Hadovka, kulich a vejce

Jedno vejce hadovčí, jedno slepičí…

Hadovka smrdutá (Phallus impudicus – raději to z té latiny nepřekládejte, je to ještě horší) je zvláštní houba. V lese vás zaujme nevšedním vzhledem a především silným zápachem. S hadovkou jsem se seznámila už jako dítě v Pohádkách z pekelce Františka Nepila. A vždycky mi jí bylo líto. Pohádkové houby totiž vyloučí hadovku i s jejím miminkem – malou hadovičkou smrdutou – ze svého kolektivu s odůvodněním, že je podezřelého původu, neboť se rodí z vajíčka, zapáchá a je výstřední, protože nenosí klobouk jako normální houby, ale preferuje kulicha.

 

Přiložené foto mě i mou rodinu stálo mnoho morálních sil. Postavila jsem si totiž hlavu a odmítla hadovku s jejím vajíčkem vyfotit v lese s odůvodněním, že takových fotek je všude spousta a já chci zachytit inkriminovanou houbu i její vejce spolu s vejcem slepičím, aby zvídavý čtenář mohl vše porovnat. Slepičí vejce, bohužel, do lesa běžně nenosím… Hadovka tedy s námi putovala zhruba 70 kilometrů v kufru auta. Pravda, byla zabalena do dvou igelitových pytlů, ale i přesto… Znalci píší, že má charakteristický zápach jako mršina. Jo, jo! Mají úplnou pravdu…

Staří Římané zasvětili hadovku pro její tvar bohyni úrody a plodnosti Ceres, ve středověku prý sloužila jako ingredience pro výrobu nápojů lásky (ostatně, do těch se zřejmě dávaly lecjaké fujtajbly). Pastýři u nás i v Německu zase údajně věřili, že hadovka smrdutá podporuje pohlavní pud a krmili jí dobytek (o kolikách či stížnostech dobytka evidentně neexistují žádné záznamy). O hadovkách se vůbec traduje, že mají afrodiziakální účinky. Tak to fakt nevím….

Hadovka zapáchá z velmi prozaických důvodů – aby se rozmnožila (člověk to dělá obráceně – viz rubrika vůně). Svým pachem láká hmyz, který si sedne na její slizovitý klobouk (oprava: jejího kulicha) a na svém těle pak dál roznáší hadovčí  spóry doširoka, dodaleka…

Plodnice (ta zvláštní vajíčka, která jsou k zemi připoutána tuhým bílým kořínkem) jsou v mládí jedlé. Tehdy ještě nezapáchají. Pod vnější dvouvrstvou blankou najdete slizový obal a po jeho odstranění tvrdé zelené jádro. Četla jsem, že je možné konzumovat vnitřek za syrova, a že připomíná chutí zeleninu (raději tu zeleninu, prosím…) Zkoušela jsem však na popud své dcery, když byla ještě malá, obalit na plátky rozříznutý vnitřek hadovčího vejce v trojobalu a usmažit. Odborníci tvrdí, že jde o lahůdku. No – znám jiné delikatesy a zůstávám u řízků z bedel a pýchavek…

A pokud chcete vědět, jak dopadla chudák šikanovaná hadovka v pohádce pana Nepila, nemějte obavy. Ti, kteří si na ni zasedli a terorizovali ji, byli po zásluze potrestání. Kolektiv zbavený podlých našeptávačů si poté uvědomil, jak je hadovka jedinečná právě pro svou odlišnost a schopnosti rodit vajíčka atd. a zcela ji rehabilitoval. No jak říkám… prostě pohádka.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JEN TAK se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Hadovka, kulich a vejce

  1. Pohádkář napsal:

    Jo tak hadovka pěkně páchne.
    Čím je zralejší tím hůře a člověk to cítí daleko z lesa…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s