Trosky aneb Jak jsem byla nejkrásnější na celém světě…

známkaTo jsem takhle seděla večer polozhroucená před zrcadlem. Klepaly se mi ruce a cukalo mi oko. Můj muž se na mě soucitně podíval a prohlásil: “Potřebuješ dovolenou! Aspoň prodloužený víkend. Pojeďme někam. Kam bys chtěla?” Prohlédla jsem si svůj odraz v zrcadlové ploše. Asociace byla okamžitá. “Trosky,” vydechla jsem. “Chci rozhodně vidět hrad Trosky!” A tak jsme vyrazili do Českého ráje… A abych byla nejkrásnější na celém světě, nechala jsem si před cestou nalepit umělé řasy…)

IMG_0449Když jsme dojeli do Zámeckého hotelu Sychrov (mimochodem – strašně ochotný personál a BÁJEČNÁ kuchyně), naplánovali jsme trasy na čtyři dny a těšili se. Ráno bylo kruté. Moje oči! Jedno bylo lehce nateklé a místo druhého jsem měla dvě rudá jelita. Pohled pro bohy a pro mého muže! Konečně jsem OPRAVDU byla nejkrásnější na celém světě (až na tu blbou Sněhurku…)

IMG_0435Museli jsme změnit plán. Vyrazili jsme do Liberce. Nejdřív jsem dostala antihistaminika a kalcium a skvělá kosmetička (a bývalá zdravotní sestra) Holoubková (které tímto NESMÍRNĚ děkuji) mi sundala umělé řasy. Pak mi v nemocnici na očním řízli a vyčistili hnisavé ložisko, a protože jsem už začínala mít kapku zimnici, přidali i antibiotika…

IMG_0439Cestou z nemocnice jsme se aspoň zastavili na zámku, kde jsme se vyděsila k smrti, neboť jsem spatřila  supa. Jak se však ukázalo, právě zde probíhal jarmark, a ten sup byl skutečný. Do rozjařené atmosféry jsem skvěle zapadla, protože mě s ovázaným okem většina návštěvníků považovala za atrakci a jedno dítě se se mnou chtělo i vyfotit. Ostatně – i já bych tam mohla udělat hezké fotky, ale sobecky jsem dala přednost masochistickému zdokumentování svého oka ze všech možných úhlů. “Nechceš raději jet domů?” zeptal se mě soucitně můj muž a pohladil mě po půlce tváře sloního muže. “Nechci!” prohlásila jsem. Přece MUSÍM vidět ty Trosky.

Hrad1Příští ráno jsme tedy jeli dobýt hrad. I když mi bylo z antibiotik špatně od žaludku a ukázalo se, že jsem lehce alergická na hypoalergenní náplast, nějak jsem se doplazila k úpatí Trosek. Vyčerpaně jsem se tělem přisála k hradbám a na vzácný okamžik došlo k absolutnímu souznění. Prostě… dokonalé trosky…

Závěrem bych Vás všechny chtěla velmi srdečně pozdravit ze své krásné dovolené. (A pokud máte zájem, mohu Vám ukázat spoustu NAPROSTO báječných fotek svého oka…)  :-) 

Vaše blogerína…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , | Komentáře: 35

Co mě pobavilo aneb Kočka, cukřík a nikdy jinak!

IMG_0380V minulém týdnu mě pár věcí potěšilo. Slunce mě vytáhlo do Beskyd, kde jsem se (pochopitelně) KRÁTCE prošla od hotelu Charbulák k chatě Švarná Hanka. “Jak já miluju jaro,” hýkala jsem nadšeně, hopsajíc po louce, než jsem šlápla do kravince. Bonusem za to příkoří mi pak byly halušky s dvojitým špekem a místní pivo Ostravička.

IMG_0377Kdo mě dobře zná, ví, že jsem solidně hráblá přes kočky. Miluji je pro jejich nepoddajnou a osobitou povahu, pro jejich předení, srst a tak nějak… vůbec… V hotelu Charbulák (který je údajně nejstarším horským hotelem v Beskydech) mají nad krbem obraz kočky. Úplně tiše si tam lebedí a mně bylo příjemné na ni koukat. Tak jsem si ji “vycvakla…”

IMG_0381

Cestou k chatě Švarná Hanka  mě zarmoutila absence občerstvení  žíznivých pocestných. Křídový nápis na tabuli nenechal žádného turistu na pochybách. Zejména pikantní byl přesný časový údaj! Zrušeno! Na věčné časy! (A – pravděpodobně – nikdy jinak!!!)

cukrDo třetice mě v týdnu pobavil cukr, který přinesla kamarádka. Po jeho vhození do kávy by na něm mohli psychologové zkoušet  Rorschachův test, kdy vám předloží ty zatracené skvrny a cákance a ptají se, co to podle vás je.

