Mezi parfémy se dostávám do stavu blízkého náboženskému vytržení. Voňavý svět mě zcela pohltí a já jen čichám a čichám. V mém dětství to bylo mnohem prostší. Kromě toho, že jsem na pumpě ráda vdechovala vůni benzínu, když naši tankovali trabanta, byly možnosti skromné… První „vůní,“ se kterou jsem se setkala, byly ŽIVÉ KVĚTY.
Pamatuji si lahvičky, ve kterých se vznášely téměř bezbarvé vymočené fialky, konvalinky a karafiátky. Mám pocit, že existovala ještě další varianta, ale nemůžu si vzpomenout. A Cena? Šestnáct korun… Dostávala jsem je na Vánoce i narozeniny. Bledé, plovoucí fialky…
V dětství mě fascinovaly hygienické voňavé ubrousky. Kus za padesát haléřů byl zalisován do obalu s obrázkem. Piknik, Kleopatra, Afrodité, Karavana. Natírala jsem si jimi ruce, krk i obličej. Vůně hned vyprchala, zato na kůži vám spolehlivě zůstala řada bílých žmolků…
V pubertě jsem objevila toaletní vody Farao (myslím, že byla pánská) zhruba za 30 korun a Savana. Následoval nezapomenutelný deodorant BAC s jablečnou vůní, který jsem si přivezla z NDR a po jeho vypotřebování mě ovládl pocit obrovské životní ztráty, kterou nelze ničím nahradit.
U příležitosti zhruba čtrnáctých narozenin jsem obdržela stříbrný sprej, na jehož obalu byl plameňák a palmy. Vidím to jako dnes. Tropical morning. Po jeho aplikaci se mi zvětšily nosní dírky do velikosti koňských nozder a převrátil se mi žaludek. Dospěla jsem k přesvědčení, že tropy musí být vskutku strašlivá záležitost! Deodorant jsem mstivě věnovala své spolužačce, kterou jsem příliš „nemusela“…
Později tu bylo polské Być Może. Máma ho od někoho dostala a nevonělo jí. Přesto však pro něj našla využití. Naše kočka občas pohrdala svým záchodkem a tvrdošíjně chodila čůrat pod vanu do koupelny. Máma vždy vše vyčistila a následně malý a špatně větratelný prostor panelákové koupelny vystříkala Być Może. Pevně doufám, že nic podobného už NIKDY v životě neucítím…
Ruské „parfémy“ Saša a Nataša ve mně naštěstí nezanechaly žádnou vzpomínku. Zato stopy bulharského růžového oleje mi moje čichová paměť vydá kdykoli…
Velkým průlomem byl pozdější objev Impulsů. To tedy bylo NĚCO! Stály 80 korun a já nemohla vyjít z údivu, že vůně může stát TOLIK korun. Milovala jsem Impuls hnědý a červený. Špatně se sháněly a byly téměř okamžitě vyprodané. V některých drogeriích jsou k dostání i dnes. A cena? Neuvěřitelná – stále 80 korun…
A pak… Limara, první Rexony, Fáčka, Charlie, Blase…
JAKÁ VŮNĚ SE VRYLA DO PAMĚTI VÁM?
.
Foto 1: ceskatelevize.cz
Foto 2: ekonomika.idnes.cz
Foto 3: markenmuseum.de
Foto 4: supermama.It
U STÁRNOUCÍ BLOGERÍNY 
Ach bože, skoro všechno si pamatuju, jsem na odpis 🙂 Aspoň, že mi tento týden už dva lidi nezávisle hádali o deset let míň (pevně doufám, že hodnotili vzhled, nikoliv chování 🙂 ). Živé květy byly ještě šeříkové.
Jo! Teď jsi na to kápla… Šeřík…
Hele, jak to myslíš – to s tím odpisem????
Já bych chtěla živé květy, muselo to být hezké… aspoň ty flakonky s umrtvenými květy. Moc si to nedovedu představit. Každopádně Impuls a Charlie pamatuju:) Veronika
Cha!!! No tak vidíš!!! Taky stárneš…
Zvláštní, myslím, že jsem starší než Veronika a nepamatuju si nic..nebo to už bude Alzheimer?:-D
Blbost!!! Zmíněný Němec mladice nenavštěvuje!!!
Nepopírám…:) Veronika
Nebylo to hezké. Ty květy byly umělé.
