Nevím, co dělám! aneb Jsem ještě tu – nebo už tu nejsem?

Každá změna je vždy k horšímu… A to je prostě fakt! Tak například: v práci teď máme nové „píchačky.“ Starší model terminálu nahradil modernější. Jeho cílem je zpřehlednění docházky. Ale… já tedy nevím.

mpmpZatímco starý terminál fungoval bez problémů, s novým je kapku potíž. Při pohledu do záznamů své docházky jsem zjistila, že i když jsem si ráno „čipla“ příchod do práce, terminál ho vyhodnotil jako dva příchody a v témže okamžiku jako dva odchody (Hujere, dneska jsi se zase coural přes vrátnici. Já vím, já vím, ale to ty noviny). Moje kolegyně zase shledala, že sice celý den seděla v kanceláři, ale podle záznamů dvakrát odešla a zhruba po půl hodině zase přišla.

imagesKdyž jsme ze zoufalství požádaly další kolegyni, ať nám vysvětlí, jak správně čipovat, dívala se na nás jako na dementy. Pak pravila, že přece úplně NORMÁLNĚ a se znechuceným výrazem (aby demonstrovala naši neschopnost) provedla kontrolu své docházky, načež zjistila, že se podle terminálu právě nachází u lékaře, což ji zjevně rozrušilo a nás rozveselilo…

A jak se zrovna dívám dnes už jsem byla třikrát krátce po sobě na obědě a před chvílí jsem odešla. Hmmm… mám sice pocit, že tu stále sedím, ale je jasné, že už tu evidentně nejsem. Tak nevím… Poslední dobou už opravdu nevím, co dělám…

.

Fotky:
pragotron.eu
identifikacnisystemy.com

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , | Komentáře: 8

Podivný tag aneb Freude, Freude, vždycky na tě dojde…

fragezeichenBlogovým světem se toulá další tag. A má PADESÁT otázek. Nic proti tagům, s některýma je i dost sranda… Ale tenhle mi přijde poněkud… jak se to řekne slušně… ujetý. Je to zcela můj subjektivní pocit, ale autorka by možná potřebovala krizovou intervenci nějakého dobrého psychologa… Upozorňuji, že následné čtení (nebojte se, vybrala jsem jen některé otázky) může být poněkud drastické… :-)

FIXACE NA LOŽNICI: Začíná to zlehka. Autorku zajímá, zda spím s otevřenými nebo zavřenými dveřmi od skříně, jestli mám zastrčené či vystrčené prostěradlo a jakou velikost má moje postel. Velikost? Těžko říct, měřit to nebudu, dveře od skříně jsou mi šumák, prostěradlo má gumu a vůbec, co ty na to – Sikmunde???

SADISTICKÁ DEVIACE: Jeden dotaz zní: Byla bys raději napadena medvědem nebo rojem včel? Tak, já nevím, ale nejraději bych nebyla napadena ničím. A nemám pocit, že by mi štípance či šelmí tlapy v obličeji dělaly výraznou radost… Sikmunde???

21102012010

SEX: Intimní dotazy: S kolika lidmi jsi tento týden spala? (co je ti do toho…) Dělala bys někdy striptýz nebo pózovala nahá pro časopis? (Ale jistěže, kdyby o to ještě někdo stál…)

CO MYSLÍ TÍM TANCEM? A ještě: Tančíš někdy, když nehraje hudba? (to si piš…) Tancovalas někdy ve sprše? (ne, já mám vanu…) Tančíš v autě? (a to jako… JAK?) Fakt tím tancem myslí tanec – nebo mi něco podstatného ušlo?

FEKÁLNÍ TÉMATA: Autorku se nejdřív táže, zda jsem už někdy čůrala lese (a kdo ne?) Pak ovšem přitvrdí a táže se, zda už jsem někdy v lese … hmm… kadila (sorry, ale to už je fakt moc). Podle Freuda probíhá anální stadium zhruba od dvou let… Někdo se tady zarazil ve vývoji, že, Sikmunde…

A ZCELA MIMO MŮJ VĚK: Tag je evidentně určen nějaké jiné generaci. Prý: do čeho si namáčíš kuřecí nuggety? (co to?) Kdo je lepší? Leno nebo Letterman? (kdo to?) Když jsi byla malá, nosila jsi kostým na Halloween? (když jsem byla malá… tak… žádný Halloween nebyl)

Jestli toužíte znát všech 50 otázek “vtipného” tagu, najdete je třeba tady. A pokud někdo z vás někdy tancoval v autě nebo… ehm… vykonával svou potřebu v lese, dejte mi, prosím, vědět. Vážně by mě to strašně, ale STRAŠNĚ zajímalo…

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 18

Krepsilon, krimplen, dederon aneb A už je to tu zase!

