Dívala jsem se melancholicky na zahradu, jak se všechno pomalu chystá ke spánku. Pak mi zrak padl na opuncii. Ha! Ta proklatá rostlina z čeledi kaktusovitých už to dělá zase! Před zimou si lehá. A hubne…
Opuncie je opravdu mazaná! Každý rok na podzim „vypustí“ ze svých zdužnatělých článků vodu, aby je v zimě mráz nerozerval a lehne k zemi, aby se na jaře zase nafoukla a tvářila se jakoby nic. Chytrý sukulent pochází z Ameriky, má asi 300 druhů (trnitých i bez trnů) a s jejím pěstováním začali Mexičané před 9 tisíci lety. Pěstuje se v Mexiku, Brazílii, Bolívii, USA Itálii, Africe i Indii.
- K jídlu: Plod opuncie se konzumuje syrový (pozor, barví moč dočervena) najdete ho v džusech, alkoholických nápojích, džemech, cukrovinkách i čajových směsích (velmi pronikavě voní , takže mám pocit, že mám v ústech kolínskou vodu).
- Ke krmení: Na beztrnité variantě si smlsne dobytek.
- Na barvení: Díky opuncii máme červené barvivo karmín. Na jejích stoncích se totiž daří červci nopálovému. Samičky se sbírají (jak se oddělují od samečků nevím), usuší se, uvaří se, a po použití chemické látky tady máme karmín. Tím se barví potravinové výrobky, léky, kosmetika i látky.
- Pro zdraví: Opuncie na sebe umí navázat tuky a cukry, čímž redukuje jejich trávení a vstřebávání. Je bohatá na vlákninu, obsahuje vitamíny A, C, K i B, z minerálů pak vápník, sodík, draslík, magnezium a železo. Údajně pomáhá při kocovině a najdete ji v potravinových doplňcích.
- V kosmetice: Opuncie nachází uplatnění především při výrobě šamponů, mýdel a kondicionérů.
Přání: Ještě v tom sice nemám úplně jasno, ale myslím, že bych v příštím životě mohla být opuncii. Tedy – výhradně tou okrasnou (aby mě nežral dobytek, lidé mi neorvávali plody a nelezli po mně ti červci). Přes léto bych se hezky slunila a občas bych si pro radost zakvetla. Na zimu bych pak výrazně zhubla a uložila se až do jara ke spánku. Mám pocit, že by to mohl být rozumný program…
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Ten dzem, tak ten musi byt tedy opravdu pikantni!!!
Zatím jsem se na něj v obchodech jen dívala, zkusit ho nemám odvahu… Pro pocit přesladkého průvanu v ústech mi zcela stačil opunciový čaj…
Lákavý život. A za tými ostňami nie sú vrásky tak viditeľné, čo je ďalší bonus tebou spomínanej opuncie. Len sa nedostať do mydla, či šampónu. Kondicióner, to by som ešte zvládla, ale šampón…to radšej nie.
Čo ma však desí je fakt, že na seba dokáže naviazať cukry a tuky. Pri mojom šťastí by som ani ako opuncia na zimu neschudla, lebo by som mala na seba naviazané všetky tuky z celej záhradky.
Já bych asi nechtěla být džus… To sešrotování…
Příroda to má važně dobře vymyšlené. S opuncií jsem zatím pila jen čaj a jednou dávno jsem zkoušela to sladké červené cosi a už si vybavuju jen silně sladkou chuť.
No právě. To už zkoušet nebudu. Ale schopnost „vypustit se“ je fascinující… Chtěla bych to umět…
jee, nemohla bys mi prosim poslat sazenicku opuncie postou? 🙂
Jasně. Napiš adresu na: ustarnouciblogeriny@gmail.com. Pokud by se nechytla, pošlu další…
Mno…nevypouštím se, ale příjemná jako ostnitá opuncie jsem docela často. Tak často, až jsem si na tom postavila image.
😀
Drsnou image sukulentu si pěstuju urputně taky… měkkou dužinu je třeba náležitě zamaskovat…
Samé zajímavosti, které jsem vůbec netušila jsem se dozvěděla! A ztotožňuji se s tvým přáním! To je výborný nápad!:-D
Děkuji moc. Nevím, jestli bych víc chtěla hubnout nebo zaspat zimu. Spíš to druhé…
Fííha, to je věcí, co se s tou pichací plackou dá dělat! A dokonce se to dá jíst! Letos se mi naši ušlápnutou opuncici podařilo přistihnout v květu -docela jí to slušelo.
Jo a samičky od samečků se oddělují buďto rozvodem nebo lepším samečkem. Myslíte, že červci objevili ještě jinou cestu?
Těžko. Myslím, že červci mají nervovou soustavu gangliového typu, takže větší kreativnost u nich nepředpokládám… I když znám spoustu lidí, co to mají vývojově stejně – a padají z nich báječné nápady….