Jak jsem plesala aneb Už jdeme domů, medvídku…

thVypravila jsem se na ples. Nemohu říci, že bych byla holka s čertem v těle, která, jakmile zaslechne muziku, není k udržení a svíjí se na parketu až do časných ranních hodin. Opak je pravdou, ale letos jsem podlehla rodinnému nátlaku a vydala se na vesnický sportovní ples.

 Dlouho jsem si lámala hlavu s dress codem, přiměřeným situaci i mému věku, ale nakonec se ukázalo, že kdybych oblékla třeba cyklistický dres a bílé podkolenky, pravděpodobně by si toho nikdo se zúčastněných nevšiml.

Bylo by to všechno celkem fajn, kdyby mi někdo cigaretou nepropálil lem šatů a kdyby mi prostředníček na ruce neroztrhl podpatek bílé lodičky, které vedle tancující dámy bujaře vyzouvaly a neformálně házely za hlavu. Taky jsem byla nucena tančit s nějakým vzdáleným přítelem našich přátel, který mi celou dobu nadšeně pomrkával do výstřihu a zřejmě, jsa uspokojen jeho obsahem, hlasitě hýkal, tančil zcela podle svého vlastního rytmu, naprosto nezávislého na hudbě a ač muzika hrála druhý kousek své série, on stále halekal píseň předcházející a vůbec mu to nevadilo.

1170593-85545361Také jsme se pohybovali nekoordinovaně v bludných kruzích po celém sále a můj tanečník mě každou chvíli uchopil a odhazoval na rozličné strany jako nesvéprávného psa. Poté pro mě přišel jiný muž, uchovávající v kapse láhev whisky, a když mi nabídl frťana a já mu řekla, že tento nápoj nepožívám, zatvářil se nechápavě, otřásl se a pravil: „no fuj“ a bez výstrahy mě opustil a odešel uprostřed písně z parketu.

Tak to šlo až do brzkých ranních hodin, kdy všem zúčastněným už poněkud poklesávaly rysy a k mému muži se vinula dívka krev a mléko, vrkala na něj takovým tím erotickým hrdelním tónem a říkala mu medvídku, i když mu to už bylo v pokročilou hodinu srdečně jedno. Když začalo svítat a zpívalo se něco vzdáleně na způsob moravských lidových kombinovaných s příšernostmi Michala Davida, sebrala jsem medvídka a jeli jsme domů. No – ještě že už je to za námi… Brum, brum…

Obrázek: www.loc.gov
Foto: www.studentpoint.cz
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

45 reakcí na Jak jsem plesala aneb Už jdeme domů, medvídku…

  1. oldwomen napsal:

    Šibřinkám jsem se vyhnula díky rodícím kravám, za dva týdny je papučák. Dress code je jasnej. Pyjama a trepky. Doufám, že alespoň jedna koza do té doby zůstane bez klonů. Vysokobřezí dojnice těsně před slehnutím je přijatelnou výmluvou k neúčasti.

    )

    • a) To je neoddiskutovatelná omluva!!!
      b) Ach, to musí být pohodlný plesový úbor…

      • Canan Pamuk napsal:

        Asi si pořídím krávu. Kozy mám, ale jako výmluva na ples nefungují.

        • oldwomen napsal:

          A jsou březí a nebo je to jen pravá a levá? Ehm, ty 75K, co s sebou tahám, kam se hnu, taky jako výmluva nefungují.
          Dobrá výmluva je taky násada v líhni. Jen musíte utajit, že líheň je automatická, ale o to více musíte „kurvovat“, že si i nařizujete budíka na otáčení vajec 🙂
          Tedy, moje výmluvy jsou přijatelné v Kurovicích a na Žabárně a i v Lužkovicích. Použít něco z toho na Jižních svazích a nebo v Kvítkově, asi by to bylo via Kroměříž s blikajícím majákem a ve svěrací kazajce pod dohledem statného ošetřovatele.