IMG_1207Proběhla jsem obchoďákem a v  rychlosti nakoukla do obchodních řetězců, protože… co kdybych našla na sebe něco, co by mi neobyčejně slušelo. Jenže – co to? Co se to letos stalo s materiály? Většinou polyester… polyester a pak ještě… 100% polyester. Bavlnu aby pohledal. Vida! Rázem jsem se přenesla do dětství se syntetickými materiály dederon, krimplen a krepsilon. No… brrrr…

IMG_1178

Tak… Nosili jsme to tehdy všichni. A bylo to pořádně hnusné. Pravda, nemačkalo se to. A taky to bylo neprodyšné, vůbec to nesálo, a strašně, ale opravdu STRAŠNĚ to škrabalo! Divím se, že jsme to přežili bez větších dávek antihistaminik! Dovolte mi teď malou módní exkurzi do časů dávno, dávno minulých…

Komplet na fotce je červený s bílým lemováním a knoflíky. Pochopitelně naprosto neprodyšný. Ale… byl to KALHOTOVÝ kostým a já si  něm – navzdory nízkému věku a potničkám – připadala velmi světácky. (Barvu karafiátů si už fakt nepamatuju).

.

IMG_1179K těmhle šatům jsem měla velmi rozporuplný vztah. Byly tuhé jako z plechu a nemohla jsem v nich moc otáčet hlavou, protože by mi naškrobený límeček rozedřel krk do krve. Na druhou stranu byly náááádherně RŮŽOVÉ, měly krásné vyšívané modro-bílé kytičky (opravdu se mi to líbilo) a plizovanou sukýnku, která se při točení krásně dmula. Prostě… princezna. S odřeným krkem…

A jak tak koukám… zase ty karafiáty. Zřejmě je měli u fotografa standardně a vrazili je do ruky každé holčičce, která chtěla fotku…

.

IMG_1197Tohle byly jedny z  nejoblíbenějších šatů  mého dětství. Opět “umělohmotné”, ale škrabaly trošku míň. Moc se mi líbily ty nabírané rukávky.

A když mi z nich začal koukat zadek, nosila jsem je dál jako halenku.

Navíc s nimi byla obrovská legrace při svlékání, když mi zelektrizované vlasy stály kolem hlavy v působivém vějíři jako dikobrazovi (obávám se, že tehdy u mě propukla závislost na tupírování…)

.

IMG_1203A jeden prudce sportovní outfit (zřejmě branný den). Strašný, ale opravdu STRAŠNÝ bílý baret (musíš na té hlavě NĚCO nosit – je zima!) Silný lem s gumičkou děsně tlačil. Potila se v tom hlava. Nenáviděla jsem to. Navíc to bylo z nějakého důvodu neustále (tak nějak samo od sebe) něčím ušpiněné.

Baret tematicky doplněn slušivou silonovou bundou v neutrální šedobéžové s pruhovaným lemem u krku (opět škrabavý). Prostě nádhera…

.

No a teď si KONEČNĚ můžete materiálové libůstky mého dětství vyzkoušet i vy, i když v poněkud kultivovanější formě. Takže: šup, šup nakupovat! Příjemný podzim ve 100% polyesteru!!!

.

Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 16

Cos to koupila? aneb Jak jsem se krásně vlnila…

imagesPo přečtení článku u Moory o kouzelné hůlce na vlasy od Remingtonu jsem dospěla k názoru, že bez tohoto “lokýnkovače” nemůžu už dále žít a můj konzervativní a nudný život ztrácí bez koketních kudrlinek smysl. A objednala jsem si to.  Vytoužený balíček mi dovezli do práce…

IMG_1176“Ukaž co ti přišlo?”  sápaly se kolegyně po balíčku. Důležitě jsem vybalovala kulmu a všem vysvětlovala, jak budu s pomocí přístroje loknovitá, krásná a neodolatelná (na rozdíl od nich). “Chmmm… A jsi si NAPROSTO jistá, že sis OPRAVDU objednala KULMU? Není to náhodou něco úplně  jiného?  Vypadá to totiž … tak… podezřele. Nepřehmátla ses a nenakoupilas v sex shopu?” byly za děsně vtipné… Tssss…

IMG_1154ANO! Je to skutečně kulma! A dobrá! Keramická Silk Curling Wand od Remigton slibuje ležérní vlny (zda jsou ležérní, těžko říct, ale jsou fakt bezva…)

Hůlka se rychle nahřívá, po hodině se automaticky vypne (což je báječné a nemusíte se vracet domů, abyste se přesvědčili, že je kulma OPRAVDU vypnutá). Teplotu nastavíte na 120 – 220º C a ovládání je TAK jednoduché, že jsem ho pochopila i JÁ, aniž bych si musela přečíst návod (což   – občas ke své škodě – nedělám nikdy…)

.

IMG_1168“A jééééžííííšššš,” prskaly příští den kolegyně nad mou vlnitou hlavou a teatrálně se kolektivně držely za břicha. “Tady někdo marně honí ztracené mládí! Bééééé!” vydávaly autentické ovčí zvuky.

Ale nešť!  Ať si hrají na přežvýkavce dle libosti. Až  budou chtít taky omladit nakudrlinkováním – tak …NEPUČÍM! Bééé!

A teď mám vlasy samou loknu… Jééééé, je je!!!

Rubriky: KOSMETIKA | Štítky: , , , , , | Komentáře: 10

Jak jsem čůrala v Maříži aneb Kočičky a pejsci a ptáčci…

maříž1Odjeli jsem se s manželem na dovolenou do lesních hvozdů České Kanady. Celé dny jsme houbařili, krájeli, sušili a zavařovali křemenáče, kozáky a praváky. A abychom v těch lesích nezvlčili docela, vydali jsme se  i lehce za “kultůrou”. Třeba do Maříže…

Maříž2Malebná vesnička na jihozápadě Moravy je proslulá svou originální keramikou. A že je v dílnách a obchůdcích na co koukat! Hrnečky, mističky, bábovkové formy, hodiny, konvičky… A kočky a sluníčka a velbloudi a ptáčci a pejsci – to vše v charakteristicky zářivých barvách. No a protože jsem cákla přes kočky, nabrala jsem si hrníčky i popelník s koťátky (nebojte, klepat popel kočičkám na barevné čumáčky nebudu, popelník bude čistě dekorativní).

Maříž4Po náročných nákupech (zkuste se nenuceně pohybovat v místnosti mezi regály a stoly narvanými keramikou), jsme zašli do místní restaurace.
“Hele, zajdi si na záchod,” pravil rozjařeně manžel, když se vrátil z oné místnosti.
“Ale mě se nechce,” protestovala jsem.
“No, jen běž,” trval na svém.
A protože jsem zvyklá poslouchat, šla jsem.
Okamžitě mě nesmírně potěšilo, že zatímco ženské záchodky mají na dveřích kočku, mužské dveře WC zdobí keramický šnek… No nic…

Maříž3A pak jsem otevřela záchod a tam byly… kočky… Kočky, kam se podíváš. Na rámu zrcadla, na zdech –  prostě téměř všude. Jaký nesmírný umělecký a zároveň úlevný a osvěžující zážitek! A to se mi původně nechtělo…

Jediným malým zklamáním v Maříži pro mě byla labuť u místního rybníčku. Byla totiž bílá jako sníh, z čehož jsem usoudila, že půjde zřejmě o turistku, neboť správná mařížská labuť (jak jistě uznáte) na sobě nutně musí mít alespoň pár barevných proužků a jednu zářivou rybičku.

