Navštívila jsem s přáteli zveřinové hody. To nebylo jídlo – to byla symfonie… Zážitek s velkým „Z“. Bažant, divoká kachna, masa srnčí, dančí, mufloní i kančí (ano – s šípkovou i se zelím). To vše připravil pro hosty Zdeněk Voznica, emeritní šéfkuchař Grandhotelu Pupp, který se vyučil v ostravském Fenixu a pracoval v hotelu Ostrava, pražském hotelu Šroubek, v Drážďanech, Rakousku, Vídni a v Salcburku. Co víc si mlsný návštěvník může přát…
Režie: Emeritní šéfkuchař Zdeněk Voznica
Hudba: Josef Mysliveček
Inspicient: Sdružení Nimrod
Nápověda: Majitel podniku
Osoby: 4 ženy, 4 muži, číšník (j. h.)
DĚJSTVÍ PRVNÍ:
/Všichni důstojně sedí u stolu, studují jídelní lístky. V povzdálí stojí číšník./
Muž 1: Když já nevím. Dal bych si buď divokou kachnu dušenou na červeném víně a houbách nebo bažanta pečeného na slanině s cibuli a divokým kořením…
Muž 2: Já tedy začnu polévkou Svatý Hubert s krájeným masem ze zvěřiny zjemněnou červeným vínem a šlehanou smetanou.
Žena 4: Dám si Gril mix z dančích, kančích a srnčích medailónků s plátky anglické slaniny, zvěřinovou klobásou a omáčkou … čimuči… čičury…čirumy…
Číšník: /decentně/ Čimičury, madam.
Žena 4: Ano. To!
/všichni objednávají/
Žena 1: /šeptem/Už sis konečně vybral?
Muž 1: Když já nevím, jestli bažanta nebo kachnu…
Žena 1: /silnějším šeptem/ Zase zdržuješ…
Muž 1: Tak já bych si dal….mno… tak tu divokou kachnu.
Číšník: Je mi to velice líto, pane, ale kachna právě došla…
Muž 1: /zklamaně/ Hmmm… Tak bažanta…
DĚJSTVÍ DRUHÉ:
/všichni jedí, do cinkotu příborů vykřikují jeden přes druhého/
Báječné! Úchvatné! Dokonalé! Cítíš tu harmonii, tu vyváženost? Ta vůně! Podívej se na to maso v řezu. To je umělecké dílo! Mňam! Óóóch. Mlask, mlask, mlask…
Muž 3: Dámy by si ještě daly tu horkou zapečenou čokoládu se zakysanou smetanou a višní /číšník nese dezert/.
Ženy: /sborově/ Bože… Áááách…
Žena 4: Sakra! Vždyť já jsem to chtěla vyfotit na blog.
Muž 1: Pozdě! Sežralas to…
/přichází šéfkuchař v naškrobené čepici/ všichni tleskají…
Muž 2: A teď bychom si … snad… mohli dát kapku něčeho ostřejšího…
DĚJSTVÍ TŘETÍ:
Muž 1: Dáme ještě jednu?
Muž 2: Kluci, nezdá se vám, že se stmívá?
Muž 1: Nestraš!
Žena 3: Už jste jich měli dost!
Muž 3: Čimičuráááá! Či-mi-ču-rááá! Čimčarara čim čim čim…
Muž 4: Muška jenom zlatá…
Muž 2: Srrrašně…to…večerrrr…..nádhera…Kanšííí…Srrrnšííí…Danšššííí…
Muž 1: No… někdy….rozumííííššš…. tak jako….pohááádkááá…
Žena 2: Tak zaplatíme, ne?
Muž 3: Čimičurááááá…
Nápověda: /nahlas naléhavě šeptá/ Platit!!! Teď už máte platit!!!
Čury mury, čimičury. To má být další jazykolam? Hlavně v závěru večera to byla určitě legrace 🙂
Jídlo vypadá výborně, úplně slintám. A to jsem už po vcelku chutném obědě.
Opravdu to bylo úžasné! A to nejsem až tak velkým příznivcem zvěřiny. Ale to maso… ááách… No a ten dezert…
Pozdě, sežralas to 😀 😀 😀 To ma dorazilo.
