Čekala jsem to, ale ne tak brzy…

Před časem má o deset let mladší kolegyně vzhlédla od počítače a prohlásila: „Příští úterý si beru dovolenou. Jedu na koncert. Je tu Pearl Jam.“ „Cože to?“ odtušila jsem inteligentně. Kolegyně si mě dlouze prohlédla s nevěřícným výrazem v očích. „No neříkej mi, že neznáš Pearl Jam?!“ podivila se nahlas. „No, neznám,“ odvětila jsem. „Znám jenom Pearl Harbor…“

Odpoledne ke mně přijela dcera a snažila se mě zasvětit do tajů blogové komunikace a zprovoznit mi facebook (a co se stane, když zmáčknu tohle? A proč to tam mám kopírovat? A sakra jak?) „Tak se podívej. Takhle to můžeš lajknout a takhle postnout,“ mluvila na mě řečí jiného kmene. „Ááha! A  – co to jako je?“

Večer se zastavila kamarádka se svým synem. Snažila jsem se ho zaujmout hračkami. Vybrala jsem autíčka a dinosaury. Robátko jimi pohrdlo a věnovalo mi stejný znuděný pohled jako těm dinosaurům. Pak vytáhlo cosi malého, podivného a lepivého a poučilo mě,  že to jsou Hnusáci Lepáci. Tohleto je prý Bulvič, tohle Flusoň a tady ten je Muchoň…

Tak já nevím…  Asi začínám mít generační problém. Technika, pokrok a zběsilý tep doby kolem mne začínají stahovat svou ničící smyčku. Je to jen otázka času. Vzpomněla jsem si, jak mě má matka po jistou dobu v pubertě podezřívala, že Boney M je nějaký druh alkoholického nápoje a domnívala se, že plísňové džíny jsou znehodnoceným druhem oděvu, který nikdo nechce. Tehdy mi to přišlo tak … krátkozraké. Ach, jo! Jak to teď začínám chápat…

Upřímně (a ve vlastním zájmu) doufám, že dnešní mladá generace bude mít ke stáří úctu. My jsme ji tedy měli (ehm, tedy – většinou.) Ale stejně vám řeknu: to za našich mladých let…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Čekala jsem to, ale ne tak brzy…

  1. tutto bene napsal:

    V dnešním krutě rozjetém dnu, kdy mám pocit že dceru roztrhám jak hada, jsem se u tvého článku od srdce zasmála a odreagovala.. Takže Ti děkuji, že jsem se nakonec nemusela dehonestovat jako rodič a dcera zůstala netknutá. Tím pádem si může jít hrát s Mimoněm, Uhráčem …….

  2. Goldie napsal:

    Me jeste neni ani 30 a tyhle pocity uz mam dost casto take 😦

  3. Já jsem napůl cesty. S mladšíma si někdy nevím rady („A tetoooo, jakej mobil´s měla, když ti bylo jako mě?“ „Žádnej, to neměla mobil ani moje maminka ještě!“ „Pchchchc, to jste jako byli socky nebo lesní lidé?“) a se starýma si někdy nedokážu povídat a chápat (například jak mohou podlehnout lákání různejch těch prodavačů hrnců a teplý vody za 50 000 – „Ses zbláznila? Proč jsi jim nekřápla telefonem?“ „Ale když to přece není slušný, doufám, že to nikomu neděláš!!!“ „To víš, že dělám, všem těmhle, co tě chtěj akorát vokrást!“ „Ale voni tě nechtěj vokrást, vždyť vypadali tak slušně… A vůbec, jak jsme tě to vychovali, že lidem položíš telefon?“ „Hele, to je to nejmenší, teď řešíme, proč jsi je pustila do baráku!“ „Jak to nejmenší???“…) Takže si přijdu fakt totálně mimo. Asi jako Mimoň.

  4. ladyesik napsal:

    Taky netuším, kdo jsou Pearl Jam 😀

    • Fuj, to jsem si zase oddechla… (taky nemusíme znát všechno, že jo!?…) A co říká teta Wiki? Pearl Jam je hudební skupina, která vznikla v roce 1990 v Seattlu. Jsou považováni za jednu z nejpopulárnějších rockových kapel devadesátých let. Jejich jméno je úzce spojeno s hnutím grunge. Spolu s kapelami Nirvana, Soundgarden a Alice in Chains patří mezi jeho hlavní představitele.
      Tož tak…

  5. holkajulka napsal:

    Mně se moc líbí, že u babičky v domově jim pomůžou s mailem. Nedávno mi napsala, vlastně nadiktovala někomu mail, ale musela ho podepsat a já nad tím „bbbbaaabbiiiccckkkaaa“ skoro brečela. Normálně ho mám vytištěný a za sklem. Spousta věcí okolo se fofrem mění, ale babička říká, že je stejně nejdůležitější člověk sám, rodina, co drží pohromadě a čistý svědomí. S tím nepohne žádnej vynález.

  6. Isia napsal:

    Ja som si po prvýkrát uvedomila, že nejako nestíham, keď žiaci do školy doniesli figúrky prazvláštneho zjavu nazvané Gormiti. http://www.gormiticlub.cz/cs/gormiti/serie-2/
    Najskôr som ten názov nevedela ani vysloviť. Gromiti? Garmiti? Decká sa pučili rozkošou škodoradosti. Keď som sa dozvedela, že ide o neohrozených ochrancov prírody, trochu som sa upokojila. Ale aj tak…ja byť matkou prírodou a uvidieť týchto svojich ochrancov, ktorí pôsobia na mňa až príliš „vedecko-technicky“, asi by som sa zľakla a presťahovala na inú planétu 🙂 .

  7. Fujtajbl, to jsem se po spatření Gormitů lekla! Tohle mi po ránu nedělej!!!

    • Isia napsal:

      Už sa to nestane, sľubujem! 🙂
      Ale vži sa do mojej situácie, keď mi tie mátohy chodili ukazovať každý deň iné a ja som chudina musela hovoriť s trpkým úsmevom na tvári: „Jééé, ten modrý je pekný. Aké má ostne a veľké nohy. A tie klepetá miesto rúk. A ten zelený? Tak ten je prosto skvelý!“ Sama dobrovoľne proti vlastnému vkusu a súdnosti. 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s