No schválně – zaměřte se pořádně! TAK… Co vidíte??? Ale, no fuj, vy nestydové! Cvokař by z vás tedy neměl radost! To je přece …

LODIČKA!!!

.

(Foto kávy: Moc díky za copyright, teto Miru!)

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 26

Jarní harašení aneb Letos to nevidím moc dobře…

P1040921Brzo bude jaro! Cítím to! Mám chutˇ koupit si na sebe něco zatraceně sexy (možná nové tepláky) a zatančit si při vaření nedělního oběda třeba vášnivé tango s petrželovou snítkou mezi rty (to místo růže). V minulém slunném týdnu se mi dokonce dostalo několika mužských poklon. Podle jejich obsahu jsem však trpce pochopila, že jsem již hrubě za zenitem…  

images5SKY0RO9Každé ráno chodím kolem jednoho domku, kde na zahrádce (už i na můj vkus) STARŠÍ muž neustále něco kutí. Tento týden na mě však číhal u plotu a oslovil mě. “Pořád tudy chodíte a já se už dlouho chci zeptat: nechtěla byste ke mně zajít na víno?” Polkla jsem. A než jsem stačila slušně odmítnout, pokračoval: “Vy mi totiž strašně připomínáte…” dramaticky se odmlčel.

Ješitnost ve mně zvítězila. Božínku, koho bych mu tak asi mohla připomínat? běželo mi hlavou. Lolobrigidu nebo Audrey Hepburn? Muž se však nadechl a dokončil větu: “mou nebožku ženu…”  Chachááá…

images52HZA086Také mě na ulici dostihl muž, který začal konverzaci celkem originálně: “Jdu za vámi už dlouho. Vy totiž krásně voníte. A vůbec jste krásná. Jste volná? Se mnou byste se měla jako princezna,” pravil. Ano, byla to věta, při které romantické čtenářky červené knihovny a chabých nervů omdlévají blahem. Mělo to však chybu. Z muže táhl alkohol, vypadal, že jeho bydlištěm je improvizovaný stan v křoví a že – když se zadaří – vyhrabe z popelnic něco malého, co si ohřeje na ohništi. Tak nic…

imagesDo třetice se mi ještě dostalo “poklony” od kolegy v práci. “To je ale škoda, že s náma nejedeš na tu služební cestu,” řekl mi. Zaskočilo mě to. Hmm…. Pohodila jsem kadeří, přivřela oči a významně jsem opáčila: “Ano? A pročpak?” (třeba se konečně dozvím něco milého…) “No - ty máš tak ráda sladké jako já. Tak bychom koupili celý kufr čokoládových bonbonů, večer bychom se zavřeli na pokoji a tam bychom jenom žrali a žrali ty bonbony…” řekl. Tož tak….

Brzo bude jaro. Je čas si trošku zakoketovat. Užijte si to! Pokud jde o mne, já to letos moc dobře nevidím… :-(

.

Fotky:
datart.cz
chytej.cz
fler.cz
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 20

V peřinách jsme jako doma aneb Tutáč alias Colombo…

imagesLY7S0J32Drahá  TUTTOBENE  mě nominovala do tagu  s laškovným názvem “V peřinách”.

Jezus, Tutáči, něco tak zatraceně… intimního… Že ty jsi skrytá sadistka? Nebo detektiv? Ale – proč ne? JÁ totiž opravdu nemám před svými čtenáři co skrývat… Takže: DO TOHO!!!

