Milý pokoronadeníčku…

Tak už se s taťkou poměrně hezky rozvolňujem…

IMG_0492● Zase jsem se naučila namalovat si na drž… ehmmm…tvář obličej, protože po pauze mi z toho asi týden (díky třesoucí se ruce) vycházelo něco jako nálet impresionistů po těžkém tahu.

● V důsledku pracovních povinností jsem už také efektivně okleštila režim péče o domácnost, což můj muž nese nelibě, ale bojí se to říct, protože ví, že mám kovidové posttrauma, a mohlo by ho to stát život!

● Bohužel jsem při koronáči ukázala, že umím péct chleba, což byla VELKÁ chyba, neboť jsem k této činnosti opakovaně vyzývána (s dost laxní odezvou z mé strany).

IMG_0683● V návalu euforie a volnosti jsem si nechala potetovat lýtko. Manžel mi první dny říkal „basmane“, ale už ho to přešlo …

● V blízkosti našeho bydliště otevřeli tři restaurace. Tuto oblast můj muž se sousedy překřtil na bermudský trojúhelník. A vskutku! Od té doby ho vidím velmi zřídka, ale na rozdíl od lodi Cyclopos nebo Marine Sulphur Queen, se časem vždycky najde…

● Naplánovali jsem si prodloužený víkend v Čechách pod Kosířem.

Choť mi právě poslal link na penzion, kde objednal ubytování. Jmenuje se… VETERÁN!!! Tak… nezabili byste ho?!

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , | 3 komentáře

KORONAVIROVÉ ZÁPISKY

IMG_1938Milý deníčku! Dneska jsem po probuzení opět zamyšleně hleděla na dvě činky, které jsem si před časem položila k posteli, abych mohla v létě nosit tílko, aniž bych (když zvednu ruce) vypadala jako pelikán. Činky vypadají nesympaticky až hnusně! Zasunula jsem je hlouběji pod postel, aby mi nehyzdily interiér…

● Kromě mnoha zpráv o coronaviru jsme si dnes na internetu prohlédla fotku Simony Krainová, jak se učí se synem (u toho bych chtěla být), snímky Dary Rolins, která se každé ráno v karanténě protahuje (což v sexy oblečku náležitě předvedla) a taky jsem obdržela info, že Facundo Arana slaví narozeniny (ať už je to kdokoli, křestní jméno nemá špatné)… 

IMG_3502Naše kočka po mně neustále seká packou a vrčí na mě. Je fakt, že od té doby, co se z mého manžela stal sklepní muž, jsem na ni poměrně silně fixovaná. Neustále k ní šišlavě promlouvám, mačkám ji a honím ji po bytě s kartáčem, což nahlas zdůvodňují tím, že bude krásná, aniž by o to výrazněji stála. Evidentně si na ní vybíjím svou frustraci ze sociální izolace a citovou vyprahlost… 

● Tchyně stále tvá na tom, že má cukrovku! Nepomohl ani krevní rozbor u obvoďáka, ani následné vyšetření u diabetologa, který se nám snažil taktně naznačit, že fyzicky je tchyně naprosto v pořádku, nicméně zdali bychom ji nechtěli nechat vyšetřit úplně někde jinde. Řekli jsme mu, že o tom víme, a že je na hlavu zaléčená jako my všichni, což je ostatně pravda… Nicméně fiktivní cukrovka je furt lepší než imaginární COVID, protože u diabetologa bylo úplně prázdno …

IMG_2544● Uvařila jsem dnes houbovku a bramborové placky, přeleštila linku, převlékla postele, uklidila koupelnu, bouchla se několikrát bokem o futra, protože už neumím po nugetové dietě správně odhadnout své parametry a nalakovala si ty ohlodané nehty. No nic moc teda…

ÚKOL: Dnes večer sepíšu seznam svých pracovních restů s časovým plánem, který zítra důsledně dodržím. Tak… nemůžu přece pořád prokrastinovat úklidem …

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

ZÁPISKY DOBY KOVIDOVÉ…

IMG_6593Milý deníčku!

Dneska je bůhví kolikátý den nouzového stavu. Barák je uklizený. Myslím, že je neděle, ale nejsem si tím úplně jistá. Po čtrnácti dnech znovu čistím okna. Pouštím si k tomu Nohavicovu písničku „Mně snad jebne!“ jejíž refrén mnou hluboce rezonuje…

Zmenšila se mi slovní zásoba, naučila jsem se péct chleba, vypínače a kliky pravidelně dezinfikuji slivovicí. Každé smítko na podlaze nebo kapička na mycí lince mě dohání k šílenství. Taky jsem si ostříhala vlasy, nabarvila je narezavo a nemůžu říct, že by mi to prospělo.  A je mi to fuk! Navíc jsem si po třiceti letech začala kousat nehty.

