O blonďaté srnečce s nevinným výrazem aneb Dejte mi tu růži!

Zhruba od šestnácti do dvaceti jsem toužila být modrookou blondýnou. Zdálo se mi, že tato barevná kombinace dělá z každé dívky něžného anděla, kterého chtějí všichni muži ochraňovat. V ročníku s námi studovala jedna blondýnka, měřící metr šedesát a vážící čtyřicet kilogramů. Tuto váhu jí mnohé dívky záviděly, než se ukázalo, že je bulimička.

Chlapci jí něžně říkali srnečka, a když s ní diskutovali, ztišili hlas, protože propadali svíravému pocitu, že by se mohla rozsypat. Srnečka měla v kontrastu se svým nevinným výzorem velmi odlehčenou povahu, ale chlapci tomu nechtěli věřit.

Já jsem byla sice také malá a štíhlá, ale chránit mě nechtěl nikdo. Pokud si dobře pamatuji, mí nápadníci mi vždycky darovali jako pozornost kaktus a když jsem se ptala proč, řekli mi, že se prostě tak nějak ke mně hodí. Srnečce nosili růže a mě to žralo!

Nedávno jsme měli po letech školní sraz. Srnečka pochopitelně nemohla chybět. Měla podivně hladký obličej, výrazně větší prsa a místo sukně něco jako bederní roušku. Tričko suplovala prodloužená podprsenka. Stále měla čtyřicet kilo a předlouhý blond vlas. U večeře spolkla čtyři sousta kuřete a zmizela na toaletu. Jeden z bývalých spolužáků v náhlém popudu vyběhl před restauraci a vyplenil místní záhon s růžemi. Když je srnečce předával, šeptal.

Na mě nešeptal nikdo. Muži se mnou hovořili hlasitě a zpříma a prohlásili, že jsem fakt dobrá kámoška a mám smysl pro humor. Připadala jsem si znovu jako před lety. Rozveselilo mě až zjištění, že posledním pracovním místem srnečky je erotický salón v sousedním městě.

No, a co z toho nakonec plyne? Že je v praxi nebezpečné podléhat křehkým dívkám s nevinným výrazem. Většinou totiž bývají daleko houževnatější něž ty, kterým máte chuť darovat kaktus. Ale jedno plus byste při výběru éterické víly přece jen zaznamenali. Při soužití s takovouto osobou totiž velmi ušetříte. Na jídle…

.

Kresba: Pavel Skura
Foto: flowerduet.com

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

59 reakcí na O blonďaté srnečce s nevinným výrazem aneb Dejte mi tu růži!

  1. Evelins napsal:

    😀 Já jsem sice blondýna nicméně do 40 kil mi zbývá něco málo přes 40 kg zhubnout 🙂 Já jsem taky ten kaktusový typ 🙂 Kluci na gymplu ani na výšce na mě nikdy nemluvili potichu, vždy zpříma někdy i hlasitěji (můžu za to, že nedoslýchám na levé ucho?!?!) a sakra mě to štvalo… ale… jsem jejich kámoš, kterého pozvou na hokejový zápas a následně na pivo a ne éterická bytost, kterou se bojí oslovit. Ano, upřímně, ráda bych jednou byla aspoň na chvíli éterickou bytostí, nicméně věřím, že být kámošem je ve finále k nezaplacení!

  2. mamifi napsal:

    S tou houzevnatosti naprosto souhlasim. A fakt jsi dostavala kaktus? Me zas prekvapuje, ze ti chlapi ho vubec koupili, je to tezsi nez v kvetinarstvi na rohu koupit zmrazeny ruze 🙂

  3. Srnečka :-DDDD Výborný! My jim s Bohyní říkáme raněná laň. A shodly jsme se na tom, že tyhle holky to maj v životě tak jednoduchý… je nikdo neopustí, protože tuší, že to nepřežijou, nás každej kopne do zadku a řekne „ty to zvládneš, kámo“! Ano, nevím proč, ale ač modrooká blondýna, do 20 let téměr 40kilová (ne, měla jsem 55 :-)), i tak jsem nikdy nebyla za to křehké stvoření, ale naopak mi kluci říkali kámo. Říkaj mi tak dodnes 🙂 Asi to není jen tím vzhledem, ale i muž asi dokáže rozeznat husičku a holku do nepohody. A to jsme právě my! Tak kašli na růže, stejně hned zvadnou, kaktus je držák 🙂

  4. Moje kamarádka má teorii, že my (= holky se staršíma bráchama) jsme prostě napůl kluci, protože nějaký klučičí buňky v děloze zbyly :-D. Jinak mně kluci nikdy nedali snad kytku, ani jeden. Vždycky mi řekli: ááá, jdem na jedno? A pak jsme si spolu třeba něco začali. Největší lichotka pro mě byla (a nechci se chlubit, ale byla vyslovena 2x od různých mužů :-D) : „ty jsi přesně taková holka, jakou jsem si vždycky přál“. A o půl roku později už chodili s postřelenou laní, protože prostě Janička je „taková víc tóóó“. Nicméně kaktus i růže mají trny 😉 ;-)….

