Ha! Nejsem cvok! Mám jenom takovou poruchu…

15_ze_strycek_donald-500x500Víte, jak počítá dítě s ADHD (tedy s lehkou mozkovou dysfunkcí nebo také poruchou pozornosti s hyperaktivitou) před spaním ovečky? Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééj makaréna!

Tohle má být vtip. Nicméně – mě tento myšlenkový pochod s naprosto jasnou dějovou linkou od zvířat přes farmu až po výkřik v té písničce se strejdou  hýja-hýja-hou, vedoucí  k héééj, makarena,  přijde úplně logický. Nechápu, co je tomto myšlení ADHD. Naopak – podle mě je toto asociační myšlení v současnosti – třeba při brainstormingu kreativců – jasnou výhodou. Ostatně, doporučení nudného počítání dobytka před spaním mě už v dětství děsně vytáčelo.

bez názvuJojo! Za mého dětství a mládí existovaly děti blbé, líné, roztěkané nebo nevychované. Nikdo z nás neměl ADHD. Škoda!

Kdybych jen tušila, že od narození evidentně trpím neurovývojovým syndromem, nemusela jsem se tolik trápit. Leccos by to v mém životě konečně  vysvětlovalo…

 

 

Obrázek: lakeorioncc.com

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Toužíte po plných rtech? Způsobte si otok…

Nikdy jsem netoužila mít rty jako dvě jelita. Ostatně – často mívám opary a virus tuto iluzi zvládá celkem bravurně. Nicméně – touha žen po plných rtech evidentně inspiruje  výrobce k vytváření různých pitomin, které se dají zpeněžit. Jako třeba fulllips…

zvetseni-rtu3Narazila jsem na TO náhodou. Asi už fullips znáte, je to poměrně stará záležitost, ale já se pobavila…

Plastový kalíšek (můžete vybrat ze tří velikostí) přisajete na navlhčené rty a vytvoříte podtlak. Necháte chvíli působit, sundáte – a máte pusu jako vrata do garáže. Podle potřeby opakujete. Odulé rtíky vám prý výdrží od 30 minut do tří hodin. SUPER! Pokud někam jdete, hodíte kalíšek pro jistotu do kabelky. Když rty začnou splaskávat, kdekoli otok diskrétně obnovíte…

Vzpomněla jsem si, jak jsme se tímto efektem  „vcucu“ bavili zhruba před třiceti lety v hospodě, kde nám k tomu stačila malá sklenička na panáka. Nebo když jsem si jako dítě přikládala na nohu trubici od vysavače. Měla jsem ji přikládat na rty. Mohla jsem mít už tehdy fullips a být pokroková!

zvetseni-rtu-maly-ovalMáte-li na to máte nervy, najděte si nějaké video – nicméně vás varuju! Sebekrásnější dívka vypadá s přicucnutým kalíškem poněkud… přiblble.

Narazila jsem i na počeštělý výraz fulllips. A souhlasím! Ten, kdo je ochoten do plastového nesmyslu investovat zhruba pětikilo, si totiž nezaslouží fullips! Ten si  zaslouží rovnou… PUSÁTKO! 

 

Fota: evropskevlasy.cz

 

 

 

 

 

Rubriky: KOSMETIKA, Uncategorized | Štítky: , , , , , | 15 komentáře

Ježíškovské dozvuky aneb Prostě miluju dárky…

Vánoce zmizely tryskovou rychlostí a zanechaly mi tu – k mé velké radosti – několik předmětů. Tak jasně, že jsem především bytost nesmírně duchovní, netoužící po hmotných statcích, ale někdy…

IMG_3237ALAMBAR. Laboratorio Olfattivo (to si nejsem z nějakého důvodu  schopna zapamatovat). Zdá se, že v budoucnu bude mou stálicí vedle Hypnoticu, Habanity  a Sacré. Ambra, vanilka, kakao, bergamot a skořice jsou nakomponovány do optimistického hřejivého oparu, do něhož se vám chce v zimě zachumlat. Kořeněné, originální, neulepené. PA-RÁ-DA! Díky, Ježíšku!