Nebyly. Byly usušené a pak nacpané do té tekutiny… Vypadaly jako vodní chaluhy…
Byly. Sem to jednou mamce odpreparovala. Možná to ale v průběhu let modernizovali. BTW: myslím, že o jedné lahvičce vím, půjdu se odpoledne podívat.
Trvám na svém!!! Mé dětské – původní – BYLY živé…
Máš pravdu, že to v běhu let mohli předělat…
Já taky myslím, že ty původní byly fakt někdy předtím živý. Pak už právě vypadaly jinak, prodávaly se docela dlouho, ty už byly asi umělý. Tak třeba to s tím odpisem nebude tak žhavý, ale teda začínám mít víc mrtvých oblíbenců jak živých a pak už je jen poslední stadium – víc známých mrtvých jak živých 🙂
Hmmm. Myslela jsem, že si při retro čichání příjemně zavzpomínáme a nanápadně nás to začíná vrhat do deprese…
Ja si pamatuji babicciny zive kvety, ale i matciny impulsy, charlie a facka, ach jo, nejsem nejmladsi 😀 zive kvety mela babicka ve vice flakonkach a „vonely“ kazde jinak a my se s nimi chodily vzdy nenapadne maznout, coz vubec nenapadne nebylo, protoze to stejne kazdy hned citil 😀
Tedy – flakonky napamatuji… To mě trošku uklidňuje…
sakrys, ze bych na tom byla hure, nez si myslim? 😀 a to nam s manzelem insolvencni spravkyne nechtela verit nas vek, kdyz jsme prisli podepsat smlouvu a prinesli penize za dum, ze by byla dobra lharka?:(
Živé květy jsem babičce kupovala k Vánocům (ty fialkové a konvalinkové) a dědovi tu kolínskou Farao. Ta byla dobrá! Ty jsi mi úplně připomněla dětství. Ten Impuls, to je zajímavá komodita. V průběhu 25 let se na něm nepodepsala ani inflace ani devalvace, prostě nic. Hnědý pamatuju, ten byl něco:) Pak si ještě vybavuju nějaký Moschus, tím jsem se oblévlala na gymplu:D
Jo, ten moschus se taky pamatuju – menší lahvička? A bylo jich několik? Něco jako Moschus Love? Už nevím, co to bylo…
Jj, ten si taky pamatuju, někdy v prváku na gymplu asi
Jééé…takéto články ľúbim!
Ja som po živých kvetoch veľmi túžila, ale mama ich nikdy nechcela. Pamätám si na guličkový dezodorant z Tuzexu, ktorý som vnímala ako drahý parfum a parfum s názvom „Cobra“ alebo „Kobra“, ktorý si kupovala mama a vždy bol k nemu pribalený malý darček v podobe náramku, náhrdelníka či prstienka v tvare hada so zelenými alebo červenými vybrúsenými očami.
Kobru neznám…
V Tuzexu jsem si v patnácti koupila džíny a v sedmnácti tvářenku Max Factor se zlatavým leskem. Byla jsem v sedmém nebi…
Děcka, neblbnětě, já Kobru a Čárlíka nosím dodnes.
Co je, sakra, ta Kobra???
http://www.fragrancemad.com/cobra-parfum-by-jeanne-arthes-100ml-spray-(with-cobra-bracelet)
No, to vypadá… Ďábelsky…
Ja som ani nevedela, že to ešte existuje. Ha…a vidíš pri ňom ten neskutočne „vkusný“ šperk? Normálne premýšľam, že si ho objednám. Chytá ma melanchólia z minulosti.
Ten šperk CHCI!!! Budu ho nosit doma při vaření…
Jsem divná, my doma měli jen 4711, Lancome Magie noire, Diorissimo, Gucci Accenti = vůně mého dětství, používala ji teta i babička (i když teta se v ní koupala), a Nina Ricci L´Air du Temps. Pravidelně jsem dostávala nna hraní flakonky a předstírala že se voním, Impulsy si jediné pamatuji jen proto, že jsem je strašně, ale stašně chtěla a maminka mi Sipice Girls Impulse nechtěla koupit. Trauma ze kterého jsem dnes vyléčená a jsem za něj docela ráda.
Jo a taťka dodnes používá Fužérku a míval nějakou zelenou kolínskou ve tvaru borové šišky, jejíž název si nemůžu vybavit.
No teda! O existenci těchto vůní jsem v dětství a mládí neměla ani tušení… Borovou šišku si taky nepamatuji…
Je mi líto tvé impulsové frustrace z dětství, které jsi však úspěšně překonala! Gratuluji!!!
