To ráno jsem se probudila už poněkolikáte s podivným pocitem. Tentokrát jsem ho však uměla přesně definovat! Nesnáším lidi! Nechci je vidět a chci být sama. Nejlépe někde, kde je zeleň a klid. Hodně zeleně a hodně, hodně, klidu…
Když jsem své převratné poznání sdělila manželovi, otázal se logicky, co s tím míním dělat. „Koupím si krumpáč a pojedu do Moravského krasu. Tam najdu opuštěný kout a vykutám si jeskyni, ve které budu přebývat,“ vysvělila jsem mu svůj originální plán. Muž si mě pohrdavě změřil a pravil, že i když vezme v úvahu, že na jeskyni nezískám stavební povolení a že Moravský kras je tvořen převážně vápencem, i tak při mé velmi sporné fyzické kondici a tempu pracovního nasazení zmíněnou jeskyni vydlabu zhruba za dvacet let. To už prý budu velmi stará, budu mít revma, prochlazené ledviny i vaječníky a traumatickou vazoneurózu z toho kutání.
A co kdybych byla hajnou někde v brdských lesích,“ nevzdala jsem to. „Idylicky bych sypala zrní slepicím, vodila kozu na pastvu, vykrmovala prase, koukala do zeleně a čistila ti pušku,“ nevzdávala jsem to. „Slepice mají nízké IQ, koza strašně mečí a vůbec, viděla jsi už někdy ŽIVÉ prase? A to s tou puškou… Při tvé koordinaci pohybu by ses hned napoprvé postřelila. Nepřipadá v úvahu,“ zhatil mé plány. Pak se zamyslel, prohlásil, že vše vyřešíme jinak a kamsi odešel…
Když se vrátil, donesl spoustu podivuhodných věcí, které rozložil v koutě pracovny. Nestačila jsem zírat. Nejdřív vytapetoval roh pokoje kýčovitou fototapetou s motivem podzimního lesa. Před ni postavil dva umělé smrčky a osvěžovače vduchu s vůní borovice. Nakonec instaloval vedle tapety velké zrcadlo. Když jsem se pídila po účelu zrcadlové plochy, vysvětlil mi, že je tam z toho důvodu, abych občas viděla onu vytouženou kozu, a já se urazila.
Touto cestou tedy žádám mladého svalnatého muže, jenž má zkušenosti s kutáním skal, aby se mi ozval na můj email: prasekozaslepisepodminkou@volny.cz. Peníze nehrají žádnou roli. Značka: Krumpáč jsem už zakoupila…
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Zcadlo, abych občas viděla kozu… Jak dokonalé :-)) Pocit, že potřebuji někam do opuštěných lesů jsem měla minulý týden. Stála jsem na nádraží a čekala na Pendolino, tajně jsem kouřila za takovou tou velkou cedulí, kde je znázorněné řazení vlaků. Přišla tam čekat a tajně kouřit i jedna paní/slečna, do 40 max. Měla na svém ukrutně chytrém telefonu puštěný hlasitě, bez sluchátek nějaký film. Podle jmen evidentně čínský, korejský, vietnamský, no prostě asijský. Pochopila jsem, že se tam odehrává jaká si vztahová etuda… Nešlo to neslyšet. A po replice: „Než být astronautkou, to bych raději vyzkoušela anální sex“, jsem zbaběle utekla a pořád si kladu otázku, co to asi bylo za film a scénáristu a proč musím lidi vůbec potkávat?? POMOC!
Moc si mě pobavila! Astronautka je opravdu silný kalibr! A les doporučuju aspoň na víkend. Áááách, to ticho… Kdybych neměla nemocenskou (ach jo, ten podzim…), hned bych jela…