Má sportovní frustrace z dětství aneb O modrých trenýrkách

2239906_1_bazar

O tom, že jsem nikdy neměla vřelý vztah ke sportu, většinou víte. Už jako dítě jsem v tělocviku strašně trpěla. Díky volejbalu jsem měla neustále ruce v dlaze, na hrazdu mě museli potupně vytlačit za zadek pedagogové, a při šplhání po provaze jsem při sjíždění  zapomínala ručkovat, takže jsem si zlikvidovala bříška prstů. O neustálých modřinách a odřeninách nemluvě. Osobně se domnívám, že mou nechuť k pohybu také velmi prohloubil předepsaný cvičební úbor. 

a47710696Bílé tričko – no prosím. Nic proti ničemu. Jarmilky? No, co se dalo dělat… Ale ty STRAŠLIVÉ modré TRENÝRKY… Připadala  jsem si v nich jako hroch. Nebyla v nich špetka pružného vlákna, takže ve chvilce vyrobily na dívčích zadečcích neesteticky plandající vak. Byly asexuálně vysoké nad pas a kolem stehen se vinula pevná gumička. Na má oplacaná stehna PŘÍLIŠ pevná. Každou hodinu tělocviku jsem odnesla dvěma hlubokými rudými brázdami v kůži. Ještě dnes se mi občas zdává, že musím v bílém tričku, modrých trenýrkách a jarmilkách běžet špalírem lidí, kteří se mohou zalknout smíchy. Objektivně připouštím, že na to mají plné právo…

D_v__%20trenkyRozhodla jsem se však s touto svou frustrací nadobro skoncovat. Znáte to – jak má člověk své duševní můře dát konkrétní podobu a tu pak zlikvidovat? Proto vás moc prosím – nemáte někdo doma ty zatracené staré trenýrky? Ráda bych je postupně rozcupovala (nejlépe nůžtičkami na nehty) na malilinkaté kousíčky a ty bych pomalu spálila… Snad mi to konečně pomůže…

Foto 1: omlazeni.cz
Foto 2: radiohana.cz
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

79 reakcí na Má sportovní frustrace z dětství aneb O modrých trenýrkách

  1. Petr napsal:

    Hledal jsem, hledal, ale nic. Jestli to teda není tím, že já nosil ČERVENÉ TRENÝRKY!

  2. vimneok napsal:

    určitě se dají sehnat na aukru nebo tak někde 😀 já jsem si zase věčně věci na tv zapomínala doma… tak jsem pak cvičila v tom co se zrovna našlo v kabinetu jako ztracené…

  3. 747 napsal:

    Jo, ty povinný úbory byl hnus. Ještě, že jen dvakrát v tejdnu a v chladnějším období tonejhorší zakryly the plaky.

  4. K. napsal:

    Bohužel trenýrky nemám, asi jsem je už stihla rozcupovat sama. 🙂 Sdílím frustraci z TV, můžou zanto trenýrky a učitelé.
    Ta Tvoje prvmí fotka minukost značně idealizuje. Takhle hezky na nikom nevypadaly. 🙂
    Na druhou stranu myslím, že kluci na tom byli ještě kousek hůř. Dodnes vidím před očima, jak se jim to pevné červené plátno (asi stejný typ jako na sovětské vlajce) strašně zařezávalo. Auau.

    • To jsem ráda, že v tom nelítám sama…
      A ta fotka je skutečně značně mimo realitu…

    • K. napsal:

      Jo a nevím, jak u vás, ale my museli mít to bílé tričko zandané DOVNITŘ těch trenýrek. Vrcholem byla kapsička na zadku, do které si některé spolužačky dávaly kapesník. Fuj.
      Napadá mě vůbec nejtrapnější situace s modrými trenýrkami, ale nebudu kazit diskusi přílišným naturalismem 😉 Jenom si pamatuju, že se každá holka v této situaci plížila ze šatny do tělocvičny a doufala, že nepotká žádného kluka.
      Myslím, že ti, co tvrdí, že za komunistů bylo líp, by měli povinně začít nosit modré, resp. červené trenýrky. Ono by je to rychle přešlo.

      • 747 napsal:

        Dobrej nápad a v těch trenclích by museli chodit stát frontu u svýho speciálního socobchodu a měli by zákázaný vstup do všech hyper super. 😆

      • JOOO!!!
        Dovedu si představit, co myslíš… Fakt strašné…
        (Mimochodem, ten kapesník jsem v kapsičce nosila taky…)

        • K. napsal:

          Na druhou stranu ty trenýrky byly hrozně spravedlivé: úplně každá holka v nich vypadala blbě. Takové rovnostářské trenky. Teď jen doufám, že nebudu mít dneska noční můru.