No – bohužel je to pravda. Chtěla jsem se se všemi podělit o foto dezertu, ale nevyšlo to…
Ja zverinu vazne muzu, takze silne zavidim 🙂 jak dlouho jste tam byli, nez jste to vsechno snedli ? 😀
Tři a půl hodiny…
Škoda, že se nedá přes blog předat aspoň vůně…
Myslím, že tohle by prostě MUSELO chutnat i úplnému odpůrci zvěřiny…
hmmm, dostala při čtení hlad 🙂
To je dobře. Znamená to, že fotky jsou věrné. A co teprve kdybys viděla ten dezert…
to už bych nemusela přežít…
Hravě! Když přežiješ tu sóju s vejcem…
To je taky pravda.
Ty fotky se ti vážně povedly, jdu si něco uvařit, zvěřinu sice nemám, ale snad aspoň nějaké maso se najde…
Dobrou chuť!!!
Teda já se vždycky u tebe tak nasměju. ;-)Tahle divadelní hra obzvlášť potěšila moje herecko kuchyřský srdce ;-).
Vivi
To jsem ráda… 11.11. jdeme na svatomartinskou husu a víno, měly by být i nadívané husí krky atp…
Co myslíš – bude lepší televizní přenos, chvilka poezie nebo drama s psychologickými prvky???
Ahá, už chápem, čo primälo Ľudmilu Podjavorinskú napísať Čin-Čina, kde hlavnú postavu pomenovala „Čimo Čimčara“. Určite si tiež pochutnávala na čimičury a potom ju napádali takéto skvosty. No, asi by som mala aj ja niečo také ochutnať.
Knihu neznám, ale inspirace je velmi pravděpodobá…
A ta čimčarára byla výborná, sladko-kyselá, jemně pikantní… ááách…
a zapečená čokoláda – jak (v čem) byla zapečená?
V malé zapékací misce. Uvnitř teplá, vláčná a krémovitá, na povrchu a stěnách misky se zkaramelizovanou krustou… Čepice ze smetany a v tom višně… Jéžiš, já bych si to dala zas…
Hahaha…super clanek.
No a to stim…jezis, dyt ja jsem to zapomela vyfotit na blog…to mi neco pripomina:)
CHIC SICILY
Když já si v případě dobrého jídla prostě nemůžu pomoct. Je to silnější než čtenáři… A pak – ta skleróza…
Mňam úplně jsem taky na takové hody dostala chuť 🙂
Už mi vytrávilo… Dala bych si to znova!
ááááách:D
btw. jak se to dá tady followovat (bez možnosti fb)?
Díky moc za to ááách (to jídlo bylo vážně úúúžasné)… Měj však na paměti, že jsem STÁRNOUCÍ blogerína, pro kterou je technika nepřítel… Takže vydrž, kontaktuji přítele na telefonu…
Už to vím! Na titulní straně pod fb je odkaz: sledujte mailem. Klikni…
moje technická zdatnost už taky není co byla….nestíham nasávat moderní trendy a z mozku se mi pomalu vypařujou i ty starý:P…ale něco jsem nahekřila, tak snad to bude fungovat:D
každopádně nejlepší je to „pozdě, sežralas to!“…to se mi taky často stává:D
Snad jo… V džungli techniky jsem ztracená úplně… A než jsem přeložila ty zkratky ve tvém dotazu, dost jsem se zapotila. Ale už si to budu pamatovat – a navíc si teď připadám děsně „cool“…
Chachááá, tak to jsi mě opravdu pobavila! Naprostá klasika. Ale museli jste si teda pochutnat, neznám nic lepšího, než super jídlo a srandu k tomu. Jinak tleskám originálnímu pojetí!
Díky, díky… Byl to úuužasný zážitek se vším všudy… Čimčarara…
Na to, že se vidíme každý týden, jsi pěkný tajnůstkář. Příště hlásíš, kdy a kde a já dorazím se slinami u rtu a leskem v očích! Závidím, ještě že tam není fotka dezertu, musela bys zemřít.
Milá Dobrotko! Zdá se, že fotkám dezertů se raději vyhnu KOMPLEXNĚ, neboť zemřít ještě nechci…
Tipy ráda prozradím osobně… Chci vidět tu slinu u tvých rtů….
velice mne to pobavilo, úplné slavnosti sněženek 🙂
grus | http://www.posilovanihubnuti.cz
Ó děkuji. Pro mě velká poklona….