Jsem terčem pouličních prodejců. Zcela jistě mě vyhmátnou v proudícím davu a pokládají mi klasické otázky typu: „Jste spokojená se svou váhou?“ „Znáte množství svého tělesného tuku?“ „Jaké krémy používáte?“ „Jakému nádobí dáváte přednost?“ Jsem bohužel slušně vychovaná a nemám to srdce je odpálkovat. Říkám si, že je to jejich práce a že potřebují předložit svým nadřízeným výsledky…
Trpělivě jim naslouchám. Donekonečna odpovídám, že se svou váhou jsem spokojená, množství svého tělesného tuku neznám a ani po tom neprahnu, že si vystačím s Indulonou a nádobí používám jakékoli, které mi přijde pod ruku. Prodejci si vše, včetně telefonického kontaktu, pečlivě zapíší a srdečně poděkují. Zhruba po týdnu následuje fáze dvě…
„Dobrý den! Mám pro vás úžasnou novinku! Pamatujete si, jak jste vyplňovala dotazníček o vaší váze? No, tak jsme vás vylosovali! A zveme vás na zkoušku našich skvělých produktů,“ ozve se jednoho dne ze sluchátka. Vůbec nejurputnější ze všech jsou prodavači Zepteru. U třetího telefonátu, kdy opět odmítnu účast na akci s nákupem jedinečných výrobků, je můj altruismus zcela vyčerpán. Od jisté doby se však celkem dobře bavím…
Pouličním prodejcům dále trpělivě odpovídám na jejich otázky a pak uvedu jméno někoho, kdo mi právě leze na nervy a mám na něj kontakt. Pak prohlásím, že mám nové telefonní číslo, které si ještě nepamatují, zalistuji v mobilu a s gustem nadiktuji číslo dotyčného. Ta představa, že ho pak prodejci vytrvale telefonicky otravují s tím, že něco vyhrál, a že mají přijít na „báječnou akcičku,“mě nesmírně blaží…
A co z toho plyne? Že pokud vám někdo zavolá, že jste na základě dotazníku něco vyhráli a vy jste si naprosto jisti, že jste nikdy nic nevyplňovali, tak… vás zřejmě neřadím mezi své přátele…
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Jeví se mi to sympaticky škodolibé 😉 Asi taky někomu poskytnu číslo svého šéfa …
Hmmm… tak nějak…
Ješkovy voči, to sou metódy. Vynalézavě zaškodnické. Ještě, že mý číslo hned tak každej nemá. 😉
Všeho do času… Jaké že to máte číslo???
😆 …podívám se do telefonu —mám nové, tak si ho ještě nepamatuji! 😈
Ty jsi drsoň:) Rozumím, na hrubý pytel, hrubá záplata.
Náhodou, je to celkem prča!
Však jo, ať otravujou otravné lidi, máš to vymyšlené dobře:)
Zrovna dneska mě taky jeden vyhmátnul a nešlo se ho zbavit! Pořád u mě stál, asi 10 min do mě hustil, že si to musím koupit, a i když jsem mu asi 100 x řekla, že opravdu ne, tak se prostě nedal. Naštěstí mi pak jel bus, tak jsem rychle pelášila pryč:/ Nejhorší je to vždycky na Andělu, tam jich stojí před metrem snad 100 – letáčky, prodavači apod. – je to jak překážková dráha:D
Jsou neodbytní…A všude… 🙂
Kde ty prodejce sakra hledáte? Já je sice vídám, ale za posledních cca 10 let mě oslovili pouze jednou. Hezky jsme si popovídali, i jakési lejstro jsem je nechal vyplnit a na konci rozhovoru jsem je upozornil, že osoba, jejíž data jsem si právě vymyslel neexistuje, ale že jsem rád, že jsme hezky pokecali a že by v rámci prodeje na sobě měli trochu zamakat.
Poté jsem se rozloučil, protože jsem se na inkriminovaném místě vyskytoval proto, abych pomohl přítelkyni od vlaku se zavazadly, hodil je do kufru auta a trávil čas smysluplněji, než s prodejci.