          @747: socobchod se mi líbí. Než by vystáli všechny fronty, tak by ani nestihli volit a měli bysme pokoj.

        • 606456855 napsal:

          Ahoj , pamatujete si na té silnější modré trenýrky s kapsičkou ? Tak ty moc scháním , prosím sdílejte mi tento komentář . Pokud je někdo máte , tak mi prosím napište na tento můj email : 1111milan@seznam.cz Předem moc Všem děkuji . Milan

  5. Lucifrid napsal:

    Tohle mi mluví naprosto z duše! Ale mě se nepovedlo nikdy vylézt na provaze víc jak dvě tempa :D. A ruku jsem měla v sádře s naraženým prstem kvůli volejbalu jen jednou… Za to mam dodneška lehce mimo nos, jak mě narazili při hře červený a bílý frňákem na stěnu.

  6. Mimo.ň napsal:

    Jo…. tohle taky pamatuju. Nejen, že mi díky vlastní siluetě v modrých trenclích byl o pár let později při prvním setkání s reklamou povědomý MIchelin… nejen, že potupně řídkém bílém tričku jsme trpěly VŠECHNY (ty, co prsa neměly – což jsem postupně byla jen já – i ty, co jim narostly někdy na konci páté třídy a ještě v půlce osmičky to vypadalo, že nevědí, kdy přestat…)… Trenýrky nemám. Doporučuji buď projít kontejnery (třeba namísto trenek ulovíš zapomenutého Chagalla) anebo zadat inzerát. 🙂

  7. Vivi napsal:

    Ty ďáble, řehtám se tu jak blázen a…no ano…mám podobné vzpomínky ;-).
    Doma tyhle bombardéz už nemám (byly před pár lety dravě rozcupovány), ALE – Aukro to jistí:
    http://aukro.cz/retro-modre-spartakiadni-trenyrky-i3011277686.html
    Pusu posílá Vivi

  8. tutto bene napsal:

    Jj, nabubřele si myslím, že v době, kdy jsem povinně nosila bílé tričko a malé modré jsem měla pozadí v naprosto dokonalém stavu, bez jediného ďolíku a přesto ten „TV outfit“ strhával moji sebeúctu na nulu! A jak tady někdo trefně poznamenal, po hodině jsem se s výrazem nejvyššího utajení odplížila do šatny.
    Nepožádáme hromadně o odškodné?

  9. kejtyna napsal:

    No já mám třeba pohyb docela ráda a pokud se aspoň neprojdu denně, tak pořád jenom myslím na to, jak se rozhejbat trochu :D. Co ale tělocvik kazí jsou učitelé. Třeba ten náš byl fakt psychouš a všechny jenom urážel a smál se nám. A pořád jsme dělali opičí dráhy a gymnastiku, kterou fakt nenávidím, protože je nudná. Co jsme dali za volejbal :D.

    • Taky jsme měli sadistku. Já měla na gymplu z TV trojku, spolužačka dokonce i čtyřku. Nesplnily jsme dané limity – kolik hodit,kolik skočit a za kolik uběhnout… Fujtajbl!

    • K. napsal:

      Myslím, že to ty učitele učí na škole.
      Naštěstí sestřička (zdravotní) od mojí praktické lékařky znala učitele z našeho gymplu a když jsem po traumatické zkušenosti z přeskoku přes kozu (a to byl na základce můj oblíbený cvičební úkol!) přišla s prosíkem o pomoc (=osvobození od skákání), tak se jen zeptala „koho máte na tělák?“. Když jsem odpověděla, tak řekla doktorce „Sylvo, napiš jí to.“ 🙂

  10. mfrohlichova napsal:

    Tak to je teda retro post! Vidím, že nejsem zdaleka jediná, která byla traumatizována svým úborem. Jsem pro zažalovat minulý režim za újmu na sebevědomí. Apartní modré trenýrečky už nevlastním, předpokládám, že shnily někde v kanále času…a vůbec si nechci představovat, jak by byly teďka zteřelé. Já nesnášela volejbal a vůbec všechny hromadné akce – moje dcera nesnáší celý tělocvik stejně jako Ty, ale aspoň má krásná trička a legíny a tenisky..neví, co má…