  5. Justina napsal:

    Poznam tiez jednu „ranenu lan“, ale iba kym si neypije, potom sa z nej manutim carovneho prutika stava hulvat prveho kalibru ;))))

  6. Vanilka napsal:

    Jednou mě kdesi okouzlilo přirovnání blondýny k pampelišce: že čmeláci taky víc sedají na žlutý kytky…

  7. Canan Pamuk napsal:

    Já jsem taky srnečka, akorát nechápu, proč mne chlapi oslovují „vole“.

  8. Levandule od Lutense napsal:

    Pěkně jsem si početla. V každé třídě minimálně jedna taková je a já to teda taky nebyla a nikdy nebudu. Naštěstí ne všichni chlapi touží po něčem takovém, někteří se rádi hádají a rádi si pořádně poplácají, u srneček nemají po čem:-)

  9. Téda čekala jsem v rozuzlení servírku, erotický salón mě opravdu dostal 🙂

  10. Rena napsal:

    Já to taky vždycky chtěla, být ta křehká, blonďatá, modrooká… Až tak, že se mi narodilo blonďatý modrooký dítě 🙂 Po tchýni asi, manžel taky není žádný arijec. Akorát křehoučký moc nebude, budou mu dva a po svém skoro o tři roky starším bráchovi nosí některý oblečení už rovnou (btw.už při porodu jsem si všimla, že má dost široká ramena 🙂 ) Ale nemůžu se na ty barvy vynadívat, docela ty chlapy začínám chápat.

  11. Isia napsal:

    Teraz som už objemnejšia, ale pred troma rokmi som tiež bola tenká, modrooká blondína. Síce sa muži ku mne vždy správali veľmi milo a slušne, neustále otázky o anorexii ma privádzali do šialenstva. Doteraz mám problém s tým, že si ma ľudia zaškatuľkujú za „totálne vymletú“ a som odpísaná. Asi všetko má svoje pre a proti. Ide asi o to, využiť svoje „pre“ a vykašlať sa na to proti“.

  12. 747 napsal:

    Nelituj! Muži, kteří obletovali srnečku by tebe nudili. 😉

      • 747 napsal:

        Rozhodně! Komu stačí todle, ten obvykle moc rozumu nemá. A kdo nemá dost rozumu je většinou nudnej a obyvkle ještě zakomplexovanej. Takže co s takovým? 😛

        • Canan Pamuk napsal:

          Nechci být za kazišuka, ale i mezi srnečkama jsou chytré a fajn holky, úplně jako my …o důvod víc k nasrání. To jsem zvědavá, kdo ze čtenářek se teď přizná. 😀

          • Srnečka a chytrá a fajn… To mi ani neříkej… Vrháš mě ještě do hlubší deprese…

            • dobrotka napsal:

              Jednu takovou znám a vzala si děsného vola. Všichni jsme čekali, že přijde princ na bílém koni, kterého si zasloužila, a bude to romance jak z filmu. A přišel obtloustý, brýlatý ajťák s velice vysokým čelem, který srnečce naznačil, že by měla ještě pár kilo shodit a líp se oblíkat (něco ve stylu bederní roušky). Když s ním začala chodit, říkali jsme si, však co, ještě si ho nebere. Když si ho brala (a nikoho z nás nepozvali, protože ajťák tak nějak tuší, co si o něm myslíme), tak jsme se utěšovali, že žijeme v pokrové zemi, která umožňuje rozvody, hlavně aby nepřišlo baby. To dlouho nehrozilo, protože srnečka musela vydělávat na megalomanské plány svého chotě čítající vilu. Bohužel i amatér ajťák se někdy utne a baby je na cestě. A podle zásady vůl zůstane volem, byla ajťákova jediná starost, aby to byl kluk, když už TO je na cestě. A to je pravdivý a smutný konec jedné srnečky. Protože jestli se jí nerozbřesklo teď, tak už nikdy.

          • 747 napsal:

            Kurňa, nemůžete tydle blbý zprávy neříkat! Už jste jak NOVA a BBC dohromady. Jak mám potom USB utěšovat??? 😈

  13. Rosie napsal:

    No tak tohle mě fakt pobavilo 😀 Já osobně jsem malá kulatá hnedooka a původně hnedovlasa. Taky jsem vždycky chtěla být etericka modrooka blondýna, marně 😀 I když letos jsem si splnila alespoň část tohoto dětského snu a šla na blond. Srnecka nicméně stále nejsem a pravděpodobně nikdy nebudu. A po přečtení Tvého článku mě to přestává mrzet 😉
    PS: Muzu si Tvůj blog přidat do oblíbených?

  14. Vivi napsal:

    Jsem se sem šla na noc pobavit a nezklamala jsi! 😉 Pár takových „něžných, malých srneček“ taky znám, ale jejich nápadníci jsou ostražití, a tak mají srnečky už pěknou sbírku kaktusů. Spravedlnost existuje ;-). Blegerínko, já myslím, že si obě zasloužíme pugét růží, co ty na to? 😉
    Vivi

  15. katheriin napsal:

    Já teda nikdy nedostala kaktus, ale taky jsem spíš taková ta dobrá kamarádka. Mě to ale zase moc nevadí :). Pěkný článek, fakt jsem se pobavila. A takové srnečky můžou skončit opravdu blbě.