.

imagesIT24KHPIBez čeho USB neodchází do peřin?
Bez pár kapek Chanelu. Sakra, to už někdo řekl… Tak… bez budíku. Bohužel. Abych to stihla. Zcela se ztotožňuji s postavou dědečka z Vieweghových Báječných let pod psa: “Dědeček spěchal na ryby a spěchal z ryb, spěchal do práce a spěchal z práce, do hospody a z hospody. Sotva někam přišel, cosi ho hnalo jinam. Kvidovi dlouho trvalo, než pochopil důvod onoho vnitřního neklidu: Jeho dědeček spěchal, aby už měl ten zkurvenej život za sebou.”           
Celá já… :-(

Svůdné sansoussi nebo pohodlné pyžamo?
Nejraději bez. Všeho. Pouze v zimě (kdy se mě můj muž snaží rafinovaně a zatím neúspěšně(!) umučit vypnutým topením a otevřeným oknem) asexuální flanelové pyžamo s kočičkama a hrubé ponožky. To má za to!

Kniha?
Ale.. no tak, to fuj! Přemýšlení hyzdí…

images2EO03JXLNějaký kosmetický rituálek?
Pod oči vazelina případně opthalmo septonex, na obličej Bioderma Matriciane, na bradu a nos zinková mast, na krk arganový olej, na rty balzám, na ruce modrá Indulona, na tělo cokoli co voní jako kokos, čokoláda nebo karamel. Poté balzamovací destička, křížem rubáš, pryskyřice a bandáž, myrha, kadidlo, bandáž atd…

.
IMG-20130727-00038Sklenička něčeho dobrého před spaním?
Samá voda…. Pouze v pátek (občas se povoluje posunutí pátku podle vyhodnocení aktuální situace na libovolný den v týdnu)zdravé iontové nápoje – tedy 3 až 5 piv. Ideálně skvostně vychlazené Plzničky či pročišťující pivo s “živými kulturami.”

Chrápe USB?
No jistěže ne! Tak banálního a nechutného zvuku prostě nejsem schopna!

Snídaně do postele?
Bohužel… Cigarety doma nesmím…

PS: Závěrem děkuji Tuttáčovi za nominaci a vyzývám k připojení se k peřinovému tagu  všechny, kdo nejsou srabi! Tak!!! A teď se taky ukažte! Schválně, co si berete do postele???

.

Fota:
panenkyheureka.cz
wiki.rvp.
www.hodinky-365.cz
 
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , | Komentáře: 14

Co jsem si nakoupila pro krásu aneb jak vyplnit vrásky…

IMG_0366Únor bílý, pole sílí. Tak… letos to nějak nevyšlo. Zato já jsem si ve druhém měsíci roku lehce kosmeticky zařádila. Tak předně - z úplně nepochopitelných důvodů jsem podlehla TV reklamě (normálně se výrobkům s reklamou záměrně vyhýbám) a zakoupila jsem masku pro hustotu vlasů Elseve Fibralogy od Lorealu. Chtěla jsem taky takový véééélkýýý objem vlasů jako ta krásná modelka. Hm… no… regeneruje to. A zahušťuje to zhruba stejně, jako jakákoli jiná maska této značky. Neva. Mám vééélkééé… hm…. jiné části těla…

IMG_0374V parfumerii Fann mě zaujal hydratační make-up Mademoiselle Absinthe francouzské značky Lollipops Paris. Obsahuje samé dobré věci (avokádový olej, vitamín E a pro rozjasnění pleti kapku absintu).

Na můj vkus (tedy spíš na mou problematickou pleť) je poněkud málo krycí a taky mě lehce pálí kolem mých přecitlivělých očí. Hmmm… To bude asi tím absintem. Přece jen  – příště ho budu raději aplikovat pouze vnitřně…

IMG_0368Na blogu u Luc jsem si přečetla o barvách na rty od Lush. Musela jsem barvu mít (kromě toho, byla zrovna ve slevě)… Ano, byla by super, kdyby mi hned při otevření nezůstal pěnový aplikátor uvězněný v lahvičce, odkud nejde vytáhnout. Jak jsem četla v jiných recenzích, není můj případ ojedinělý. Tedy… nanášet barvu na rty skleněnou tyčinkou (za ty prachy) mě DOST rozčílilo. Ale jinak barva fakt skvěle drží!

bez názvuA na závěr: velmi často jsem v únoru požívala různé dorty, čokolády a jiné báječné sladkosti a míním v tom i nadále pokračovat. Pokud máte pocit, že TOHLE do kosmetického výčtu nepatří, jste vedle. Jsem důkazem toho, že pravidelná a velká konzumace sladkostí vám úžasně vyplní vrásky v obličeji. Myslím, že skoro stejně dobře, jako třeba kyselina hyaluronová. Takže: DOBROU CHUŤ!

