Ranní ptáče dál doskáče. Ale taky dřív chcípne…

Dnes mě inspiroval článek u Verunek o vstávání a ranním rituálu. Já totiž vstávám  celý život úplně blbě. Aspoň jednou bych ráno chtěla křepce a se svěží tváří  vyskočit z postele plná energie, jako ty krásné filmové hrdinky. To se mi nestávalo ni v mládí. Natož teď…

bez názvuBudík zavoní mezi 6:00 až 6:20. Vždycky se leknu. Vstřebám úlek, zklidním tep, natáhnu na pyžamo svetr, za dveřmi ložnice přišlápnu kočku. Dám jídlo uražené kočce, postavím vodu na kafe. Otevřu dveře na zahradu, abych pustila kočku. Zapomenu odkódovat, čímž spustím alarm. Kočka vyskočí metr do vzduchu a pomocí podivného kroucení vyskotačí ven. Alarm stále řve. Správný kód trefím potřetí. Konečně ticho. Vběhnu do ložnice. A vida, manžel už je vzhůru… Krátce zařvu pro vysvětlení: „Zkouška sirén! Právě proběhla zkouška sirén,“ a odběhnu.

IMG_0366Polykám antidepresiva. Na zahradě piju kafe, kouřím a čumím. Sprcha. Podaří se mi shodit na zem nějaké kosmetické prostředky, takže probudím manžela který mezitím usnul.

Vytřu pocákanou koupelnu – sakra, jak se mi to povedlo? Bouchám se ramenem do futer. Nějak po ránu nikdy neodhadnu svoji šířku…

IMG_0950Líčím se. Sakra, co se mi to zase udělalo na bradě. Korektor. Tuna korektoru! Linky. Řasenka. Levé oko dobré, pravé špatně. Sněžím se opravit řasenku. Rozmažu si ji na půlku obličeje, takže se musím umýt. Znovu se líčím. (Drobný časový skluz…)

Oblékám se. Roztrhnu si nehtem punčochu. Hledám jinou. V šatech si připadám jako kosatka. Převlek do bílé košile. Pod bílou košilí ovšem nemůžu mít původní černou podprsenku. Převlek. Stále vypadám jako kosatka. Oblečením to nebude. Češu se. Zapínám žehličku na vlasy. Žehlím ofinu. Pálím si prsty. Strkám prsty pod studenou vodu. Lakuju účes. Lak si stříknu do očí. Rozmazaná řasenka. (Velký časový skluz.) Prostě to setřu a upravím v práci. Bouchám se do futer.

IMG_0351Rychle dopíjím kafe. Pocintám si blůzu. Převlek do černé košile. Zachraňte Willyho dvě. Parfém. Boty. Kabelka. Nemám klíče. Zuřím. Nacházím klíče. Odcházím. Zasr… futra… Vracím se zkontrolovat, jestli jsem vypnula žehličku. Vypnula…

Krásná a naprosto vyrovnaná vycházím vstříc novému dni…

.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

30 reakcí na Ranní ptáče dál doskáče. Ale taky dřív chcípne…

  1. oldwomen napsal:

    Budík mi zvoní v pět třicet…
    … to je doba, kdy se slušný lidi vrací domů a ukládají ke spánku.
    Samo,.že vstanu, opařím se prvním kafem, vykonávám činnosti ve sci-fi literaatuře už asi sto let zastávané domácími roboty. Mozek se mi probouzí tak kolem desáté ranní.
    Dodnes jsem nepochopila, jak někdo může radostně vstát, aby mohl pozorovat východ (letní východ) slunce a nedejbože si u toho ještě jogínsky uzlovat tělo. Když už teda musím vidět, jak se ten puchejř dere nad obzor, tak si stačí chvíli počkat. To ví přeci každá sova.

  2. Enka Quanium napsal:

    😀 mám to skoro stejně.. jen nemám zahradu.. a vstávám o hodinu dřív (!!!).. pes spí v mém teplém důlečku, celý šťastný, že jsem konečně vypadla a on má dost místa… a vlasy si nežehlím.. ale futra trefuju pravidelně.. zkouška sirém každou první středu v měsíci.. 😀

  3. eM napsal:

    Hodně podobný to mám, až na ten alarm, a že ráno většinou nešlápnu na kočku, ale rovnou do kočičích zvratků strategicky a zákeřně umístěné buď před vchod do ložnice anebo rovnou před postel…už budík vnímám jako zkoušku sirén, přestože mám navolenou jemnou hudbu…tuny korektoru, dvakrát rozmazaná řasenka (ráno prostě vždycky pšikám), posyp tmavých stínů pod očima ala EMO nikoliv eMa…ani jedny punčochy bez děr….prostě díky za každé nové ráno 😀 PS: Jo tu zahradu bych brala, ale snídat na lodžii stíham jen o víkendu a to už je většinou vlastně oběd 🙂

