Jak jsem pozřela sádru aneb Zdravé okénko

Začnu varováním. Pokud jste vegetariáni či vyznavači zdravé výživy, naléhavě vás žádám, opusťte okamžitě tento příspěvek. Mohl by vás rozzuřit. Pokud se však neštítíte zkonzumovat bůček, kachnu, máslo, sladkosti, hranolky a podobné věci – prosím: vstupte.

Ano, přiznám se, důsledně se obloukem vyhýbám odtučněným výrobkům (tuhle jsem se na šlehačkovém spreji dočetla, že jde o výrobek rostlinného původu – brrr…), všemu, co je slazeno umělými sladidly (podivná pachuť mi zůstává v ústech ještě dlouho) a potravinám, které jsou obecně označovány jako zdravé.

Nedávno jsem však DOBROVOLNĚ pozřela tofu. Řekla jsem si, že člověk by tak nějak měl zkusit všechno. Občas mívám skvělé nápady. V restauraci, kam už dlouho pravidelně chodím na meníčko, a kde už jsou zvyklí na mé stravovací návyky (hranolky, hranolky, krokety, krokety, stejky, omáčky) jsem troufale vyslovila svůj požadavek. Servírka dostala záchvat smíchu. Pak se na mě přišli podívat oba kuchaři a soucitně se mě ptali, jestli mám nějaké zdravotní potíže. „Nikoliv,“ odvětila jsem distinguovaně. „Mám prostě jen chuť na tofu…“ Chvíli na mě nevěřícně zírali, pak rezignovaně pokrčili rameny a šli mi naservírovat grilované tofu s bylinkami a zeleninou. Zkrátím to. Nejdřív jsem tu bílou hmotu opepřila, osolila a pak požádala o dvojitou tatarku. Žádná změna. Zřejmě jsem se musela tvářit strašně, protože mi kuchaři na své vlastní náklady poslali zákusek, abych si spravila chuť.

O tofu jsem velmi matně věděla, že se dělá ze sójových bobů. Ale jak se to – k čertu – vlastně vyrábí? I požádala jsem o pomoc vyhledavač. A strnula. Když pominu složitou fázi namáčení a drcení bobů, neustáleho vaření, sbírání pěny, míchání a tak, dospěla jsem až k bodu, který mě suše žádal, abych do výsledné tekutiny přidala pro vysrážení SÁDRU. (Kdo nevěří, ať tam běží: http://www.tofu.cz/o-tofu/recept-jak-udelat-domaci-tofu/ nebo http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=12645.)

Cože? SÁDRU? A to jako fakt? Udělalo se mi špatně. Následovala panika. Živě jsem si představila, jak sádra tuhne v mém zažívacím traktu a… no, to tady nebudu zbytečně rozebírat. Okamžitě jsem zadala do vyhledavače  „alergie na sádru,“ abych měla jasno, co teď se mnou vlastně bude. Nenašla jsem nic. V předtuše krušné budoucnosti jsem ještě zkusila hesla „otrava sádrou“ a „požití sádry.“ Kupodivu zase nic. Zřejmě nikdo nepředpokládá, že do sebe populace lije sádru jen tak pro zábavu. Nevzdávala jsem to a zadala  „anafylaktický šok“ (extrémní, život ohrožující forma alergické reakce, okamžitá odpověď jedince na podání alergenu). Po zmapování příznaků (kašel, bolest hlavy, tíha na prsou, sípavé dýchání, mžitky před očima, svědění kůže, horečka) jsem se začala škrabat, dusit a mít mžitky před očima.

„Přestaň blbnout a jdi na to logicky,“ žádala jsem sama sebe, ve snaze setřást tíhu na prsou, náhlou horečku a bolest hlavy a dobrat se pravdy těsně před tím, než opustím toto slzavé údolí. Co je to vlastně sádra? Síran vápenatý! Pomoc, strejdo Google, zjev mi skutečnost! A strejda nezklamal…

Odhalil mi, že se síran vápenatý (cituji): používá ke korekcím kyselosti výrobků, jako protispékavá a kypřící látka, látka zlepšující a zpevňující těsto, zahušťovadlo marmelád, zakonzervovaného ovoce. Používá se také při výrobě sýrů jako niva, gorgonzola, cottage. Zakonzervovává sladké papriky, rajčata, brambory. Může se použít v zubních pastách jako abrazivum. Tak!

No vidíš, ty zmatkářko! Konzumuješ sádru, ani o tom nevíš… Příznaky anafylaktického šoku pomalu odeznívaly. Zdá se, že zase přežiju… Ale (sádra nesádra) napříště se tofu vyhnu na sto honů. Jestli je toto potravina budoucnosti, doufám, že jde o budoucnost hodně vzdálenou. Upřímně – ať mi raději zkornatí tepny z bůčku. A  – moc prosím – neházejte po mně kamenem! Já po vás taky nehážu tofu…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Jak jsem pozřela sádru aneb Zdravé okénko

  1. Asi jsem ten póvl z druhý strany, kterej si řízek dává jen jednou ročně a z bůčku se mu protáčej panenky. ALE tofu nepozřu taky (chuťově to ve mně vyvolává zvracecí pocity) a nějaká ta sádra mě v něm vůbec nezaskočí. Co mě ale tenkrát na střední škole zaskočilo bylo, že se při výrobě cukru přidává vápno http://cs.wikipedia.org/wiki/Cukr , který narozdíl od sádry negativní zdravotní účinky má http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydroxid_v%C3%A1penat%C3%BD . A ládujou ho všichni s radostí 😉

    • Zdravím „neřízkaře!“ Upřímně – ať si každý jí co chce a co mu chutná… Ale tofu už opravdu nikdy ne… Jinak díky za moc dobrý námět s cukrem (vápno je fakt dost dobré!!!), časem se do něho určitě pustím. A – nedělám si iluze ani s žádnými jinými potravinami… raději nevědět…

  2. dobrotka napsal:

    Už jen ten název TOFU. Zní to skoro jako UFO, NASA, NATO, a to jsou známé nepoživatelniny. Není nad filírovanou panenku s parmazánovým pyré nebo hovězí medailonky s liškovou omáčkou. Cokoliv, co nelze popsat jedlými slovy, ale vypadá jako zkratka zbraně prvního úderu, SE NEJÍ!!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s