Foto dortu: ollies.cz
Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 8

O Terezce a pitomečkovi aneb Hlupáku najdu tě…

imagesMóda uzamykání zámků lásky dorazila i do Ostravy. Zamilovaný pár s nutkáním pojistky svého citu se dostaví na lávku do nákupního centra Karolina, kde svou vroucí lásku pevně “zacvakne.” Což o to. Zamykání se vyplatí. Bytu, aut, kol, všeho. I lásky. Což ovšem neznamená, že  vám zámek v nestřežené chvíli někdo nepřecvakne a s kolem (či s čímkoli jiným) nepláchne…

Ve vyrytých jménech se dá hezky počíst. Zejména mě zaujal zámek, kde stvrzovali svůj cit Terezka a pitomeček. Vrtá mi to hlavou. Proč má Terezka pitomečka? A věděla vůbec, než to sepsali na zámek, že je to pitomeček? Už se tak narodil? Zbyla mu ta přezdívka z dětství? Nebo se mu to stalo až v průběhu života? Varuje tím Terezku už dopředu? Nevím…

bez názvuKdysi mě zarazil výběr svatebních písní na jedné matrice. V seznamu skladeb jsem nalezla vedle  Yesterday, Ave Maria a  Mendelssohnova Svatebního pochodu skladbu z pohádky Princové jsou na draka Hlupáku najdu tě!  Až donedávna jsem si nedovedla představit pár, který by tuto hudbu ke sňatku dobrovolně zvolil. Až teď. Vím konečně o někom, komu by ta písnička neskutečně sedla… No jistě! Terezce a pitomečkovi…

Foto:
ioutdoor.cz
beremese.cz
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 18

Cukr, čokoláda a Pedro aneb Zase jsme se přečichaly…

IMG_0351“Už jsme si dlouho nezačichaly,” řekla mi tuhle Veronika od Dvou Verunek.
“Máš pravdu! V šuplíku mám nějaké vzorky, můžeme je spolu oňuchat,” chytla jsem se. “A co tam máš?” zajímalo Veroniku. “Myslím, že La Vie Est Belle od Lancome a Signorinu Eleganzu od Salvatore Ferragama,” zahrabala jsem v zásuvce. “Tak před tím prvním tě silně varuju!” otřásla se Veronika. “Nestraš! A nech mě laskavě udělat si vlastní objektivní názor!” čílila jsem se. “No prosím, prosím! Ale pak si nestěžuj! Tak mi to teda stříkni na zápěstí! Ale málo!”

(Pro lepší orientaci: Veronika je zelená, já fialová…)

LA VIE EST BELLE, LANCOME
cukr- Ježiši! To… je… hrůza… Cukrová vata!
- Já tě varovala! A to má být nejprodávanější vůně    loňského roku.
- To jako fakt?
- Myslíš Jakov Fak? Ten sportovec?
- Vtipné!!! Neblbni a soustřeď se.
- No jo… Když to je tak… escadovské… Co to tam vlastně je?
- Píšou, že mimo jiné pačuli, tonka, vanilka, pralinka… – Brrrr… Moc pačuli… Tak… počkáme, třeba se to změní…

Po 10 minutách:
- Nepohnulo se to. Ale na tobě taky ne. Je to výjimečně stejně strašné na obou…
- Kdo tomu dělá drž… tvář?
- Julia Roberts. No… Ona má vlastně takový obrovský úsměv! Takové… sladké zuby…
- Zuby? Sladké? Jak to myslíš?
- No, tak… jako dítě, když se těší na sladké. Prostě… reklama na sladkosti. Hmmm… tak  nějak…
- Je mi z toho mdlo!!!

Po 15 minutách:
- Tak to je jeden z mála parfémů, co nemá žádný vývoj. Jenom slábne…
- No díky Bohu!!!

DIOR, ADDICT
čoko-Pojď, dáme Addict od Diora, ten já ráda.
- Já taky… No jo, bych ho jedla… Čokoláda a … jasmín. Je tam vůbec jasmín?
- Nee…

Ale tady čtu, že je tam blooming cereus!
- Co to je?
- Nemám šajn…
- Na tobě je to jemnější. Hele, ty tam máš ale ÚPLNĚ něco jiného než já! Čokoládu a mandarinku! To není fér! Čichni ke mně…
- To je divné. Tak ty tam máš asi … ten blooming.
- Asi!