  11. Já myslím, že s frustrací je nejlepší bojovat tím, že se jí postavíš čelem. Tedy, navleč se do toho odporného oblečku, strč kapesník do kapsičky a hrdě prokráčej plným náměstím. Ukaž všem těm hňupům, který po těch dobách brečej, jaká to byla krása! I když nejspíš zjistíš, že si tě nevšimne vůbec nikdo 😀 A nebo druhá varianta – založíš nový módní trend a druhý den tak bude oblečená půlka města .-)

  12. Lucia napsal:

    čo tam po telocviku, ale my sme tieto modré hrôzy nosili ako malé dievčatká dobrovoľne na nohavičkách pod sukňou alebo pod šatami, neexistovalo, že by ich niektorá nemala a naši ma ani za svet nevedeli od toho odhovoriť. Veď to by bola aká hanba, keby niekto zazrel kúsok mojich nohavičiek, hlavne, keď sme v jednom kuse skákali gumu….

  13. Eva napsal:

    S radosťou by som ti tie hnusné gate zaslala, ale dávno pradávno skončili asi v smetiach, prípadne boli použité ako handry. Už ani neviem.
    Jarmilky, tak voláte cvičky? Prečo?
    No ale aby to nebolo len o ponižovaní, aspoň nebolo treba špekulovať, čo na seba, lebo sme všetky vyzerali ako trubky.
    Len ma vtedy nenapadlo to, čo teraz ako „veľkú“. Aký význam malo to, že všetci museli pri TV mať oblečené čosi, čo sa nijako (okrem názvu) nelíšilo od spodného prádla? (Som rada, že som „zoženštela“ až okolo maturity.) A nemyslím teraz argument, aby sa telo nepotilo a mohlo sa hýbať pri preskoku cez kozu. (Vitaj doma, sádrová ruka! Otec si ešte živo spomína, keď mu do roboty zo školy volali, že si pre decko má prísť na chirurgiu, ale nepovedali mu, že je to „len“ zlomená ruka z telocviku. Vraj mal chuť rovno sa dať vyšetriť s podozrením na infarkt.)

  14. Jana napsal:

    Kdyz nad tim tak premyslim, tak to byl vlastne dost obsceni oblecek…do kolika let se vlastne cvicenky musely takto oblekat??? Potencialni duvod k zalobe…trenyrky, jarmily a harassment:D

  15. Margareta Křížová napsal:

    Moc jsem se nasmála, už jsem na ten děsnej tělák zapomněla, včetně šplhu na tyči (nikdy jsem se nedostala výš než půl metru), skok roznož přes bednu, stejně tak jako kruhy – z kotoulu vzad na kruzích jsem měla vždycky trojku

  16. Alis napsal:

    Tak mám také hodně podobné vzpomínky..modré trenýrky, jarmilky a bílé triko…ještě, že už je to za námi !!!

  17. Tina napsal:

    som vzdy tak rada, ked natrafim na niekoho spriazneneho v oblasti sportu 😉 ja som sice tieto rekvizity uz nemusela nosit (ak by, tak vyhlasim strajk.to by nijako neslo), ale nechut k sportu sa u mna vyvyjala dlho a do velkej hlbky. teraz uz sportovat nemusim a naplno si to uzivam 🙂

  18. Ivana napsal:

    Sport je sprosté slovo! Jak už tu někdo vzpomínal, trenýrky měly vzadu kapsičku na kapesníček, nosila jsem ho tam 🙂 Mě hlavně „šly“ míčové hry, to bylo utrpení. Ze šplhu na tyči jsem pokaždé měla spálený nárt, z běhu se mi dělaly mžitky před očima. Tělocvik byl pro mě nejhorší předmět, a to jsem byla štíhlá holka. Na vysvědčení jsem mívala dvě až tři dvojky, z toho jednu z těláku… Na žádnou tělocvikářku nevzpomínám ráda, byly to sadistky 🙂 Vrcholem byl pro mě lyžařský výcvik, z toho mám trauma dodnes. Tudíž je zcela logické, že žádný takový, výše vyfocený úbor, již dávno doma nemám! 🙂

  19. Desperádo napsal:

    Slyšte názor z druhé (klukovské) strany. Sport jako takový není vůbec špatná věc, minimálně to člověka udržuje v kondici :)) bohužel tělocvik jako předmět stojí za pendrek díky tomu, že nutí děti k nepřirozeným pohybům typu kotrmelec, výmyk a podobně, skákání přes kozu či blbnutí na hrazdě nevyjímaje… to v normálním životě nevyužije nikdo. Z tohoto důvodu byl pro mě tělocvik až do druhého ročníku gymplu taky noční můrou, umocněnou tělocvikářem s napoleonským komplexem, který nám všem nasadil limity pro každou disciplínu – limit na jedničku, limit na dvojku.. Na druhou stranu, pokud někdo neměl trojky z jiných předmětů, tak ani z tělocviku tu trojku nedostal, i když já jsem byl na ni kandidát celou dobu. Například naprosto nesmyslné stoje na rukou jsem neuměl nikdy a nikdy umět nebudu a nechybí mi to. Jezdit na kole a plavat jsem se naučil sám a ty základy volejbalu, ze kterých při hraní s partou kamarádů dodnes vycházím, jsem taky „pobral“ až po škole. A lyžařský kurz na ZŠ byl rasovina, nicméně na VŠ hlavně sranda a turné po hospodách, co jich v Jizerských horách je. :))