A vy – až někdy pojedete kolem, určitě se zastavte. Opravdu to stojí to za to. A hlavně se … nezapomeňte vyčůrat…

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 24

Dnes je určitě nějaký mezinárodní den. Ale ČEHO???

imagesDnes – 8. srpna – jsem se hned po ránu v denním (seriózním i neseriózním) tisku dočetla, že tento den je MEZINÁRODNÍM DNEM ŽENSKÉHO ORGASMU. Svátek prý vznikl původně v Brazílii, odkud se úspěšně šíří do dalších zemí. Jeho cílem je připomenout, že ze sexu může mít potěšení i žena. No… neříkejte!

Pochopitelně, že jsem tu převratnou novinku OKAMŽITĚ sdělila kolegyním, takže jsme následnou půlhodinu rozvinuly cennou diskuzi, která nás všechny nesmírně obohatila.

IMG_0945Odpoledne jsem při nákupu házela v supermarketu do košíku kapsičky pro kočky a přistoupila ke mně dívka. Byla mladá, krásná, na sobě měla černé rukavičky a černé šaty, začerněný nos, od kterého vedly namalované fousky a na hlavě látkové kočičí uši. Nejdřív jsem si myslela, že mi hráblo, ale pak jsem se uklidnila, že jde o nějakou akci. “Máte kočičku?” usmálo se na mě to maskované stvoření. “Ale ne. Já tohle dávám manželovi běžně na špagety,” usmála jsem se pro změnu já a hodila do košíku další Friskies. “Aháááá,” vytřeštila oči. “Já jen, že dneska je MEZINÁRODNÍ DEN KOČEK – a tyhle kapsičky jsou v akci…” vykoktala zmateně.

Tak teď nevím… Dnešek je tedy mezinárodním dnem. Těžko říct čeho. Nejspíš koček a orgazmu. Užijte si ho. Po svém – ať už slavíte cokoli!!!

.

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , | Komentáře: 15

O postavení žen aneb To si snad děláš srandu, Benjamine!

imagesCAAM0WCBKamarádovi se narodilo vnouče. Přesněji řečeno VNOUČEK. Tedy – nenarodil se pochopitelně jemu – ale – no, však vy víte, jak jsem to myslela… A pokud skutečně platí, že dítě se má pořádně zapít, aby bylo zdravé, tohle robátko NIKDY v životě nedostane ani rýmu. O to se tedy dědeček s kamarády postaral vskutku svědomitě …

Novorozeně pánové pořádně zalili pivem i něčím ostřejším, přičemž mu věštili zdraví, krásu, úspěch, inteligenci i obrovskou přízeň žen a jejich krok k domovům pak byl v noci velmi, velmi vratký.

IMG-20130727-00038Upřímně – trošku mě zarazilo, že potomky mužského pohlaví slaví muži tak nějak důsledněji a bouřlivěji, než zrození holčiček. Dovolila jsem si tento postřeh doma opatrně nadnést. „Vysvětli mi, jak je to možné? No jsou snad ženy méněcenné – nebo co?“ končila jsem rozhořčeně delší monolog poukazující na rovnoprávnost. A z manžela vám tak nějak automaticky vypadlo: „No… jenom tak… TROŠKU…“

Milé miminko Benjamine! Chci ti teď do života popřát zdraví, krásu, úspěch a inteligenci. Jen tou obrovskou přízní žen (kterou ti věštily ty divné pivní sudičky) si nejsem až tak úplně jistá. Už teď – sotva ses narodil – totiž máme kvůli tobě tichou domácnost…

 Foto: mimibertik.cz

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , | Komentáře: 29

Úchylačka přes koně aneb Už nechci vidět vlající vlasy…

poe_edgar_allanV neděli večer dávali na ČT2 Podivuhodné příběhy, v nichž tři povídky Edgara Allana Poea (jehož mám velmi ráda) zfilmovali tři slavní režiséři – Federico Fellini, Louis Mall a Roger Vadim. Těšila jsem se na  dílo mistra hororu i hvězdné obsazení (Brigitte Bardotová, Alain Delon, Jane Fondová).

No řeknu vám… hrubě mi to nesedlo. Asi jsem neměla tu správnou náladu, možná jsem nepochopila experimentující 60. léta. Nebo prostě nejsem  umělecky založená…

.

.