Po 5 minutách:
-Tak ten blooming je nějaký kaktus. Jak voní kaktus?
- No vím já?!
– Ty tam máš teď čokoládu se santalem. Čokoláda sežrala santal!
- A jak si to jako v reálu představuješ?
- No… moře roztopené čokolády se přelilo přes strom.
- Hernajs… víš, kolik by to muselo být čokolády?
- Moc!

Po 15 minutách:
- Máš to kořeněnější.
- Ty zas “jasmínovější…”
- Ale… jsou krásné. Obě jeho podoby…

SIGNORINA ELEGANZA, SALVATORE FERRAGAMO
Pedro- Hele! Žvýkačka Pedro!
- No jo, fakt! Já jsem teď měla Pedro!
- A jaké bylo?
- Dala jsem si ho do kapsy…
- Takže… ty ho pořád máš?
- No…
- A budeš ho žvýkat?
- Já nevím…
- Ty k něm máš nějaký… citový vztah?
- Nech toho! Ještě, že u toho neležím! Bych si připadala jako u cvokaře…
- Cha! Chceš si o tom popovídat?
- Tsssss…
- Jdu si zakouřit! A pak se tě zeptám, jaké jsi měla dětství!

Po 5 minutách:
– U tebe cítím jenom cigára! Fuj! A ta moje štípe v nose. To je nějaká agresivní signorina!
- Prý elegantní! Pche!

Po 15 minutách:
- Je to… takové syntetické… Laciné.
- Prý jsou v tom mandle a osmantus.
- Co je to osmantus?
- Kytka.
- Aháááá!
- Ale jinak… je to marné, je to marné, je to marné!
- Tohle už taky nechci nikdy cítit! Jdu si vydrhnout ruce!

images- No dneska teda nic moc… Spravíme si něčím chuť?
- Jasně! Dáme moravské müsli?
- Jééé, ty máš škvarky?
- To si teda piš!
- Mňam!

.

.

Obrázky:
zakladnizdravi.cz
cokolada-recepty.cz
netujeme.cz
sanytrak.cz
Rubriky: VŮNĚ | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 17

Kozy na dřevě aneb Marakešský skvěle udušený tajine…

Maroko5Ještě jsem Vám slíbila povídání o Marakeši. Tak tedy… Marakeš, zvlášť ten večerní, je… nepopsatelný. Barevný. Kypí a míchají se v něm rasy, národnosti, náboženství a životní styly stejně jako v tajinu, v marockém hrnci s kuželovitou pokličkou, do kterého vhodíte všechno, co máte doma – maso, zeleninu i vejce, zasypete to spoustou koření a pomalu dusíte. Vznikne zvláštní krmě. Šťavnatá a voňavá, v níž jednotlivé složky jen hádáte. Stejně jako v Marakeši.Potkáte tu ortodoxně zahalené ženské bubáky v černém vedle holek v minisukni. Arabky mají na nohou hrubé ponožky a na nich třpytivě vyšívané kožené barevné špičaté trepky, turistky tenisky nebo podpatky.

Maroko3První zastávka našeho autobusu, který putoval z Agadiru do Marekeše, byla v načervenalé pustině s arganovníky. Polská průvodkyně pravila, něco jako: “Paňstvo može zobačiť kozy na dřevě.” Automaticky jsem zkontrolovala svůj výstřih, ale všechno se zdálo být v pořádku. Venku zatím ze země vyrostl pasák koz (samozřejmě silně autentický, neboť domluvený pro turisty). Kozy stály na stromě a žraly arganové plody. Nejdřív jsem podezřívala pasáka, že je tam pro lepší efekt nahnal po žebříku, ale ukázalo se, že tam fakt lezou samy. Pasáček nám pak vrazil po větvičce a lichokopytníci před námi ochotně panáčkovali. Fuj, styďte se, kozy jedny arabské, prodejné!