IMG_8274Manžel tráví většinu času ve sklepě, odkud se občas ozve sprostý výkřik nebo něco jako zvířecí zavrčení, přičemž neustále něco řeže a vrtá. Nechci tam jít. Obávám se, že si stejně jako Kvidův otec v Báječných létech pod psa, dělá rakev… Ale … milý deníčku! Co když … je ta rakev určená MNĚ?!

Ani bych nedivila, protože:

  • Když jsem dnes ráno spatřila na zahradě sníh, chtělo se mi plakat. Nebylo to dojetím. Pak jsem projela ranní zprávy na těch internetech a po spatření fotky Chucka Norrise s rouškou jsem začala být vyklepaná jako řízek. Paniku a nutkání vřískat: „Všichni tady umřemééééééé…“ jsem lehce snížila Nugetou, kterou jsem zapila Colou. To není úplně dobrý…
  • Zrcadlo navíc odhalilo, že se mi na tváři usadil takový ten depresivně ublížený výraz, jakým disponuje oslík Ijáček. Jestli mi to zůstane, má to manžel fakt blbý …

20150425_1.90727

  • U vaření (guláš) jsem chtěla koukat na telku, ale vzdala jsem to, protože už fakt nedávám ty pozitivně motivační kecy, že to společně zvládneme, že máme nosit roušku a taky si mýt ruce, což ostatně propagoval už Pilát.
  • Taky bych měla konečně doklepnout to daňové přiznání. Zírám tupě na papíry, aniž bych byla schopna je aspoň chronologicky seřadit. Třesou se mi ruce. Nasazuji Nugetu a Colu. Marně. Organizmus odolává. No… prostě nejsem zrovna úplně koncentrovaná! Odložím to! Dyť nehoří… Nasazuji Zacapu…
  • Do pokoje nahlédne manžel a po vyhodnocení mého aktuálního stavu díky neverbální komunikaci (Ijáček) bez varování zařve: „Společně to zvládneme,“ a zmizí opět do sklepa. Tedy… tak hbitě už neběžel vskutku dlouho! Mám pocit, že se tam dokonce zamknul… Dobře dělá!
  • ÚKOL: Pro zachování chabých zbytků duševního rovnováhy si musím stáhnout nějaké filmy. Asi začnu Spalovačem mrtvol a Válkou Roseových. To mě určitě nakopne tím správným směrem… A rozhodně si k tomu dám čokoládu a Colu. Jo… a taky rum… 🙂
Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , , , , | 10 komentářů

Instáč mě teda úplně dostal…

Jo, dcera nekecala, když mě donutila založit si instagram s tím, že mě to bude bavit. A blog teď evidentně spadl z lopatky… Ale ta zkratka a rychlost pro mě nového média mě prostě zatím baví. Tak aspoň krátce:

Už jsem se na insta stačila nafotit mobilem samospouští (10 vteřin na doběhnutí a zaujení příslušné pózy) mimo jiné jako žena unavená věčným štípáním dříví (to by mi můj muž neuvěřil) i jako ukázková hospodyňka (to už by měl velký záchvat smíchu)…

stažený soubor (3)

IMG_2544

Následoval ostravský masakr motorovou pilou a moucha tse-tse.

IMG_3610

IMG_1962

Tak… u mě zatím dobrý! Myslím, že zítra půjdu kvůli nějaké cool fotce třeba…  postavit nějakou menší zeď… 🙂

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , | 3 komentáře

HEČ! TAK UŽ HO TEDA MÁM TAKY!

IMG_1934„Založ si INSTAGRAM,“ řekla mi před časem dcera „Bude tě to bavit, uvidíš,“ slibovala …

A že prý – kdo nemá INSTAGRAM, jako by nebyl. A tak už ho mám taky.

MÁM INSTAGRAM: TEDY JSEM. To rčení znám trochu jinak, ale neva. Časy se mění…

Ale byl to teda fakt porod…

18:00, obývací pokoj v Ostravě -Porubě:

IMG_1935 (nervózně): Hergotkrucifix, se na to můžu… Jak se to vlastně doprčic? Proč? A jak jako? (telefonuji dceři a poslouchám pokyny.) Jo tááák… No vida, vždyť ono to vlastně ani není… AHÁÁÁ..

Cože? Odkdy umíš maďarsky? Jo, že neumíš!? Co? Jaký hešteg? Křížek? Cokoli? No tak…. Určitěěěěě!!!