M506943-f3cb7Povídka první: Komtesa z Metzengersteinů na motivy Ohnivého koně. Hlavní hvězda: Jane Fondová. I naprosto tupý divák s minimální vnímavostí musí už po třech minutách pochopit, že režisér Roger Vadim  v té době Fondovou bláznivě miluje. Jane v povídce střídá desítky působivých (většinou krutě sexy) kostýmů a množství složitých účesů. Děj je prostinký, pro mě naprosto zbavený očekávaného napětí a silně mi připomínající tu nejčervenější knihovnu.

metz13Zhýralá, krásná a nechutně bohatá komtesa, která terorizuje celé okolí, ukrutně miluje svého bratrance. Ten ji ale nechce. Má totiž prozíravě raději koně. Zhrzenou aristokratku to natolik vytočí, že poručí podpálit jeho sídlo. Ukáže se, že to kapku nedomyslela… V plamenech totiž zahyne její potenciální milý, když se snaží osvobodit koně. Ve stejné době se na jejím dvoře objeví vraník, kterého nikdo nemůže zkrotit. Ach ano, pochopitelně – až na komtesu. A pak jí dočista hrábne…

.

metz21Povolá nějakého starého muže, aby utkal gobelín, na němž je vyobrazen démonický černý kůň s divokým rudým pohledem (tady jsem si zřejmě nepatrně zdřímla, takže mi unikla souvislost, ale o to nejde…) Poté se Jane Fondová neustále omotává kolem koně, něco mu vypráví, kluše na něm a vlají jí vlasy. Je léto. Stařec tká obraz, už jsou vidět kopytníkova lýtka. Jane kluše na podzim, vlasy vlají. Obraz už má kolena. Jane (vlasy, vlasy, vlasy…) se projíždí u moře (v lese, pustinou, listím atd.), obrazový kůň má celé nohy (břicho, krk a hlavu.)

.

metz24Následuje bouřka. Komtesa mátožně vyráží do stáje a sedá v průhledné bílé říze s obrovskými rozparky na vraníka. Vyjíždí do přírody s pravděpodobně téměř holým pozadím, což se mi sice zdá nepraktické, nicméně jí je už zřejmě všechno jedno. Pak spatří požár a s nepříčetným pohledem (dlooouuuhééé záběry skrz plameny na eroticky pootevřená ústa, zastřené oči a vlající vlasy) vjíždí do ohně, aby zvolila stejnou smrt jako její platonický milenec. No teda – TOTO! Ufff…

.

31ac1c1e7ed12bd0377a82b2e9e5a9f0A dost! Vypnula jsem televizi. Možná, že další dvě povídky by se mi líbily víc. Nevím. Po koni a vlajících vlasech už jsem nechtěla vidět fakt nic. Ani Alaina Delona.

Ostatně – Brigitte Bardotová prý o něm kdysi prohlásila něco jako: “Adam Deloin? Ano, je krásný. Jistě. Ale to je komoda ve stylu Ludvíka XVI. taky…”

TAK, TAK…

.

.

.

.

Fota: rotatingcorpse.com, pinterest.com
Rubriky: LEHCE KULTURNĚ | Štítky: , , , , , , , , , , | Komentáře: 13

Jak jsem byla za dámu aneb Chovej se konečně slušně…

IMG_0667Na dceřinu promoci jsem se moc těšila. Jednak jsme na ni s manželem velmi hrdí a navíc tuto událost vnímám jako další důležitý životní předěl. A bylo to krásné. A dojemné. Brečela jsem jako želva (díky Bohu a kosmetickému průmyslu za nestíratelný make-up, řasenku, oční linky atd…)

 

2373-2876-largeSlavnostní událost si vyžádala slavnostní oběd v jisté nóbl restauraci. Dobře. Nejsem žádná Pretty Woman (svině klouzavý) a vím, co je to klubový talíř, bagety lámu a vidličku v těchto podnicích nikdy neobracím hroty nahoru, i když takto se najíst je práce pro vraha. Chovala jsem se velmi slušně až do chvíle, než jsem si odskočila na toaletu a spatřila jsem velkou místnost, určenou dětem.  A v té místnosti byly takové ty barevné balonky. Spousta balonků. Nikde nikdo. Neodolala jsem. Vždycky jsem to chtěla. Sundala jsem lodičky a v pouzdrových šatech sebou flákla do těch barevných kulatých věcí a pořádně se v nich vyrochnila. Jaké blaho!

