Já a moje bursitida aneb Super víkend na pohotovosti…

Mám bursitidu. Pokud nevíte co to je, ví to teta Wiki. Já to do soboty taky netušila (mám to v lokti a bolí to jako sviňa). A tak jsem musela v sobotu na pohotovost na punkci a pro antibiotika a v neděli jsem si dala repete. Řeknu vám, chirurgická ambulance o víkendu vůbec není nudná, protože:

cerveny_kriz_cck_red_cross_galerie-980Sestra na chirurgii měla ovázaný prostředníček. Chvíli jsem uvažovala o tom, zda to je součást firemní politiky, aby byli zaměstnanci oddělení na první pohled lehce rozpoznatelní. Pak jsem to ovšem zavrhla, protože signifikantní znaky některých oddělení si raději ani nechci představovat…

Hned u vchodu visel letáček, na němž lékařská komora velkými červenými písmeny důrazně varovala, že „bezpečnost zdravotní péče již nedokáže garantovat“, což mi opravdu psychicky velmi pomohlo…

Úplně nejhůř v celé čekárně vypadal muž kolem padesátky s dámským doprovodem. Zdálo se, že vypustí každou chvíli duši. Bylo mi ho nesmírně líto a byla jsem ráda, když se dostal na řadu. V ordinaci byl krátce. Když vyšel, vypadal ještě hůř. „Tak co?“ ptala se ho vyděšená žena. „Pcheee! Prý mi vůbec, ale VŮBEC nic není! Tsssss…“ zasyčel a vyrazil  s uraženým výrazem  k východu. Ach ti muži…

V křesle seděla vetchá stařenka. Dveře ordinace se otevřely, sestra vykoukla a oznámila nahlas stařenčino jméno, načež zmizela v útrobách ordinace. „Ale když… já… nemůžu vstát a… ani chodit…“ zanaříkala babička. Díky solidaritě vedle sedících pacientů se však do ordinace nakonec dostala, což mě nesmírně potěšilo…

IMG-20130727-00038Na lehátku, zaparkovaném v rohu čekárny, se začal vrtět muž ve špinavých montérkách, o kterém jsem si myslela, že je v bezvědomí a že je divné, že to nikoho nevzrušuje.

„Sestříííí, ta noha fakt bolííííí. A bude mi doktorka brát krev?“ zahulákal bez výstrahy na procházející sestru. „To víš, že jo, Franto. Bolet to bude. A krev ti vezme. Jako vždycky…“ konstatovala sestřička. „Kur…, to je furt dokola,“ prohlásil znechuceně Franta. „Dyť  sem ani nebyl moc ožralej. Jenom tak …malinko pod vlivem, přece…“

Pak ještě přivezli chrčícího mladíka s voskově bledým obličejem a policejním doprovodem, který byl k pojízdnému lůžku připoután klepety.

A byla jsem byla na řadě. Škoda…

No nic. Už se těším na zítřejší převaz…

Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Já a moje bursitida aneb Super víkend na pohotovosti…

  1. Sedmi napsal:

    Šmarja pano to je zážitek jak ze sitcomu co…

  2. Taky jo! A budu mít pokračování…🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s