspoň, že je to kůže…

IMG_9935STYLISTA: Paní Fifinka (49) má na svůj věk krásnou mladistvou pleť i dívčí postavu. Líčení je v pořádku, celkovému vzhledu by však prospěla změna účesu – vlasy lehce sestříhat do delšího mikáda a odstranit mašli. Pokud jde o outfit, měla by se vyvarovat růžové barvy, volánků a sukně nenosit kratší než několik centimetrů nad kolena. Může si dovolit overaly i delší šortky, obecně je spíše typem pro casual look. V případě bílých ponožek – pokud jde o silnou obsesi – doporučuji spolupráci s psychiatrem…

IMG_9920BTW: Fifinka bydlí celý život v Třeskoprskách (doufám, že to dobře skloňuju), kde je jistě velkou celebritou.

Pokud nevíte, kde to je, dozvíte se to tady:

http://www.horydoly.cz/deti/kde-lezi-treskoprsky.html

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , | 2 komentáře

Dojemný příběh chudáčka Popelky (a chudáčka mě)…

Upřímně: nezastírám, že dneska jde o lehce vyděračský post, jehož cílem je donutit NĚKOHO, aby vykonal dobrý skutek! Tak se, prosím, hluboce zamyslete… A nejdřív, než to přijde, povinná legenda:

IMG_9106Letos na jaře se k nám do ulice přitoulala mladá šedá kočička. Ukázalo se, že je osobnost, protože chodila od domu k domu a všude něco vyžebrala (umí se totiž tvářit tak, jako ten kocour ze Shreka)… Rychle odhadla, že nejslabším místem jsem já a nevíce času trávila u nás na malé zahrádce řadovky, kde úspěšně šikanovala naši kočku Jůů, která je z ní totálně na nervy… Začala jsem kočičce říkat Popelka (připadala mi jako nesmírný chudáček do chvíle, než se na ulici servala se šlechtěným kocourem od sousedů, kterému strhla z krku protiklíšťatový obojek). Odčervila jsem ji, odblešila a než jsme se vydali na kastraci, byla… ehmmm…. březí…

IMG_9926Koťata porodila na neznámém místě, a i když jsem prochodila celé okolí, nenašla jsem je. Až teď. Popelka je začala postupně nosit. Jsou čtyři. A všechna po mamince – šedá s černými proužky a skvrnami (i když je má podle mě s rezavým kocourem ).

Mají pět týdnů a jsou stále na mámině mléku. A jsou pochopitelně ťuťuťu rozkošná, jako všechna koťata… Popelku, až mláďata dokojí, nechám vykastrovat a udělám jí pelech na zahradě, dokud se k naší Jůů nebude chovat slušně.

IMG_9928Nicméně: nevíte v okolí Ostravy o někom, kdo by chtěl kotě? Jeho maminka je opravdová osobnost a otec (pravděpodobně) dobře stavěný  a pohledný rezavý kocour. Na požádání mohu koťatům vystavit i rodný list…

Nebo marketingově jinak: POZOR! RARITA! Máme nádherná, nevšedně vybarvená koťátka s výjimečným a luxusním rodokmenem! Pokud máte zájem, pospěšte si, rychle ubývají! Při rychlém jednání přidáváme k jednomu druhé (také zdarma). 🙂

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1

Ešus, hvězdy, Mirek Dušín a Fifinčiny plavky…

IMG_9880Člověk by si měl občas udělat radost a připomenout si, co měl kdysi rád. A tak, protože je furt vedro, spím už pátý den pod širákem na zahradě naší řadovky. Jo, stanové tábory,… to bylo kdysi moje! Jenom jsem to (vzhledem k věku a zhýčkanosti) kapku modifikovala…

Roztáhla jsem si  na verandě starý gauč a zavalila ho polštáři a  peřinami, čímž vznikl dost dobrý kutloch. Taky jsem si uvařila gulášovou polévku v prášku a jedla ji v tom pelechu z ešusu lžící. No… už dlouho jsem si tak nepochutnala…

IMG_9889Dneska jsem si navíc koupila můj kdysi oblíbený časopis Čtyřlístek. Myšpulín je stále seriózní vůdce a vynálezce, Bobík machruje a ulejvá se a Pinďa má pořád tu neurotickou poruchu, kdy ze všeho šílí hrůzou. A Fifinka? Ta pochopitelně vaří a pečuje o domácnost. Tentokrát se ovšem poměrně dost odvázala,  neboť má na sobě místo klasických růžových šatiček s bílým volánkem plavky…

IMG_9887Ale Čtyřlístek není mou jedinou duchovní potravou. Večer mám v plánu číst si s čelovkou Rychlé šípy, pojídat lehce osmažený lunchmeat, a před usnutím koukat na Velký vůz.