imagesKdyž jsem se důstojně vrátila ke stolu, číšník zrovna nesl dezert. (Zdálo se mi to, nebo mu vážně cuká koutek?) Umístil před nás sladkosti a otázal se, zda je všechno v pořádku. No jistě – co by nebylo?! Poté se decentně naklonil ke mně a suše pravil: “Madam, jen pro vaši informaci, dětský koutek je monitorován kamerovým systémem…” a odplul. Hmmm…

No nic. Příště si dám setsakra pozor na všechny nástrahy. Při další oslavě ovládnu své nutkání strčit hlavu do dortu a … vůbec. Proškolená Líza Doolittelová bude proti mně stínem. A teď musím běžet. Soused někam odešel a jeho černý naleštěný bourák tam stojí tak sám… A je vedro… No konečně můžu vyzkoušet, jestli se dá na kapotě usmažit to vajíčko…

 

Foto: hokynářka.cz, delikana.cz
Rubriky: Uncategorized | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 28

Skoro na konci světa aneb Fakt nesnáším děti z Pirea…

Řecko5Pro letošní dovolenou jsme hledali konec světa. Našli jsme. Na řeckém ostrově Lefkada. Je ovšem jen otázka času, kdy se konec světa změní v turistické centrum, kam začnou proudit davy zábavychtivých turistů. Zatím nás provázelo jen šumění moře, řev cikád, omamná vůně bylinek a květin a cestou autem z přímořských městeček Nidri a Sivota (pro naše lepší zapamatování Vydry a Holota) jsme se kochali pohledem na lišky s liščaty…

IMG_0764V Lefkadě jsem učinila zásadní poznání, o které jsem ochotna se s vámi rozdělit. Moje rada zní: nikdy, ale opravdu NIKDY nepijte v jeden večer  cipuro (pálenka z hroznů), růžové, červené a bílé víno! Nevím, zda by byl účinek stejný, pokud bych změnila pořadí – tedy začala vínem a končila cipurem, ale to už nechám k prozkoumání někomu jinému. (Výsledky, prosím, hlaste.)

IMG_0742Už od dětství jsem alergická na píseň Děti z Pirea, kterou kdysi u nás zpíval Milan Chladil s Yvettou Simonovou. V řeckých městečcích zní všude. Písnička je vtíravá jako opalovací krém a po třetím poslechu jsem opět nenáviděla Pireo, ač jsem tam nikdy nebyla, i všechny tam žijící děti a kormorány… (Co moře zpívááááá pod křídly kormoránů, o tom se zdáváááá k ránu všem dětem z Pireaáááá…)

IMG_0768Ono je to vůbec s těmi řeckými písničkami těžké, neboť z nich nerozumím vůbec ničemu. V Chorvatsku je to jasné. Tam nejčastěji zaslechnu: “crno vino, crna kosa, ja ťa volim, ty ma nechceš,” nebo tak nějak. V Řecku nepochytím nic. Pánové v naší výpravě nakonec po dlouhé debatě prohlásili, že většina písní je prý o děsně zmateném mladíkovi, který neví, zda se mu líbí jeho milá nebo spíš její bratr, a tak nastoupí do armády, aby si ujasnil svou orientaci. Ale já vám teda nevím…

IMG_0773Na většině dovolených mi trvá zhruba tři dny, než uklidním mozek a hlavou mi přestanou lítat pracovní myšlenky. Letos mé IQ sjelo pod úroveň šimpanze již druhý den. “Kterého dneska vůbec je?” otázala jsem se manžela. “Dneska je dvacátého devátého,” odvětil. Hluboce jsem se zamyslela. “Hmmm… fajn, díky. Ale, prosím tě… dvacátého devátého ČEHO?”

.

Doufám, že mi ten mozkový klid vydrží co nejdýl…

Však každý mííííváááá své jedno velké přáááánííí, sní o něm za svítáááánííí, jak děti z Pireááá… Uáááá!!!

 

Rubriky: JEN TAK | Štítky: , , , , , , , | Komentáře: 8