Když já to fakt nepoznám aneb Nebojte se mě a nekřičte…

Už jsem vám někdy říkala, že ABSOLUTNĚ nerozeznávám auta? Asi nějaká malinká porucha někde v hlavě. Ale… dá se s tím žít…

bez názvuAno, přiznávám… Pokud čekám, až pro mě přijede manžel, tak… ehmm… občas prostě nasednu do cizího auta. Ale protože už mám „nalítáno,“ řidiči netouží mě unést (což bych si – mezi námi – určitě zasloužila), ale vyděšeně se  snaží co nejdřív mě vypudit ze svého osobního prostoru.

A taky se to dost horší… Kdysi jsem nastupovala alespoň do aut, která byla rozměrově i barevně PODOBNÁ našemu autu, ale když jsem posledně lezla do bílé dodávky, zatímco manžel v našem modrošedém autě parkoval vedle, přišlo to už divné i JEMU…

imagesDLK625GCNedávno taky jeden muž zkoušel být vtipný a nabídl mi, že mě z pracovní schůzky odveze svým autem. Pak mě přivedl k něčemu blbě nízkému, do čeho se špatně lezlo, otevřel mi dveře a pravil: „Omlouvám se, že jezdím tímto trapným autem, ale svou „Oktávku“ mám právě v servise. Hahaha…“

No – a já to nepochopila (viz nerozeznávání aut). „To nevadí,“ řekla jsem v tom vytuněném interiéru z bílé kůže a pokrčila lhostejně rameny. „Hlavní přece je, že to jezdí…“

Takže – milí řidiči! Pokud vám bez výstrahy nasedne do auta cizí ženská, jsem to pravděpodobně já. Moc prosím, nekřičte zmateně jako ten poslední srab: „Pomoc! Co to děláte osobo, okamžitě vystupte z mého vozu!“ a zachovejte klid. Jsem opravdu naprosto neškodná. Jenom mám prostě takovou malinkou poruchu… 

.

.

Fota: hybrid.cz,  bestcarsling.com

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Když já to fakt nepoznám aneb Nebojte se mě a nekřičte…

  1. jolana88 napsal:

    🙂 🙂 ty si ale umíš dělat kamarády mezi „vytuněnci“ 😀

  2. No… buď v klidu… Bylo to PRACOVNÍ… 🙂

  3. Desperádo napsal:

    Tak to jsi byla Ty, ta paní co předloni na parkovišti před Futurem nasedla do auta, usadila se vedle řidiče a vesele zahlaholila:“No tak, konečně to mám za sebou a těším se, až se doma vyprdím….“ a když řidič nereagoval, tak pronesla: „Tak proč nejedeš?“ A teprve potom se na něj podívala a zjistila, že sedí v úplně jiném autě a navíc v úplně jiné části parkoviště….

  4. oldwomen napsal:

    Nejsi v tom sama. Rozlišuji celkem tři typy aut. Můj Traktor, cizí auta malá a cizí auta velká. Problém nastává na křižovatce, když jsem na vedlejší. Jestli cizí auto malé a blízko a nebo cizí auto velké a daleko… tak to je pod moji rozlišovací schopnost.
    Své auto poznávám na parkovišti snadno. Bezkonkurenčně nejšpinavější. Je z venku tak špinavé, že se je štítí zastavovat i policisté při dopravně bezpečnostních akcích a při kličkování Brnem mu otrlí šalináři dávají přednost, aby se nekontaminovali.

  5. Martina Elegant40 napsal:

    Mně je to také vcelku jedno, hlavně že to jezdí a nemusím autobusem, kde mi bývá nevolno. Určitě si pán myslel, že jsi vtipná a pochopila jsi jeho vtipkování. Vůbec ho ani nemohlo napadnout, že je ti jeho auťák naprosto jedno. Každopádně skvělá historka!

  6. Moje matka je stejná, kdysi dávno, za bolševika, a to těch aut ještě moc nebylo (škodovky, moskviče, žiguliky a vexláci meli Fiat Uno) šla odemknou a zalomila klíče v tmavě zeleném žigulikovi namísto žluté škodovky, kterou jsme přijeli my.
    Ale já jsem v tomhle dokonalá, mám přece technické vzdělání, takže poznám i facelifty (to je jako Vondráčková, starý model s novou maskou) a mám zcela konkrétní nároky na výbavu, značku i barvu auta. Jediný, co mi dělá problém, je pak poznat svoje pečlivě vybrané vlastní auto, protože manžel mi ho zákeřně občas nechá vyčistit nebo vomejt. Jako třeba teď s přezutýma gumama mi vrátil cizí auto. ráno jsem do něj sedla, čumím – zavřený kasliky, žádné drobky, zkoušecí papírky z parfumerie a parkovací lístky v rozích, ani jeden pár bot (čtyři je standard), nikde ani jedna prázdná igelitka s účtenkou nebo povalující se flakon, černá byla černá, ne prachově šedá…nevěřícně jsem čuměla okolo, ale nastartovat to šlo…po práci jsme jely s kolegyněma někam na shopping, sice si zdálky auto odemknu, ale vůbec mně nenapadlo mačkat ovlsadač, když jsem míjela to krásné, nyblýskané, novotou vonící auto…hledali jsme, až jedna z kolegyň položila mazanou otázku: „Jakou máš SPZ?“…“Netušim. Pražskou.“
    Ale dopadlo to dobře, už ho mám vytuněné nazpátek. v pátek jsem vezla kolegu, nejdříve si vytáhl z levé půlky zaražený Lego-meč („hoď to někam dozadu“), nevěřícně se rozhlížel po hromadách dětských svršků (no co, podzim – proměnlivé počasí) a ostatním příslušenství a nakonec se úplně rozhozeně zeptal „Ty tady máš ODPADKOVÝ KOŠ?“ a já „No jasně, nechci tady mít bordel, přece.“
    Manžel se mi doma chechtal, ale nevěřím, že chlapi mají jiný přístup – vyměnili jsme si dnes auta, otevřu dveře a na podlaze leze PAVOUK. Nevím, jak dlouho tam žije, pavučiny uvnitř nejsou, ale kapotu teda nezvednu, představuju si to tam jako v dračí sluji.

  7. Ivana napsal:

    Manžel jednou myl auto. Vypulíroval půlku, šel si vyměnit vodu, přijde k autu – a ono bylo špinavé! Kterej hajzlík mu ho stačil za tu chvíli zaprasit? Žádný, manžel myl jiné auto, které bylo také bílé! 🙂 Chtěla bych vidět výraz majitele – přijde k autu, půlka umytá… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s