Bonžůr. Sava? aneb Velice nutně potřebuji pštrosa…

MaroccoAno, přiznávám! Zase jsem se ulejvala. Ale hezky… Tentokrát v Maroku. I když zbytek naší výpravy každé ráno disciplinovaně vstal a šel dřít na golfové hřiště, já se válela (můj vztah ke sportu je silně vyhraněný a kromě toho mám jako jediná z rodiny tzv. golfový loket a chodím na obstřiky…).

Vstřebávala jsem pak líně na lehátku každým pórem marocké slunce, vůni oceánu a arabskou náturu, která je pro mne kapku nepochopitelná…

Maroco5Golfisté si každý večer vydrželi dlouze povídat o jamkách, greenech, parech a o tom, jakého kdo vyfasoval místního caddyho. Někteří „kedíci“ prý byli dobří a golfu rozuměli, jiní byli zase trošku zhulení, jak se to tak v Maroku často stává. Propadali pak na hřišti záchvatům tance a zpěvu, mlátili sebou před jednotlivými ranami hráče o zem a tvrdili, že jeho  příští úder bude zaručeně dobrý, tedy – když dá Alláh! No – někdy dal a někdy ne… Jeden „kedík“ byl prý dokonce úchyl přes palmy a lezl na každou, která mu na hřišti přišla do cesty… No jo, golf…

maroko1Snad každý Arab po vás něco chce. Nejčastěji dirham nebo cigaretu. Nabídne vám cokoli. Šátek, jízdu ne velbloudu, třpytivý šutr ze Sahary,  sošku, nebo papírové kapesníčky. Pokud nereagujete, nechají vás většinou být. Na pláži si Arabi plácají díla z písku. Když se přiblížíte, abyste si to prohlédli nebo vyfotografovali, něco chtějí. Dirham, cigaretu atd…

PomerančeV hotelích hovoří obsluha kromě arabštiny  francouzsky (což je mi prd platné) a anglicky (což, jak se ukázalo, je mi opět prd platné).

To jsem se takhle přisunula k baru, potřebujíc popelník. Spletla jsem si však slovo „popelník“ (astrhay) a „pštros“ (ostrich). Obdařila jsem zářivým úsměvem nejbližšího číšníka a zřetelně pravila: „Promiňte, že vás ruším, ale nutně potřebuji pštrosa…“ Číšník však byl profík. Chvíli na mě nevěřícně zíral (zas jedna zhulená turistka!) a pak pravil: „Promiňte madam, ale pštrosa nemáme. Dáte si kávu?“

maroko2Ortodoxní muslimové se modlí pětkrát denně, směrem k Mekce za daných pravidel. Mueziny, kteří svolávají k modlitbě, však už zhusta nahradily reproduktory. Asi aby to nebylo tak blbé, je technika rafinovaně převlečená za palmy (na fotce umělá palma vlevo).  S napětím jsem sledovala, kolik muslimů se vrhne na kobereček při večerní modlitbě v Marakeši. Hmmm… Ani jeden! Zasr… globalizace!

Příště vám ještě nutně MUSÍM říct něco o Marakeši, i když TO se fakt nedá popsat. A jinak… jdu vybalovat kufry. Bonžůr. Sava! Nechcete šátek, dřevěného velblouda nebo šutr? Nebo papírový kapesníček?

.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 reakcí na Bonžůr. Sava? aneb Velice nutně potřebuji pštrosa…

  1. Enka Quanium napsal:

    Já ty arabáky nějak nemůžu.. stačilo mi Turecko, díky blond vlasům a zarudle připálenému obličeji mě zařadí jako Deutch, tudíž se mylně domnívají, že se topím v penězích a nedají mi pokoj.. a úplně nesnáším to jejich nerespektování osobní zóny Evropanů, protože mě může jebnout, když na mě sahají. Proto jsem se rozhodla, že mi tyhle země můžou být ukradené, zlaté řecké ostrovy.. 🙂
    Jinak vítej zpátky a snad tě letošní verze zimy ochrání od depresí!
    Jdu si dát cigáro, hernajs, muž mi odnesl pštrosa na balkon.. 🙂

  2. Ludmila napsal:

    Ještě že já žádného „pštrosa“ nepotřebuju :-))) Jsem ráda, že jsi zpátky, blogeríno, a že bude zase co číst ! Moje osoba by do arabského světa svým vzhledem celkem zapadla – malá, snědá, určitě by si mě spletli a chtěli mě zahalovat do burky 😉 Bohudík na takovou dovolenou nemám prachy … nebo bohužel ?

  3. jolana88 napsal:

    kafe bez pštrosa, prosím… V němčině se popelník plete s úplně jiným slovem 😉 , takže jste dopadla dobře … Hezký návrat

  4. Evelins napsal:

    Já si prosím šátek 🙂 Ale neumím si o něj arabsky říct 🙂 Tak mám asi smůlu 😀

  5. Romana napsal:

    Nazdar Tutto, tos tam byla měsíc, prosímtě? Kde jste byli?

  6. vidoulsky napsal:

    Asi se tam daří bylinkám, tuhle jsem chtěl alkoholem zmučenému žaludku ulevit mátovým čajem. V bylinkářství jsem si světácky objednal pytlík máty. Prodavačka spiklenecky zašeptala – máme marockou a ostražitě se rozhlédla. Fakt byla dobrá, ta máta.

  7. 747 napsal:

    😆 pěknej popis, takže Maroko nejspíš vypustím…. :mrgreen: Jaké tam vlastně včíl byly teploty (vzduch/voda)?

  8. Lída napsal:

    Popsala bych to podobně, kdybych měla hodnotit Tunis. Tam taky každou chvíli chtěli prodávat šátky, kamínky, vázy. Jeden si dokonce troufnul mojí matce nabídnout dva velbloudy a už nevím kolik denárů výměnou za mou maličkost. No prostě hrůza 😀
    Naštěstí většinou uměli alespoň trochu anglicky a trochu slovensky, takže pochopili, že je posíláme do prčic. Ale beztak za dva dny je asi postihla amnézie či co, protože to zapomněli a zkoušeli nás prudit znova :))
    Jediný co Ti tak závidím je to teplíčko, co tam musí být 🙂

    • Zdá se mi, že v Tunisu to je horší. Tam měli Arabové tendenci každého poplácávat, objímat i líbat. V Maroku tenhle kontakt nevyžadovali… 🙂

      Můj muž tvrdí, že mu za mě nabízeli jednoho chromého a slintajícího velblouda, ale že nevěděl, jak by ho dostal do letadla, tak od lukrativního obchodu upustil… 🙂

  9. Ivana napsal:

    Do jakých podniků to chodíš, když tam nemají pštrosa…? 🙂
    Připomnělo mi to historku z Itálie, kdy známý chtěl zmrzlinu v kornoutku a místo toho řekl: arrivederci cornuto – nashledanou paroháči 🙂

  10. zarox21 napsal:

    Milé počtení, koukám, že v Maroku, to chodí dost podobně jako v Tunisu. Rozhodla jsem se, že výlet sem asi opět odložím. Protože nemít pštrosa, to je opravdu silná káva 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s