 

IMG_3240.JPG

BEAUTY ROLLER. Dermaváleček s droboučkými jehličkami z titanové oceli vám má promasírovat pleť, která se tak báječně připraví na vstřebání potřebných látek. Vyhlazuje, prokrvuje, tonizuje, rozjasňuje a tak… Zatím jsem ho pouze několikrát přiblížila k obličeji, načež jsem ztratila nervy a vzdala to. Myslím, že se na to cílené prokrvení budu muset trošku posilnit…

IMG_3253NÁUŠNICE SWAROVSKI. Krásné a variabilní. Můžete je nosit jen jako „pecky“ nebo k nim přidat druhou část. Náušnici prostrčíte uchem, za kterým nasunete trojúhelník (ano – musíte se trefit do té MALÉ dírky) a upevníte puzetou. Drobné krystalky vám pak efektně lemují spodek ušního lalůčku. Jak prosté, milý Watsone! (Pokud ovšem máte dost trpělivosti a skvělou jemnou motoriku. Já z praktických důvodů ozdobu většinou ráno vynechávám.)

 

IMG_3244KOSMETIKA FARMONA. (Tady jsem Ježíškovi sama fušovala do řemesla). Vyzkoušela jsem sprchový gel (banán a kokos), tělovou pěnu (opět banán a kokos) a tělový cukrový peeling (perníčkový). Příjemná konzistence, velmi příznivá cena. Pokud máte rádi takové ty chemické cukrátkově „jedlé“ vůně jako já, klidně si oslaďte koupel (a cukrový peeling nezkoušejte, je slaný…)

Pokud jde o dárky, v březnu mám narozeniny. Upřímně doufám, že dostanu něco kvalitního, abych se mohla dál vzdělávat a osobnostně růst. Nicméně… nějaký parfémek, šáteček nebo náušnice  mě pravděpodobně neurazí!

.

 

 

Rubriky: KOSMETIKA, Uncategorized | Štítky: , , , , , , | 15 komentáře

Velmi unavený zubař aneb A teď si trochu zavrtám…

IMG_3184Jsem asi tak trošku úchyl, ale mám ráda návštěvy zubaře. Beru je jako společenskou událost, u níž se leckdy pobavím lépe než v kině. A to jsem, vzhledem ke značné konzumaci Coly, kávy a sladkostí všeho druhu (i přes úzkostlivou zubní hygienu) velmi častým klientem…

IMG_3202Má přirozená zvídavost mě nutí klást zubaři neustále otázky. Žádám ho, aby mi podrobně sdělil, co že to míní v mých ústech dělat, co právě dělá, a jaký si bere nástroj. Chci vědět, kolik má vrtačka otáček, proč jsou takové ty jehly s drážkou na trhání nervu barevně rozlišené i jakou dezinfekci považuje za nejúčinnější. Myslím, že pacienty, jako jsem já, mají lékaři vůbec nejraději…

Trpím navíc utkvělo představou, že se takový zubař musí děsně nudit, když celý den hledí lidem do ústní dutiny a považuji téměř za svou občanskou povinnost kapku ho rozveselit. Proto mu v krátkých mezičasech, kdy mám volná ústa, kladu motivační otázky jako: „Podařilo se vám ten nerv vytáhnout napoprvé? A to jako celý? Tak to je paráda! No, ale ještě máte před sebou dva, že?!“ nebo  „A jste si jistý, že po píchnutí tohoto anestetika nemohu dostat anafylaktický šok? A kde vůbec máte adrenalin? Umíte ho použít? A co tracheotomie, kdyby třeba bylo nejhůř?“

IMG_3203Dneska však můj zubař nebyl ve své kůži. Vzhledem k tomu, že jsem nesmírně empatická, rozhodla jsem se, že své dotazy odložím na jindy, i když mě sžírala zvědavost, jestli ta bílá pasta, co mi rve do zubu, je hydroxid vápenatý nebo něco jiného…

Při loučení jsem mu stiskla ruku. „Vypadáte dneska nějak unaveně, pane doktore,“ neodpustila jsem si. Upřel na mě vyhaslé oko. Pokrčil rameny: „Tedy, upřímně… řeknu vám… že už mám poslední dobou lidí plné zuby…“ prohlásil sklesle.  Přišlo mi to vtipné… u zubaře.

