Ranní ptáče dál doskáče. Ale taky dřív chcípne…

Dnes mě inspiroval článek u Verunek o vstávání a ranním rituálu. Já totiž vstávám  celý život úplně blbě. Aspoň jednou bych ráno chtěla křepce a se svěží tváří  vyskočit z postele plná energie, jako ty krásné filmové hrdinky. To se mi nestávalo ni v mládí. Natož teď…

bez názvuBudík zavoní mezi 6:00 až 6:20. Vždycky se leknu. Vstřebám úlek, zklidním tep, natáhnu na pyžamo svetr, za dveřmi ložnice přišlápnu kočku. Dám jídlo uražené kočce, postavím vodu na kafe. Otevřu dveře na zahradu, abych pustila kočku. Zapomenu odkódovat, čímž spustím alarm. Kočka vyskočí metr do vzduchu a pomocí podivného kroucení vyskotačí ven. Alarm stále řve. Správný kód trefím potřetí. Konečně ticho. Vběhnu do ložnice. A vida, manžel už je vzhůru… Krátce zařvu pro vysvětlení: „Zkouška sirén! Právě proběhla zkouška sirén,“ a odběhnu.

IMG_0366Polykám antidepresiva. Na zahradě piju kafe, kouřím a čumím. Sprcha. Podaří se mi shodit na zem nějaké kosmetické prostředky, takže probudím manžela který mezitím usnul.

Vytřu pocákanou koupelnu – sakra, jak se mi to povedlo? Bouchám se ramenem do futer. Nějak po ránu nikdy neodhadnu svoji šířku…

IMG_0950Líčím se. Sakra, co se mi to zase udělalo na bradě. Korektor. Tuna korektoru! Linky. Řasenka. Levé oko dobré, pravé špatně. Sněžím se opravit řasenku. Rozmažu si ji na půlku obličeje, takže se musím umýt. Znovu se líčím. (Drobný časový skluz…)

Oblékám se. Roztrhnu si nehtem punčochu. Hledám jinou. V šatech si připadám jako kosatka. Převlek do bílé košile. Pod bílou košilí ovšem nemůžu mít původní černou podprsenku. Převlek. Stále vypadám jako kosatka. Oblečením to nebude. Češu se. Zapínám žehličku na vlasy. Žehlím ofinu. Pálím si prsty. Strkám prsty pod studenou vodu. Lakuju účes. Lak si stříknu do očí. Rozmazaná řasenka. (Velký časový skluz.) Prostě to setřu a upravím v práci. Bouchám se do futer.

IMG_0351Rychle dopíjím kafe. Pocintám si blůzu. Převlek do černé košile. Zachraňte Willyho dvě. Parfém. Boty. Kabelka. Nemám klíče. Zuřím. Nacházím klíče. Odcházím. Zasr… futra… Vracím se zkontrolovat, jestli jsem vypnula žehličku. Vypnula…

Krásná a naprosto vyrovnaná vycházím vstříc novému dni…

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 21

Buďte i doma sexy aneb Nezapomeňte na šortky…

zzoom_1Internetový nákupní klub Fashion days nabízí každý den několik nových módních kampaní. Podle (pro mě často naprosto nepochopitelného klíče) poskládá oblečení a doplňky do jakéhosi celku a kreativci to celé zaštítí nějakým originálním heslem pro koupěchtivé zákazníky, například: Pro dámy velkoměst nebo Signifikantní styl, případně Šik a nóbl styl.

Občas se u toho dost pobavím. Nedávno jsem si krásně pošmákla na kampani s názvem I doma sexy. A to já – pochopitelně – jsem…

.

zzzoom_1Jako první mě velmi zaujaly šaty z bílé síťoviny (Versace) s lodičkovým výstřihem a raglánovými rukávy z viskózy a polyamidu. No tak… v něčem takovém chodím doma úplně běžně…

Je to vzdušné, nesmírně prodyšné a nijak vás to pohybově neomezuje při úklidu. Vytírání, vysávání a utírání prachu je v tomto modelu úplnou hračkou.

V krajkové síťovině se vůbec nepotíte, takže se v ní i skvěle vaří, pozor je nutné dát pouze při pečení. Horký vzduch po otevření trouby může lehoučký materiál poškodit…

.

zoom_1Tak tohle je úplná domácí pecka! Černé návleky s lakovanými detaily (Wolford) z pružného materiálu a řemínků z lakované kůže ocení určitě každá správná hospodyňka.

