Pořád miluji pohádky aneb Moje děsivé noční můry

Ilustrace Japonských pohádek. Bojím, bojím…

I dnes miluji pohádky (ne ty, které mi vykládá manžel), ale ty knižní či filmové. Když mé dítě kdysi začalo rozum brát, usoudila jsem, že nastal čas seznámit ho s pohádkami nejklasičtějšími. Ale ouha! Ukázalo se, že je ještě příliš útlocitné. Když vlk po vyoperování Karkulky a babičky spadl do studny, kde měl v souladu se svou odpornou povahou zůstat, dostalo dítě hysterický záchvat a já musela vlka nechat vysvobodit a kát se za své nechutné činy.

V nestřežené chvíli se však dětská lítost zlomila a nastalo peklo. Najednou byly vítány zejména všechny pohádky s upečenou ježibabou, třemi degenerovanými přadlenami, které své defekty chtěly zamaskovat tvrzením, že je mají od předení a se sedmi synáčky, kterých se matka (když jí konečně logicky povolily nervy) jednoduše zbavila krkavčí kletbou.

Čarodějův učeň. Nefalšovaný horor…

Časem jsme se propracovali  k Pohádkám bratří Grimmů a jednoznačně zvítězila ta, jak šel synek do světa, aby se naučil bát. Když jsem na  opětovnou žádost potřetí četla, jak s hrozným rykem vypadla z komína půlka člověka a jak si nebojácný synek lehl do rakve k umrlci, aby ho zahřál, začala jsem své dítě bedlivě pozorovat. Následně jsem se snažila vystopovat v naší rodině duševní  poruchy a pomocí několika vhodně volených otázek jsem propátrala manželův rodokmen, ale všichni jsme se jevili být bez sadistických náznaků. 

Po poradě s jinými matkami jsem však dospěla k názoru, že se mé dítě vyvíjí v souladu s ostatními a morbidně jsem se přeorientovala na pochmurné pohádky norské, japonské, tatranské i prérijní a zapůjčila animovaný film režiséra Karla Zemana Čarodějův učeň o sirotku Krabatovi. A byl klid! Dítě hltalo každé pohádkové slovo a horůrek s gustem zhlédlo zhruba desetkrát.

Jen já se ještě zhruba půl roku budila celá propocená a manžel mi spílal, že ho mé nesmyslné noční výkřiky jako „Pozor, krkavec!“, „Kra-ba-te!“ nebo „Umrlec, jde sem umrlec,“ děsně iritují…

No a co! Neříkejte, že vy jste se nikdy u žádné pohádky nebáli?!

.

Obrázek: bio-ponrepo.cz

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

59 reakcí na Pořád miluji pohádky aneb Moje děsivé noční můry

  1. Isia napsal:

    Bála som sa. Ale nie u rozprávky. Išlo o niektoré povesti z nášho kraja, ktoré tak šťavnato opisovali duchov, čiernu mágiu a podobné hrôzy. A priznám sa…trochu strachu mám pri nich doteraz. Keď som ešte učila na ZŠ prvý stupeň a dožierali ma mrňúsovia, čítala som im z tejto knižky. Záhada, ani brvou nepohli. Vôbec sa nebáli. To je dnes generácia! 🙂

    • NĚČEHO se přece ta robátka bát musí!!!
      Neviděli Krabata… A mě…

      • Isia napsal:

        Pche….ja som videla len jeden diel seriálu kosti a bolo mi na …vracanie… Pozrela som si to len kvôli nim, lebo to tí tretiaci bežne sledovali v TV. Mám taký pocit, že by sa v prvom rade mali niečím vystrašiť ich rodičia.
        A teba by sa nebáli. Aj ja som si to o sebe myslela a …nestalo sa…!

        • Hmmm…
          To bude asi věčný generační problém..
          Mimochodem – já myslím, že mladou generaci mohou s úspěchem děsit mnohé televizní reklamy!

          • Isia napsal:

            Tak zaručene ich desili zlé známky a poznámky do žiackej knižky. Ale tie som ja nedávala, takže som sa zaradila do kategórie „v pohode učka“.
            Ktoré reklamy myslíš? Mňa napríklad desia všetky!

  2. Enka Quanium napsal:

    tak z Kra-ba-te… jsem mela nocni mury a uprimne priznavam, ze ani dnes, kdy uz sem tam vlas sedivi a koleno povrzava.. bych se na tu pohadku dobrovolne nepodivala.. podobny ucinek na me mel film Zanik samoty Berhof, byli jsme na nej v kine se skolou!! a nocni mury mely pre.. fujky..

