Zatraceně retro koupel aneb Jak jsem kdysi pěnila…

imgJako dítě jsem u babičky na půdě vyhrabala bločky propagující mýdlo Hellada. Moc se mi líbily. Na každé stránce byl barevný obrázek hospodyňky s drdůlkem při nějaké mydlící činnosti. Ta dáma v zástěře při práci neustále recitovala (asi to tak bylo kdysi zvykem). Na prvním listu například drbala v neckách plných mýdlové pěny rozesmátého Afroameričana a u toho vykřikovala: „Kdybych byla u černochů, já bych o ně dbala! Helladou bych do běloučka všechny vydrbala (což by dneska neprošlo – viz např. kauza písně Včelích medvídků).

Mýdlo s jelenem ani mýdlo Hellada už nepamatuju. Zato si dobře vzpomínám na mýdlové skvosty jako ŠeříkAstra a Elida a několik málo koupelových prostředků, činících z očisty ve vaně orgii  smyslů. Tedy… skoro!!!

untitledMýdlo Šeřík je pro naši generaci prostě nezapomenutelné. Bylo poněkud tužší, ale mydlilo. Škoda, že mi tu poslední šeříkovou relikvii, uchovávanou na chatě, ohlodaly myši. Asi si chtěly taky zapěnit… Následující mydlící výrobky jako JaroMandarinka či Femina v kulaté umělohmotné červené krabičce mě nějak výrazněji nepoznamenaly. Matně si ještě vybavuji krémové mýdlo Soté mink (což už byl luxus za 18 Kčs) a pánské mýdlo Don. Zato z vůně mýdla Zelené jablko jsem byla u vytržení, stejně jako z kulatých, decentně vonících mýdel Astra (bílé, namodralé a narůžovělé), na jejichž povrchu se skvěl vylisovaný reliéf podzimní květiny. K dostání byly i v dárkovém balení, kterým jsme každoročně o Vánocích, narozeninách a při dalších příležitostech oblažovali babičky.

imagesca38yvtk2Přípravků pro zušlechtění koupele bylo buď žalostně málo – nebo jsme je prostě nekupovali. Pamatuji si totiž pouze pěnu v plastovém kačerovi (oranžovém? žlutém?), Karlovarskou koupelovou sůl a lisované kolečko Ozal s lesní vůní (jejda, teď se mi ta strašlivá vůně větví vybavila přímo plasticky), které po vhození do vany bublalo. A pak tu byla ještě pěna do kouple AVELA ve velké bílé lahvi s oranžovým, fialovým, a zeleným písmenem A. Vím, že mi nevoněla ani jedna varianta, ale pěnilo to, což bylo samo o sobě úžasné. Z pěny jsem jsem si ve vaně tvořila knír, prsa, plnovous i Zlatovlásku v důchodu – a pak se zhlížela v zrcadle. Rodiče pěnu Avela příliš nemilovali a záhy její přísun do naší domácnosti stopli, neboť jsem ji dokázala při svých důmyslných hrách rozmetat po celé koupelně… Ach, kde je dnes AVELE a mýdlu Astra konec…

bath3Tak! A teď se půjdu naložit do vany. Vodu obohatím pěnou s vanilkovým extraktem, zvláčňujícím kakaovým máslem a mandlovým olejem a použiju mýdlo s vůní medu a karamelu. Úááá! To tedy bude požitek!!! A teď mi řekněte, který blázen by dneska chtěl vzpomínat na mýdlo Šeřík a Jaro…

.

Foto 1: muzeumcl.czSdílet
Foto 2: et.pise.czSdílet
Foto 3: ekonomika.idnes.czSdílet
Foto 4: zena-in.cz zena-in.cz

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice KOSMETIKA, MÓDA A VŮBEC se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

36 reakcí na Zatraceně retro koupel aneb Jak jsem kdysi pěnila…

  1. U dvou Verunek napsal:

    Tak už vím, kde se tvůrci České sody inspirovali! Je to jasné!:) Jinak Ozal byl super (nebo mám zkreslené představy). Krásně šuměl:) Veronika

  2. Isia napsal:

    Jé…na zelené jablko nikdy nezabudnem!!! Tá vôňa ma brala. Ale pamätám si penu do kúpeľa pre deti s názvom Tutti-frutti, ktorá voňala ako cukríky spárené s cukrovou vatou. Asi práve pri nej sa mi vytvorila tá hrozná úchylka na presladené vône…
    Ďakujem za ďalší perfektný článok z „retro kolekcie“ blogeríno!!!

