Jako dítě, teenager i „celý člověk“ jsem jezdila každým rokem na tábor (postupně jako účastník, instruktor a vedoucí). Tábor byl v lese. Stanový. Bez elektřiny. Měli jsme služby v kuchyni. Sadili jsme stromky v lesní školce. Myli jsme se v potoce. V noci byla děsná zima. Dnes to možná může znít některým městským dětem téměř jako týrání. Ale… bylo to báječné! Ten tábor je tam POŘÁD. A stále tam jezdí děti i stará parta vedoucích…
Letos jsem se tam zajela podívat. „Prosím tě, řekni mi, jak to dneska funguje?“ tázala jsem se jednoho z vedoucích hned po příjezdu. „Jak teď ta děcka vydrží bez elektřiny? Celých 14 dní bez mobilu, tabletu, těch jejich facebooků, twitterů a instagramů?“ vrtalo mi hlavou. „No, nejdřív strašně blbě,“ přiznal. „Naštěstí si všechno vybijou hned první den, protože si, blbouni, esemeskujou ze stanu do stanu a jsou futr online,“ vysvětlil. „Pak mají zhruba tři dny regulerní absťák, klepou se, kvičí, že nic neví a děsivě vyvalují oči. Načež se zklidní a začne pohoda. Úplně jako za nás…“ dodal.
Tož tak. Nebohá robátka projdou hned ze startu drsným informačním embargem a poté už si mohou klidně vychutnávat les. Ono se vlastně zase až tak moc nezměnilo, snad jen ty názvy bobříků. My jsme drželi hlodavce mlčení nebo odvahy a oni mají zřejmě bobříky offline a cell phone silence.
Každá doba má holt něco…
Cell phone silence 😀
Třeba… Těžko říct. Přestávám se v tom orientovat… 🙂
to zavedu doma taky 😀
Zkus! Ale budeš je muset PEKELNĚ motivovat!!! 🙂
Tabory jsem milovala.. jezdila jsem na ruzne a vzdycky me pekelne nasralo, kdyz me misto stanu nebo chatky ubytovali v budove. V BUDOVE!! Cely tabor pak stal za prd, bo kdo by chtel spat na tabore v perinach, ze? Jedina zachrana pred sebevrazdou pak bylo vyboxovane horni poschodi na poschodovce, protoze tu jsem doma jakozto jedinacek pochopitelne nemela a silene jsem ji tem, co ji doma meli, zavidela.. kdyz jsem zestarla a jezdila na tabory jako zdravotnik, preferovala jsem tu budovu a postel bez poschodi, jelikoz ve tri rano se podnapile zdravotnici z poschodovky leze setsakra spatne.. no, zname to, ze.. 🙂
Ach… to byly časy… 🙂
Sebekriticky uznávám, že název článku mi původně evokoval úplně jiné téma než letní tábor….
To byl ZÁMĚR!!! 🙂
V tom případě zafungoval 😀
Jak prosté, milý Watsone! 🙂
Asi pošlu své děti konečně na tábor v rámci cell phone detox :-D….
Jako odvykačka dobrý… Pro jistotu přibal Metadon…. 🙂
Takový menší absťák taky prožívám, když jedu někam, kde není internet :D. Ale já jsem za to docela ráda. Naštěstí jako malá jsem si tábory vychutnala.. to jsme internet ještě dlouho neměli.
Už se těším, až odjedu na dovolenou. Letos vypínám veškerý příjem. To bude báááječnééé….
Jak já jsem měla ráda tábory..chci být zase dítě a na nějakej si na dva týdny vyjet:)
To by bylo kráááásnééé….
„Hlodavec mlčení“ mě dostal! Mám z toho akutní chechtavku. 😆
Blahopřeji! Smích léčí!!! 🙂
Chcete 30,-Kč?
Ne, 90!!! Už bude sobota…
Dobré, já jsem teď z jistých důvodů už 3 dny bez mobilu a žiju v nádherném vzduchoprázdnu. Nikdo mi nevolá, nic nemusím řešit, nevím kolik je hodin. Čas plyne tak nějak pomaleji. Ale už začínám mít pomalu ale jistě absťák :-). Holt nová doba …..
Užívej si! Brzo tě mobil zase dohoní… Krumlovu ZDAR!!!
Jawuhl jsem si pořídila telefon chytřejší, než můj kolega, a teď posílám obrázky na instagram i z hospody. Ale už mám za sebou coming out, když jsem si fotila v práci nehty a kolegyně na mne bafla „Zase postuješ pařáty?“. Zastyděla jsem se…a už neukazuju.
Postování pařátů je super!
Ale jinak už mi ta technika leze na nervy… 🙂
vždyt je takovej tábor, co se děly ještě v offline době, pro děti to nejlepší….ráda na ty doby vzpomínam, byli jsme kolikrát od bahna od hlavy k patě a co? koupali se v rybníce nebo řece a co? bylo nám dobře…sice už jsme mobily pak měli, ale naštěstí bez internetu! takže se do nich nedalo čumět 24/7 (i když ty baterky dřív vydržely fakt víc:D)
docela ráda bych ted žila chvíli offline, ale nemůžu si to zrovna dovolit..
Taky bych si s chutí dala aspoň tři týdny offline…