„Zuby?“ usmála jsem se. „No – a to si, pane doktore, představte, že byste byl  gastroenterolog…“  zašeptala jsem, a tiše za sebou zavřela dveře ordinace…

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | 18 komentáře

O statečném princi aneb To jsou ale blbé fóry…

IMG-20130727-00038Život se po svátcích vrací k normálu. Včetně zasedání pánského klubu (někdy nazývaného též klub egyptologů), což je jen chabá zástěrka pro normální pivní tlachání mého muže s přáteli v hospodě. Až donedávna jsem byla přesvědčena o příznivém vlivu těchto setkání na mužskou psychiku. V poslední době už si však nejsem tak jistá…

af89b__prstynkyZ posledního hospodského posezení přišel muž značně rozveselen. Chvíli si mě tak nějak podivně prohlížel, načež pravil: „Víš, co je zásadní problém manželství?“ Nevěděla jsem! „To je přece úplně jednoduché!  Hele: žena si  po svatbě myslí, že se její muž změní. No – a on se nezmění! Ale muž, ten se po svatbě domnívá, že se jeho manželka nezmění. A… ona se změní…“ Načež se několik minut nesmírně poťouchle pochechtával.

Mám dojem, že jsem v té chvíli lehce rozrušeně vychrlila něco o nespravedlnosti, toku času, mužské nespolehlivosti a zotročování žen, což ho ponechalo zcela chladným, neboť mi za každou cenu toužil vyprávět pohádku, kterou načerpal v hospodě. I když jsem ji slyšet nechtěla, bylo mi to prd platné…

0fe38458503d622e3c0502cbc9447a09„To ti byl jeden princ, který se zamiloval do krásné princezny,“ začal hlasitě vyprávět s výraznou gestikulací a já nabyla nepříjemného pocitu, že se mi pointa nebude líbit. „Jenže tu princeznu měl sežrat drak. On teda nelenil a vydal se s tím drakem bojovat, aby svou milou zachránil. Bojoval statečně, draka nakonec opravdu zabil, jenže – ta princezna ho nechtěla. A tak on chudák začal strašně chlastat a byl samý mejdan a samá holka. No… A tak žil SŤASTNĚ až do smrti… Chacháááá…“ zalkl se smíchy.

Grrrrrr!

Tak mám takový pocit, že mu ten klub egyptologů zatrhnu!

.

.Foto: http://www.datator.cz

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | 11 komentáře

Drsná bilance aneb A lepší už to rozhodně nebude…

Jeden rok bude zase fuč. Ten 2015 nepatřil právě k mým favoritům, ale co už… Dneska mě popadla touha lehce bilancovat. Takže – co mi minulý rok dal a na co zásadního jsem přišla?

– Určitě mám nějaký přirozený úbytek estrogenu, ale v tom fofru jsem si toho ani nestačila všimnout.

  • – Ty zatracené bílé vlasy na spáncích je třeba barvit každých 14 dní, protože ŽÁDNÁ permanentní barva není PERMANENTNÍ.
  • – Definitivně jsem se smířila s tím, že bych jako blondýna prostě vypadala BLBĚ. Ostatně –  letos o Vánocích jsem odhalila příčinu této mé touhy: Jorga Kotrbová ve Zlatovlásce. Když totiž sundá plachetku z třpytivých vlasů, celý dvůr vydechne: Áááách… ta je kráááásnááá! (zatímco na jedenáct sester všichni pečou, včetně fešného Jiříka…)

IMG_1178– Dostala jsem nové prášky na hlavu, po kterých je mi spousta věcí báječně fuk (třeba ten estrogen a šediny…)

– Nepřestala jsem kouřit a přecpávat se sladkým a hranolkama (o což jsem se ostatně ani nikdy nesnažila).

– Nezačala jsem jíst zeleninu a ovoce (o což jsem se také nikdy nesnažila).

– Nezačala jsem se hýbat a mít ráda sport, o což jsem se… (no – viz závorky výše).

– Evidentně se nikdy  nenaučím psát správně čárky v souvětích a vždycky budu mít problém s psaním s/z (shlédnul, zhlédnul) a někdy taky s velkými písmeny, ale je mi to fuk (viz prášky na hlavu).

– Jsem stále víc líná, ale říkám tomu alibisticky únava.

– Čím dál častěji mé věty začínají dotazem: „Simtě, jak se jmenuje ten.. (ta…to…)?