          • Canan Pamuk napsal:

            JEN.
            Nařizovat si budíka na noční otáčení vajec…to by si tady v Praze mysleli, že máme s nužem nějaký erotický program, to neklapne.

            • oldwomen napsal:

              Hm. Slepičárna na Jižáku a nebo na Kamýku, nedejbóže Zličíně…. to asi nebude smradlavá hala 🙂
              Vloni touto dobou jsem v klidu seděla na Holečkový (Smíchov), pila kafe a cosi šmodrchala na herduli a městsky konverzovala. Do největší pohodičky se mi rozdrnčel mobil a já se stala přítelem na telefonu rodila nedonošené kůzle. Z Bohnic si pro mne sice nepřijeli, ale v očích některých spolušmodrchalek jsem se stala v lepším případě vulgární podivínkou poroučející podivné sexuální praktiky.
              Jak se vymluvit z plesu v Praze nevím.

              • Canan Pamuk napsal:

                V Holečkový kde? Tam není žádná kavárna, tam je jen jeden irský pub a klášter se zazděným mnichem.
                Mně přijde, že dnes už je lidem divný i to, když manželovi po telefonu říkám, kde má dítě nosní kapky, které mu má oblíknout kalhotky a jak se jmenuje dětská lékařka. Nejen, že nemaj kozy, lidi nemají ani děti…

              • oldwomen napsal:

                Dům U kašpara. V přízemí je, z bývalého, odhaduji konec R-U monarchie, ateliér VSUŘ. A taky paní Mašková tam prodává své originální oděvy.
                Ten klášter, jestli myslíme stejný, tak ten sice vypadá středověce, ale je to cca 150 maximálně staré, byl to původně snad špitál a nebo nějaký hospic, teď to mají pošťáci. Řadu let se chystám, že se tam kouknu, mělo by tam snad být i pidimuzeum poštmistrovské, ale zatím to mám pokaždé spočítané s vyplazeným jazykem doběhnu přes Nový Smíchov od Anděla přes park, vydechnu, když už jsem konečně s tepem v normálu a s myšlenkami jen a pouze u nití, tak je čas umýt hrnek, šmodrchání sesunout do tašky, ruce na prsa a poklusem opačným směrem, naskočit do rozjíždějícho se vlaku, setřít pot z čela a volat manželovi, že rande po půlnoci na kraji gheta platí, tak ať na mne čeká včas, nebo bude mrtvý muž. Ono kdyby mi ujel vlak, co je u nás po půlnoci, tak mne čeká noc na Hlavním nádraží. další jede ve čtyři ráno. Co si mi našeptává, že jsou lepší mejdany a méně adrenalinově strávené noci.
                Ach jo, naposled jsem se urvala na celý týden v srpnu. Zimní semestr jsem vypustila, protože nějaké drobné problémy doma, vypouštím i letní, nemám za sebe záskok k dojení krávy. Podsouvám rodině, že bych zase týden v létě na dovolenou na Smíchov…
                Ráda bych se prošmodrchala ke zkouškám na krajkářku. A samo je i úspěšně složila. Jde to pomalu, povinné vzorníky jsou vopruz. Navíc Step – Smíchov je sakra štreka.
                Sranda byla v létě. Šla jsem se podívat do letohrádku Kinských na národopisnou výstavu. Těšila jsem se na staré krajky a výšivky. Tak jsem courala mezi vitrínami a koukala se na expozici našeho muzea a na kroje kraje, ve kterém žiji.

              • Canan Pamuk napsal:

                JJ, je tam pošta. Ale prakticky od revoluce to pronajímají soukromým firmám. Měla jsem kancelář jedné z těch kulatých rohových věžiček. Byla tam kouzelná atmosféra, při západu slunce, to jsem si tam dávala rande…a občas jsme tam s kolegy vyvolávali duchy, to většinou skončilo šílenou pitkou. Ze žalu, oni totiž nechtěli přijít.

