Jak jsem se našla aneb Kdo se komu vlastně ztratil?

Ztratím se všude. Natož v lese. Ostatně, dneska zase…

IMG_5122.JPGTo vám tak jdu a jdu, s košem v ruce, kochám se klidem a sluncem v pavučinách smrků i letními vůněmi, až si uvědomím, že jsem dlouho neviděla manžela. Plaše vykřiknu. Nic… Zařvu. Zase nic. Snažím se pískat, což jsem nikdy moc neuměla, takže to zní spíš jako astmatický záchvat. Potom mi v kapse zazvoní mobil.

  • „Kde jsi?“ tázal se manžel.
  • Rozhlédla jsem se kolem. „V lese,“ odpověděla jsem popravdě.
  • (Tiché zaklení) „Jasně! Ale… sešla jsi z toho velkého kopce? A šla jsi vlevo nebo vpravo? Já tady běhám, řvu a ty nikde!“
  • „Jsem… asi… už pod tím kopcem… A kam jsem šla… hmm… asi spíš vlevo. Nebo … že by vpravo?“ 
  • „Ježíš, řekni mi ID svého telefonu. Já tě najdu!“
  • „Co že to???“
  • „Grrr…. Aha… no nic, zapomeň na to. Potkal jsem lidi. Ty tě neviděli. Zato se jim ztratil plešatý pán. Víš co, jdi NA-HO-RU. A křič. Nějak se najdeme…“

IMG_5125A tak jsem se plazila vzhůru, proklínala jsem smrky, které mi sypaly jehličí pod tričko na zpocená záda, jedna blbá větev mi vlezla až do vnějšího zvukovodu a přes obličej jsem měla každou chvíli ty pitomé pavučiny. A pak jsem v dálce zaslechla volání a pískání…

Uřícená, s větví ve vlasech a s planoucím pohledem jsem se prodrala na lesní mítinku. Seděl tam můj muž a tři další lidé. „Ahoj, jsem jeho žena a plešatého pána jsem neviděla,“ řekla jsem na úvod a svalila se do trávy.

Nakonec jsme si moc hezky popovídali a v pauzách jsme pískali a vyluzovali různé zvuky, abychom přivábili plešatého pána. Ten se nakonec vynořil z jiné strany než já a seřval ostatní, že se mu ztratili.

IMG_5127Po zbytek cesty si mě manžel pečlivě hlídal. Zalita vlnou něhy jsem ho pohladila po předloktí. To je od tebe TAK hezké, že mě ani po tolika letech nechceš ztratit,“ dojímala jsem se. „Tsss… stejně by to bylo k ničemu,“ odpověděl. „Dyť ty se nakonec stejně vždycky najdeš,“ zašklebil se.

A takový to mohl být pěkný den…

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK, Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Jak jsem se našla aneb Kdo se komu vlastně ztratil?

  1. enka quanium napsal:

    Kdybys radši seděla v hospodě..🙂

  2. Já chtěla, ale občas se fakt musím pohnout…🙂

  3. Ludmila napsal:

    Též jsem se jednoho krásného dne dozvěděla, že po čem pr*, to se neztratí😉

  4. Gratuluji! Člověk se pak hned cítí lépe…

  5. Jana napsal:

    …závidím ti tvého muže…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s