Ehm…jestli to nebude tím, Blogeríno, že Gucci Accenti vznikla v roce 1995. Day bude asi vyrobená v jiném století…pardon, roce.
Šiška je Pino silvestre? http://www.commerceap.com/public/pino.jpg
To je od tebe nečestné a nesportovní!!!
Ehmm… a pravdivé…
Ty holky jsou hrozně drzé, že sem jen tak napíšou „Já si pamatuju akorát Impuls“. Nodoprdelenoaco, vždyť já za chvilku už taky, a nemám potřebu se s tím chlubit!
Ach, to nezralé mládí.
A moudré stáří…
vzpomínám na vůni Lucrecia modrá krabička a byla jako kolínská i parfém ,mně voněla pěkně Romka
Jediný co z toho znám je Impuls :D.
Pchááá… Mladice!!! (No – v podstatě – buď ráda…)
živý květy znám, voněla se jima asi stoletá paní bydlící s babičkou v lázních. A babička tím nedobrovolně voněla ještě tři tejdny po příjezdu. A můj kufr též. Neuvěřitelná výdrž!
To by mě zajímalo, jak to s tou výdrží dělali…
Docela ráda bych si ty vůně zase zkusila. Ale nevím jestli bych to přežila…
Až se příště uvidíme, tak se mi připomeň…něco málo mám. Přežiješ to, budu dávkovat opatrně.
Nekecej, že je ještě máš!!! To by byl POKLAD!!!
Květy ne, ale mám Charlie, takový ten malinký zelený kulatý flakonek s kamejí, bulharský olej, Diorissimo 1985, Farina toaletku v kuličce a ještě něco by se našlo…a jak jsem psala, o jedněch květech vím, vydám se odpoledne na lup.
Jééé!!! Uděláme reálnou retročichačku a pak spolu budeme ležet v jedné nemocnici. Konečně pokecáme… Já se tak těšííím…
Zaujal ma malinký zelený guľatý flakónik, moja mama používala niečo také, v strede bola malinká plastika -vyobrazený profil ženy. Vie niekto ako sa táto socíková vôňa volala a kto ju vyrába. Mne sa niečo marí, že by sa mohla volať Rokoko, alebo niečo podobné. Napíšte, ak si spomínate lepšie ako ja.
Tnehle?
Ten se nejmenoval nijak. Byl to flakon obecný, produkt českých sklářských podniků, kupovaly si ho různé kosmetické firmy a plnily do něj to, co zrovna vyráběli. Takže to mohlo být i Rokoko…anebo cokoliv jiného. Pokud si nepamatujete papírovou krabičku, tak to už dnes bohužel nezjistíme. 🙂
Dík za odpověď, já to jméno taky nevím… 🙂
Ďakujem za info , je to tento flakónik
Zdravím, podarilo sa vám zistiť názov toho socíkovského parfému?
Nee… 😦
Tvoje články o výrobkoch minulosti ma bavia, spomeniem si na dávno zabudnuté veci. Popritom som objavila blog: http://socikstyle.blogspot.be/. Poznate?
Sonda do minulosti nikdy neuškodí… Socikstyle VÝBORNÝ!!!
Tvůj blog je přímo naučný!
Retronaučný!!!
Aby i dnešní generace věděla, jak jsme to měly těžké… Žádný Chanel a Gucci!!!
Měl by se tady zmínit i demokratický rozměr: když budete volit komunisty a socany, budete mít zase Ho…bru.
Budeme mít ŽIVÉ KVĚTY!!!
Rudé květy.
Červené karafiáty…
Brrr!
Tohle všechno taky pamatuji, ale nijak se to na mně nepodepsalo. Hrůzné zážitky s vůněmi mám v odlišném podání – jdete po ulici a už jen podle „oblaku vůně“ víte, že někde v okruhu 100 m kolem vás se vyskytuje občanka ruské národnosti 😉
Ha! Právě jsem si vzpomněla na voňavku „Duch Moskvy“…
Mrtve kvety mela vyrovnane na cestnem miste na policce v koupelne babicka…hned v nekolika exemplarich…kupovala si vse do zasoby, kdyby potom nebylo k dostani. Hnedy impuls byl zase favorit moji mamy a jeho vune ve me vyvolava vzpominku na jeji domaci trvalou a klasicky chemlonovy uces:)
Skvely clanek a krasne vzpominky…jsi proste jedna skvela blogerina!!!