Maroco1Další zastávky byly u největší mešity Koutoubíja,  v paláci el Badi a v botanické zahradě Jardin Majorelle, kterou v roce 1980 koupil návrhář Yves Saint Laurent. Domek, ve kterém často pobýval, svítí do dálky kobaltově modrou a zářivou žlutou mezi palmami, bambusy, sukulenty a mnoha jezírky… V zahradě je prý, podle umělcova přání, rozprášena i část jeho popela. Bezva!

Decentní hospodské varování.

Decentní hospodské varování.

Oběd ve “spřátelené” restauraci cestovní kanceláře měl správné marocké grády.  Při vstupu personál, převlečený za “divoké” Araby, tleskal a třískal do bubínků. V restauracích mají často nad dveřmi pověšený obraz krále. Představila jsem si, že by … snad i u nás… no… raději nic… Při obědě místní hudebník neustále na něco drnkal, třískal do bubnu, naléhavě mečel, točil střapcem na fezu, načež se jal obcházet stoly, vrážet všem ten čepec na hlavu a nutil nás, abychom to dělali taky. Fakt VELKÁ legrace!

IMG_0314Obrovské tržiště na náměstí s povzbudivým názvem  Djemaa El Fna (Shromaždiště mrtvých, neboť se tu ještě v devatenáctém století konaly popravy) nabízí… prostě vše. Osobně se domnívám, že v postranních uličkách, kam turista nikdy nedorazí, prodávají ještě stále krásné otrokyně. Tržištěm nás bezpečně provedl průvodce (Ali, Hasan, Muhamad - nebo tak nějak) který dbal na to, abychom se v nekonečných uličkách, nacpaných zbožím, neztratili. Překvapivě se mu to povedlo…

M2Se setměním se pak náměstí proměnilo v obrovskou nasvícenou jídelnu se vším, co si žaludek žádá a v živoucí tepající cirkus. Kejklíři, herci, zaklínači hadů, tanečnice, bubeníci, pouliční zubař, bylinkáři. Opice metají kozelce, holoubci i dravci přilétají svým pánům na ruku. Hudba, rámus, bubny. Hašiš nabízejí obrovští černoši s nohama jako hůlky a – překvapivě – senioři. To se k vám přibelhá dědula, vy myslíte, že chce žebrat a on se úlisně usměje, rozhlédne a strčí vám pod nos svou tašku plnou “zboží”.

IMG_0305Při večeři v jiné restauraci opět hudebníci mečeli a točili střapcem. Průvodkyně se pak v autobuse rozhodla, že nám pro dokreslení atmosféry pustí arabskou hudbu (aniž bychom o to žádali) s tvrzením, že tato muzika pomáhá léčit duševní choroby. Co se mne týče, myslím, že je spíš způsobuje. Po půl hodině kvílení a našich hlasitých protestů jsme se průvodkyni složili na bakšiš, aby to vypnula. Urazila se a bylo konečně TICHO!

Marakeš je… velkolepé divadlo. Jenom mě občas napadlo, jestli trošku nepřehrává…  Ale to je asi v povaze nás, Evropanů. Pořád se pro jistotu ptát, zda TOHLE už není trochu moc, místo, abychom to prostě jenom přijali se vším všudy…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | Komentáře: 7

Neděste mě tím sportem aneb Už se na nic neptám…

images2ROCWUHRAno, jsem naprostý sportovní ignorant. Vím. Je olympiáda. V Soči. Plánuju sledování hokeje. Tím končím.  Svým sportovním analfabetismem jsem včera dokonale vyděsila kolegyni v práci. NO A CO JAKO? Hlavně mě už tím sportem, prosím, nestresujte!


V podvečerních hodinách rozřízl ticho budovy nelidský řev. Strnula jsem za pracovním stolem, kolegyně též. Co to bylo? Přepadení? Smrtelné křeče? Hrůzou se nám zastavil dech. Dusot na chodbě. Řev zesílil. Podle hlasu jsme identifikovaly kolegu. Udělalo se nám mdlo. Pak kolega rozrazil dveře naší kanceláře. Vypadal nepříčetně. Rudý, oči z důlků, ruce nad hlavou. Několikrát se otočil kolem své osy. Začal trhaně vykřikovat. Tentokrát už mu bylo rozumět…

images“Stříbróóóó!” řval jako pominutý.
“Co to?” lekla jsem se. Vypadalo to na prudký nástup nějaké těžké psychické poruchy.
“Stříbróóó! Moravééééc! Máme další medailíííí,” poskakoval radostně. Opravdovostí emoce to bylo děsně nakažlivé.
“Jupí, máme medaili” začaly jsme s kolegyní též radostně juchat a plácat se po zádech. Chvíli jsme nenásilně kolektivně křepčili, načež kolega euforicky odběhl o dveře dál. Nastalo ticho.
“Fajn! Vysvětli mi teď jednom jedno,” požádala jsem kolegyni. “Kdo je – k čertu – Moravec?” 

