Fotky, které mám ráda aneb Moje barevné vzpomínky…

Dneska zveřejňuji pár fotek, které pro mě mají nějaký význam. Vždycky mi vyloudí na tváři malý úsměv. Třeba to bude mít stejný účinek i na vás…

Tohle je myška, kterou kdysi moje dcera na gymnáziu zachránila v hodině biologie před rozpitváním (tehdy jsme ještě neměli kočku)… Milá „hlodavkyně“ s námi žila spokojeně dva a půl roku ubytovaná v akváriu po rybičkách (pochopitelně bez vody). Jak se ukázalo – byla to rozená fotomodelka!

Značka ve městě Jelsa na Hvaru. Když jsem ji kdysi spatřila poprvé, domnívala jsem se, že určena výhradně mužům, kterým je zřejmě v Jelse zakázáno… hmmm… močit na veřejných prostranstvích. Při bližším podrobném ohledání se ovšem ukázalo, že se tam pouze nemají lovit ryby…

.

Fotka mé dcery. Tedy, aby nedošlo k mýlce – tohle není moje dcera, jen tu krávu kdysi vyfotila a nyní mi na ni dala laskavě copyright. Foto mám zvětšené a přilepené na dveřích svého pokoje.

Ta kráva mě totiž uklidňuje. Na malebném pozadí pastviny a mimořádně povedeného nebe mi připadá nesmírně krásná. Čiší z ní vznešenost i optimismus a osobně ji podezřívám, že tiše a hrdě vyhlíží lepší zítřky…

.

Na siluety milenců na pláži v západu slunce se specializuje nejeden přímořský fotograf. Už jsem viděla nepřeberné množství líbajících se, ruce vztahujících i umělecky propletených párů. Já zachytila siluetu koleček. Nevím, kdo je tam dal, ale stála na chorvatském molu bez hnutí celý týden…

Kočka v Řecku. Ocitla se v restauraci najednou jako duch pod naším stolem. Všichni jsme ztuhli a pak ji svorně oslovili: „ADOLFE?!“