Na blogu tokijskédomovnice jsem se dočetla o umělecké skupině Gutai Bijutsu Kyokai. Členové tohoto hnutí vytvářeli malby nohama, mlátili při vzniku obrazů do skleněných nádob, které byly naplněné barvou a pořádali různé happeningy s válením se v bahně. Bezva. Mám ráda cvoky. Tokijskádomovnice se tázala, co budeme o víkendu dělat. Chtěla jsem být zase za vtipnou a odpověděla, že na základě jejího podnětu zkusím ve volné chvíli něco nakreslit nohama… Ale nakonec – PROČ NE?
Zjistila jsem, že malování nohama je populární. Užívají si ho zejména děti ve školkách. Plácání rozmanitých barev na dětské šlapičky a jejich následné rozmatlávání po balícím papíru pomocí pobíhajících a pištících robátek se nazývá „Zážitkovou technikou malování nohama“. Nohama dnes maluje kdekdo. I opice. Tak proč ne já?
Od techniky natírání šlapek barvou jsem okamžitě upustila (jsem totiž tak lechtivá, že bych ještě před vytvořením originálního uměleckého díla zemřela na selhání bránice). Pustila jsem se do hledání barev. Tempery byly vyschlé. Našla jsem jen suché pastely. Nevadí… Uchopila jsem pastel mezi palec a ukazováček pravé nohy (levou to nešlo vůbec). Ono je to prý skvělé cvičení na platfus…
Autoportrét. Nohama…
Byla to opravdu „zážitková technika“… Na celý život! Bolí mě kotník, nožní klenba, prsty a v kříži. Plochou nohu to nezlepšilo. Barevný křídový prach je všude kolem. Navíc jsem připálila hrachovou polévku, kterou jsem díky tvorbě zapomněla míchat…
Nicméně nyní koketuji s myšlenkou, že budu příští víkend po vzoru hnutí Gutai mlátit do skleněných nádob s barvou (ale to mi doma asi neprojde). Válení v bahně vypouštím – to provádím občas v lese při sbírání hub samovolně.
Ale jinak jsem se skvěle pobavila. Už se těším, jak zítra v práci na otázku kolegů: „Co jsi dělala o víkendu?“ skromně prohlásím: „Ááále, nic zvláštního. Jenom jsem si ve volné chvíli tak trochu zamalovala nohama…“
Vzkaz pro domovnici: A teď ty! Slíbila jsi procházení papírovou stěnou…
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Blogeríno, ty jsi king! Nemáš konkurenci :))
V sobotu jsem pilně procházela stěnou a je to báječný zážitek, ale ještě nevím, zda-li se tím budu v pondělí chlubit ostatním.
Jinak tě zvu do týmu synchronizovaného chození…to dáme…
To víš, že jo!! Pošli podrobné (hlavně jednoduché) instrukce… Jdem na to!!!
No tý brďo, tys mi vyrazila dech! To je autoportrét jak cumel. Při pohledu na techniku chytám křeč do chodidla, ale o to větší obdiv 🙂
Teda spíš mě z toho bolí kyčle… Ale za tu srandu mi to stálo…
Moc pěkný! Neříkej, že nemáš v „anamnéze“ uměleckou školu :-). A díky, že jsi mi připomněla, že je zrovna čas objednat kalendář na 2013 – ten malovaný nohama a ústy :
http://www.umun.cz/
No to teda nemám.. Dyť je to jenom matlanice. Já bych totiž nikdy nepochopila perspektivu… A díky za tip na kalendář, vypadá krásně… (říkáš – malování ústy…hm…)
Tak to jsem asi neměla číst…jdu si půjčit od žabky pastelky. Co příště? Namalovat SE nohama? Máš nějakou techniku na maskaru?
Ještě nevím… Mohla bych si vytahovat oko z důlku nebo tak něco… Promyslím to. No a maskaru nanáším zásadně patou…
Ten autoportrét je ale drsný! 🙂 Jak prosím dáváš rámeček kolem fotky s popiskem v něm?
Do tabulky, kam vkládám fotky napíšu popisku do kolonky „titulek“ a uložím. Ale nevím, jestli to máme stejně… A navíc jsem na techniku úplný trotl…
zkusím 🙂
Přemýšlím, kterou končetinou či orgánem si lakuješ nehty na nohách, hadí ženo…
No, abych řekla pravdu, trochu ses trefila. Mám totiž hypermobilní klouby. V klidu si olíznu loket, spím s nohama volně položenýma v tureckém sedu atd…
Zatím mě nic nebolí, jenom to trochu blbě vypadá na fotkách, když se zapomenu a opřu se s „prolomeným“ loktem… Možná, že to bude taky někdy stát za článek… Mám totiž strašlivou fotku z dětství, kdy mám krásně prolomená kolínka vzad…
Já bych to takhle pěkně nenakreslila ani rukama, smekám;-)
Nevěřím… Zkus to, budeš koukat, co ti z toho vyleze… PS: Na závěr to celé majzni šlapkou… bude to víc umělecké…
to si vazne namalovala nohama? 😀 vyborne!
http://missfreezingcold.blogspot.cz/ (party,love&drama)
No! Pravou! Myslela jsem, že to bude těžší…
Waw…zajtra si kúpim krvavočervený rúž a skúsim si pomocou nôh namaľovať pery. Snáď mi to vyjde…ach…vždy sa nechám inšpirovať.
Inak čo sa týka obrázka…je SUPER.
Chachááá!!! Vyfoť to, prosím… Chci to vidět!
V záujme bezpečnosti a duševného zdravia všetkých zúčastnených radšej podobné katastrofy zverejňovať nebudem. Moje duševné zdravie týmto činom utrpí určité straty, nechcem ohrozovať i druhých.
Tak mi to aspoň pošli na mail. Moje duševní zdraví už je úplně…. pryč…
Muhehe…ja to už nejako vymyslím. Normálne rozmýšľam, že s kamarátkami usporiadame súťaž v kategórii – Zhovaď sa vlastným chodidlom. Najväčšia maska vyhrá nové zrkadlo.
Účastním se na dálku taky… technicky ještě domyslíme!
Super! Beriem ťa za slovo. Čím viac, ehm…tzv.odhodlaných žien, tým napínavejšia súťaž.