              • 747 napsal:

                😆

  2. Proč proboha někdo hází střevíce za hlavu ? Ze svého maturitního plesu jsem přitáhla značně společensky unavená v 6 ráno a hned ve dveřích si máma všimla, že mám šaty na dvou místech propálený (já to vůbec nevěděla) někde v oblasti půlky stehen. Dodnes si myslí, že jsem to udělala já, cigaretkou, kterou jsem tam pokuřovala, ale já fakt nekouřila! 😀

  3. Evelins napsal:

    Tak nějak probíhal ten myslivecký u nás 🙂

  4. 747 napsal:

    Plesání mě baví, ale dlouho jsme na žádným nebyli. Z Vašeho popisu se ovšem zdá, že za tu dobu doznala i tato společenská aktivita zásadní proměny. K horšímu. 😦

  5. Vzdáleného přítele jako tanečníka jsi popsala skvěle….uplně mě polil pot, jak se mi vrátily vzpomínky…..

  6. Myslím, že tento prototyp se najde všude! Jsou věční…

  7. mfrohlichova napsal:

    Ty jo, teď jsem ráda, že se u nás doma neplesá :-), i když jsem to na svého parťáka pár krát zkoušela…(bez úspěchu). Byli jsme spolu na plese jednou v životě na samotném počátku naší historie, a teda dress code nedodržoval nikdo už tehdy…

  8. Chantal Prym napsal:

    Hahahahahahahahaaaaa, ó bože, strašne som sa smiala, vďaka 😀 Popisy tvojich tanečníkov sa mi páčili najviac, najmä to hýkanie pri pohľade do tvojho výstrihu (teda dress code si asi uhádla správne…), ale teda, toho s tou whiskey nechápem… 😀

  9. Chantal Prym napsal:

    Ale na plese som nikdy nebola, ani ma to veľmi neláka (niežeby som mala s kým), radšej sa vykrúcam na rockové odrhovačky v zafajčenej krčme 😉

  10. Desperádo napsal:

    Taky patřím k těm, co mají plesy rádi, kupodivu se mi podobné zážitky zatím vždy vyhýbaly :)) ale popis výborný. Letos bohužel nemám s kým plesy obrážet, takže až seženu ochotnou tancechtivou partnerku, co umí vařit svíčkovou, vydám se opět do tanečního reje :))

    • POZOR,POZOR! Tuto cestou hledám dívku či ženu chtivou tance a doprovodu.
      Podmínkou je skvěle zvádnuté kuchařské umění (svíčková, domácí knedlík)…
      Zájemkyně hlaste se!!!

  11. Mimo.ň napsal:

    Super článek. Uvěří mi někdo, že ač drze tvrdím, že jsem zkusila v životě všechno, na plese jsem za celých 41 let nikdy nebyla? Sakra. Nejvyšší čas spáchat nějaké nové faux pass. 🙂

  12. Iva napsal:

    Pěkně jsi mě vystrašila… Na plesy nechodím a za měsíc mě čeká synův maturitní. Jak jsem Tě tak četla, to nebude nic pro mne. Jdu si objednat prášky na uklidnění 🙂

  13. Neboj! Synův maturitní je něco jiného! Doporučuji nestíratelný makeup a hodně kapesníčků… Aspoň mě tyhle akce děsně dojímají…

  14. zarox21 napsal:

    Už vás někdy přišlo požádat dítě na maturitním plese přímo na parket, jestli si nechcete jít raději sednout? To je pořádná sprcha na to, abych ještě měla chuť jít si někam hopsnout … 🙂

  15. vidoulsky napsal:

    Kdo řídíl? I mě hudba při tanci nevadí, poživ alkoholu hýkám a pobrukuji si zcela jiné melodie odlišných rytmů, nahlížím mlsně leč neškodně do výstřihů. Ale ples bych nevydržel, usnul bych. Musíš být statečné děvče.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s