19:00 – 20:00 tentýž pokoj

Po mnoha překotných mozkových synapsích a řadě přehmatů nainstalován INSTAGRAM…

  • Já (nevěřícně): No toto! Kdo mi to tu?
  • Kamarádka na instagramu: No čáááu!
  • Já (velmi udiveně): Jak jsi mě našla?
  • Kamarádka: Děcko tě fláklo do stories (nepátrej, nastuduješ později).
  • Já (zmateně): To je fajn že kóduješ, ale nerozumím ti…
  • Kamarádka: Neboj, to přijde. A lajkuj mi fotky, jinak s tebou nebudu kamarádit
  • Já (nevěřícně): Lajka byl přece ten pes na oběžné dráze ve Sputniku! To mám jako štěkat?
  • Kamarádka: No fuj…

20:00 – 22:00 furt stejně

IMG_1937Bezhlavě rozdávám srdíčka a vtipné vzkazy všem, co mi přijdou na display.

Nejsem si vůbec jistá, co se komu zobrazuje. Občas mi něco zmizí. Všechno mačkám.

Zajímavé!!! Něco stahuju a instaluju. Nadšeně píšu NĚKAM dceři.

.

  • Já (euforicky): Hele, už mám i bumerang, ale zatím se mi nevrací…
  • Dcera: Ty jo! Ty už umíš i direct!
  • Já (zaskočeně): Co to?
  • Dcera: No tohleto, cos zrovna použila!
  • Já (zahanbeně): Hmmmm… tak… to byl… asi omyl…
  • Kamarádka na INSTA: Nezapomeň, že musíš mít všechna instagramová klišé. Jako tulipány, kafe, nohy na pláži, ovesná kaše se zdobeníčkem ke snídani, rozkvetlý strom..
  • Já (razantně): Ne! Všechno, ale ovesnou kaši po mně přece nikdo nemůže chtít!!! Ani instagram!
  • Kamarádka: No tak tam dej ten svůj bůček…
  • Já (podezíravě, jen pro jistotu): Dobře… Koupím kvůli fotce i kaši a budu ji to… heštegovat! Ty… a nemusím tu kaši kvůli těm lajkům jíst nahatá?!
Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , | 5 komentářů

FOTOGRAFICKÉ SUPER TRENDY

Už jsem to na fejsu říkala, že dobrá bloggerka pro lajk i na Bali skočí. Takže je jasné, že je třeba jít s dobou a udělat zase nějaký ten cool fashion fotopost. Googlila jsem, co teď frčí a shrnula bych to asi nějak takhle:

MISS BUM BUM

Já vlastně ani nevím, jestli s tím začaly Kardashianky, ale rozhodně se s fotkama s obřím pozadím už hodně dávno roztrhl pytel. Já jsem v pubertě kvůli své zadní části trpěla značnými komplexy. Tsssss! Dnešní optikou jsem se svou dupkou  byla  nedochůdče! Zadek je dnes nejlepším přítelem ženy! No tak… dyť už si prd… vycpala i Madonna!

  • IMG_E1743

PLAVKY NA SNĚHU

Letí fotky holek na sněhu v plavkách. (Neptejte se proč. Netuším…) Se sněhulema a beranicí. Pokud ty otužilé kočky  beranici nemají, drží se za ponytail (viz předchozí závorka). Sníh si přimyslete (nejsem masochista). A to funkční oblečení pod plavkama je pro vaše dobro. Protože to nechcete! (A taky je furt dost kosa…)

IMG_E1792

NUTNÁ ZNÁMÁ LOGA

No tak jistě!!! Každé správné bloggerce nesmí chybět snímek v toaletě (ne NA TOALETĚ, kdyby to náhodou někoho napadlo…) před fotostěnou se super známými světovými logy! Tak to JO!

PS: A teď jdu hezky rychle umýt tu zeď, než to uvidí můj muž,  a zvýší mi dávku léků na hlavu … Už když mi půjčoval tu křídu, díval se na mě tak nějak … podezíravě!  🙂

IMG_1810

Rubriky: KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , | 8 komentářů

Mnoho pohádek může škodit aneb Už je to tady…

IMG_0996Tak nás zase čeká vánoční televizní pohádkový maraton. Těším se. I když mi z toho každým rokem (tak zhruba 28. prosince) začne hrabat. Pokládám pak manželovi bez výstrahy rozličné otázky jako: „A zabil bys vůbec kvůli mně draka? Ne? Jako proč? Aha, je to zvíře. Tak to jo… Hmmmm… A co černokněžníka? Toho bys zabil? A nemám se třeba odbarvit na blond jako Zlatovláska?“ On to moc dlouho nevydrží a doporučí mi, abych pohádky prakticky naředila třeba Spalovačem mrtvol, filmem Sedm nebo si vzala Mirtazapin.