Z vašich nožek, které skvěle opticky protáhnou, vykouzlí končetiny hodné sexy bohyně…

Domnívám se, že jsou určeny spíš k víkendovému nošení, zvlášť pokud nosíte do pračky koše s prádlem nebo pracujete na zahrádce. Budou totiž skvělou prevencí proti vzniku křečových žil.

.

zoooom_1A do třetice: černé  šortky zeštíhlující stehna (Maidenform) s extra vysokým pasem, tenkými silikonovými proužky a panely pro cílenou kontrolu pasu, pozadí a stehen. Určitě by neměly chybět v šatníku žádné ženy pro tu pravou domácí pohodu.

Úplně vidím to blaho, když přijdete domů z práce, konečně vydechnete, a převléknete se do něčeho TAK pohodlného a TAK zatraceně sexy. No – kam se na vás v tomto kousku hrabe Penelope Cruz, kterou letos časopis Esquire zvolil jako nejvíce sexy ženu…

Tak co? Vybrali jste si? A v čem vůbec chodíte doma vy?

.

Fotky: http://www.fashiondays.cz

Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , | Komentáře: 16

Drsný horský vůdce aneb Jak dosáhnout vrcholu…

Z mého muže a jeho kamarádů se stali příležitostní drsní horalé. Naposled si vyšlápli na Králický Sněžník. A já… já jim tu horskou zábavu srdečně přeju, neboť mám doma svatý klid…

imagesCA5R2N8ZKaždému mužskému plánovanému výšlapu  předchází nesmírně zodpovědná příprava, při které nabudu dojmu, že tentokrát se chystají pokořit přinejmenším K2…

Čtrnáct dní předem slyším několikrát týdně: „Hele, máme večer BRÍFINK v hospodě, musíme to všechno pořádně doladit.“  „No, já vám do toho, kluci, nechci kecat,“ prohlásila jsem posledně. „Ale brífink je KRÁTKÉ informativní setkání, čemuž vaše hospodské časy opravdu neodpovídají.“ Od té doby mají pravidelný MEETING…

bez názvuNakonec po vyčerpávajících přípravách odjedou. Přiznám se, že naposled jsem na to v rámci pracovního shonu tak nějak… hm… zapomněla. A pak manžel odpoledne zavolal. Zvedla jsem mobil. Ticho! Následovalo VELMI podezřelé funění, korunované posléze euforickým výkřikem: „Jóóóó! Právě jsme dosáhli vrcholu!!!“

No… v tu chvíli jsem měla absolutní zatmění.  Začala jsem do telefonu hystericky řvát,  že jsou věci, které se manželce NIKDY neříkají a TOHLE je jedna z nich. A že mě to taky vůbec nezajímá! A že je sadista! A ještě…. Načež jsem si uvědomila, že ten VRCHOL… patří Králickém Sněžníku.  Čeština je opravdu krásná řeč…

images4MAPVLR8Doufám, že si při příští výpravě zapamatuju, že je na horách a nebudu reagovat jako žárlivý idiot. Protože to naše poslední telefonické nedorozumění… to už byl teda fakt naprostý VRCHOL!

.

.

Foto: jenprokrasu.cz, hany.info.

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , | Komentáře: 8

Jak jsem měla dobrou náladu aneb Pěkná sezónní deprese…

P1110516Dneska bylo moc hezky. Svítilo slunce a byl jeden z těch nádherných říjnových dní, kdy zapomínám, že už bych měla vlastně dávno mít podzimní deprese. Měla jsem na sobě nové šaty. Připadala jsem si mladě. A krásně. Občas se to tak stane. Ale NIKDY to nemá dlouhé trvání…

Stála jsem na tramvajové zastávce a hřála se v paprscích odpoledního slunce. Usmívala jsem se. Jen tak. Měla jsem blažený pocit, že  mám ještě všechno před sebou.

chryzantemy1mVtom se na zastávku přibelhal starý muž. Bílé vlasy i vousy, hůl. Tiše se postavil vedle mě. Čekali jsme spolu. Po chvíli kolem nás projela houkající sanitka. Muž se ke mně otočil a pevněji sevřel svoji hůlku: „Co myslíte, kdy takhle pojedou pro nás?“ oslovil mě. Nechápavě jsem se na něho podívala: „Tak… já myslím, že máme dost času…“ opáčila jsem a upravila si výstřih nových šatů. Ještě stále jsem se cítila TAK  mladá. Prohlédl si mě pomalu a důkladněji. Ušklíbl se. „Cha! To přece NIKDY nemůžete vědět…“ prohlásil povzbudivě.