Můj sen je být pozván na předváděcí akci, přirozeně spojenou s občerstvením, kde bych mohl důchodce ponoukat, aby nepodepisovali. Ale nezvou mě. To na to musí být nějaký věk? Nebo mám přestat odpovídat na oslovení cizích lidí svým oblíbeným „Zajeď do nory ty stará vydro.“
Skutečně radím vynechat lasicovitou šelmu… 🙂
Luxusní metoda, díky za tip! Připomíná mi středoškolské časy, kdy jsem svému bývalému „chlapci“ objednala sadu kuchařek, knihy o pletení, několik románů o lásce a samozřejmě nezbytné „Dospíváte v muže“… všechno hezky poštou na dobírku až do domu. A tehdy to pošťáci ještě neodbývali, a s balíky fakt jezdili 🙂
Na knihu „Dospíváte v muže“ si vzpomínám. Takových překvapení a nových objevů, které skrývala. Nedalo mi to a sehnal jsem si, aby v knihovně nezela určitá duchovní mezera, i variantu druhou, s názvem „Děvčátka na slovíčko.“
Ani ta nezklamala.
Ano! Děvčátka na slovíčko byl opravdu trhák!
Mám ten pocit, že se tam nevyskytovalo ani jednou slovo menstruace…celkově byla taková tajemná. Člověk pořád čekal, kdy se to rozjede a než to přišlo, nalistoval editorial.
Cha! Já díky za tip! Jdu manželovi objednat nějaké příručky o vyšívání…
A nezapomeň na dekorativní kosmetiku 🙂
Zaměřím se na večerní líčení…
Tyhle typy potkávám klasicky v době polední pauzy na oběd, jen co vstoupím do centra. Já nejsem zdvořilá, protože je mi jasné, že konverzovat s těmito typy nikam nevede – pokud tedy nechci nic koupit. Nasadím image spěchající ženy, která nevidí, neslyší….Ale moc se mi líbí Tvoje záškodnická metóda. Může to být dobrá zábava a forma pomsty 🙂
Vřele doporučuju! Vyvolává to dobrý pocit…
To mě pobavilo 😀 Co se týče mě, já pouliční prodejce víceméně nepotkávám. Asi chodím ve špatnou dobu špatnými místy 😀 Jediný, koho každý den vídám a kdo se mě každý den pokousší zlanařit k nákupu, jsou prodavači různých charitativních věcí. Také umí být dost otravní a přijde mi, že se kolikrát jedná o lidi, kteří někde nakradli pár plyšáků a teď se snaží jejich prodejem získat peníze na pivo. (Když k člověku přijde paní pochybného vzhledu, vnucuje mu plyšáka, kterým údajně přispěje na psí útulek a říká, že když nemáte 50,-, tak za něj dejte alespoň 20,-, že to prý stačí….no myslím, že takto profesionální prodej charitativních věcí nevypadá.) Ne, že bych samozřejmě nechtěla přispívat na charitu, jen jsem si ráda jistá, že se ty peníze opravdu dostanou tam, kam mají…
Jak jsi krutá! Nepřispěješ alkoholikovi na jeho denní chléb….
Ufff…sľubujem blogeríno…nikdy sa nebudem snažiť si to s tebou rozhádzať!!! A svoje číslo začnem tajiť viac, ako kedykoľvek predtým! Nech žijú milujúci známi…
Mám i lepší kousky, ale neprozradím…
Tak na tohle mam tady v Italii skvelou obranu…hned na ne vychrlim…io non capire italiano…a kdyz nedejboze nekteri z nich se na me snazi mluvit anglicky, zacnu na ne cesky a to je definitivne umrtvi:)
Zkus treba predstirat, ze jsi nemecka turistka:D
Hmmm… Německy si umím říct akorát o pivo, ale třeba to zabere… 🙂
Koukám,že máme podobnou metodu 🙂
I ty, Brute?!
Úžasné :-)) Já na ně mám nějaký reflex, takže se jim vyhýbám z dálky 🙂
Gratuluju!!! 🙂
Záškodnická metoda je skvělá, ale nemůžu ji použít – mám uložena jen čísla lidí, které mám rád nebo minimálně nemám důvod je trestat. Ale promyslím to a zapracuji na tom :))
Někdy se vyplatí mít v mobilu i nadřízené apod… 🙂
Já se tvářím tak zavile a vypadám tak misantropicky, že mne prodejci nejenže neoslovují, ale ještě mi uskakují z cesty. Nicméně mi pořád chodí ty spamy s nabídkama lecčeho, většinou prodloužení nečeho, co nemám. V poslední době mi ale chodí tak nepříjemné pracovní maily, že mám fakt radost z každého vyhraného milionu dolarů…
Neříkej slovo „práce“ nebo mě trefí ještě dnes večer…