  16. Canan Pamuk napsal:

    Když mně přijde, že za to ty srnečky snad ani samy nemůžou, že je do toho tlačí okolí. Naše školní srnečka měla nalinkovanou budoucnost, sestra emigrantka v USA manželkou prezidenta společnosti, maminka pro jistotu ve straně, kdyby to nevyšlo, srnečka od malinka klavír, balet, angličtina, samé jedničky, na gymnázium bez přijímaček a s desítkami doporučení od spokejných učitelek, které maminka pilně od páté třídy obcházela… Nosila vždycky poslední módní modely, luxusní kosmetiku, měla Bravo a nesměla jezdit na kole, protože to bylo nebezpečné (ještě i v 15 letech to bylo nebezpečné), nesměla se mnou kamarádit, protože jsem na ni byla příliš divoká (divné). Maminka říkala, že srnečka bude pracovat v diplomacii anebo přinejhorším zahraničním obchodě, předpokládalo se, že nástup na VŠ bude stejně bezproblémový, jako na gympl…vlastně si nevzpomínám, že by srnečka někdy řekla co by chtěla ona. A pak se stalo to, co se stává, když si koupíte mladou fenku, jednou uteče k sousedům za plot a vrátí se s outěžkem od radosti z volnosti. Ono to tedy nebylo tak doslova, on to nebyl náhodný pejsek, ale od třeťáku „vážná známost“, shodou okolností mlj spolužák z průmyslovky, docela dobré hovado (dost mne překvapovalo, že ho maminky svolila, a vůbec mne nepřekvapovalo, jak ho prezentovala – moje překvapení skončilo, když jsem si spárovala člověka s informacemi od srnčí maminky, což mi ale trvalo dost dlouho, nemohla jsem uvěřit, že by ten třídní opilec a slaboch byl nadějný budoucí inženýr v mezinárodním raketovém průmyslu).
    Srnečka měla odloženou maturitu kvůli porodu, ale její osobní vitězství bylo, že se odstěhovala od maminky (měla i tatínka, aby nedošlo k mýlce, ale to byl bezvýznamný trubec a pokladnička). Ani ona, ani manžel nepokračovali ve studijní kariéře, bydleli v malém probajatém bytečku, srnčí manžel vyráběl keramické hrníčky, srnčí ženuška je prodávala se s malým srňčátkem v uzlíčku na místním tržišti… Bylo to romantické a vydrželo to přesně do chvíle, kdy se zjistilo, že srnčí manžel zpronevěřil nějaké peníze v touze podnikat. Vyběhal si „papíry na hlavu“, což byla lepší verze vězení a protože za neúspěch všech srneček světa může někdo jiný, našel se utěšitel – Jehova. No, zkrátím to o řadu let.
    Objevil se nějaký chlápek, Jehova šel doprdele, spolu s ním první muž. Srnečka počala další dvě děti, žije ve vesnici o 23 č.p., její povolání je, že se svým mužem jezdí na okresní zábavy a tahá mu kabel od kláves. Dodělala si taky vysokou, v nějakém oboru genderové rovnoprávnosti. Zklamaní srnčí babička nechce ani hlídat vnoučky.
    Věřím, že je šťastná. A na fotkách už nevypadá jako srnečka, úplně ztratila srnčí pel i zasněný pohled hlubokých očí. Možná je to věkem, ale spíš tou óooobří prdelí a stehnama, které jí narostly (přiznávám, mám z toho škodolibou radost, hlavně proto, že já NEMÁM!). Je to úplně jiný člověk, z nesamostatné, zmanipulované srnečky je těžkopádná matka-dojnice, sice sestřelená z Mléčné dráhy kariéry ala Angela Merkel, ale asi spokojená a sťastná.
    Buďte k srnečkám shovívavé.
    (Tlustá buchta je to. 😛 – smajlík, koukáte, co?)

  17. No jo, ty altruisto…
    Taky mám velkou pr… zadek …. a jsem šťastná a spokojená…
    teta egoistka

  18. tutto bene napsal:

    Teda, dočetla jsem to až do tohoto bodu a řeknu vám, takový emoční obrat o 180 st. jsem už dlouho nezažila. Nakonec bych těm chuděrám raněným srnečkám i nějakou tu rezervaci dopřála.

  19. Jana napsal:

    Blogerino…ty jsi prsote fenomem!!!Myslim, ze kazda z nas zna z minulosti takovou srnecku a kazda z nas se v duchu teteli, kdyz se par let po skole dozvi, jak nase mile srnecky dopadly…:DDD

    CHIC SICILY

  20. Jana napsal:

    Jezis…co jsem to zase napsala…jsem chtela rict proste fenomen…jestli ja snad taky nejsem srnecka…ahhhaaaahaha…no ale ruze mi zadny srnec nenosil:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s