No – tedy, řeknu vám… podzim je ale fakt TAK DĚSNĚ depresivní období…

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | Komentáře: 10

Jako kočka a pes aneb Nějak už se spolu domluvíme…

Naši sousedé ve vedlejší řadovce si počátkem léta pořídili štěně. Tvrdili, že z něj bude kolie. Zhruba po třech měsících se ukázalo, že měli pravdu. Z chundelaté koule se vyklubal krasavec s lesklou srstí a dobráckým, trošku plachým pohledem.

jujda.Naší kočky se ovšem štěně hluboce dotklo. Zpočátku nás rozhořčeně a důrazně žádala, ať  TO z té vedlejší zahrady OKAMŽITĚ odstraníme. Snažila jsem se jí vysvětlit pojmy jako majetek, soukromé vlastnictví a hranice pozemku, ale zhnuseně to odmítla akceptovat. Dala nám navíc jasně najevo, že sice nadále strpí, abychom ji krmili, ale s nějakým hlazením, nošením a mazlením ať laskavě nepočítáme.

bez názvuA začala se courat. Evidentně záměrně porušovala naši dohodu, postavenou na vzájemné důvěře, že každý večer bude do deseti doma (je přece slušná holka, že jo!) Naši úmluvu jinak skutečně dodržuje, vyjma velmi teplých letních nocí, kdy pro ni k večeru chodí zrzavý kocour Barnabáš ze vzdálené ulice. Ale protože víme, že Barnabáš je slušný a odčervený kocour (a taky jsme s manželem velmi tolerantní), tak tyto výjimky chápeme…

Sabotáž z její strany trvala tři měsíce. Pak s kolií v nestřežené chvíli uzavřela jakési příměří, takže teď ji občas spatřím, jak trošku rychlejším krokem přechází sousedovu zahradu a za ní (lehce a téměř na místě), poklusává kolie s velmi provinilým výrazem. Příroda jim zřejmě diktuje, že by se neměli zrovna milovat-  a tak kočka laxně PŘEDSTIRÁ, že prchá, a pes IMITUJE pronásledování, i když je podle výrazu dost na prášky, že to nedělá naplno a švindluje.

imagesCAKZSWR9A tak opět zavládla pohoda. Kočka nás zase nechá (tedy – pokud se jí zachce), abychom ji pohladili. Kolie se před svými pány nonšalantně tváří, že je borec přes kočky. A sousedé si chtějí pořídit několik slepic. No, to bude zase mazec…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | Komentáře: 12

O černém humoru aneb Tohle ženám nikdy nedělejte…

Mohu říct, že mám obecně ráda černý humor. Někdy ale může být fakt na infarkt…

bez. názvuMůj známý se tuhle konečně odhodlal na běžnou preventivní lékařskou prohlídku (což je u mužů většinou dost problém.)

Po jejím zdárném absolvování (schopen – odveden)  ještě cestou domů nakoupil granule pro psa a velký balík pilin pro křečka. To ho však – bohužel – jaksi inspirovalo…

.

images.„Tak jsem dneska byl konečně na té lékařské prohlídce, jak jsem ti říkal…“ prohlásil doma pohřebním hlasem a těžce usedl na židli v kuchyni.
„No, konečně! Tak to je fajn,“ prohlásila nic netušící manželka. „A jak to dopadlo?“ položila klasickou řečnickou otázku.
„No… Stěžoval jsem si doktorovi na bolesti hlavy, a on mě teda pořádně proklepl…“ odpověděl nesmírně dramaticky.
Manželka zbystřila. Začaly se o ni pokoušet mrákoty. Hledajíc pevný bod, opřela se pevně o stůl. No… a… co… teda?“ vydechla se zbytkem svých sil a nervů.
„Tak… hmm… Jak bych ti to… No prostě… vytáhl teatrálně  z tašky balík pilin a hodil ho na stůl. „Tohle mi v té hlavě našli…“

NO TAK… NEZABILI BYSTE HO?!

Foto: theomedical.cz, chovzvirat.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , | Komentáře: 13

Jak jsem přišla o plastika aneb No a co teda teď…

images8H7C7BCXTak vám mě nějak napadlo, že bych se sebou už KONEČNĚ měla něco dělat (nebojte, nemíním tím cvičení, zdravou stravu a tak…) Domnívám se však, že taková kyselina hyaluronová (sakra, trvalo mi týden, než jsem se to naučila plynule vyslovovat), aplikovaná injekčně do nosoretní rýhy a těch hnusných brázd na čele, může mé osobnosti ve výsledku pouze prospět. Rozhodila jsem tedy sítě, abych získala kvalitního plastického chirurga…

imagesS8Q2IQ3XA povedlo se. Zjistila jsem, že můj kamarád má spolužáka, který dělá z ženských vypnuté kačery na počkání. „Uvidíš, bude se ti fakt líbit, je s ním děsná sranda, přesně tvoje krevní skupina. Má smysl pro černý humor jako ty,“ tvrdil mi kamarád. „Tady je jeho telefonní číslo a večer mu brnkni, řeknu mu o tobě…“