A vy si pamatujte: Konejte každý den dobré skutky! Buďte čestní a obětaví! A slušní! Vždyť takový Mirek Dušín nikdy neřekl sprosté slovo!

Auvajs! Dopr…lééé co mě to tu kouše? Auuuu!… Se na to trampování můžu vys….t!

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

Jak jsem byla úplně celá levandulová…

IMG_9725„Co může být hezčího, než vyjít ve slunném ránu před dům a pustit se do stříhání voňavých záhonků levandule,“ myslela jsem si tuhle v sobotu v osm hodin ráno.

8:30: To je ale taková nádhera! Si tady tak hezky stříhám, čistím hlavu, slunce svítí, vdechuji zdraví prospěšné silice, no i kouřit u toho můžu, hele, když to tady takhle…  jo…  to je v pohodě… Proč já vlastně nejsem zahradnice! By mě to vážně bavilo. Moc! A ta vůně je úplně magická!

9IMG_9730:30: Hmmmm… Tak … myslela jsem si, že to půjde rychleji… No, neva. Je to zábava. Co to tady… hergot…  puchýře? To jako  z těch nůžek? No, nebudu z toho dělat vědu… Si to zalepím a jedu dál, tralalala… Hezky kvítek po kvítku, takhle ve stejné výšce a pak to pečlivě a systematicky uložím do přepravky. Usuším to a nastrkám do polštářku! Bože, ta vůně je ale opravdu božská! TAK velmi, velmi uklidňující…

IMG_977310:30: Ufff… Nějak kapku jako… vedro… A ta vůně… no, je možná mírně intenzivní. Taky ty puchýře mě bolí a trošku záda… No nic…  Au, cigáro! Sem se spálila, když tady takhle… Grrr… Mechanická práce je tedy docela…

12:30: Zasr… levandule! Bych se na to mohla… Ruka mě bolí, záda mě bolí, potím se jako prase. To tady takhle šmiknu, narvu to do přepravky, dyť je to úplně jedno! Voní to … ehmmm… fest!

15:00: Hergot! Všechno mě bolí! Dejte mi Brufen! Možná dva! Zahradnická práce je strašná dřina! Příští rok se na to vybodnu!

Jo – a ten polštář plný sušených květů jsem hodila do podkroví a pečlivě zavřela dveře.  Jakmile totiž ucítím levanduli, začnu neuroticky slintat, trhat rukou a vůbec mě to tak nějak celkově děsně rozčílí…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | 2 komentáře

Restaurace Tamaris na Hvaru je past. Ale hezká…

IMG_9599Ostrov Hvar je prostě moje srdcovka. A letos jsem si to zase nádherně užila. Mělo to jen jednu maličkou chybku.

V zapadlé vesnici na konci světa je bohužel restaurace Tamaris (tamaryšek). Dobře tam vaří. A mají tam místní červené víno Plavac. Suché. Velmi, velmi suché…


Pokud jde o mě, já dodržela svůj slib a neodchýlila jsem se od pršutové diety, manžel je evidentně čím dál víc na škeble… Zřejmě mladé…

IMG_9626

 IMG_9458

Z celé dovolené mám poměrně nevšední a především velmi pestrý fotografický materiál. Z jistého (stejného) úhlu terasy restaurace. On se nám totiž na Hvaru oběd občas protáhne až do noci… Na dynamických a hodnotných fotkách tak můžete spatřit víno odpoledne i v noci, občas kolem překvapivě proplula loď. Vnímáte to napětí?