  3. Enka Quanium napsal:

    Ja se nebojim rada, protoze pak prave mam osklive sny.. jsem holt povaha citliva, z hororu zvladam tak Gremlis 🙂 ani na Vetrelce se nemuzu divat vecer.. pak me celou noc honi potvory.. ale preji hezky zazitek pri koukani na Krabata..

  4. Mimo.ň napsal:

    … vlastně ne, nebála. Popravdě, jako malá jsem se bávala vždycky spíš věcí, které ostatním přišly neškodné (např. pošťačky 🙂 anebo šera – ale tmy už ne…). Peklo nastalo, když má o 8 let mladší sestra začala dorůstat a já si pro ni hrůzostrašné pohádky vymýšlela… z Černé víly a chodících stromů měla noční můry ještě v prepubertě… 🙂

  5. Poetická sadistko!!!

  6. tutto bene napsal:

    Já se nerada bojím. Většinu z toho co jsi zmínila bych si dnes dobrovolně nepustila a ani nečetla. Andersen, Grimové, to jsou normálně dětské horory. Dětem čtu raději cukrářskou nebo meteorologickou pohádku. Dokonce i vcelku neškodné vodovodnické pohádce se vyhýbám. Od té doby co si dcera vyslechla, že je v trubkách vodník vodovodník, nechce sama splachovat záchod a z koupelny maže jak namydlený blesk. Takže výše zmiňované raději vynechávm úplně:)

  7. Lucifrid napsal:

    Tak norsky, japonsky a dalsi neznam. To ja si uzivala rusky (Kostej) nebo mongolsky (Bohatyri davnych casu a tak) a s chuti si je prectu dneska znova :).

  8. vimneok napsal:

    jo čarodějův učeň je pro mě strašidelný do teď. Jako dítě jsem se bála i vlka z jen počkej… měla jsem přebujelou fantazii… no ale moje starší miluje strašidelné pohádky. Hodně dlouho vedla Noční můra před vánoci, pak Koralina, ta je hodně staršidelná, pak Mrtvá nevěsta… a jak teď dávali v kinech hotel transylvánia a norman a duchové, to byla v sedmém 😀 tak nevím…

  9. mamifi napsal:

    😀 kajici se vlk 😀 ja jako dite strasidelne pohadky milovala, Panna a Netvor byla moje nejoblibenejsi. A moje ditko je ma taky rado. Boji se spis u emocionalne vypjatych scen, ale kostlivci a umrlci jsou fajn. A diky za pripomenuti Carodejova ucne, uplne jsem na nej zapomnela, pritom je to ma oblibena zalezitost!!

  10. Lucia napsal:

    A to ste dievcata necitali Dobsinskeho! Nie len strasidelne, ale nasi chalani na gympli si dali tu namahu a vypichli v Dobsinskeho rozpravkach vsetky sexualne narazky. A ze ich tam nebolo malo 🙂

  11. Ivana napsal:

    Ruské pohádky mě celkem děsily, již zmiňovaný čaroděj Kostěj. Kluk má dodnes trauma s Grimmů, stačila mu jedna pohádka a knihu jsem musela zlikvidovat 🙂

  12. Dana napsal:

    Hodně dobrý pohádkový horror je Mrňous a čarodějnice. Kdysi jsem tuto pohádku viděla v kině jako předfilm a to jsem se teda fakt bála i když jsem už zdaleka nebyla dítě. Je fakt skvělá, kdo nezná a bojí se rád, doporučuji: http://www.youtube.com/watch?v=jsYDAtVGY98

  13. Witch napsal:

    Mně pohádky moc nevyprávěli, já si je brzy četla sama a potom i vymýšlela. Milovala jsem horory z Ahoje. Navíc jako slaboučké dítko jsem chtěla být dobrý Indián, tak jsem se snažila nebrečet. Jenže někdy je tak blbě na duši, že se člověk holka vybrečet potřebuje. K tomu mi posloužil Arkadij Gajdar, Vojenské tajemství, líčení nesmyslného zabití a pohřbu malého chlapečka, který měl to dotyčné tajemství. To zabíralo ještě ve dvanácti. Na strach jsem měla vždycky živé lidi. Od dětské smečky, která mne tu a tam chtěla přepadnout, zmlátit a okrást, až po útoky na život. Škrcení je pěknej fujtajbl, vám řeknu. Dušení taky. 😦 Jinak ve mně oprávněné obavy a děsy budí obecná válečná nebezpečí a ohrožení mých dětí. Čili klasika…

    • Jsi nesmírně statečná Indiánka!
      A klasika mě děsí taky – a to velmi…

      • Witch napsal:

        Problém je v tom, že být statečná jak Vinnetou není to pravé ořechové. Kdo nebrečí a přežije cokoliv, platí za debílka, co neví nic o těžkém životě normálního člověka. Což mi sdělili i moji bližní, kteří vědí aspoň většinu toho, co mám za sebou. Vždyť ty se pořád směješ?! Směju se, ale dokážou mne vyděsit i takzvaně malinké křivárny. Zlaté mrtvoly! Zlaté kříšení! Zlaté nejšpinavější, nejsmrdutější práce!

