Kozy na dřevě aneb Marakešský skvěle udušený tajine…

Maroko5Ještě jsem Vám slíbila povídání o Marakeši. Tak tedy… Marakeš, zvlášť ten večerní, je… nepopsatelný. Barevný. Kypí a míchají se v něm rasy, národnosti, náboženství a životní styly stejně jako v tajinu, v marockém hrnci s kuželovitou pokličkou, do kterého vhodíte všechno, co máte doma – maso, zeleninu i vejce, zasypete to spoustou koření a pomalu dusíte. Vznikne zvláštní krmě. Šťavnatá a voňavá, v níž jednotlivé složky jen hádáte. Stejně jako v Marakeši.Potkáte tu ortodoxně zahalené ženské bubáky v černém vedle holek v minisukni. Arabky mají na nohou hrubé ponožky a na nich třpytivě vyšívané kožené barevné špičaté trepky, turistky tenisky nebo podpatky.

Maroko3První zastávka našeho autobusu, který putoval z Agadiru do Marekeše, byla v načervenalé pustině s arganovníky. Polská průvodkyně pravila, něco jako: „Paňstvo može zobačiť kozy na dřevě.“ Automaticky jsem zkontrolovala svůj výstřih, ale všechno se zdálo být v pořádku. Venku zatím ze země vyrostl pasák koz (samozřejmě silně autentický, neboť domluvený pro turisty). Kozy stály na stromě a žraly arganové plody. Nejdřív jsem podezřívala pasáka, že je tam pro lepší efekt nahnal po žebříku, ale ukázalo se, že tam fakt lezou samy. Pasáček nám pak vrazil po větvičce a lichokopytníci před námi ochotně panáčkovali. Fuj, styďte se, kozy jedny arabské, prodejné!

Maroco1Další zastávky byly u největší mešity Koutoubíja,  v paláci el Badi a v botanické zahradě Jardin Majorelle, kterou v roce 1980 koupil návrhář Yves Saint Laurent. Domek, ve kterém často pobýval, svítí do dálky kobaltově modrou a zářivou žlutou mezi palmami, bambusy, sukulenty a mnoha jezírky… V zahradě je prý, podle umělcova přání, rozprášena i část jeho popela. Bezva!

Decentní hospodské varování.

Decentní hospodské varování.

Oběd ve „spřátelené“ restauraci cestovní kanceláře měl správné marocké grády.  Při vstupu personál, převlečený za „divoké“ Araby, tleskal a třískal do bubínků. V restauracích mají často nad dveřmi pověšený obraz krále. Představila jsem si, že by … snad i u nás… no… raději nic… Při obědě místní hudebník neustále na něco drnkal, třískal do bubnu, naléhavě mečel, točil střapcem na fezu, načež se jal obcházet stoly, vrážet všem ten čepec na hlavu a nutil nás, abychom to dělali taky. Fakt VELKÁ legrace!

IMG_0314Obrovské tržiště na náměstí s povzbudivým názvem  Djemaa El Fna (Shromaždiště mrtvých, neboť se tu ještě v devatenáctém století konaly popravy) nabízí… prostě vše. Osobně se domnívám, že v postranních uličkách, kam turista nikdy nedorazí, prodávají ještě stále krásné otrokyně. Tržištěm nás bezpečně provedl průvodce (Ali, Hasan, Muhamad – nebo tak nějak) který dbal na to, abychom se v nekonečných uličkách, nacpaných zbožím, neztratili. Překvapivě se mu to povedlo…

M2Se setměním se pak náměstí proměnilo v obrovskou nasvícenou jídelnu se vším, co si žaludek žádá a v živoucí tepající cirkus. Kejklíři, herci, zaklínači hadů, tanečnice, bubeníci, pouliční zubař, bylinkáři. Opice metají kozelce, holoubci i dravci přilétají svým pánům na ruku. Hudba, rámus, bubny. Hašiš nabízejí obrovští černoši s nohama jako hůlky a – překvapivě – senioři. To se k vám přibelhá dědula, vy myslíte, že chce žebrat a on se úlisně usměje, rozhlédne a strčí vám pod nos svou tašku plnou „zboží“.

IMG_0305Při večeři v jiné restauraci opět hudebníci mečeli a točili střapcem. Průvodkyně se pak v autobuse rozhodla, že nám pro dokreslení atmosféry pustí arabskou hudbu (aniž bychom o to žádali) s tvrzením, že tato muzika pomáhá léčit duševní choroby. Co se mne týče, myslím, že je spíš způsobuje. Po půl hodině kvílení a našich hlasitých protestů jsme se průvodkyni složili na bakšiš, aby to vypnula. Urazila se a bylo konečně TICHO!

Marakeš je… velkolepé divadlo. Jenom mě občas napadlo, jestli trošku nepřehrává…  Ale to je asi v povaze nás, Evropanů. Pořád se pro jistotu ptát, zda TOHLE už není trochu moc, místo, abychom to prostě jenom přijali se vším všudy…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Kozy na dřevě aneb Marakešský skvěle udušený tajine…

  1. jolana88 napsal:

    Bych mohla začít hledat na zádech, když vpředu nic, s tím ‚obrázkem‘ jste mě vyděsila, přemýšlím kam až se dá vrazit fez…pustit ‚hudbu‘ – ani Bolt by mě nedostihl. Zažila jsem jednou – ne v Marakeši ; stačilo

  2. Ludmila napsal:

    Hm, tak senioři nabízející hašiš – už vím, čím bychom si mohly s maminkou přivydělat 😉 Nebo že by ta hudba a zpěv ? Třeba by mi někdo taky dal bakšiš za to, abych přestala zpívat …

  3. Romana napsal:

    Bezva dovolená! Sem to nepochopila s těma kozama, co jste teda měli udělat? Měla sis je ozobat na tom stromě?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s