IMG_9464IMG_9473

IMG_9622

IMG_9214Jeden večer bylo v Tamarisu u televize obzvláště plno. Fotbal. Chorvati hráli… no prostě… s někým o postup… odněkud někam.

Místní byli řádně vystrojeni, a když jejich fotbalisté vyhráli na penalty, vzduchem létaly i židle…  A Plavac byl ten večer zdarma. Což mě přivedlo k myšlence, že je ten fotbal přece jen k něčemu dobrý…

IMG_9215Jinak jsem si v restauraci letos stihla krásně opálit levou ruku, kterou jsem měla vždy dekorativně položenou na okraji terasy vedle sklenky vína.

Jenom… nevíte prosím někdo, čím ze zubů pustí fialovo-černé fleky z červeného vína? Už jsem zkoušela bělící pastu, sodu, sůl, kokosák a kurkumu. Moc dík…

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | 6 komentářů

Co jsme kdysi vozili ze zahraničních dovolených …

P1080711Začala jsem balit na dovolenou. Odjíždím na svůj milovaný Hvar, kde budu týden držet pršutovou dietu, podpořenou místním červeným vínem Plavac, číst detektivky a nezdravě se opalovat. Při balení se mi vybavily dovolené mého dětství a věci, které si z nich (zejména ženské) tehdy vozily, protože: proto se přece do zahraničí jezdilo, že jo?! Se to musí ukázat sousedům…

.

IMG_9187RUMUNSKO. Pravda, cestu trabantem do Rumunska si dnes už neumím představit a teprve teď úplně chápu, proč byla máma už ve čtvrtině cesty celkem dost hysterická…

Z Rumunska jsem si přivezla vějíř, korálky z modře nabarvených škebliček, hnisavou angínu, brož s myší a velkou panenku Lauru, kterou mi pak všechny holky záviděly…

.

IMG_9196MAĎARSKO. Byl mi zakoupen úžasný  šampon s mandarinkovou i banánovou vůní – u nás tehdy věc nevídaná –  a taky bílé tričko, na kterém byly nakresleny čtyři obličeje s nápisem ABBA. Členové skupiny se sobě sice vůbec nepodobali, ale když to tam bylo napsáno, tak to ABBA prostě být musela! A to byla velká frajeřina!

Rodiče pak vezli koření i třešňovou a meruňkovou tresť, ze které doma vyráběli alkohol, a taky tresť paprikovou, kterou jsme (zřejmě v pomatení smyslů) považovali za pleťovou masku a v neředěné formě si ji daly s mámou na obličej. Následky byly vskutku pekelné…

.

IMG_9194POLSKO. Tam jsme byli několikrát… Většinou mě po dobu pobytu klasicky přepadl zánět středního ucha, takže jsem se nesměla v moři potápět, což mě štvalo. Přes hranice jsme pak v ponožce (celá vystresovaná) pašovala korále ze světlého jantaru a na sedadle vedle sebe panenku Barbaru. Ty korále mám dodnes…

Později jsem kupovala kosmetiku (hlavně krém s ženšenovým výtažkem a samoopalovací krém), bižuterii a pochopitelně tu strašidelnou voňavku Być Może. No tehdy úplná bomba!

.

.

IMG_9193NĚMECKO. Pokud vím, byla mi tam vždycky u moře děsná kosa. Zejména na Rujáně.

A taky si vzpomínám, že jsem omdlela pod televizní věží v Berlíně, načež mě rodiče rafinovaně strčili do přilehlého vodotrysku, kde jsem se úspěšně vzpamatovala. To vše podpořili malým panákem alkoholu, i když jsem byla nezletilá. No co, krize je krize!

Dostala jsem červené a modré „dřeváky“ a máma stříbrné a zelené oční linky, kabelku, ostře zelené lodičky a krajkové spodní prádlo jako pavučinka…

.

P1080716

Myslím, že letos  si z Hvaru  odvezu dobrý pocit a pohodu. A možná lahev vína a olivový, rozmarýnový a levandulový olej.  Zahraniční honba mého mládí za nedostupnými botkami, módou, kosmetikou a bižuterií už naštěstí dávno minula…

I když, jak o tom tak přemýšlím, nějakému malému suvenýrku se rozhodně bránit nebudu… 🙂

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , | 4 komentáře