Hohóó!!! Tolik chvály… ještě chvilku a napíšu další retro o krásných účesech doby minulé (ten chemlon jsem nosila taky…)
😆 Mně se nějak vybavuje Rexona, taková kořeněná vůně to byla. A víte co mám?! Úlovek se socíku. Objeven při úklidu garáže. Nějaký čistidla to sou a má to ceny jak za krále Ječmínka. Pošlu Vám fotos do sbírky, ať tam nemáte jen samý činčání. 😉
A stejně mám dojem, že když v tom úklidu budu ještě chvíli pokračovat, že toho bude víc. 😀
Ano! To chci!!!
Prahnu po dalším retru. Prosím fota poslat na:
ustarnouciblogeriny@gmail.com
Předem děkuji…
Odesláno. Jakmile vyšťourám něco dalšího, zadokumentuji a předám do sbírky. Jednou z toho může být velkolepý archiv. 😉
Super!!! Paráda…
DÍÍK!!!
ten hnědý Bac byl dobrý, voněl jako petúnie s vanilkou, používala jsem i sprcháč. A také byla zajímavá řada Junior s vůní jalovce, z té jsem kupovala deodorant pro celou rodinu. Mám schovanou prázdnou lahvinku :-). Byc može v té původní verzi byla krásná vůně. Dnes se dostane v Polsku, ale už je jiná. Živé květy měla v kredenci tchyně, a já jsem je dostala od syna k MDŽ, to byl snad v 1. třídě…A to už byly z plastu. Pak ta Koelnisch Wasser, evergreen. Ale jednou se mi podařilo v luxusní parfumérii koupit Miss Dior, 50 ml za 290 kčs, byla to těžká podpultovka. Impulsy samozřejmě jsem nosila také. No, něco si už pamatuji 🙂
Tý jóó!!! Dior??? Tož to byla frajeřina…
Diora taky pamatuju, babičce někdo přivezl miniaturku Eau sauvage. Tím, že to bylo něco úplně jinýho než člověk znal, se mi to fakt vrylo do paměti. Měla jsem s tím pak docela problém, protože to je oblíbený parfém mého muže a já si strašně dlouho zvykala. Protože vzpomínky na hrabání u babičky v prádelníků a zkoušení si jejích šatů jsou sice pěkné, ale tak ne moc sexy 🙂
Výborné ! Ja si doteraz pamatam na tu euforiu, ktora nas zachvatila, ked v drogiske dostali nejaky novy druh Impulsu. Ziadny rad mi nebol dost dlhy, aby som sa don nepostavila. Tie vone si pamatam neomylne doteraz…:-)
A že ty fronty byly dlouhé!!! Vidím to jako dneska…
nevím, proč, ale vrylo se mi do paměti, že Poison za totáče (1986) stál 600 kčs, z obchoďáku byla fronta až ven, tak jsem se jen zeptala, co a za kolik, ale ta fronta mě odradila :-(.
Vůbec jsem tehdy nevěděla, že TAKOVÉ vůně existují…
Skvela pripomienka starych voni! 🙂 Presne som si minula spomenula na Impulse, aky to bol trhak ;))
Když já si ten hnědý občas koupím z nostalgie i dneska….
Dokonalé 😀
No, ty fialky mám spojené s dětstvím – oblíbená mamina květina. Docela mi voněly. A impuls, rexona moschus… Ach ta nostalgie 🙂
To jsem ráda, že to taky cítíš… Tu nostalgii…
To je nádherný retro! Vzpomínám také na sadu mýdel Elida, které dostávala moje babička k vánocům. Maminka si chodila do Jilské nebo Michalské (už si to nějak nepamatuji) do lahvičky pro Pačuli. To je vůně, při které si na ni vždycky vzpomenu. A kdo u nás ve třídě neopužíval Bac spray /nejlépe hnědý nebo zelený/, byl úplně out…. 🙂
Ha! Mýdlo Elida! Dík za připomínku… Retro mýdla bych taky chtěla napsat, ale ten Němec, co mi krade věci… No – ten na „A“…
Jeho jméno si zatím pamatuju, ale nebudu přivolávat zlé duchy 😦
Děkuju za vzpomínku. Pamatuju všechny z Tebou jmenovaných vůní. Po živých květech jsem strašně toužila a těšila se, až budu dospělá a dostanu je. Opravdickou voňavku. 🙂 Listopad přišel dřív než dospělost. A fakt byly živý, taky jsem je zkoumala.