IMG_1001Mí rodiče tak nějak vůbec udělali s těmi pohádkami chybu. Máma byla neúnavný čtenář a já měla všechny pohádky, co vyšly. Snad nejvíc jsem milovala Čarovnou rybí kostičku, Malého Muka a Modrého ptáka (prosím bez politických či – nedej bože – jiných kontací.) Bála jsem se u pochmurných norských a japonských pohádek a nemohla jsem se smířit s osudem malé mořské víly ani s koncem tanečnice a cínového vojáčka. A jsem nesmírně vděčná, že mi rodiče existenci děvčátka se sirkami laskavě zatajili až do doby, než jsem se naučila číst…

A protože ve mně pohádky mého dětství zanechaly skutečně nesmazatelnou iracionální stopu, tak dodnes mimo jiné věřím, že:

–   Láska je silnější než smrt (což lékařská věda dosud nepotvrdila).

–   Každé zlo bude po zásluze potrestáno (CHACHÁÁ!).

–   S poctivostí a skromností nejdál dojdeš (tak to je teda fakt psycho!).

–    S kouzelným dědečkem se máte VŽDYCKY rozdělit o poslední bagetu, i kdyby byl špičkově maskovaný, nacházel se před nádražím, byl špinavý, táhlo z něho, šťoural by do vás berlí a ječel, že chce cigáro…

–      Atd… (A dobře mi tak!)

IMG_1002

Tak si letos tu nálož pohádkového megadobra a spravedlnosti hezky užijte. Už to začalo. A vemte si z toho pro sebe…  co chcete…

 

Rubriky: JEN TAK, Uncategorized | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 3 komentáře

Veletrhy mě moc baví aneb Jak se pozná délka vztahu…

IMG_E0899O víkendu jsme vystavovali naši marockou kosmetiku ZAHIR na veletrhu BIOSTYL v Praze. Musím říct, že se vždycky na stánku velmi slušně bavím a beru to jako cennou psychologickou studii!

Tak třeba moc fajn jsou dámy, které se tváří jako odbornice na kosmetiku a fundovaně se ptají po kyselině „hylaluronové“, „aragonovém“ případně „orgánovém“ oleji a diví se, že arganový olej vyrábíme ZROVNA v Maroku, zřejmě s pocitem, že argánie trnitá roste úplně všude, včetně našich květináčů v kuchyni …

42258354_2013925792180229_2896955028835139584_nDost hustý byl tentokrát i týpek, vystavující něco vedle nás. Všem tykal, a občas na mě chaoticky vykřikl několik chemických vzorců a vazeb, na což jsem neuměla uspokojivě reagovat, takže měl radost. Pak zase vybafl, že tohle by líp fungovalo, kdyby se přidala nějaká zásada a tohle by chtělo zase okyselit. Načež skromně dodal, že on to ví, jelikož má dva doktoráty z chemie.

Pojala jsem k němu tak nějak přirozenou nedůvěru. Definitivní jistotu jsem ale získala až ve chvíli, kdy několikrát zřetelně opakoval, že  by to chtělo přidat HOŘČÍK a dost možná i trošku MAGNÉZIA… Tak… zřejmě samostudium…

Biokošíky 6Nejzajímavější  jsou však pro mě páry, které se na veletrh vydají. Délku jejich vztahu totiž odhaduji podle toho, nakolik se muž nudí. Jestliže je vztah čerstvý, stojí muž ženě u stánku po boku, nadšeně poslouchá, očichává výrobky a kývá hlavou, že si je má partnerka určitě koupit. Čím je vztah delší, tím dál muž od ženy a stánku stojí. V mladší fázi svazku ještě muž reaguje, pokud se na něj žena otočí, křečovitým úsměvem. U delších vztahů muži nereagují vůbec. Zarytě s trpitelským výrazem pozorují strop nebo čumí do mobilu a po ženských…

Jak říkám, tyhle veletrhy mě vždycky nesmírně pobaví a obohatí. A pokud chcete vědět, do jaké skupiny návštěvníků by patřil můj muž, tak… ten by se mnou dobrovolně na veletrh nikdy nešel… 🙂

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , , , | 6 komentářů

KDYŽ SE CHCE NÁPOVĚDKA VDÁVAT…

IMG_8174Už dlouho jsem tu nevzpomínala na ostravské divadlo před mnoha lety a svou „nápovědkovskou“ profesi. Ale teď musím. On se mi totiž včera večer vybavil můj svatební den. A  svatba a divadlo spolu úzce souvisí…