“Děláš si srandu? To je přece náš biatlonista,” prohlížela si mě, jako by mě viděla poprvé.
“Aháááá! To tedy… jaksi… všechno vysvětluje. A… prosím… hmmm… ještě…  co je to ten biatlon…?”

(Závěrem bych se chtěla omluvit našemu stříbrnému Ondřeji Moravcovi, malorážce, lyžím i samotnému biatlonu. A také kolegyni. Už se NIKDY NIKOHO nebudu ptát na nic sportovního… Citius, Altius, Fortius!)

.

Obrázky:
http://www.alexxxus.cz
http://www.zdarskypruvodce.cz
Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , , | Komentáře: 23

Honba za orgánovým olejem aneb Tekuté marocké zlato…

IMG_0344Maroko je zemí arganového oleje, zvaného též tekuté zlato. Je všude. V obchodech, ve stáncích, na stolech v hale hotelu. Olej se lisuje z plodů argánie trnité (připomíná olivu) a je dobrý v kuchyni i v kosmetice. Protože mužská část marockého zájezdu pochopitelně o arganovém oleji nikdy nic neslyšela (a taky si to nějak nemohla zapamatovat), překřtila ho hbitě na olej orgánový, což se okamžitě ujalo.

Argánie trnitá

Argánie trnitá

První část hromadného výletu do Marakeše byla čistě účelová: oholit blbé turisty, než se rozhlédnou. Polská průvodkyně nám hned ze startu lstivě nabídla návštěvu “pravé marocké lékárny.” No - kdo by TOHLE nechtěl vidět! Dovedla nás do vonícího a čistého krámku s policemi plnými koření, kde obsluhoval mladík, mluvící lámaně polsky. Pod bílým pláštěm mu koukaly tepláky s pruhy a tenisky Nike. Dvě dívky měly na hlavách pestré šátky a na sobě také bílý plášť. Ty nám pak strkaly pod nos koření, mazaly naše ruce oleji a krémy, přičemž mladík emotivně vykřikoval, že jeho zboží je dobré proti chrápání, na hemeroidy, potenci, proti stresu i pro krásu.

IMG_0347A pak to začalo! “Kto kupí tento oléééj! Když vy kupííít dva, čečí starma,” kvílel jako při modlitbě. Jakmile někteří účastníci zájezdu uslyšeli kouzelné zaklínadlo “čečí starma,” brali koření i krémy útokem. Paní, jejíž muž celou cestu do Marakeše v autobuse strašlivě chrápal, koupila hned tři pytlíky koření proti chrápání (muž si je okamžitě poslušně nacpal podle instrukcí do nosu), jiná narvala do tašky hned šest “orgánových olejů.” Všichni vypadali, že se totálně zvencli. Musela jsem jít ven. Tohohle jsem se nechtěla účastnit a ani jsem moc netoužila přemýšlet o výši provize průvodkyně. Postávala jsem jen tak v úzké uličce u pultíků a prohlížela si spoustu arganového oleje a koření. S jistou mírou uspokojení jsem zjistila, že vše tu stojí mnohem méně něž v “pravé marocké lékarně.”

maroco2Zhruba po půl hodině se všichni “čečí starma” vypotáceli na ulici s naprosto šíleným výrazem ve tváři a nacpanýma taškama. Pak se zeptali na ceny u stánků. Zavládlo dlouhé mlčení. Od té doby si všichni účastníci zájezdu (včetně mě) mažou kůži i vlasy “orgánovým” olejem. Já však výrazně levněji. No a ten pán, co má doma až do smrti zásobu čichacího koření proti chrápaní, celou zpáteční cestu DĚSNĚ chrápal. I s těmi pytlíky. (Jak dopadli ti s tou potencí, to opravdu netuším…)

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | Komentáře: 9