O zuřící holčičce aneb Jak ti závidím

Moje kamarádka mi přivedla na ukázku svou čerstvě se batolící holčičku. Holčička měla modré oči a na hlavičce světlé chmýříčko. Asi pět vlásků měla sepnutých sponečkou s růžovým motýlkem. Chvíli mapovala místnost, bleskurychle strčila do úst několik kostek lega a začala dělat „tutů.“

Maminka, která své holčičce rozuměla, jí podala umělohmotnou lahvičku s čajem. Holčička pohrdla nudným plastem a chtěla dělat „tutů“ výhradně ze skleněného pohárku, se kterým se dá dělat tolik zábavných věcí, jako si například vyrazit nové zuby nebo ho proměnit ve spoustu nádherných střepů. Maminka nepovolila. Holčička briskně předvedla knižní ukázku prvního vzdoru. Začala srdceryvně kvílet, válet se po podlaze a ještě při tom všem stihla jedním okem šilhat po nás – cože my na to. Protože jsem už odchovala dítě, připojila jsem se bez problémů ke kamarádce a obě jsme okázale předstíraly, že my na to nic.

Holčička ztrojnásobila úsilí a začala do podlahy tlouct nejen baculatýma ručkama a nožičkama, ale i hlavou. Konverzovat v takovém randálu bylo sice obtížné, ale já i holčiččina maminka jsme dál nevzrušeně pomlouvaly své manžely. Holčička vyloudila ještě pár pracných skřeků, pak si nás změřila dospělým pohledem a napila se čaje z plastu. Vyhrály jsem! Když maminka a holčička odcházely, pohladila jsem dítě obdivně po hebké hlavičce.

Ach, holčičko, jak ti závidím! Mám totiž občas také chuť si lehnout na zem a výrazně argumentovat na nesmyslné požadavky kopáním, vřískáním a válením sudů. Jenže jako dospělá si to prostě nemůžu dovolit.  Ale… jen počkej, holčičko! Ono to totiž časem přejde i tebe…

Obrázek: http://www.myschool-days.blogspot.cz/

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na O zuřící holčičce aneb Jak ti závidím

  1. Vivi napsal:

    Moc trefný článek ;-). Lehnout si a tlouct pěstmi do země, to je skvělá ventilace stresu! 😉
    Vivi

  2. Kejm napsal:

    krásný článek 🙂 bavil mě číst!
    a taky by se mi líbilo si jen lehnout na zem a začít se vztekat,když bych něco chtěla:D

  3. Aný napsal:

    Ženiální článek, názor na mrňata sdílím… je zábava je pozorovat, pak člověka začnou nehorázně štvát a nakonec nezbývá než jen závidět, že jim všechno projde 😀

  4. annapos napsal:

    Jsem tak stará, že by mě to možná i prošlo, někdy u svých dětí a vnuků, mám velikou touhu to udělat, dupat a vztekat se, je to však marné. Jak se s věkem všechny manýry dětství vracejí, je až neuvěřitelné.

  5. Isia napsal:

    Ach, veru kiež by som sa aj ja mohla len tak hodiť o zem a kričať. Vlastne ja môžem, len…či by mi to bolo k niečomu platné. Za pokus by to stálo. Možno raz, niekde v cudzom meste, najlepšie v tom najvzdialenejšom štáte to skúsim. Snáď sa potom jedného dňa vrátim domov…bez papiera o nepríčetnosti, so zdravou sebaúctou a spokojným úsmevom na tvári.

  6. Canan Pamuk napsal:

    Tak to mne potěšilo, konečně (konečně!) čtu někoho, kdo si nestěžuje na „cizí+řvoucí+nevychované+spratky“, přičemž „czí“ jsou jakékoliv, které nejsou pokrevní (jojojo, i nejlepší kamarádka má uječeného drzého smrada). Je mi jasné, že děti těch otrávených kritiček chodí do houslí jen co slezly z kočáru, od dvou let jedí příborem a k dospělým projevují respekt a úctu a to zcela přirozeně (samozřejmě dědičně – po rodičích). Ale je na světě pár dětí, které se vztekají, kopou nožičkama, prskají a řvou…a jenom hrozba blázince jim zabrání nedělat to i v dospělosti, že, dámy… 🙂 No, pár…však víme, že. I to moje………i já.:)

  7. Dej pokoj s dětmi, které už v útlém věku projevují úctu rodičům. Brrr…. Nic se nemá přehánět. Vždyť je to proti přírodě… Osobně nedám dopustit na starý dobrý selský rozum…

    • Canan Pamuk napsal:

      No, přehánět…selský rozum…už několikrát (víckrát, mockrát) měli možnost kolemjdoucí v supermarketu zažít matku, vlekoucí řvoucího spratečka zaklesnutého kolem kotníku nohy ve značkové lodičce na jehlovém podpatku…matku zcela ignorující to sladké, plačící děťátko.
      Smrádě to na mne zkouší, moje politika je ignorace; jenže je to MŮJ přímý potomek, takže velmi vytrvalý a trochu extremista, holt: poznávám se. Myslím, že vypadám jako slušný člověk, jsem pracující žena (makám od půl roku věku robátka), takže obvykle ho vyzvednu z hlídání v business kostýmku, jdeme nakoupit, smrad udělá scénu a ostudu. Já vždycky doufám, že si lidi řeknou, že taková od pohledu solidní dáma nemůže mít tak „nevychované“ děcko a že mne jistě přepadl nějaký rozmachaný postrach ženušky z mimibazaru… no asi ne. 😀 Ale prostě: je to úplně jedno, co si myslíte o vlastních a o cizích dětech. Vlastní jsou roztomilé a geniální malé osobnosti, cizí jsou nevychovaní haranti a na jejich matku by měla přijít sociálka.
      A všechny děti dohromady jsou sladká, roztomilá, řvoucí a otravující garda slintajících vyděračů a jedinou jejich záchranou je, že je jejich rodiče bezmezně milují. Jako nás naši rodiče.. 🙂

  8. Líp bych to říct neuměla. Moc díky za krásný komentář…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s