Hmmm… Doktorů se celkem dost bojím. Chápu ale, že injekce si do obličeje sama asi nebodnu… Ale… když má tenhle doktor smysl pro humor…

Tak jsem mu brnkla… „Dobrý den, pane primáři. Chci vás poprosit o konzultaci,“ šveholila jsem do telefonu. „Potřebovala bych totiž s obličejem provést něco, abych už dál nevypadala jako baset,“ otestovala jsem nenásilně jeho smysl pro humor.

images11BW2H0CNa druhé straně zavládlo mrazivé ticho. „No… hmmm…“ odkašlala si kapacita přes vizáž. „Baset… a… o jaký zákrok by se tedy mělo… jaksi… jednat?“ otázal se NAPROSTO ledově. V tu chvíli jsem to ovšem nevydržela (někdy opravdu rychleji mluvím, než myslím) a spontánně ze mě vypadlo: „O kupírování uší…“

Tak… Smála jsem se jenom já… Plastik to položil. A já… já teď tady zůstanu bez hyaluronu!

Ale co! Nedávno jsem se dozvěděla, že se prý žena ve 30 zahrnuje polibky, ve 40 se zahrnuje květinami a v 50 bagrem… Tak…  já už pomalu… s lehkým předstihem… začnu raději místo „ksichtoúprav“ chystat na zahradě ten plac…

.

Fota: zapnimozek.cz; owschem.blog.cz; aktuality.sk

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 12

Koketerie na úrovni aneb Antičtí filozofové věčně živí…

Moje kamarádka je (stejně jako já) ehmmm… zralá žena. Nicméně (stejně jako u mne) se to mentálně až tak neprojevuje. Tuhle si trošku zakoketovala v hromadné dopravě. Pochopitelně s grácií, která je – nám zralým ženám – vlastní…

bez názvu„Tak si ti tak včera jedu tramvají, nudím se, čumím kolem sebe a kousek ode mě stojí hezký mladý kluk, tak pětadvacet. A na ruce měl kérku. Přisunu se blíž a čtu: ODI ET AMO,“ vykládala se smíchem kamarádka. „Tak jsem si rychle na mobilu vygooglila, co to znamená, pak jsem si decentně odkašlala, aby si mě všimnul, záhadně jsem se usmála (cha! to bych chtěla vidět) a potichu jsem řekla: Hmmm…  NENÁVIDÍM A MILUJI. Hezký citát…“

bez. názvuMladík prý jen vyvalil oči, polknul a vykoktal: „Vy se také zabýváte filozofií?“ Kamarádka jen tajemně přivřela oči a pravila svůdným hlasem: „Ano. A to zejména Aristotelovým pojetím krásna…“ A  plavně vystoupila z tramvaje (čemuž ale moc nevěřím, protože obvykle zakopne, upadne nebo se do něčeho praští). Ve vzdalujícím se voze pak s potěšením sledovala mladíkův naprosto zmatený pohled…

No tak – dámy – uznejte, že TOHLE je krásný návod, jak si na úrovni zaflirtovat. Ne plytce a prvoplánově, ale skutečně intelektuálně! (I když si osobně myslím, že dotyčný mladík bude nejméně půl roku lustrovat každou tramvaj, do které nastoupí, jestli tam není zas ta divná ženská, ale to je fuk…)

bez názvuNo nic! Tak já jdu studovat teda toho… Sokrata, Platóna a pro jistotu taky tu… kosinovu větu. Co kdyby se mi to, hergot, někdy taky hodilo…

.

.

.