– Po každém praní mi zůstane několik osamocených ponožek. Tyto sirotky dlouze skladuji. Pokud je vyhodím, okamžitě se vynoří ty prvně ztracené mrchy. Ovšem, podle mého soukromého sociologického průzkumu, jde o jakýsi globální jev.

– Ráno se neprobouzím svěží a krásná jako ty ženské ve filmu (ale můj manžel už naštěstí blbě vidí…)

IMG_1203– Mám báječnou rodinu a pár dobrých přátel, což je (zcela bez patosu) prostě… Ú-ŽAS-NÉ!

– Svůj volný čas chci už trávit pouze s NĚKTERÝMI lidmi…

– Nápis NA SHLEDANOU na hřbitovním náhrobku mé rodiny mi už přijde vlastně… tak nějak… milý…

.

.

HEZKÝ ROK 2016!

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 15 komentáře

Jak se kosmetika pěkně vybarvila aneb A jejda!

IMG_3153Vzhledem k mé přirozené marnivosti (a mámení e-shopů) jsem naslepo zakoupila dva výrobky. Cicabio Lotion od Biodermy a poměrně opěvované samoopalovací mléko Fake Bake.

A protože mě nikdo nevaroval, celé se mi to nějak barevně vymklo…

.

IMG_3122CICABIO LOTION: S výrobky od Biodermy (zejména s řadou Sébium) mám dobré zkušenosti. Mléko Cicabio (to by mě tedy zajímalo, jak se to čte) má vysušovat mokvající ranky, uklidňovat podrážděnou pleť a urychlovat proces hojení. Večer jsme tedy na odlíčenou tvář nanesla (na ta… ehm… hnusná místa) kapky mléka a v klidu se uvelebila u televize…IMG_3144

Zhruba po deseti minutách do pokoje vstoupil manžel. Lehce poskočil, vytřeštil oči a pravil: „Co je ti? Ty máš neštovice?“ Nejdřív jsem myslela, že blábolí z hladu.  Pak se to ale vysvětlilo. Cicabio mléko je  totiž po zaschnutí srovnatelné s tekutým pudrem na neštovice a já měla obličej samou bílou tečku… Ještě že jsem se nenatřela před odchodem do práce…

.

IMG_3113FAKE BAKE: Dočetla jsem se, že Fake Bake přináší revoluci v samoopalování. Tak… určitě!

Pominu to, že páchne jako samoopalovák Citosol, který se v dávných dobách dovážel z Polska. Někomu to vadit nemusí.

.

IMG_3118Co mě ale nesmírně zaskočilo, to je barva! Všude píšou, že díky barevnosti krému dobře uvidíte, kam jste ho nanesli a jak jste ho rozetřeli. Podvědomě (a snad i celkem logicky) jsem čekala oranžovou nebo hnědou barvu. Ale krém je… brutálně ZELENÝ!  I když ho pečlivě rozpatláte, pořád vypadáte jako těsně před kolapsem.

.

Když svůj skvělý nákup shrnu, moc se mi vydařil! Výrobky evidentně mohu použít pouze tehdy, když budu sama doma. A ještě si mohu zvolit vzhled pacoše s neštovicemi nebo v kómatu. No – není s tou kosmetikou děsná zábava?

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , , , , , , , | 4 komentáře

Šťastné a veselé aneb Zakládám novou tradici…

IMG_3061Protože jsem se včera zasekla do večera v práci, nechala jsem přípravu vánoční večeře až na dnešek. Ráno jsem dala vařit hrachovku, brambory na salát a rybí hlavy na polévku. A pak… můj sporák přestal hřát. Svévolně a naprosto podle se zhruba po pěti minutách vypnul. Odmítá pokračovat…

IMG_305.6Zdá se, že večer zatopíme v krbových kamnech, opečeme si kousky kapra v ohni a zakousneme je cukrovím. No nic! Každá tradice musí někdy začít. A můj sporák rozhodl, že je právě dnes třeba založit tradici novou. Smaženou rybu, polévku a salát má dneska přece skoro každý!

TAK ŠŤASTNÉ A VESELÉ!