  20. Josef Veverka napsal:

    Milé dámy, lze-li se zpětnou platností poněkud zredukovat Vaši frustraci z těchto trenýrek, pak vězte, že pro nás, tehdy chlapce teen věku,(tehdy se tento výraz nepoužíval), byly Vaše zadečky i v nich nesmírně sexy (rovněž tento výraz byl tehdy ještě neznámý). A co v nich skrýváte nás možná zajímalo více, než dnešní teenagery, na které ze všech stran civí silikonové kravičky honosně zvané „celebrity“
    VVRAK

  21. Thodthwerdthur napsal:

    Zdravím,dávám do kupy sbírku Vámi nesnášených trenek,hlavně od firem Jitex Písek a ze Slovenska.Tak pokud jste je milé dámy ještě nerozcupovaly všechny,vezmu je za rozumnou cenu(kolem 50-100 kč/kus). Nejvíc mi chybí velikosti dívčí 160 a dámské 44-50.

    • Milan napsal:

      Ahoj , nemáte někdo takové silnější alespoň jedny dívčí modré trenýrky , co byly z těch prvních ? Byly to takové silné . Scháním velikost 42 až 44 . Rád je koupím do 50 Kč. email : 1111milan@seznam.cz

  22. yan napsal:

    video na téma modré školní trenýrky – hezké retro, přidejte, ja to foto v blogu si myslím, že je z Japonska. Do dnešního dne tam nosí takové trenýrky, samozřejmě z lepších materiálu

  23. Tyhle trenky se ještě nosí v japonsku nebo koreji 😀 Na internetu jsou i eoricky laděné skupiny na tuhle úchylku :-))) Každopádně super nostalgie ty červený a modrý trenýrky…

  24. David napsal:

    Jsem ročník 1980 a červené trenky jsem nosil do tělocviku až do konce osmé třídy (rok 94). Ve třídě jsem byl jediný kdo v tomhle úboru cvičil. Tělocvik jsem tehdy nesnášel ale dnes na něj vzpomínám rád. Občas chodím běhat v normálních šortkách, ale pod nimi mám staré červené adidasky s bílými proužky a když vidím partu nějakých pěkných mladých kluků, nutí mě to sundat je a proběhnout se před nimi v těchto krátkých trenkách a bílém tílku. Ty jejich úsměvy a pokřiky jsou potom nezapomenutelné 🙂

    • adidasmen napsal:

      Super Davide mám několik lesklých hladkých trenýrek adidasek taky v nich běhám a jezdím na kole,mám s lesklého nylonu ale i s lesklého igelitu.

  25. Milan a Milena Součkovi napsal:

    Milan a Milena
    Tak mi na téma modré dívčí trenýrky jen tolik,byl to výrobek na tělocvik i běžné nošení a je škoda,že se už nevyrábí.Vedeme cvičební spolek dívek a žen a rádi byjsme nějaké kdo by měl koupili od vel.44 až do vel.50 jak obnošené,tak i v různém typu střihu,materiálu i odstínů modré.Děkujeme

  26. Jarka napsal:

    Našla jsem manželovi červené trenýrky tzv adidasky . Co s nimi nebo z nich udělat?

  27. jarmil napsal:

    ja nosim porad cervene trenyrky a natelnik je to super spodni pradlo a taky rad nosim krepsilonove vzorkovane ponozky, a ted mluvte je me 38

  28. tel: 733109967 napsal:

    Prodám prádlo z období komunismu a socialismu – červené trenýrky s kapsičkou, možno i barevné, dále nabízím bavlněné dívčí modré trenýrky s kapsičkou /vše výrobce Šohaj Strážnice/ a dále prodám silonové prádlo – spodničky, kalhotky, košilky.¨
    Mohu nabídnout i klasické bavlněné punčocháče žebrované – vše z období 70. a 80. let.
    Kontakt: lamazel@seznam.cz nebo tel: 733 109 967

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s