  14. Eva napsal:

    Dcéra mala tiež problém s Červenou čiapočkou. V našej knižke mu po chirurgickom zákroku zašili do brucha kamene. Strach a hrôza! „Neboj sa, on ich vykakal, tak ako ty, keď si spapala halierik.“ Potom bol šok, keď môj otec zaspieval decku Medveďku, daj labku v brutálnejšej verzii (Medvedica ráno vstala, všetky mladé podusila. Dedo jeden! Ešte teraz ma to nahnevá, keď na to spomeniem.) , ja som spievala, ako ich pohladila!
    Ja si spomínam na strach z Vodníka, staršia sestra mi ho čítala, keď ho preberali v škole, mala som asi 6 rokov, to už presne neviem. Tak veľmi som sa bála, že som nebola schopná čítať Erbena, keď sme ho v škole mali my. A keď dávali v telke film na motívy Kytice, manžel pozeral, ale ja som akosi Vodníka nemohla. A ani tie ďalšie.
    Ďakujem za tip, pozriem Krabata. Musím sa priznať, že som o tom ešte nepočula.

    • Tedy, chtěla bych vidět ty vlčí exkrementy…
      Medvedice taky velmi optimistická!
      A Krabata najdeš v komentářích…

      • Canan Pamuk napsal:

        Krabata se Chanelista zatím bojí, ale ve2,5 roku mi převyprávěl tuhle oblíbenou:

        Če Kakulku!
        Mám ti říct o Červené Karkulce?
        Né! Ja žeknu!
        Tak říkej.
        Čevený Kakulče. Šla do leša…VUK!
        A co dál?
        Šežal babičku!!
        A co dál?
        Šežal Kakulku!!
        A co dál?
        Šežal čepeček!!! Dobo noč.

        Jaképak s tím sraní,
        všichni jsou sežraní.
        (to jsem složila já, on ještě neumí „r“).

        (Sorry za sprosté slovo, ale už jsme si to tady nějak vyjasňovaly/i, že?)

  15. Eva napsal:

    Ja by som ich vidieť nechcela 🙂 Našťastie moje dieťa nebolo detailista. A ani teraz nie je. Iba ak na mňa. (Tie nohavice sú ti úzke, tá mikina je moja, mami, česala si sa dnes? )

  16. Ludmila napsal:

    Dovolím si horrorové téma rozšířit o zajímavou písničku, co takhle zkusit dětem před spaním zazpívat :

    totéž téma ve staroangličtině (škoda, že je to jen část písničky) :

  17. K. napsal:

    Bála a jak. Takové pohádky Oscara Wildea mě dovedly přivést k slzám. Ale ty byly spíš smutné. U těch strašidelných jsem se bála, ale líbilo se mi to. To abych taky prověřila rodinnou anamnézu. 🙂
    Nejlepší byla čínská knížka Zkazky o šesteru cest osudu. Myslím, že kdyby naši nahlídli dovnitř, tak asi omdlí. To bylo mučeníčko a taky mrtvé dívky, co obluzovaly chudé studenty a sexem z nich dělaly jiné bytosti (to tam nebylo explicitně popsáno, psali o tom jako o „splynutí“ a já nechápala, co tím myslí, ale strašně mě to zajímalo :-). A to opravdu prodávali v oddělení pro děti. Mám tu knížku pořád a chystám se si ji znovu přečíst. Snad mě moje vzpomínky neklamou.

    • Witch napsal:

      Určitě neklamou. Je to v podstatě jedna z nejstarších hororfantasy knih světové literatury. Navíc je doslova kouzelná, jak uvádí do světa staré Číny 🙂 A v mnohém nekecá – díky znalostem z poznámek jsem už dělala chytrou i na výstavě hedvábných svitků – pořadatelé ovšem neznali základní věci, tak to nebylo těžké. 😉

    • Tak to jsem zvědavá!!!
      Dej vědět, jak to na tebe po letech působilo. Zní to víc než dobře!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s