Fota: vzory-tetování.cz, http://www.draloisdengg.at, e-matematika.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 8

Ahoj! Já jsem blogerína a jsem sanorinistka…

Dnes to bude netradiční, varovné a osvětové. A já se rovnou přiznám. Před zhruba deseti lety jsem natvrdo jela … v nosních kapkách. Celé dva roky. A bylo to fakt drastické!

imagesO tom, že je rýmečka vážná věc, netřeba diskutovat. Ač medicína značně pokročila a umí leccos, jak léčit to hnusné zduření nosní sliznice, pořád neví. A tak si alespoň pomocí nosních kapek smrštíme cévy a okamžitě můžeme dýchat bez omezení. Jako v reklamě…

V mém dětství byl výběr nosních kapek značně omezený. A všechny NEUVĚŘITELNĚ pálily. Kapání do nosu tak rozhodně nebyl zážitek, který by dítě toužilo opakovat. Pamatuji si, že jsem běhala bytem a ryčela: „Nechcíííí… Štípéééé,“ zatímco se za mnou řítili rozčilení rodiče. Když mě dohonili, jeden mě profesionálním chvatem pevně chytil hlavu a druhý kapal. A jelikož ještě neexistovaly linky bezpečí a jiné instituce, nemohla jsem je za to kruté týrání bonznout!

imagesDnešní kapky neštípou. Ani si při jejich aplikaci nemusíte lehnout, aby natekly, kam mají. Jak pohodlné! A jak zákeřné a návykové! Před mnoha lety-  při jedné hnusné rýmě a zánětu středního ucha – jsem neštípavým sprejům podlehla, a kapala a kapala. A pak se moje nosní sliznice rozhodla, že už bez chemie nebude splaskávat. Zasr… sanorinismus!

imagesPP01KXJ1Po zhruba dvou letech závislosti jsem byla na dně. A rozhodla jsem se intimní vztah s kapkami drasticky a jednou pro vždy ukončit. Sbohem…

Absťák byl … strašlivý. I když jsem ve volných chvílích inhalovala nad hrncem bylinky a používala různé aromatické oleje, měla jsem nos permanentně ucpaný. Oči mi lezly z důlků. Blbě jsem spala a bolela mě hlava. Peklo trvalo tři měsíce. Pak jsem postupně začala dýchat jako normální lidi…

Takže… používejte nosní kapky opatrně. Upřímně – ne každý má TAK silně vyvinutou pevnou vůli jako já, aby se zlozvykem úplně jednoduše skoncoval…

No, nic… A teď mě omluvte, musím si jít zapálit… Tak… trošku.. hmm… absťák…

.

Foto: babinet.cz, rodina-finance.cz, carovnydomov.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 8

Podzim přeje ženské kráse aneb Proč teď budu šťastná…

IMG_1266Ano! Jistě. Podzim a zima jsou krásná roční období. Aspoň mi to všichni tvrdí. A já se tomu celý život snažím uvěřit. Letos jsem se rozhodla potlačit fakt, že budu následujících zhruba sedm měsíců trpět nedostatkem slunce a budu zmrzlá jako mražená zelenina. A shrnula jsem všechny klady. Tady je máte:

.

ZAHALENÍ: Zachumlám se do svetříků, vest a kabátků a vůbec budu rafinovaně vrstvit oděvy. Jako zázrakem pod nimi zmizí krabatá kůže i tukové vrstvy.  Prostě tě miluju – podzime! JO!

VYHLAZENÍ: „Tys byla na botoxu? Jsi nějaká… vyhlazená,“ zeptala se mě tuhle kamarádka. „Ne, já mám jenom rýmu. A jsem takhle pěkně nateklá,“ odpověděla jsem popravdě. ANO! Viróza – cesta k vyplnění vrásek. KRÁSA!

KŮŽE: Taková husí kůže (mám ji, jakmile teplota klesne pod 15 stupňů) je malý zázrak. Všimněte si:  ve vteřině opticky eliminuje celulitidu. Kam se hrabou krémy se „zázračnými“ výtažky z chili papriček, cesmíny, kofeinu a teofylinu. SUPER!

UHRANČIVÉ OČI: Díky chladu, větru a topení mě neustále pálí a slzí oči. Hloubka  pohledu tak získává novou dimenzi a výsledný dojem je k  nezaplacení – zastřený tajemný pohled hodný nezkrotné Angeliky. BINGO!

PLNOST RTŮ: V chladu se hodně kamarádím s opary. V podstatě je mám pořád. Na horním rtu vytvoří velkou parádu. Mnohem lepší, než kolagenové vpichy! A v těch stroupcích navíc krásně drží rtěnka! JUPÍ!

PŮVABNÁ TVÁŘ: Pohybuji se většinou v umělém osvětlení, čímž propadám před zrcadly iluzi, že má tvář je…  vlastně… celkem hezká. V šeru mizí pigmentové skvrny a vrásky. Sbohem, kyselino hyaluronová… Nebudu tě potřebovat. Jsem totiž mladá i bez tebe. NÁDHERA!

21102012015Tak … si to užijte plnými doušky. Stejně jako já.

Vždyť říkám: podzim i zima jsou totiž… nesmírně vzrušující roční období…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 14