Kočka v knize aneb Darwin neznal Pratchetta

Co jsi v poslední době četla zajímavého?“ otázala se mě kamarádka nad kávou. Dlouze jsem se zamyslela. „Hmm, počkej… naposled to byl, myslím… nějaký návod na krému a složení šamponu na poškozené vlasy,“ odpověděla jsem popravdě. A zastyděla se. Je nejvyšší čas to napravit…

Uvědomila jsem si, že po překotném čtení módních severských spisovatelů (Jo Nesbø, Stieg Larsson a Lars Kepler), od kterých jsem zhltla vše, co bylo zatím přeloženo do češtiny, u mne došlo k naprostému nasycení tímto typem literatury. Chtělo by to něco lehkého a milého…

Do rukou se mi dostala útlá knížka Terryho Pratchetta NEFALŠOVANÁ KOČKA. Obecně díla tohoto anglického autora fantasy nejsou mým šálkem kávy. Ovšem kočka…

Miluju kočky. Miluju je pro jejich volnomyšlenkářství, lenost a neskrývanou hlavní myšlenku jejich bytí – mít se dobře a  k dosažení tohoto cíle používat i člověka.              Kdysi jsem slyšela tuto poznámku: Rozjímají kočka a pes. Pes říká: „Když chci, můj pán jde se mnou na procházku. Pokud vidí, že mám hlad, dá mi najíst. Jestliže toužím po pohlazení, dlouze mě drbe. Tak to můj pán musí být Bůh.“                                                                   Kočka to ale vnímá po svém: „Když chci, pán mě pustí ven na procházku. Pokud vidí, že mám hlad, dá mi najíst. Jestliže toužím po pohlazení, dlouze mě drbe. Tak to já musím být Bůh…“

Cože? Říkala jsi „JÍDLO?“

A Pratchett to plně chápe. Zřejmě je skutečným znalcem mnoha koček nebo jeho předkem nebyla opice, ale kočkovitá šelma (velmi se omlouvám Charlesi Roberte Darwine). Knížečka je vtipná, úžasná a několikrát jsem se smála nahlas (ano, trošku jsem u toho chrochtala.) Souhlasím s Pratchettem do puntíku ve všem. A jsem ráda, že mi potvrdil i mé podezření, že se kočky teleportují nejen prostorem, ale i časem. Zvyk našeho mazlíčka, který evidentně není nikde poblíž, načež se ve zlomku sekundy zjeví u mých nohou, aniž bych zaregistrovala jakýkoli pohyb, mě zneklidňuje už dlouho.

Nevím, zda uvedené čtivo plně docení lidé, kteří kočku nikdy nevlastnili (tedy pardon – kočka nevlastnila je). Nedoporučuji číst ani majitelům psů, kteří v Pratchettově srovnání (kočka versus pes) nedopadají právě dobře…

Chtěla bych vám vtipnou knihu ještě více přiblížit, ale omlouvám se. Musím jít. Moje nefalšovaná kočka na mě vrhá vražedné pohledy, které znamenají, že pokud se okamžitě, ale OKAMŽITĚ nezvednu a nedám jí najíst, bez výčitek se teleportuje do jiné dimenze, kde bude mít páníčka fungujícího pouze na lehké zmáčknutí tlačítka malou huňatou tlapkou…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice LEHCE KULTURNĚ se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Kočka v knize aneb Darwin neznal Pratchetta

  1. udvouverunek napsal:

    Haha, pobavila jsem se 😀 Pěkně jste kočičí povahu vystihla. A nalákala mě k četbě, ačkoli od Pratchetta jsem nepřečetla nikdy nic a nikdy mě příliš nelákal… ale kočka?? To je jiná káva!
    Verunka

  2. Bebe napsal:

    Tenhle článek přijde skvělý každému, kdo…
    …někdy zakusil zatnutí kočičího drápku, když seděl na židli a jen si tak do rytmu pohupoval nohou, což kočič vzal jako pokynutí ke hře. S nohou. A drápkem.
    …někdy měl chuť kočku prohodit oknem po tom, co si vedle něj sedla, když zrovna pracoval u PC a nemohl se vzdálit – a kočič neúnavně mňučel snad čtvrt hodiny v kuse
    …zažil ten pocit, kdy se nemůžete na posteli hnout, páč jinak byste probudili kočičáka, co vám leží na noze (která vám pomalu, ale jistě odumírá). A co udělá probuzený kočič? Vrní. Zbytečně dlouho a zbytečně hlasitě. A je po spaní.
    Tak 🙂

    • Bebe, přesně! Knihu doporučuju přečíst!!!
      PS: Jednou mi kočič přešla přes klávesnici počítače, zrovna když jsem psala dost důležitou věc, která spěchala, a jako naschvál zmáčkla nějakou kombinaci, že se mi obrazovka otočila nohama vzhůru. Jelikož jsem technický antitalent, trvalo mi dlouho, než jsem všechno uvedla do pořádku…Ach jo!

      • Bebe napsal:

        😀 tak teď sem se při té představě obrazovky hore kocom fakt pobavila 😀

        • No, každý, kdo žije s kočičem, má spoustu „veselých“ historek.
          Bebe, už dlouho se chci zeptat ty jsi z Moravy??? (neumím ještě pro konverzaci zacházet s tím zatraceným facebookem a musím počkat, až dojede domů moje dcera a vysvětlí mi to…)

    • Canan Pamuk napsal:

      Ležím v posteli, utěsněná třema kocourama a jedním manžeem a pochichtávám se článku…nic, NIC na světě nepřekoná to, když mazlínek s vámi v postýlce začně prdět…potichu a zákeřně, a ještě když je tady i ten manžel, tak vás napadají myšlenky na rozvod…znáte to, nebo je to jen u nás? (Zatím se to vždycky vysvětlilo a s kocourem se rozvést nemůžu. Zatím…)

      • Ty se máš, že máš TŘI kočky. Mně by to neprošlo… A mužský meteorismus je na dlooouhé povídání…
        PS: Naše kočka do ložnice nesmí,takže to nemá na koho svalit…

  3. Dejnicka napsal:

    Mně se tahle knížka dostala do rukou mnohem dřív než mě vlastnil kocour a už tehdy jsem jí propadla a vracím se k ní vždycky, když je mi ouvej. Je perfektní a pravdivá. A bavila jsem se i u kreslených vtipů- nikdy nezapomenu na ten s kočkou naparující se v kožichu- druhá jí říká: není ti líto těch nebohých králíčků?- Když už tak norečků…:-D
    P.S. Čteš od Pratchetta i jiné knihy?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s