Dnes pouze pro ženy aneb Ženská, tady se nečte, tady se rodí…

Dnes jsem se na blogu Mitsuuko  pokochala fotkou její novorozené holčičky (moc gratuluju!) a s chutí si přečetla o jejím porodu. A lezly mi oči z důlků nad dnešním vybavením a vůbec celým fungováním porodnic. A tak se vám mě to nějak celé vrátilo…

Bývalá porodnice v Ostravě-Zábřehu. Snímek z archivu České televize

Bývalá porodnice v Ostravě-Zábřehu. Snímek z archivu České televize

Píše se rok 1989. Vybíráme s manželem jméno pro naše miminko. „Co takhle Hanuš,  Medard či Herbert?“ táže se muž. „No – to by šlo, ale já mám Rút, Klotyldu a Gertrudu,“ přebíjím jeho favority. „Tsss, mám něco ještě lepšího! To se ti bude obzvlášť líbit. České a originální! Jsem si jist, že je to to pravé! Tři králové nebo Hromnice!“

O několik měsíců později: Odjíždím do porodnice s tím, že si sice nejsem ÚPLNĚ jistá, ale že mi ASI odtéká plodová voda. „Okamžitě na porodní sál!“ vyslovuje po prohlídce lékařka natolik lukrativní nabídku, že jí nelze odolat. „Na porodní sál? Už? A co…co tam budu dělat?“ koktám poněkud nelogicky.

Aha, tak to teda nejsou větry. Ale moment… něco tady nehraje! Ve filmu sebou každá normální rodička při první kontrakci flákne na židli, postel, zem, chytne za břicho a kvílí. No jo, tak TOHLE jsou tedy ty stahy! Hmmm… Zajímavé! „Můžu si s sebou vzít knížku?“ ptám se doktorky. „Knížku? Jste se zbláznila nebo co?“ odfrkne. „Tady se rodí, tady se nečte!“ odhalí mi holou a šokující  pravdu a odvelí mě k porodnímu stolu.

IMG_2916Na porodním sále ležíme čtyři vedle sebe. Mladá žena vlevo naříká. „Proboha, to je bolest! Udělejte mi císaře. Prosím! PROSÍM!!!“

„Buďte zticha, vy jedna zatracená hysterko, nejste tu sama!“ zařve na ni porodní asistentka.

Tak… není nad ovzduší přátelství a klidu. Jasně, to jsem četla v nějaké knize o mateřství a porodu. No nic, asi to bude jako s tím filmem a stahy…

Najednou sál z ničeho nic chaoticky ožije. Vtrhne sem řada bílých plášťů, vezou na lůžku další ženu. Vypadá, že je jí hodně zle. Její postel přistaví těsně vedle mé. „Je to nějaké divné, máme někde ultrazvuk?“ slyším šepot z kruhu lékařů. „Ne, je rozbitý, ale to dítě je určitě mrtvé. Porodíme ho ale normálně,“ zaslechnu ještě a začínám se třást.

Tohle … ale… snad… nemyslí… vážně…  Porod ženy vedle trvá jen chvilku. Šokovaně přihlížím. Vteřina, dvě, tři, minuta… Je ticho… Dítě je skutečně mrtvé. Lékaři jej zasunou do zeleného pytlíčku a pokládají ho vedle mě na vnitřní okenní parapet.

IMG_2913Potím se, zuby mi neovladatelně cvakají. Bolest už nemá přerušení, stále trvá. Najednou je tu zcela nový pocit. Vzpamatuju se z prožitého šoku.

„Sestro,“ zařvu z plného hrdla. „Pojďte sem, já rodím!“  Nic! „Sestróóóó!“ neovládnu se.

Z kuchyňky vychází sestra, zjevně naštvaná. „Prosím vás, co byste rodila, bude to až za několik hodin, tak nepanikařte a neřvěte mi tady!“ sděluje mi, ale přesto se na mě jde podívat. Ještě že tak. Přichází právě včas, aby zachytila mé dítě.

„Jejda, to byl… překotný porod! Ale vy jste přece měla rodit až za dlouho!“ obrací se ke mně vyčítavě. Je mi ÚPLNĚ jedno, co bych ve skutečnosti  podle těch nablblých příruček měla. Celou svou bytostí čekám pouze na určitý zvuk! Vteřina, dvě. Nesnesitelné ticho! Ve třetí vteřině se ozve pláč. Konečně! Je živé! ŽI-VÉ!!!

Přivolaná lékařka dítě ošetřuje, měří a váží. „Máte krásnou a zdravou holčičku!“ Poprvé spatřím svoje miminko. Je takové… nafialovělé a svrasklé. No a co! Je NÁD-HER-NÉ!

Na břicho mi pokládají velký kus ledu. Z jakéhosi omámení zaslechnu ještě jakoby z velké dálky doktorku:  „Tak co, jak se bude vaše holčička jmenovat?“

Z úplně posledních sil vydechnu: „Hugo… nebo Xaver…“ a tvrdě usínám…

IMG_2909

Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Dnes pouze pro ženy aneb Ženská, tady se nečte, tady se rodí…

  1. zarox21 napsal:

    Ano, Tak to bylo. Mám velmi podobné zážitky.

  2. Sedmi napsal:

    Jaj… No tak hlavně že jste to obě přežily… A co to jméno? Btw a nebyla by časem třeba nějaká vzpomínka na pubertu dítka? Rady a tipy, jak to přežít? Díky🙂

  3. mfrohlichova napsal:

    Moc se Ti ten Hugo povedl teda!😀 Hele úplně jsi mě dostala tou fotkou bývalé porodnice v Zábřehu – já tam taky překotně a předčasně rodila naši druhorozenou…Jó to byly časy, ale teda na mě byly ultra hodný, asi pro ten překot teda…Málem jsem porodila na cestě ze samých panelů na trase Příbor – Ostrava…A taky jsem nejdřív dumala, jestli jsem se třeba nepočůrala😀, tak prej ne – plodová voda, tak hybaj do Ostravy…

  4. Ludmila napsal:

    Moje máti taky s oblibou dává k lepšímu, že jsem přišla na svět velice nevhod – pan doktor si šel lehnout úplně zbytečně, a já do čtvrthodinky od jeho odchodu na pokoj zatoužila vidět svět i z jiné perspektivy, to prý bylo naschvál … Já prostě od prvopočátku nesnáším autority a dělám si všechno po svém😉

  5. jolana88 napsal:

    Nevím tedy, jestli Tě uklidním – ale občas je to někde jako „tenkrát“ .. Je to o lidech..
    Ne že bych s láskou vzpomínala na tu „nádražní halu“, kde rodička je jediná, co vopruzuje – zvl. když si to přihasí pěšky, s klidným oznámením „jdu porodit“🙂 – ale ani s nejmladším jsem se diskuzi na téma „jsou to kontrakce (já) – nikoli, máte zánět ledvin (doktorka)“ nevyhnula:/ Teprve když jsem ji požádala o papíry na revers, protože si jdu najít Doktora, unyle prohlásila do telefonu, že „tam má ženskou s hypotrofem, co si myslí, že něco o porodu ví“… urňa – po třech porodech sákra vím🙂

  6. Simone napsal:

    😉 Tak přesně tam jsem se ve stejném roce narodila taky … jak je ten bloggosvět malý!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s