Skoro na konci světa aneb Fakt nesnáším děti z Pirea…

Řecko5Pro letošní dovolenou jsme hledali konec světa. Našli jsme. Na řeckém ostrově Lefkada. Je ovšem jen otázka času, kdy se konec světa změní v turistické centrum, kam začnou proudit davy zábavychtivých turistů. Zatím nás provázelo jen šumění moře, řev cikád, omamná vůně bylinek a květin a cestou autem z přímořských městeček Nidri a Sivota (pro naše lepší zapamatování Vydry a Holota) jsme se kochali pohledem na lišky s liščaty…

IMG_0764V Lefkadě jsem učinila zásadní poznání, o které jsem ochotna se s vámi rozdělit. Moje rada zní: nikdy, ale opravdu NIKDY nepijte v jeden večer  cipuro (pálenka z hroznů), růžové, červené a bílé víno! Nevím, zda by byl účinek stejný, pokud bych změnila pořadí – tedy začala vínem a končila cipurem, ale to už nechám k prozkoumání někomu jinému. (Výsledky, prosím, hlaste.)

IMG_0742Už od dětství jsem alergická na píseň Děti z Pirea, kterou kdysi u nás zpíval Milan Chladil s Yvettou Simonovou. V řeckých městečcích zní všude. Písnička je vtíravá jako opalovací krém a po třetím poslechu jsem opět nenáviděla Pireo, ač jsem tam nikdy nebyla, i všechny tam žijící děti a kormorány… (Co moře zpívááááá pod křídly kormoránů, o tom se zdáváááá k ránu všem dětem z Pireaáááá…)

IMG_0768Ono je to vůbec s těmi řeckými písničkami těžké, neboť z nich nerozumím vůbec ničemu. V Chorvatsku je to jasné. Tam nejčastěji zaslechnu: „crno vino, crna kosa, ja ťa volim, ty ma nechceš,“ nebo tak nějak. V Řecku nepochytím nic. Pánové v naší výpravě nakonec po dlouhé debatě prohlásili, že většina písní je prý o děsně zmateném mladíkovi, který neví, zda se mu líbí jeho milá nebo spíš její bratr, a tak nastoupí do armády, aby si ujasnil svou orientaci. Ale já vám teda nevím…

IMG_0773Na většině dovolených mi trvá zhruba tři dny, než uklidním mozek a hlavou mi přestanou lítat pracovní myšlenky. Letos mé IQ sjelo pod úroveň šimpanze již druhý den. „Kterého dneska vůbec je?“ otázala jsem se manžela. „Dneska je dvacátého devátého,“ odvětil. Hluboce jsem se zamyslela. „Hmmm… fajn, díky. Ale, prosím tě… dvacátého devátého ČEHO?“

.

Doufám, že mi ten mozkový klid vydrží co nejdýl…

Však každý mííííváááá své jedno velké přáááánííí, sní o něm za svítáááánííí, jak děti z Pireááá… Uáááá!!!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Skoro na konci světa aneb Fakt nesnáším děti z Pirea…

  1. jolana88 napsal:

    ani v obráceném pořadí to NENÍ nejlepší nápad … bože, co jsem Ti udělala? teď mě budou kormoráni strašit dva dny 😀

  2. Desperádo napsal:

    a) nejsi slepice, abys něco snášela :)) ;
    b) ta píseň je vážně strašná a až dosud jsem netušil, že ji zpívala Sifonová s Chladičem :))

  3. Romana napsal:

    Proč se ve svém věku pouštíš do takových dobrodružství? Osvědčená vizovická ti nestačí?

  4. Konvicka Cajova napsal:

    Vtíravá jako opalovací krém? No já tedy nevím, jsem letos sáhla po jednom od Lavery, ale, ač to má v názvu,opalovací krém to není, leč spíše opalovací pasta, což znamená, že se ta věc prostě vůbec nedá rozetřít (o vtírání nemůže být řeč). By mě zajímalo, jak to výrobce myslel. Třeba bych měla vyzkoušet cipuro a přišla bych na to.

Napsat komentář