  3. tutto bene napsal:

    Já Ti to povím, Ty:D a taky já. Ale jen vzpomínat. Tu koupel si uděláme současnou jo! Prsa jsem si z pěny dělala taky a …. to sem snad raději ani psát nebudu. Kolečka ozal mi dávala do vany babička. Pamatuju se, že jich bylo snad i více barev, krom toho zeleného lesního ještě žluté a oranžové, ty byly asi citrusové.

  4. Tyhle výlety do minulosti mě baví.

  5. Jo Jo mýdlo Jaro 😀 Mysím že bych ho ještě našla někde v šuplíku

  6. Brooks C. napsal:

    Jelena si vybavuju, šeřík taky ale Jaro mě asi nějak minulo:D Pěkný článek!

  7. Kecáš!!! Paráda!!!

  8. vimneok napsal:

    jááá, můj tradiční dárek pro maminku k vánocům 😀 😀 to je teda nostalgie… jsem zvědavá, jestli se taky za pár let dočkám mýdla 😀

  9. ladyesik napsal:

    Tak to já takový pamětník nejsem 🙂 Pamatuji si leda na Alpu

  10. mischka napsal:

    Zelený jablko a taky ten černorybízový Cassis! Bylo takové růžovofialové žíhané, to mýdlo… Měla jsem ho na privátě na střední škole. A Soté Mink mi vždycky voněl a voní mi doteď. Občas si ho i koupím 🙂
    Zato pekelný Jaro si pamatuju z přídělů – dostávaly jsme ho na vojně :-)))

  11. K. napsal:

    Zelené jablko u mě vítězí. 🙂
    Femina vůbec nevoněla, ale přišlo mi to v té krabičce děsně nóbl.
    Prima článek, děkuju.
    A mýdlo s jelenem bylo taky, vozili jsme ho s sebou na puťák, když jsme si prali v potoce v Ráčkovej dolině. 🙂

  12. 747 napsal:

    😆 Řvu tady smíchem nad tím sloganem u Hellady. Auvajs, jak se nám ty časy změnily. Mýdlo máme lepší, ale přetvářku povinnou 🙄

  13. dobrotka napsal:

    Z Maďarska jsme si v půlce osmdesátých let dovezli žíhané mýdlo, které vůbec nebylo tvrdé, ale jak se namočilo, tak se do něj daly dělat důlky. Hezky vonělo a ruce po něm byly hebké. Bylo růžovo-fialovo-bílé. Podobná mýdla vozily děti z Jugoslávie, ale tam naši nikdy nedostali výjezdní doložku. A taky si vzpomínám, že se dělala oválná bílá mýdla, která byla těžce podpultová a dávala se nastávajícím maminám. Bože, to je fakt těžké retro. Dneska používám už jen mýdla tekutá od Yves Rochera. Když mám použít něco jiného, jdu do vývratu.

  14. katheriin napsal:

    Ten slogan je fakt úžasný! Jsi mě zase pobavila :D.

  15. balzu napsal:

    tož…chybí mi tu mýdlo s jelenem!:D

  16. balzu napsal:

    ale ted jsem si vzpomněla, že jsem jaká malá byla vysazená na mejdla (no, na hodně věcí, ale na mejdla prostě taky), hrozně se mi líbila, pamatuju si nějaký kačenky a jiný zvířecí tvary:D…ale nikdo mi je nesměl používat!

  17. Odula napsal:

    Máš moc pěkný blog!!! nejsem tu naposled:-)

  18. Jana napsal:

    Tyhle vypravy do minulosti miluju…takzvana kosmeticka nostalgie:)
    Jinak me asi nejvic utkvela v pameti ma adorace vyrobku Fa a jak jsem byla nadsena, kdyz jsem za tezce usetrene penize z vratnych lahvi koupila mame k Vanocum darkovy balicek ruzoveho Fa.

  19. HarryW napsal:

    Úžasný vzpomínky na mládí,byla ale ještě jedna pěna do kopele, v zelené plastové cca půllitrové (nebo čtvrt?) dala se napsat i na recept (stál 1,- Kčs) a byla údajně na bolesti kloubů – my doktorksé děti se v tom rachtaly i bez revmatu. Nevzpomenete si někdo? Díky HarryW

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s