Na dceřinu promoci jsem se moc těšila. Jednak jsme na ni s manželem velmi hrdí a navíc tuto událost vnímám jako další důležitý životní předěl. A bylo to krásné. A dojemné. Brečela jsem jako želva (díky Bohu a kosmetickému průmyslu za nestíratelný make-up, řasenku, oční linky atd…)
Slavnostní událost si vyžádala slavnostní oběd v jisté nóbl restauraci. Dobře. Nejsem žádná Pretty Woman (svině klouzavý) a vím, co je to klubový talíř, bagety lámu a vidličku v těchto podnicích nikdy neobracím hroty nahoru, i když takto se najíst je práce pro vraha. Chovala jsem se velmi slušně až do chvíle, než jsem si odskočila na toaletu a spatřila jsem velkou místnost, určenou dětem. A v té místnosti byly takové ty barevné balonky. Spousta balonků. Nikde nikdo. Neodolala jsem. Vždycky jsem to chtěla. Sundala jsem lodičky a v pouzdrových šatech sebou flákla do těch barevných kulatých věcí a pořádně se v nich vyrochnila. Jaké blaho!
Když jsem se důstojně vrátila ke stolu, číšník zrovna nesl dezert. (Zdálo se mi to, nebo mu vážně cuká koutek?) Umístil před nás sladkosti a otázal se, zda je všechno v pořádku. No jistě – co by nebylo?! Poté se decentně naklonil ke mně a suše pravil: „Madam, jen pro vaši informaci, dětský koutek je monitorován kamerovým systémem…“ a odplul. Hmmm…
No nic. Příště si dám setsakra pozor na všechny nástrahy. Při další oslavě ovládnu své nutkání strčit hlavu do dortu a … vůbec. Proškolená Líza Doolittelová bude proti mně stínem. A teď musím běžet. Soused někam odešel a jeho černý naleštěný bourák tam stojí tak sám… A je vedro… No konečně můžu vyzkoušet, jestli se dá na kapotě usmažit to vajíčko…
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
jedině PRAVÁ dáma dokáže shodit lodičky – a fláknout sebou, kde libo! Protože jinak by to byla pouhá tupě oháknutá snobka. Hlavně se tvářit, že TOHLE dělá běžně 😉 na mersu vajíčko neusmažíš (jsem v předstihu 😀 ), chce to jinou značku …
Je to takové to s těma kruhama… Pude to??? 🙂
jestli vedle sebe nemáš Pepiho se svářecí pistolí, šetři vejce 😦 Chlapi, no.. Prý to nějak souvisí s bezpečností a tak – nevim, co se jim nezdá na bouchajících autech – znesnadňujou poznávání všehomíra 🙂
Ach jo! Tak dobře. Vymyslím jiný průzkum… 😦
To chci taky zkusit, ale nechodím do těch správných restaurací 🙂
Dokonalé! Dceři blahopřeji!
Moc děkuji!!!
Já z tebe pojdu 🙂
Úplně tě vidím, jak se rochníš v těch balóncích.. 🙂 taky bych neodolala…
A si piš, že jsi dáma!!! 🙂
No dyť!!! Kurňa!!! 🙂
Závidím. Upřímně závidím – já jsem podle teorie doktora Vlacha ( Saturnin ) příslušníkem skupiny druhé, která prý se při pohledu na koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat. Tedy v tomto případě byla by ve mně silná touha vlétnout do koulí po hlavě, ale jistě bych se, bohužel, zbrzdila.
Gratuluji k šikovné dceři !
Moc děkuji.
PS: Koblihami rovnou bombarduji… 🙂 A Saturnina miluji…
Chci s tebou do kavárny ! 🙂
Dobře! Mohu házet tiramisu???
No jistě !!!
To je hardcore, co si ten číšník dovolil…vsadím se, že se tam válí každý den po šichtě! V lodičkách, čuňák jeden!
To víš, že jo! Úchylák!!!
Úplně jsem tu situaci viděla před sebou, nikdy bych se neodvážila!!!, smekám klobouk a hlavně blahopřeji dceři, na tuhle úžasnou záležitost já u vnuček čekám 🙂
Děkujeme! 🙂
parada 😀 a naprosto souhlasim, ze to si dovoli jen prava dama …. a gratuluju…
Díííkýýýý… (Taky se dočkáš! A několikrát! Uteče to jako voda…):-)
😀 no ted mi to tak nepripada, ale kdyz vidim, jak rychle rostou, tak asi jo…
Však uvidíš! A zkus kopřivový čaj. Ten je na krvinky dobrý… 🙂
Hele a to video Ti nedali? Není třeba na youtube? To bych fakt ráda viděla a inspirace pro mě příště, totiž od shlédnutí jednoho dílu Big Bang T. kdy Shelly plave v těch balonkách jsem taky v pokušení :-D. Jsi můj vzor! 😀 A samozřejmě gratulace pro dceru :-*
Nedali, srabi… 🙂
A díkýýýýý…
Rochníme, rochníme, hore po dědině, nejednej maměnce céru urochníme… jsem na Valachách, tak mi hrabe. A proč sis sundávala ty lodičky, s nimi by to teprve bylo bájo! A kde jsou proboha takové restaurace? Mrskla bych tam haranta a šla se v klidu najíst…. po devíti měsících.
Ahóóój, Dobrotko! Jen rochněte, rochněte. Restauraci najdeš v Praze! 🙂 A jak to myslíš s tou dcerou???
No s Tvou dcerou to myslím jen v dobrém, samozřejmě. Jak jinak. A bez dvojsmyslů. To mi došlo až po Tvém dotazu. 🙂 U nás pro tentokrát nic, ale na podzim bude uragán vášně. Tornádo Lou hadra. Asi se mi stýská po časech, kdy jsem spala po hodinových úsecích čtyři hodiny denně a prala posrané oblečky třikrát týdně. Teď každému členovi rodiny peru jednu pračku za týden a to není žádný adrenalin. Nebo doufám v miloučkou holčičku, která nebude řvát mamamama pokaždé, když se jí něco nebude líbit, a bábrbábr, když bude spokojená. Stejně na to nakonec bude další kluk a já Ti budu furt závidět.
…opět jsem se od srdce zasmála, jako vždy na tomto skvělém blogu…..a vím o čem je řeč… mám velice, velice podobné choutky, a čím jsem starší, tím je to nutkavější 🙂
Jdi do toho! Uleví se ti… 🙂