To kdysi, když ještě u nás býval v zimě sníh,  kluci plácali holky beztrestně po zadku, lidé bezstarostně konzumovali lepek, cukr a maso,  děti hrály ze všeho nejradši na dvorech vybíjenou a vyvolavku a tak vůbec, to se svatby konaly pouze v soboty. Jenže každou sobotu dopoledne se v divadle zkoušelo. A taky se večer hrálo…

„Já bych, prosím, potřebovala 17. prosince dopoledne volno. Já se totiž vdávám,“ řekla jsem tehdy bojácně režisérce Lídě Engelové (přezdívané lady Pinochetka), která ve Státním divadle Ostrava zkoušela hru Dáma není k pálení. „V sobotu? Když je zkouška? Neexistuje! Vdejte se jindy! Nebo brzo ráno!“ prohlásila režisérka. 

IMG_E0757A tak jsem si své ANO (se kterým manžel na můj vkus otálel několik dlouze nechutných vteřin) řekli v sobotu ráno na úřadě jako první pár, abych to všechno stihla. Podle záznamu se mi neuvěřitelně třásla v rukou kytice a taky se mi zdá, že kameraman věnoval zbytečně dlouhé záběry mému zaoblenému pozadí. Tak… asi umění… Svatebčané se pak odešli veselit do tehdy vyhlášené kavárny FENIX a já svědomitě spěchala na zkoušku, abych se mohla odpoledne k oslavám připojit…

Což o to, pozdní oběd i svou krátkou odpolední roli nevěsty jsme si pak celkem vychutnala, ale nemělo to  dlouhého trvání. V šest už jsem byla zase „na place“.   A repertoár ten večer nemohl být lepší! Hráli jsme IDEÁLNÍHO MANŽELA Oscara Wilda!

IMG_E0761Když tenkrát herci při představení mrkli do portálu, cukaly jim koutky. Seděla jsem tam, celá v bílém, s odhalenými rameny a s takovou tou blbostí na hlavě, které se dneska říká fascinátor, ale tehdy to slovo ještě neexistovalo. Moc, opravdu MOC jsme si to všichni užili! I můj novomanžel. Celé to  v hledišti svědomitě prospal…

S odstupem času se mi tak trochu zdá, že má svatba nebyla úplně standardní. Ale co už… Aspoň muselo být mému muži už tehdy naprosto jasné, co ho čeká.

A má fakt můj hluboký obdiv, že to všechno vydržel…

 

 

 

 

 

 

Rubriky: Z OSTRAVSKÉHO DIVADLA | Štítky: , , , , , , , , , , , , | 4 komentáře

Maroko, rýmečka a ženská chůze…

IMG_0510Do Maroka jsem minulý týden letěla s rýmečkou a kašlíčkem, který jsem chytila od svého muže. Klima v letadle mě dorazila… Načež jsem na tři dny úplně ztratila hlas a komunikovala pouze rukama a šklebením. Můj muž tvrdí, že to byla nejlepší dovolená jeho života… Možná, že jsem ten hlas ani nemusela nacházet, neboť ze mě lezly samé perly. Obzvláště jsem pyšná na svou větu: „Alles oukej!“

Původně jsem se letos v Marakeši chtěla podívat do muzea parfémů, ale nějak to zase nevyšlo. Pohltil nás klasicky suk na náměstí Džama el-Fna. Šátečky, lampičky, botičky, kabelečky, talířky atd… Nicméně mě zajala občanská vybavenost: třeba sdílená kola na karty nebo solární nabíječka u mešity Koutoubija. Fakt hustýýýý!!! 

IMG_0467IMG_0466 

 

 

 

 

 

.

Do Maroka se jezdí i za golfem. Pokud se pamatuju, někteří místní „kedíci“ na hřišti propadají záchvatům tance a zpěvu, mlátí sebou před jednotlivými ranami hráče o zem a tvrdí, že příští úder bude zaručeně dobrý. Tedy, pochopitelně: když dá Alláh…

IMG_0505

A když jsem se tak dívala na místní ženy, záviděla jsem jim nejen jejich krásnou pleť, ale především držení těla. Ať byly staré, mladé, štíhlé nebo tlusté, vždy se po ulici nesly jako královny. Důstojně a vznosně. U nás často téměř běžíme, shrbené, uštvané a s rukama plnýma nákupních tašek. Příště to raději zkusím po marockém vzoru: budu kráčet vzpřímeně a hrdě. S nákupem na hlavě. Třeba to bude mít vliv i na tu pleť…

IMG_0425

 

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , , | 6 komentářů