  4. Sedmi napsal:

    vítej do klubu (nejen) ranních chaotiků… já mám teď budíček asi tak jednou za dvě až tři hodinky, když se extra zadaří, tak i po hodině…asi to sepíšu extra 😀

  5. Pingback: ranní ptáče :P | Sedmikraska

  6. Veronika napsal:

    Pro mě je vstávání pokaždé forma exhumace:) Když se mi podaří přesvědčit tělo, že se opravdu má hýbat jinak než převalením na bok, je to pokaždé zázrak vítězství ducha nad hmotou. A když se to někdy nepodaří, jistí to další ukrojený den z dovolenskového fondu:)

  7. Veronika napsal:

    Pobavilo – bezva blog, teprve ted jsem ho objevila, jdu to načíst zpátky…:-)

  8. jolana88 napsal:

    takové číslice FAKT na hodinách existujou? to teda doma asi nelhali .. Touhle dobou (za světla) chodí slušnej člověk domů 😉 Východ Slunce? Oni ho tam nezvedají jeřábem?? Bodejť bych se nepraštila v koupelně o futra – věčně narváno. po ránu zvlášť – úúúplně cizí ženská, co ji neznám, ale taky umeju .. a namaluju obličej na gezicht (ne tunu korektoru, klempíře by to chtělo 😀 ) … prostě – koukám, že vstáváš u nás doma 😀 😀

  9. Luc. napsal:

    Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Moje rána jsou klidná. Tedy do tý doby, než se posere jedna zásadní věc. Většinou se zkurví cancourek levé nebo pravé linky, případně nějakej kus hadru odmítne spolupracovat a pak lovím náhradu, která je zmačkaná, nepoužitelná nebo v prádle. A pak je úplně jedno, v kolik a jak se stává. Sere se to všechno!

  10. Marta napsal:

    Dobrý večer, díky za krásný článek, trefně napsané.
    Taky jsem sova. Vstávám podobně – s výjimkou zvířátek, ty nevlastním, ale včetně těch koupelnových futer. Jedinou výhodou je, že si chystám oblečení už večer. Ráno bych to nezvládla, celý život se řídím heslem, že skutečnost, že jsem došla do práce, ještě neznamená, že jsem vzhůru.

  11. danka napsal:

    Ráno fungujem na autopilota, na stoličke mám od večera nachystané oblečenie, v chladničke raňajky a desiatu. Oči som si ešte nevypichla, ale nerobím si ilúzie, že sa to raz nestane. Stalo sa mi, že som raz pravdepodobne zaspala postojačky s otvorenými očami, lebo viem, že som si obliekala nohavice a keď som sa znova pozrela na hodiny, bolo o 10 minút viac. A keď na to máte ráno pol hodiny, je to poznať 🙂

  12. Aneta napsal:

    „Bouchám se ramenem do futer. Nějak po ránu nikdy neodhadnu svoji šířku…“ aneb zasmála jsem se do sytosti. 😀 Bohužel se mi to nestává nejenom ráno, ale i přes den, večer, v noci…pořád. I mi to připomíná příhodu jednou takhle v noci, kdy jsem si myslela, že dveře na záchod jsou otevřený a pěkně jsem to do nich v plný páře napálila. Takovej zajímavej zážitek před maturitou…ale udělala jsem jí, otřes mozku to očividně nebyl. 😀

    http://www.infinitetreasure.blogspot.cz

  13. Rose Tascher napsal:

    Naprosto skvělý článek plný humoru 🙂

  14. Jana Augustinová napsal:

    Tady se opravdu několikrát do roka srdečně zasměju. Takových víc,ne že bych neměla podobné zážitky,ale nemám blog a tak se na sebe chodím dívat jinde,tedy i sem. Mockrát díky za tvůj laskavý humor 🙂 Janaa.

  15. Michaela V. napsal:

    Ani nevite jakou rafost mám, že jsem Váš blog objevila. Myslela jsem totiž, že nikdo nad čtyřicet nebloguje, což mě dost odrazovalo vytvořit si blog vlastní (pořád ho nemám). Existují…..heuréka.
    A k tomu rannímu boucháni se….hm….já taky 🙂
    Jo a ještě, budík jsem zlikvidovala před x lety, ten šok a mlácení srdce při jeho rannim řvaní, mi fakt neimponoval. Teď mě budí mobil, něžným tónem pohádek Z mechu a kapradí ( někdo by podotkl, že je to znělka spíše spací, ale to neva, mě vzbudí něžně a laskavě).
    Zdravím a sleduji Vàs 🙂 Michaela.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s