Bac byl i sprchový gel, ten německý text se slovenským překladem (česky to tam nebylo) na lahvičce moje sestra zhudebnila. Teď se mi to celé vybavilo. Díky!
Přispěla bych vzpomínkou na mýdlo Zelené jablko v takove velké krabičce s lesklým zeleným papírem a fotkou jablka. To ale opravdu vonělo, teda aspoň v mojí vzpomínce. Dávali jsme ho do skříně mezi oblečení, aby hezky vonělo. Až když vyčichlo, tak putovalo do koupelny. 🙂
Díky za článek.
Mýdlo pamatuju!!!
Opravdu by me zajímala skladba tvé sestry…
A není zač…
Obdiv pro Vás všechny, kdo si pamatujete jména vůniček z dob minulých. Nějak jsem to zasunula dozadu ale při pohledu na tenhle blog mi všechno krásně vyplulo. Díky za krásné vzpomínky, trošku melancholie, taky jsem v té době byla puberťák………
Taky jsem si při psaní hezky zavzpomínala…
Teď z mozku marně doluji pěny do koupele a mýdla na další článek…
Díky za prima článek. Krásně jsem se zasnila. Taky již „pamětnice“ si zcela živě vzpomínám na páchnoucí mrtvé živé květy. ( Jako malá slečna jsem je mamce koupila k vánocům spolu s rudou rtěnkou :-)) Spreje BAC jsme poprvé přivezli z dovolené u Balatonu v Maďarsku, kde měli tenkrát
velký výběr u nás neexistujících luxusních mýdel. Měli jsme toho dlouho plné skříně…. Nostalgicky vzpomínám na mamčin parfémový olej Mochus v miniaturní skleničce. Do školy jsem tajně používala i taťkovu luxusní kolínskou v BRUT v zelené lahvičce… Po Impulsech (které jsem mimochodem nikdy nemusela) přišla nepřeberná škála deodorantů FA. Mé první vůně – toaletní vody byly Exclamation ( kdysi velmi populární černobílý vykřičník), pak Vanilla fields, vonící po čerstvé vanilce… nebo také Chanson D´au. Ten se prodává dodnes…. V nepřeberném množství dnešních levných i drahých vůní, vzpomínám na tyto zmiňované s velkou nostalgií a dodnes si přesně jednotlivé vůně vybavuji….
Jezus! Vykřičník! Ten jsem taky nosila…
Občas mě nostalgické chvilky baví…
Díky za ten vejlet do mládí! Všechny prastarý vůně tady vzpomenutý pamatuju, některý dokonce ještě i mám – trocha nalejvaný pačuli z bylinkářství v Mostecký a vzorek Poison, jojo:-) A ještě se mi vybavil jeden hit tý doby, zelený mycí želé Ozalur v tubě, vyráběl se v n.p. Vřídla Karlovy Vary… úžasná záležitost… Jestlipak ho tu někdo pamatuje?
Áá jóó! Teď se mi vybavilo…
No tak Vás tady čtu a protože jsem On tak bych se chtěl zeptat na starý pánský „Pitralon“. Nemáte některá z pamětnic od něho alespoň lahvičku ? Vendy.
Mrkněte sem… 🙂
http://www.parfemy-elnino.cz/pitralon-pitralon
Výborně. Vidím ten mámin flakónek jako byto bylo včera. Díky za úžasnou rerospektivu 🙂
Mmch. Tenkrát jsem si myslel že ten název v nějakém exotickém jazyce znamená něco jako “ bič moře“, resp. “ mořský bič“ :o) Maminka odcházela v 5.15 z domu na směnu do tiskárny Mír n.p. a v 7.30 byla s námi ještě aspoň její vůně…..
No prostě dětská léta. Kde jsou? Chjo.
Bič moře je báječný…
Rádo se stalo… 🙂
proc se nevyrabi zive kvety, a vůbec české vonavky ? Ty zahranicni mi lezou krkem, v kazde EU zemi jsou stejne, nic originálního
Pamatuju všechny! Byċ może měla máma a já se s tím voněla. Živé květy fialka jsem jí jednou koupila a stály na poličce v koupelně roky. Později jsem pochopila, proč byly netknuté. Impulse hnědý, Impulse Incognito – takový duhový, to bylo in na gymplu. A v šestnácti jsem dostala od švagrové Dior – Diorella a to jsem byla frajerka největší. Tak jsem si ji šetřila, že jsem ji skoro nenosila. Ajaj, to byly časy, celé se mi to vybavilo! Díky!