A mimochodem – tu klasickou večeři Vám dnes fakt vůbec nezávidím…

IMG_3015

 

 

 

 

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , | 6 komentáře

Jak jsem (ne)koupila kozačky aneb Jsem děsná šťoura…

Donedávna jsem si myslela, že Garfield je kocour. Případně herec, který zemřel poměrně mlád. Teď už vím, že se tak jmenuje i síť prodejen obuvi…

489346Chtěla jsem si koupit kozačky. Černé, kožené, na nízkém podpatku. Velikost 36. Bez řetízků, cvočků i stříbrných a zlatých proužků na podrážce. Navštívila jsem Tamaris, Baťu, Humanic, Reno. Beznadějně. A pak jsem ji potkala. Prodejnu obuvi John Garfield. Byly tam. Vypadaly normálně. Byly pohodlné. S cenou lehce přes tři tisíce. No – nekupte to! Tak jsem to koupila…

IMG_3044Ráno jsem nové kozačky obula a dojela autem do práce. Všimla jsem si, že nemám pravou botu úplně dopnutou a lehce jsem zatáhla za zip. Jezdec mi zůstal v ruce. „Sakra, to je  blbý u nových bot. Zrovna já musím pochopitelně vyfasovat jediný vadný kus, tohle mi při reklamaci neuznají. No nic, kašlu na to, zanesu je do opravny,“ běželo mi hlavou.

.

IMG_3042Zhruba po čtyřech hodinách občasné chůze v kanceláři mě přepadl podivný pocit při došlapování.

Podívám se na své nové boty a vida: oba podpatky se začínají drolit, jako bych v nich běžela maraton po žhavém asfaltu.

Bezva!

IMG_3040Boty jsem šla příští den reklamovat. Z prodejny je zaslali zpět výrobci, který se mi do 30 dnů  nějak vyjádří. Takže jsem si sice koupila boty, ale nemám je. Moje chyba. Kdybych nebyla taková šťoura, mohla jsem v nich klidně chodit. Stačilo by prostě zip dotahovat kleštěma a zvyknout si na ty roztřepené podpatky. No ne? Co bych taky chtěla za tři litry…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | 13 komentáře

Vybarvujete omalovánky? Gratuluju! Jste děsně IN…

bez názvuPoslední dobou se mi čím dál víc nedaří držet prst na tepu doby. Nestíhám sledovat vývoj HDP, nezaměstnanost v jednotlivých regionech, aktuální politickou situaci a už vůbec netuším, kdo jsou ty mladé dívky z internetu, chlubící se tím, co mají nového, a co by slušné děvče mého typu (kdyby to mělo) pečlivě ukrylo pod oblečením. A taky jsem absolutně prošvihla antistresové omalovánky pro dospělé…

„Ty to fakt NEZNÁŠ? Simtě, dyť to je hit letošních Vánoc!“ podivila se kamarádka.  Neznám. Ale pro jistotu jsem se na to podívala, zda to náhodou nepotřebuju. Tak… asi ne!

imagesU4YTKB2GOstatně, omalovánky jsem moc nemusela ani jako dítě. Nikdy jsem příliš nepřetékala trpělivostí (dnes by mi pravděpodobně diagnostikovali LMD). První pětku ve škole jsem obdržela v páté třídě v hodině výtvarné výchovy. Předkreslené obrysy listů jsem tehdy barevnými suchými pastely cíleně přetáhla a nakonec to celé umělecky důmyslně rozmazala…

Pokud jde o antistresové omalovánky, z vybarvování těch titěrných plošek by mě zaručeně trefilo! Chápu, že bych se měla pomocí této cílené arteterapie odreagovat, zklidnit a utřídit si myšlenky. Evidentně však nejsem ta správná cílovka. Moje chyba!

hOUP9c_200x200_9331d23a0f2cbfa7Jediné, co by na mě mohlo antistresově působit, by bylo rozcupování omalovánek na malilinkaté kousíčky, což je ostatně taky terapie.  Na co však nedám dopustit – to jsou antistresové míčky.  Pro uvolnění stresu je máte mačkat v ruce, což jsem si ale malinko poupravila pro své vlastní potřeby. Mačkání a házení balonků proti zdi se ukázalo v mém případě poněkud nedostačující. Tak do nich … ehm… tak trošku… bodám vidličkou. No a co?! Naprosto skvěle se při tom odreaguji, zklidním a utřídím si myšlenky…

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | 8 komentáře