Rádo se stalo. Nostalgie občas bodne i tvrďačkám…
Rád bych se podělil i já o nějakou tu vzpomínku, i když ne moji, jelikož jsem se narodil o pár let později :)… Moje babička měla ráda, a ráda by si ji ještě koupila, voňavku černá kočka/cat noire – ta tady zmiňovaná není… Dále z živých květů měla mamka a ostatní moje tety a babička ráda šeřík, dále potom ten byč može, kterým se mamka voní občas i teď a také všemi opovrhované ruské duchy s velkou oblibou taky používaly a občas i dnes, když jim nějakou tu krassnuyu moskvu koupím, tak jsou štěstím bez sebe. Děda používal ruský les nebo trojnoj, taky fougere, chypré => Alpa nebo pitralon. Tata používal 378 (někdy mu ji také koupím) nebo Sashu. Já osobně taky preferuji těžší vůně ruského typu. V současné době ještě taky mamka i sestřenice používají parfém Marussya (Slava Zajcev)… Krásný blog… 🙂
Marussyu mám taky a občas používám.
A moc děkuji… 🙂
Pozdravujem, žasnem nad úžasným počinom, spomenúť si na staré časy a ich voňavky. Ja si spomínam na parfém mojej matky – malinký zelený nepriehľadný gulatý flakónik, zlatý vrchnák, vpredu na flakóne malinká plastika ženy z profilu (asi biela v čiernom kruhu). Neviem určite, mohol sa volať ROKOKO, alebo niečo podobné, bol bežne dosť v drogérii, podobne ako Živé kvety, len bol to luxusnejší artikel, vyrábal sa určite v Československu.
Nespomínate si?
Ja som zasa ako gymnazistka používala Janine D., tiež bol občas v drogériách, pri Diorelle, na čestnom mieste vo vitrínke pri pokladni.
Po dlouhe dobe: pamatuje si nekdo Kreme Parfume? Modrý,žlutý a ruzovy trpytivy,bylo to cosi v lahvicce asi od Rosany,vypadalo to nadherne a smrdelo pekelne. Mela jsem zluty a byla
stastna. Zeleny kulaty parfem zrejme z malachitoveho skla s profilem divky v cernem kruhu (kameji) ,Bez Nazvu, byl pravdepodobne starsiho data,tak po babicce,nasla jsem ho na Aukru.
Na zelenou lahvičku si pamatuju, ale název už nevím… 🙂
Á bože, Impulsy měla snad mamka všechny! 😀 Měla hotovou sbírku a doteď si pamatuju, jak jsem je nenápadně používala na bárbíny… 😀
to sou kecy nahoře,to psala nějaká trumpeta.
Jako ten článek? V tom případě jsem trumpeta… 🙂
Po dlouhe dobe: pamatuje si nekdo Kreme Parfume? Modrý,žlutý a ruzovy trpytivy,bylo to cosi v lahvicce asi od Rosany,vypadalo to nadherne a smrdelo pekelne. Mela jsem zluty a byla
stastna.
Živé květy zajímavě vypadaly, méně zajímavě voněly.Na Byč može mi holka nesahej, to byla dobrá vůně, na tu dobu, možná by byla dobrá i dnes. Impulsy už si moc nepamatuju, teda pamatuju, ale ne jak voněly. Čeho je mi líto, že není, jsou tebou pomlouvané osvěžovací ubrousky Piknik, Afrodite a podobně. Žmolky si nepamatuji, ale zaručeně osvěžily, protože nebyly na olejové bázi, ale spíš na alkoholové bázi. Takže nenechávaly pocit mastnoty, dnes takové ubrousky neseženeš, jen ty olejové. Což je v létě naprostá špica, že.
Bac voněl hezky. Dnes takových vůní zas tak moc není, buď Fa, nebo Dove, možná Nivea, a to jsou spíš specifické vůně čisté, proti pocení. Ale sprej s vůní se fakt sežene málo. Parfémy a parfémové vody, to je jiná, těch je dnes víc než dost.
Co se mi nelíbí, je docela jízlivý tón, ve tvém článku. Jestli jsi ty spreje používala, tak to znamená, že ti byly v tu dobu dobré. Takže pomlouvat je dnes, docela ubohá vizitka.
Nic jízlivého ani pomlouvačného v článku nespatřuji… Možná projekce… 🙂